Seojoon se podíval k nebi, na kterém viděl jasně zářící hvězdy spolu s obrovským úplňkem. Dlouze vydechl a víc si ke stále trochu bolavému tělu přitáhl kabát. Před malou chvílí se probudil z podivného spánku a bylo mu naprosto jasné, proč vlastně prospal celé odpoledne a večer. Věděl to nejen díky snu, ve kterém měl hlavní roli právě ten malý černovlasý hoch, ale i díky zvláštnímu pocitu, který tak dlouho nepocítil. Měl téměř na dosah svůj domov, který před staletími ztratil kvůli své vlastní hlouposti. Tak dlouhou dobu necítil ty voňavé louky, neslyšel, jak si hrají malé děti jeho světa. I když tohle všechno bylo jen ve snu, zdálo se to opravdové, stejně jako před tolika lety. 
 
Sám pro sebe se usmál. Věděl, že vzpomínky z toho snu ho budou živit a doprovázet ještě dlouhá léta s tichou prosbou, aby další klíč byl schopný vrátit nesmrtelného proroka tam, kam patří.
 
Nemohl v sobě ale potlačit i lehký pocit hrdosti. Hoseok otevřel bránu. Trochu ho sice zklamalo, že byl stále zde, na druhou stranu věděl, že se nestalo nic zlého. Naopak. Tento svět a nejspíš i některé ostatní byly alespoň o trochu čistší a to bylo důležitější.
 
Vysoký muž se postavil a znovu se zahleděl na zářivé hvězdy, jako by mezi nimi hledal cestu ke svému domovu. Věděl, že si počká dalších pár set let, než bude možná znovu moct spát mezi svými, ale v jeho myšlenkách stále žila naděje.
 
~
 
„Říkám ti, že ho to nenaučíš," okomentoval Hoseokovo snažení Taehyung. Hoseok ho jen umlčel pohledem a znovu se začal soustředit na Janga, kterého se už dlouho snažil naučit, jak donášet a přinášet dopisy. Jang na něj však stále jenom nezaujatě, skoro až hloupě koukal. A to se ho to snažil naučit už dobrých pár dní.
 
Byly to dva týdny ode dne, kdy Hobi otevřel bránu a pod velikým posvátným stromem sledovali ty nádherné bytosti. Hoseoka celá záležitost se světy velmi vyčerpala, ovšem měl pocit, že se to na něm jinak nepodepsalo. Že se mýlil, zjistil hned další ráno, když se probudil. Jimin, Tae, Namjoon, Jungkook a dokonce i Yoongi si ho víc než zaujatě prohlíželi. Aby porozuměl proč, musel se podívat na svůj odraz ve vodě. Jeho schopnosti se nejvíc podepsaly na očích, které nyní už neměly barvu horké čokolády, ale tmavomodrou s fialovými odlesky a malinkými bílými body, stejně jako obloha, kterou obdivoval při cestě s převoznicí. To stejné se mu stalo i s konečky prstů jak na rukou, tak i na nohou. Konečky jeho vlasů byly také namodralé a Hoseok se na sebe do odrazu musel dívat nejspíš i několik minut, než opravdu uvěřil, že je to opravdu on.
 
Věděl, že s tímto novým vzhledem už se úplně nebude moct vrátit do života mezi normální lidi. Vyvolávalo by to příliš otázek a pozornosti, o kterou Hobi v žádném případě nestál. Zjistil, že Jimin a Tae se také nechtějí vracet zpátky do vesnice a po tom, co jim vše vysvětlili, se tomu vlastně ani trochu nedivil. Namjoon je velmi nadšeně ujistil, že u něj mohou zůstat, jak jen dlouho budou chtít a toto své prohlášení mířil i na Jungkooka a Yoongiho. K Hobiho překvapení oba hybridi souhlasili.
 
Od té doby spolu všech šest mužů spokojeně žilo, i když museli být opatrní. Hoseok se ale nikdy v lese necítil bezpečněji, než když kolem sebe měl právě tyto společníky.
 
Hobi vydechl a na chvíli zavřel oči, aby zpracoval všechny myšlenky, které v hlavě měl. Před týdnem dokonce Janga vzali k vesnici, kde se setkali s Jinem, který byl ohromně šťastný, že vidí Hoseoka, Jimina i Taehyunga v pořádku. Když se hned pozastavil nad Hobiho zjevem, slíbili mu, že mu všechno jednou řeknou. Zároveň mu představili Joona, Yoongiho a Jungkooka. I přes to později odmítl jít s nimi do lesa. Byl prý s vesnicí i s Jungy až moc spojený a nemohl jen tak odejít, i když je žádal, aby s ním udržovali alespoň nějaký kontakt. A tak je napadlo, že Janga zkusí naučit donášet psaní, což byl velmi geniální nápad, který by určitě skvěle fungoval, kdyby dráček dokázal pochopit, co po něm chtějí.
 
„Vzdávám to," vydechl Hobi a nechal malého šupinatce, aby se mu s bručením uvelebil na klíně. Po chvíli za sebou někoho ucítil a kolem jeho pasu se obmotaly Namjoonovy ruce. Oblíbil si, když tohle hnědovlásek dělal a Joon si toho byl moc dobře vědom.
 
„Trpělivost. Jsou opravdu chytří, ale jsou taky… no, moc hraví," Joon se pousmál a špičkou prstu pohladil Janga po šupinách. Hoseok otočil hlavu tak, aby Namjoona viděl a věnoval mu výraz, který jasně říkal, že mu Jang moc chytrý nepřijde. Joon se nad tím výrazem rozesmál.
 
„Mám ho to zkusit naučit? Dokážu s ním asi komunikovat líp," Namjoon se na Hobiho pousmál a dal mu malý polibek na tvář.
 
„Tak to tě chci teda vidět,“ řekl Hoseok pobaveně.
 
~
 
Nemohl tomu uvěřit, ale Namjoon opravdu dráčka naučil, jak donášet psaníčka, která mu vždy připevnili provázkem na nohu. A co víc, Janga to viditelně bavilo. Vždy, když přilétl se psaníčkem, spokojeně broukal. Možná to bylo tím, že se pak mohl schovávat Hoseokovi v kabátě a vždy za přinesené psaníčko dostal nějakou velmi chutnou odměnu.
 
Hobi se choulil k Namjoonovi, v jeho provizorní posteli. Vedle nich se pod jednou dekou tulili Tae a Jimin, mezitím, co Yoongi s Jungkookem seděli na zemi, též pod jednou dekou a oba dřímali. Joon spokojeně četl knížku, kterou mu Jin přinesl tehdy k lesu. Bylo to lehké čtení, takže to bylo vhodné pro Joona, jehož schopnosti v psaní a čtení se bleskově zlepšovaly.
 
„Je to tu nějak malý…" zabrblal Hoseok. Namjoon se zarazil ve čtení a podíval se na Hobiho, který očima pátral po malém obydlí.
 
„Pro nás šest," vysvětlil a Joon se rozhlédl po místnůstce. Nakonec lehce kývl.
 
„Je… ale teď s tím nic nenaděláme. Když to tu takhle vydržíme do jara, možná se nám povede postavit něco podobného, jako je tohle. Anthea nám bude určitě taky nápomocná," Namjoon se usmál na Hoseoka a poposunul se, aby se mu sedělo lépe.
 
„Jak by nám pomohla? Vždyť má kopyta a pařáty a nevím o tom, že by takoví tvorové uměli stavět domky," Hoseok se trošku nechápavě zamračil a vrhnul na Namjoona tázavý pohled. Poslouchali je i ostatní přítomní a čekali, co spolu ti dva vymyslí. Joon se krátce zasmál.
 
„Neumějí nic stavět, kromě svých hnízd. Když se k tomu ale přidá trocha lidské pomoci, může to dopadnout dobře. Jako třeba tady," hrdě se rozhlédl po svém obydlí a významně se podíval na všechny přítomné. Byl na svůj domek opravdu hrdý a byl si jistý, že společně zvládnou postavit něco podobného znovu.
 
Jimin se nejspíš chtěl na něco zeptat, když ale uslyšeli z venku broukání, které muselo patřit jedině Jangovi, zapomněl celou otázku. Hoseok se zvedl a otevřel, aby dráček vletěl dovnitř. Rudý plaz přilétl a spokojeně se usadil na Joonovy parohy. Všichni v místnosti se nad tím zasmáli a Jimin se natáhl, aby mu odmotal od nohy malý vzkaz. Na něm byl malinkým písmem psán dopis od Jina. Trvalo mu jen chvilku, než ho přečetl a na tváři se mu objevil obrovský úsměv.
 
„Co tam stojí?" zeptal se Hoseok, přičemž se znovu schoval k Namjoonovi pod deku. Ten ho do ní milerád zabalil a snažil se moc nehýbat hlavou, aby Janga nepopudil.
 
„Jin se bude ženit!" ihned jak to Jimin řekl, Hoseok vykulil oči. Moc dobře věděl, že svatby byly vždy poněkud unáhlené, ale Jin se nikdy nezmínil o tom, že by se scházel s nějakým děvčetem. To musel být velmi krátký vztah a Hobi si nebyl jistý, jestli to je úplně dobré znamení.
 
„A koho si bere?" Jimin se nad Hobiho otázkou pousmál.
 
„Tvojí sestru," Tae i Hoseok vykulili oči ještě víc a Hobi začal přemýšlet, co je to oba popadlo. Ale nakonec byl vlastně rád, že jeho sestřička skončí s někým jako je Jin. Sice byl o dva roky mladší než ona, ale byl šikovný, milý a byl si jistý, že z něj bude dobrý manžel.
 
„Ptá se, kdy bude Joon shazovat parohy. Že by nás tam rád měl, i kdybychom se měli dívat jen z dálky. Všechny," všech šest mladíků se po sobě podívalo. Byli překvapení, nadšení a vlastně měli i trochu strach. Kdyby je někdo viděl, nemuselo by to pro ně dopadnout dobře. Nakonec nad pocitem strachu zvítězil pocit nadšení, protože věděli, že se můžou jakkoliv skrýt nebo zamaskovat a sledovat obřad z dálky.
 
„Na začátku jara," ozval se Namjoon a pousmál se. Po letech, co byl v lese sám, měl konečně společnost a to ne jedné, ale rovnou pěti osob a šestá na něj brala ohled a chtěla ho na své svatbě. Byl opravdu moc šťastný. 
 
~
 
Všichni se trochu divili, že přežili celou zimu naprosto bez úhony a omrzlin. Jaro přišlo s velkou silou a celý les byl na nohách. Všude byla vidět čerstvá zeleň a z všech koutů a směrů se ozývalo štěbetání ptáků, bzučení lesních včel a tu a tam se ozvali zvuky i jiných tvorů.
 
Hoseok rád poslouchal šumění lesa a zpěv ptáků, nejspíš proto si jaro tolik oblíbil. Musel uznat, že si Jin vzal Dawon v krásnou roční dobu a byl moc rád, že to mohli sledovat, i když z bezpečné vzdálenosti. Hobiho mrzelo, že musel odolat pokušení obejmout rodiče, po tak dlouhé době, co je neviděl. Věděl, že by to nejspíš nadělalo víc škod než užitku, proto se raději držel opodál s ostatními a těšil se myšlenkou na to, že jeho maminka vypadá zdravěji, než dřív. Společně si to ale užili, potajmu Jinovi i Dawon pogratulovali. Celé jaro bylo díky tomu o moc krásnější, a bylo ještě víc, když zvládli do konce jara postavit dva malé příbytky, aby se všichni nemuseli tlačit v jednom malém. Odvedli skvělou práci a Hobiho stále těšilo, že se Yoongi a Jungkook rozhodli zůstat, i když stále občas odcházeli, aby vypomohli Seojoonovi s jistými záležitostmi, na které se jich nikdy nikdo raději neptal.
 
Hobi se také naučil poznat většinu bylinek a jejich vlastnosti. Z toho důvodu je také chodil prodávat na trhy do měst, a pak za vydělané peníze kupoval nějaké jídlo, aby se nemuseli živit jen přemnoženými králíky. Býval většinou zahalený v kápi, ale zjistil, že to nikdy nebylo na škodu, jelikož lidé bylinky kupovali a nějakým způsobem důvěřovali neznámému zvláštnímu muži v kápi a rukavicích. Ve městě také občas zaslechl kdejaké povídačky o lesu, dokonce i o sobě a občas se až musel smát nad tím, jak mají lidé bujnou fantazii, nebo že vlastně ani netuší, že mají pravdu.
 
Občas se také tajně ukázal ve své rodné vesnici a dal před dveře svého domu velkou kytici modrých květů. Vždy chvíli nahlížel do oken, jestli zahlédne své rodiče, Wooyounga, Daeho, nebo Jina s Dawon. Někdy se mu poštěstilo, jindy zase ne. Potom znovu nezpozorovaný zmizel.
 
Nyní bylo vše za nimi. Svatba, brána do jiných světů a dvě malá obydlí už stála kousek od toho Joonova. V jednom žili Jimin s Taem a v druhém Yoongi s Jungkookem, kteří po zimě už definitivně přiznali, že se jim rozhodně nechce pryč. Hobi za to byl rád, oba mu za tu dobu přirostli k srdci. 
 
~
 
„Proč tu takhle sedíš?" ozval se za Hobim hlas jeleního muže. Černovlásek se ohlédl a s úsměvem stáhl Joona k sobě. Byl večer a on seděl zabalený v dece, aby mohl v teple pozorovat koruny stromů a krásnou jarní noc.
 
„Je tu nádherně," vydechl Hobi a opřel se o Joonovo rameno. Namjoon mu dal malý polibek do vlasů a poté si položil hlavu na tu jeho.
 
„To ano, ale měli bychom zalézt. I když jsi poslal pryč některé tvory, stále se to tu hemží nebezpečnými tvory," Namjoon se začal zvedat, ale Hobi ho znovu něžně stáhl dolů.
 
„Jen chvíli, Joonie. Pak půjdeme dovnitř," vydechl Hoseok a zavřel oči. Vnímal jen Joonovu vůni a okolo se vznášející čerství lesní vzduch. Byl tu doma. 
 
V lese.
 
V malém obydlí.
 
A v Joonově náruči.
 

~♡~

Zdravím!
Ah... nevím co takhle nakonec napsat, je to zvláštní pocit, že můj první příběh je u konce. Ráda bych vám moc poděkovala za podporu, hvězdičky, komentáře, přečtení... jsem za to strašně moc vděčná! ♡ A jsem opravdu moc moc ráda, že se vám Forbidden Forest líbil, protože to pro mě byla ohromná motivace, abych psala dál.

Dále bych ráda poděkovala Yooniemonxx za nádherný cover a za velkou podporu na úplném začátku i v průběhu. Děkuji moc, Sun ♡

Teď si dám nějakou dobu pauzu a budu přemýšlet, co psát dál. Mám několik nápadů, takže doufám, že ta pauza nebude moc dlouhá.

Možná by bylo fajn nakonec říct, jak vůbec Forbidden Forest vznikl. Vznikl vlastně úplně náhodně. Asi rok a čtvrt zpátky jsem měla dost zvlástní sen a když jsem nad ním ráno přemýšlela, nemohla jsem odolat a poznamenala jsem si pár věcí. Nakonec jsem přemýšlela a přemýšlela a najednou byl na světě námět. Je zajímavé, jak moc se konečná podoba příběhu liší od původního nápadu.

Jestli máte jakékoliv otázky ohledně příběhu, postav nebo čehokoliv, mileráda na ně odpovím v komentářích.

No... hádám, že je tohle konec. Ještě jednou vám moc děkuji a zatím se mějte~ (｡･ω..･)っ

Berrivie~