✿6✿

„Kam zmizel Hoseok?" zeptal se po ránu Jimin Dawon. Byly to dva dny od toho, co odešel a jediný člověk, kterému něco řekl, byla Dawon. Ta od jeho odchodu promluvila sotva pár slov a to překvapilo většinu členů domácnosti.

„Šel s bylinkářkou pro rostlinu, která může pomoci matce," odpověděla tiše. Jimin se na ni zahleděl, aby v její tváři odhalil nějaký náznak její lži. Byla bledá a pod očima měla lehké kruhy, což Jiminovi jasně napovídalo, že rozhodně neříká pravdu. Jimin si velmi dobře uvědomoval, že tu něco nehraje. Dawon většinou nic nevyvedlo z míry a teď vypadala, že se pod jakýmkoliv dotykem rozpadne. Jimin se trochu zamračil a nepouštěl starší dívku ze svých spárů.

„Dawon, řekni mi pravdu. Kdyby Hoseok šel jen s bylinkářkou, nevypadala bys takhle. No tak," vybídl ji Jimin, ale Dawon rozhodně zavrtěla hlavou a chtěla odejít.

„Jen se bojím o mámu," kuňkla a podívala se Jiminovi do očí. Hoseok jí řekl, aby nikomu neprozrazovala, kam jde a ona to i přes všechny chmury a strachy chtěla dodržet. Už tak si vyčítala, že Hoseoka do lesa vůbec pustila. Ale Jimin jí nevěřil a usmyslel si, že jí nepustí, dokud mu neřekne celou pravdu.

„Nech mě jít Jimine, oba máme svojí práce dost," pokoušela se mu vytrhnout, avšak Jimin byl tvrdohlavý a nedovolil jí utéct.

„Kam šel Hoseok? Mám o něj strach, když se ty tváříš takhle. Tak kde je?" zeptal se rázněji. Měl dost toho, že nevěděl kde Hobi doopravdy je. Měl ho rád a tak ho znervózňoval pocit, že netuší, co by s ním mohlo být.

„Slib, že nikomu nic neřekneš," ukázala na něj prstem a Jimin s tichým ‚Slibuji' přikývl.

„Šel pro ten lék. Nebyl k zastavení, pořád říkal, že ví, kde roste a sliboval, že se vrátí," Dawonin pohled se zabodl do země. Stále neřekla pro Jimina důležitou informaci. Kam to Hobi vlastně šel.

„A kam pro ni šel?"

„Do lesa," špitla Dawon a spojila svůj pohled s Jiminovým. Ani se nedivila, když v něm uviděla čirou zděšenost.

~

Hoseok spal. Spal tak dlouho, že už ho to ani nebavilo. Namjoon mu při jednom z jeho probuzení řekl, že je to normální, a že díky tomu se horečka dost snížila.

Když se tedy po nějaké době znovu probudil, přichytil Namjoona, jak se odněkud vrací. Hnědovlásek si nevšiml vzbuzeného Hobiho, až do doby, kdy Hoseok promluvil.

„Kde jsi byl?" zeptal se tiše. Namjoon sebou cukl a následně zvedl hlavu, načež věnoval Hoseokovi malý úsměv.

„Jenom nasbírat něco k jídlu a pár dalších věcí. Promiň, půjčil jsem si tvojí brašnu. Líp se do ní sbíralo," Namjoon se provinile usmál a poškrábal se na zátylku.

„Nic se nestalo. Stejně v ní nic moc nebylo," Hoseok se usmál na Namjoona a poté si odkryl nohu. Hnědovlasý muž k němu přišel a do rukou mu dal košili a kalhoty.

„Obleč se. Jsi už více méně zdravý a tvojí nohu můžeme začít trochu zkoušet," Namjoon si přisedl, aby mu nohu namazal jednou z mastiček a znovu obmotal.

„Už? Vždyť tu nejsem ani týden... myslíš, že už bude uzdravená?" zeptal se překvapeně Hobi. Trochu se bál, že ho Namjoon ihned po tom, co se uzdraví, pošle pryč. Ale to on rozhodně nechtěl. Namjoon mu byl moc sympatický, kromě toho tu bylo stále moc věcí, které o něm chtěl zjistit. Dokonce si nevědomky párkrát představoval nějaký rozhovor s ním a musel uznat, že ho velmi lákala představa, že si s ním bude povídat.

Namjoon se na něj jen podíval a zavrtěl hlavou. „Ne. Tvoje noha se úplně uzdraví až za nějakou dobu. Jen už by bylo lepší, abys na ní zkusil došlapovat. Nevím přesně, co s ní máš, ale zdravá určitě není, když má takovou barvu a bolí tě. Navíc, nemůžeš zůstat celou dobu v posteli," hnědovlásek kývl hlavou k žlutému ptáčkovi, který je pozoroval z povzdálí. „Vem si toho ptáčka. Měl něco s křídlem, a tak jsem mu ho zavázal a připevnil tak, aby se nepochroumalo ještě víc. Vyléčil se, ale jeho křídlo teď není schopné ho udržet, aniž by se mu něco stalo, jelikož mu tam... ochably svaly. Takže to musí zkoušet pomalu pod mým dohledem."

Hoseok přikývl, i když péči o zvířata moc nerozuměl. Doma měli jen psa, ke kterému se většinou radši ani nepřibližoval, protože ho jednou doopravdy ošklivě kousl do ruky.

Počkal, než mu Joon zaváže nohu, poté na sebe navléknul košili a kalhoty a nechal Namjoona, aby mu pomohl vstát.

„Kam vůbec zmizelo moje oblečení?" zeptal se Namjoona, když pomalu došlápl na levou nohu. Hned na to si to rozmyslel a postavil se jen na pravou. Hnědovlásek, který ho pečlivě hlídal, se trochu nervózně zasmál.

„Když jsem tě našel, bylo po dešti, a ty jsi ležel v mokré trávě. Byl jsi od hlavy až po paty od hlíny, jestli jsem tě chtěl uzdravit, musel jsem to z tebe sundat," přiznal se trošku nesměle a Hoseokovi zrůžověly tváře.

„Děkuju. Díky, že jsi měl tu ochotu a pomohl jsi mi," broukl černovlásek a otočil se k Namjoonovi čelem. Možná až moc rychle, jelikož špatně došlápl na levou nohu a obličej se mu zkřivil bolestí. Pád ale nepřišel. Zamezila mu paže, která Hoseoka chytila kolem pasu. Hobi se podíval vzhůru, přímo do velkých vlídných očí.

„Nemáš za co děkovat. Jsem rád, že jsem ti mohl pomoct," usmál se a v hnědých očích mu poskakovaly jiskřičky. Nejspíš se mu líbilo, že může pomáhat i něčemu jinému, než jen lesní zvěři.

Hnědovlasý pustil Hoseokův pas. Hobi si nervózně promnul zápěstí, a pokusil se udělat dalších pár kroků. Bolelo to, ale díky Namjoonovu obvazu, dvěma polínkům, která držela jeho kotník v jedné poloze a pomoci to bolelo míň, než kdyby ho neměl.

Ještě nějakou dobu se pokoušel chodit, ale nakonec to se slovy ‚Zítra to bude lepší', vzdal. Sedl si na hnědovláskovu postel. Namjoon se na něj usmál, a hodil mu jablko, do kterého se Hobi s chutí zakousl. Až teď si uvědomil, jaký měl hlad, a ačkoliv to bylo jen jablko, zatím mu to stačilo. Byl si jistý, že se Namjoon určitě neživil jen lesními plody a jistě brzy přijde nějaký větší oběd.

„Žiješ tu... úplně sám?" odvážil se Hobi zeptat, když Namjoon ukousl ze svého jablka. Nejspíš pro něj bylo běžné dát si jablko, nebo něco takového až potom co se vrátí z venku.

„Ano," Namjoon odpověděl jen krátce a nejistě. Nejspíš se mu příliš nelíbilo, že se Hobi chce bavit o tomto. Hoseok si řekl, že to nechá na jindy, i když by se rád dozvěděl o tom, jak druhý muž celá ta léta žil. Vlastně měl chuť se ho zeptat na spoustu věcí, které ho zrovna v tu chvíli napadly.

„Jak tu vůbec přežíváš zimy? Vždyť tu musí být strašná zima," Hoseok odvedl téma jinam, jelikož nechtěl Namjoona nijak odradit nebo znervóznit. Jelení muž našpulil rty a chviličku přemýšlel, jak odpovědět. Odložil jablko a vzal k sobě ptáčka.

„Není to zrovna moje oblíbené roční období. Ale ku podivu je tu v zimě docela teplo. Pomohla mi to tu postavit rodina hippogriffů, nevím, jak to udělali, ale je tu teplo. Bohužel ale i dost dusno, takže musím hodně větrat. Ale s jídlem je trochu potíž," nervózně se usmál a kontroloval ptáčkovi křídlo. Občas k němu něco zamumlal, ale Hoseok nikdy nebyl schopen to zaslechnout. Znovu si v hlavě zopakoval jeho odpověď.

„Hippogriffů?" vyhrkl překvapeně a zároveň unešeně černovlásek. Netušil, že v lese žije stvoření, o kterém jen četl v knihách, nebo slyšel v pohádkách. Vlastně si byl skoro jistý, že jsou doopravdy jen vymyšlení.

„Uhm, myslím, že o tomhle lese se vypráví hodně a žije tu spousta zvířat, která by člověk doopravdy nerad potkal. Nevíš, že tu žijí?" otázal se tentokrát Namjoon. Hoseok si znovu kousl jablka. Bylo trochu kyselejší, ale to mu nevadilo, naopak měl raději jablka, která nebyla příliš sladká.

„Ne. Teda... vím, že tu žije plno různých stvoření, pár povídaček už jsem taky slyšel. Ale... upřímně jsem doufal, že nic z toho nepotkám," Hoseok se zasmál nad svou naivitou. Potkal. A dokonce dvě. Jen u toho prvního tvora naprosto netušil, co to bylo a u toho druhého si byl naprosto jistý, že ví kdo to je.

„A potkal?" Namjoon se na něj podíval a trošku se zašklebil.

„Potkal a nerad bych si to zopakoval. Teda... jen u jednoho z nich." 

-

Nahoře je video, které dokazuje, jak si s námi Big hit hraje na schovávanou. Btw slyšeli jste Interlude: Shadow?

Doufám, že jsem nikoho od příběhu neodradila tím, že v něm není úplně všední ship. Co si budeme, na českém wattpadu jsem nenašla jedinou Namseok povídku...
Přeji hezký zbytek dne. •w•

Berrivie~

Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top