Jimin ze sebe smýval špínu a pot. Dnes byla vesnice ve velmi dobré náladě, jelikož se Hoseokovu strýci narodila dcera. Už před polednem o tom věděla celá ves a po obědě už byla domluvená oslava na počest toho malého.
 
‚Prostě půjdou chlastat,' pomyslel si Jimin, i když jasně věděl, že půjde s nimi. Věděl také, že půjde i Tae, Jin a Wooyoung. Kdyby byl Hoseok doma, určitě by šel také. 
 
Jimin se zamračil nad svým uvažováním a opláchl si obličej, aby odehnal tyto myšlenky. Byl krásný den a neměl by ho ostatním kazit tím, že bude mít špatnou náladu. Udělal si mističku z dlaní a nabral si do ní vodu, aby si jí mohl prsknout do obličeje. Nechtěně se mu dostala do nosu, on jí vdechl a následkem toho se rozkašlal.
 
„Co děláš, probůh?!" vyjekl za ním Seokjin a Jiminovi na zádech přistála rána. Min se otočil a se slzami od dušení v očích, se na Jina zamračil.
 
„Ghh, to nebylo nutný," zakašlal Jimin a otřel si oči od slz. Seokjin se zraněně podíval a pomalu Jiminovi položil dlaň na rameno.
 
„Promiň… nejen za tohle, ale i za to, že jsem na tebe tak tlačil. Nechtěl jsem tě stresovat ještě víc. Nebudu po tobě chtít, abys mi všechno řekl, když nejspíš stejně nevíš nic víc než já," povzdechl si Jin. Jimin se Jinovi podíval do očí a přitáhl si ho do objetí, které mu Jin s malým úsměvem oplatil. Tušil, že to znamená, že je mu odpuštěno a za to byl velice rád. 
 
„Sice je hezké vidět vás znova usmířený, ale nerad bych naštval tátu nedochvilností," Wooyoung je s milým úsměvem poplácal po ramenech. Dva mladší mu úsměv oplatili a přikývli.
 
Wooyoung byl k mladším členům domácnosti vždy milý, ale většinou byl spíš s jinými přáteli, nebo s dívkou, do které se zamiloval. I díky ní se nejspíš o Hoseoka tolik nebál a jen věřil, že se brzy v pořádku vrátí.
 
„Však už jdeme," Jimin na sebe navlékl košili a společně vyrazili za hlavou rodiny Jungů, která by je mohla seřvat za pozdní příchod. A to pořádně opile.
 
Šli společně směrem k hospodě, kde už většina starších mužů slavila narození jednoho dítěte. Jimin si párkrát pod nos broukl, že je strašné, jak se tu všichni znají. To byla pravda, ale nikdo tomu moc nevěnoval velkou pozornost. Málo lidí na jednom místě, to je jasné, že se budou všichni znát. 
 
A tak došli k hospodě, ze které se ozýval hlasitý a radostný zpěv. Bylo dobré, že potom co se všichni nalili, bylo všem naprosto ukradené, s kým tančí, nebo jestli vůbec tančí dobře. Jimin moc nepil, takže se vždy jen z povzdálí smál.
 
Po příchodu, nejdřív chvíli strávil ve zpívajícím kroužku, kde jeden muž hrál na akordeon, díky tomu to jejich krákorání mělo alespoň nějaký zvuk. Poté se ale přesunul od toho hluku dál. Přesněji k Taemu, který si popíjel, ovšem nevypadal, že by se chtěl opít, tak jako muži kousek od nich. Jimin mezi nimi poznal Hoseokova otce Wooseoka i jeho strýce.
 
„Moje uši trochu trpí, ale jinak je mi fajn," zamumlal si Taehyung pod nos, aby ho slyšel i Jimin, který na to jen s úsměvem přikývl. Spousta mužů ve vesnici neuměla zpívat, spíš než zpěv to byl křik. Jejich hlasy tak nezněly úplně dokonale, zvlášť když se dali dohromady a řvali jako na lesy.
 
„Mají vášeň,“ broukl Jimin se smíchem a Tae se k němu přidal.
 
„I tak bych radši šel ven, aby mě ta jejich vášeň nepřipravila o sluch,“ mrkl Tae.
 
„Můžeme jít, až to dopiješ,“ Jimin kývl směrem k Taeho sklenici s alkoholem. Netušil, co to je, ale bylo mu jasné, že svěcená voda to nebude.
 
Tae se zakřenil, kopl do sebe zbytek svého pití a následně se postavil. S Jiminem v patách šel k východu. Když tu ho jeden muž chytl kolem krku a začal vřeštět na celé kolo. Taehyung se jen zmateně podíval na muže a pak na Jimina, který neskrýval své pobavení a ihned se rozesmál.
 
Taemu se povedlo vymanit z mužova přespříliš pevného stisku a radši rychle vypadl z hospody.
 
„Chudák, určitě si myslel, jak tě potěší svým líbezným hláskem, a ty ho takhle odbudeš," Jimin se na Taehyunga hraně zamračil. Tae do něj s úsměvem šťouchl a zadíval se na obzor. Slunce i s červánky už dávno zapadlo za hory a lesy a na jeho místo přišel bílý měsíc. 
 
„Ten jeho líbezný hlásek mi málem urval uši, takže jsem na to měl plné právo," uchechtl se Tae, když šel vstříc západu, až k malé hrázi, kde si jako malý hrál. Většina dospělých z toho tehdy nebyla moc nadšená, ale to mu bylo vždy jedno. Měl vodu moc rád.
 
„Co děláme tady?" zeptal se Jimin a posadil se kousek od břehu malého jezera, do kterého proudila malá říčka. Tok se zvětšoval, jakmile pokračoval dál. Až do lesa, kde ho skryly vysoké koruny stromů. Jimin se chvíli zamyslel nad tím, kam až asi vede.
 
„Mám to tu rád. A navíc, nejsou tu žádní ukřičení lidé," odpověděl Tae. Sedl si vedle Jimina. Oba nějakou dobu sledovali tok řeky, užívali si její tiché hučení, než se Jimin opřel o Taehyunga, který začal ihned víc vnímat menšího mladíka, než hučící řeku. Pousmál se a vzal Jimina kolem ramen. Od té doby, co se spolu bavili více, se mu líbil víc a víc. Nejspíš to tak bylo, protože spolu strávili každý den pár hodin, celé ty tři týdny Hoseokovy nepřítomnosti. Tae se trochu bál, že až se Hoseok vrátí, zase o Jimina přijde. A Hoseok se jistě brzy vrátí, vždyť Jimin říkal, že má jen něco s nohou.
 
Taehyung si s povzdechem položil hlavu na tu Jiminovu. Když už jim byla zima, mohli se alespoň hřát vlastními těly. Tato myšlenka se Taemu velmi zamlouvala.
 
„Jimine?" zamumlal Taehyung.
 
„Ano, Tae?" Jimin se k němu trochu nevědomky přitulil a poté vzhlédl, aby Taehyungovi viděl do očí. Ten se jen trochu zarděl a přitáhl si k sobě Jimina blíž.
 
„Mám tě rád," mňoukl. Tak moc chtěl, aby Jimin poznal, že to nemyslí jen přátelsky. Chtěl, aby poznal jak moc ho má rád a aby mu jeho city oplatil. Málem se nad sebou uchechtl. Znělo to jako z nějaké pohádky a bylo mu jasné, že takhle se to určitě nestane.
 
„Však já tebe taky," Jimin se tiše zasmál. 
 
„J-Já," kuňkl Tae. Asi za to mohly ty dvě sklenky alkoholu, že se málem prořekl. Jimin na něm zůstal viset nechápavým pohledem.

„Co ty?" 
 
„Ale nic. Mám trochu upito a trochu se mi motají myšlenky," zavrtěl Tae hlavou, za kterou se chytil. Bohužel pro něj, uměl špatně lhát. A Jimin dokázal jeho lež prohlédnout.
 
„To je možné, ale to není to, co jsi chtěl říct," vyhodnotil situaci Jimin a Tae zrudnul. Pořád se uklidňoval, že to ještě zvládne zamluvit. Ale ať se snažil, jak se snažil, nemohl vymyslet nic. Stále se mu v hlavě míchaly myšlenky.
 
„Tae?" Jimin se narovnal v zádech. Díval se přímo na Taehyunga, který byl čím dál tím víc nervózní. 
 
„J-Já… tě mám hodně rád. Jakože jinak," zadrmolil Tae, že ho Jimin sotva slyšel. 
 
„Jak jinak?" ozval se Min po chvíli. Začalo mu pomalu docházet, jak to Tae asi myslí. Ale musel to vědět určitě. Ve tváři měl nešťastný výraz a jeho oči mířili na Jiminovy rty. Na ty dva nadýchané růžové polštářky, které ho den co den vábily, aby okusil jejich měkkost. 
 
Malinko neohrabaně položil ruku Jiminovi na zátylek. Jimin se na něj jen zmateně díval, protože naprosto netušil, co má dělat. A tak Tae udělal to, co v té situaci nejvíc chtěl. 
 
Políbil ho. 

-

Ahoj ^-^
Taky vám ta zeď v On připomíná The maze runner, nebo jsem jediná? A jste rádi, že už v tomto příběhu došlo k nějaké akci?
Budu se těšit příští týden ʕ•ᴥ•ʔ

Berrivie~