Takže další den...zase k němu...ach jo...s jakou se asi probudí?
To je moje každodenní myšlenka, každý ráno hned po probuzení. Jo, hned se mi vstává líp, když si vzpomenu, co mě zase bude čekat, kecy a řvaní, zvednutý obočí, princátka nebo Fúrie. Vztek, nadávání, skuhrání, pláč...Holky s ostatníma na tom teda nejsou o moc líp. Green je na tom asi nejlíp, dnes ho přeloží na normální oddělení, Rose se si oddechne. Bude pomáhat s ,, kočičí" babičkou, dokud se nenajde zase nějakej chudák, co si lehne na opuštěný místo. Sestry tvrdí, že je tu podezřelej klid. Nezdá se mi, Taylor teda známky klidu fakt nevykazuje. Včera sice skoro nemluvil, ale i tak to bylo náročný. Já pořád s profi úsměvem a on? Odpovědi na půl pusy, nebo vůbec, nebo dělal,že spí. A to s ním musím napsat ošetřovatelskou anamnézu a zpracovat na něj seminárku. Prý abysme si to zkusily napsat. Prdele, dnes nebo zítra musím posbírat co nejvíc informací. Super, už se nemůžu dočkat.

Sakra, Rachel pohni, nebo ti ujede bus a přijdeš zase pozdě.

To by mě ještě scházelo. Fúrie by mě zase ,,pochválila".

Stojíme zase na sesterně, jako první den.

,, Takže sestry, dnes a zítra, máte poslední možnost odebrat anamnézu od pacientů" důležitě se tváří Fúrie. ,,A Rose" koukne přísně, ,,vy budete spolupracovat nakonec se Stephanii, paní Mc Cormick má za sebou zajímavý život, tak alespoň na sběr informací budete dvě" dokončí monolog.

Rose se lehce zamračí ale neříká nic. Ví, že by ji to bylo stejně prd platný, když si Fúrie něco vezme do hlavy, nikdo ji nepřesvědčí o opaku. Chudák Rose, budeme muset po kině na panáka. A ne na jednoho, myslím, že já to rozhodně nebudu mít jednodušší.

,, Rachel, vy se chovejte slušně, bez emocí. Berte ohled na zranění a věk pana Taylora. A nezapomeňte, je to budoucí lékař, třeba váš budoucí nadřízený, takže se chovejte maximálně profesionálně. Zbytečně nevyzvídejte".

Ne ty vole, budu se ho asi ptát, jak ho má velkýho, nebo s kolika už spal. Bože to je blbka.

,, Samozřejmě slečno Mc Furryová" s úsměvem odkývnu Fúrii. Přeju si,aby tenhle den byl za mnou. A celej tenhle rozhovor taky.

,, Dobrý den pane Taylore..." Začínám opatrně.

,,Roger, jméno mé, kolikrát to budu opakovat Rachel" s širokým úsměvem odpovídá Rog.

Sláva, dnes má dobrou náladu, to bych mohla využít.

,,Takže, pokud by vám to nevadilo, zeptala bych se, prosím, na pár otázek, ohledně vás a vaší rodiny, eventuálně i na nějaké informace o zdravotním stavu. Mám na vás napsat tzv. ošetřovatelskou anamnézu a poté vypracovat seminární práci. Dnes by měli odebrat i míry na váš korzet,který budete muset nosit při chůzi". Uff, to byl dlouhý úvod, to jsem zvědavá,co mi bude ochotnej říct.

,,Takže seminární práci?" A jaké téma bude mít vaše seminárka, slečno Rachel?" Ptá se s úsměvem.

,,Ošetřovatelská péče o pacienta po úrazu páteře".

,,O.k. jsem jedno velké ucho, ptejte se."

,,Takže váš datum narození samozřejmě vím z dokumentace, ale pro jistotu, 26. 7. 1949, jméno Roger Taylor".

,,A prostřední jméno moje milá Rach slyšet nechcete?"

Moje milá Rach, tvl na co si to tady hraje? Rach mě může říkat jen můj dobrej kámoš nebo rodina.

,, Prostřední jméno?"

,, Ano, toto jméno se v naší rodině dědí z generace na generaci a je pro mě, zlato, opravdu hodně důležité".

Zlato, já se z něj asi poseru.

,,Tak jaké je vaše prostřední jméno Rogere?"

,, Meddows, moje milá", cukají mu koutky, už už se rozesmát.
,,Mohu mít na tebe, totiž na vás, omlouvám se Rach, malou prosbu?"

,, Jistě, od malých proseb tady přece jsem."

,,Mohla byste se, prosím, posadit tady vedle postele?" ,,Náš rozhovor se zdá bude trochu delší a já bych byl nerad,aby vás bolely vaše krásný nohy."

Krásný nohy, no ty kráso...Rach, zlato, moje milá, krásný nohy. Tak jako mě chce sbalit nebo nasrat? Ten kluk je fakt záhada.

,, Nevím, zda je to vhodné, Rogere, sedět vedle vašeho lůžka, vidět mě ta baba... totiž slečna Mc Furryová, tak budu mít opět problém."

,,Ale Rachel, nějak to vymyslíme, nebojte. Nehledě na to,že pokud bude chtít vaše učitelka vstoupit, musí tak jako tak zaklepat. A pro vás rozhodně není problém vyskočit. Na rozdíl ode mě".

,, Dobře, tak to teda risknu, ale..."

,, Hodná holka," usměje se.

Hodná holka? No tak to mě fakt z něj hrábne.

,, Takže, prostřední jméno je Meddows. Máte nějaké sourozence? Je u vás v rodině nějaké závažné onemocnění?"

,,Ano, mám sestru Claire, je mladší. A ne, žádné závažné onemocnění u nás není. Jsem naprosto zdravý a plný síly," zamrká na mě laškovně a usměje se. ,,Teda vlastně teď bych se vám, moje milá, asi v plné velikosti... totiž síle moc nepředvedl".

Cítím,jak začínám rudnout. Tenhle rozhovor asi hned tak nedokončím, začínám být fakt nervózní. Co to zkouší?

,,A a a," mírně se zakoktám ,, nějaké alergie?" Snažím se dokončit anamnézu.

,, Nene, tak možná jsem alergický, když se mi nepodaří prosadit svoji píseň, ale to asi není alergie. To jsem spíš vzteklý, což jste teda asi párkrát už zažila a za to se vám hluboce omlouvám."

Na důkaz toho, že toho lituje, koutky pusy svěsí dolů a chytne moji ruku do svý. Kouká na mě ,,štěněčím" pohledem.

Zachvěju se...ale ne zimou. Projede mnou...co mnou projede? Zimnice, třas nebo je to snad vzrušení? Rachel, soustřeď se, nebo tady budeš do půlnoci.

,, Dobře, děkuji. Co vaši rodiče, co vaše matka a otec?"

,,Rachel!" Vřískne po mě. Pak si uvědomí, že zase řve a uklidní se. ,,Jak už jsem řekl, všichni v naší rodině jsou zdraví, o otci bych se raději nebavil."

,,V pořádku, omlouvám se...takže studujete na lékaře, na zubaře?"

,,Ano, zubař na Londýnské Medical College Hospital. Ale moc mě to, abych pravdu řekl, nebaví. Daleko raději bych se prosadil v kapele. Víte Rach... maličko se zasní... bubnování a zpěv je to, v čem jsem se našel, můj smysl života. Můj sen je jednou hrát v kapele, jezdit po světě, vydělávat peníze, život si užít se vším všudy. Všichni, včetně Freddieho a Briana svýmu snu věříme a děláme všechno pro to,aby se náš společnej sen splnil. A až jednou budu slavnej a já v to fakt doufám, budu na nějakou zubařinu jen vzpomínat, jako na nutný zlo."

,, Aha, děkuji za vyčerpávající informace ohledně vašeho studia Rogere. Netušila jsem, že smyslem vašeho života je hudba a ne pomoc bližnímu svému. V tom bychom se my dva asi neshodli." Asi zním trochu naštvaně, ale co už?

,,Ale Rachel, jestli jde o službu bližnímu a tím bližním byste byla vy, rozhodně bych neměl problém vám s čímkoli pomoci...a můžeme s podáním první pomoci začít hned tady a teď," dodá svůdně a moji ruku zvedne k puse a líbne mě na hřbet ruky, pokračuje v líbání až prstům. Zanechává vlhkou cestičku, mírně mě táhne k sobě, už už se ke mě naklání...druhou rukou mě pohladí po linii tváře, sjede lehce až ke krku...oba zrychleně dýcháme... mírně pootevře pusu... ležím mu na hrudníku...,,ach sladká Rachel, já bych..."šeptá.

Ťuk ťuk ťuk, ,,pane Taylore, mohu vstoupit?", slyšíme oba sestru Stellu, co má dnes službu.

Polekaně se vytrhnu Rogerovi a vystřelím jak splašená od něj, vrazím do židle,div ji nepřevrhnu, rudá v obličeji, rozechvěním se celá třesu...vrhnu na něj prosebný pohled...,, prosím, šeptám, ještě chvíli"...co jsem to udělala?

,, Moment, sestři"...houkne Roger. Usmívá se, není na něm vůbec nic znát, jako by se nic nedělo. Nechápu.
Přesto na mě mrkne. ,,V pohodě miláčku?" Miláčku?

⚤︎⚤︎⚤︎

Ahaaaa, takže tomuhle se říká sběr informací?😉😉no evidentně, tu informace sbíral úplně někdo jiný?
A úplně jiným způsobem což ? 😉
No nic...jdu vymýšlet dál... howgh