Auuuuu...

moje hlava...

...probouzím se, hlava mě třeští. Co se vlastně včera stalo? Musím chvíli přemýšlet. Aha už vím. Šly jsme s Rose na panáka, na jednoho a nakonec jsme spolu zmákly celou láhev. No ty vole, dnešek bude krušnej. Pomalu spouštím nohy z postele. Podlaha mě trochu zastudí, aspoň mě to vzbudí. Ble, v puse pachuť, motá se mi hlava a obrací žaludek. Uf, honem aspirin a kafe. Cože je dnes za den?? Jo pátek, máme jít s klukama do kina. To nedám. Jo a ještě za Taylorem. Neeeee... blondýna zase bude nervózní a bude mě přesvědčovat,abych nikam nechodila. A dnes mu mají přinést korzet, takže mu budu muset pomáhat s nácvikem a chůzí.
Bože Rachel ty seš fakt kráva, takhle se opít v týdnu.
Doplazím se do koupelny. Uvidím tu spoušť. Oči jak panda, na nose mám šmouhu, kdo ví od čeho. Tak rychle se sebou něco udělat.

,,No ty vypadáš,ty vole" Lara stojí za mnou a šlebí se na mě do zrcadla.

,, Víš co sestro, dej mi pokoj, tebe se nikdo na nic neptal" štěknu po ní. ,,A vypadni, potřebuju si udělat nějakej obličej na tu svoji hubu".

,,Tak začni z druhý strany, ať to má cenu" zasměje se. Její smích mě bodá jak tisíce jehliček, asi mě praskne hlava.

,, Vypadni" zařvu na ni a vzápětí se chytnu za spánky, ty vole, to bude den.

Začnu se vlasama, spletu je do francouzského copu, na obličej napatlám make-up, oči orámuju tužkou, ještě ty pytle pod očima vyretušovat, nebo se mě pacoši leknou. Popíjím u toho kafe a rozpuštěnej aspirin s céčkem. Mrknu na hodinky, musím letět.

⚤︎⚤︎⚤︎

Roger

Posranej, podělanej zkurvenej pátek. Rachel si půjde s Fredoušem a váženým doktorem astrofyzikem Brianem do kina. Do prdele. A já tady budu ležet a užírat se závistí a žárlivostí. A ještě ke všemu přinesou ten debilní korzet. Už teď ho nenávidím a nechci ho nosit. Co jsem nějaká baletka ty vole? Radši budu křivej, než nosit tohle. Prostě mě do toho nikdo nedostane. Jasně, řeknu, že ho nechci, ať mě nechaj na pokoji. A Rachel to kino regulérně zakážu. Nikam s nima nepůjde. Je moje, teda aspoň na chvilku.

⚤︎⚤︎⚤︎

Dorazím s jazykem vyplazeným. Mám příšernou žízeň. Naštěstí jsem si stihla koupit aspoň vodu. Musím hodně pít.

,,Rachel, není vám dobře, vypadáte nějak nesvá?" Zvědavě si mě prohlíží Fúrie. Pak se ohlédne na Rose. Ta vypadá ještě hůř. Vlasy ledabyle stočený do uzlu a na rozdíl ode mne se ani neobtěžovala se namalovat. No musí na nás bejt pohled. ,, Rose a vy?"

,,V pohodě slečno Mc Furryová, zvládneme to" snažím se to hned zamluvit.

,,Takže Steph půjde s Vivian, Rose tedy s Kate. A my Rachel půjdeme se sestrou Margaret k panu Taylorovi. Korzet mu stihli před noc vyrobit, takže dnes bude první nácvik správného upnutí a chůze. A k tomu musíme být minimálně tři."

,,Ano slečno" hlesnu. To bude hrůza. Mě je blbě a on se bude vztekat. Výborně, nemůžu se dočkat. Ještě se stačím pořádně napít, vezmu ten zpropadenej korzet a táhnu se za nima.
Margaret klepe na dveře, slyším nervózní dále.

,, Dobrý den pane Taylore, máme tady pro vás korzet. Byl vyroben přes noc, abyste co nejdříve začal s nácvikem a chůzí a my vám moc rády pomůžeme". Dokončí větu Margaret.

,,Já jsem se rozhodl" začíná mrazivě blondýn ,, že žádný korzet chtít nebudu. Protože..." V tom mě uvidí a hrkne v něm. ,,Sestři Rachel, vy vypadáte nemocně, není vám dobře?" Dodá měkkce, starostlivě.

,,Nnne bez obav, pane Taylore, zvládnu to, zvládneme to oba, totiž všichni", rychle se opravím.

,,Roger, vždyť jsme se sestři už dohodli. Snad vám to nevadí slečno učitelko, přece jenom jsme si blízcí i věkově i profesně" dodá velmi přísným hlasem, aby dal najevo,že on bude jednou nás všech nadřízený.
Potvora, oba moc dobře víme, že doktorem být vůbec nechce.

,,Ale zajisté pane doktore, zajisté. Je důležité, aby měl pacient důvěru ve zdravotnickém personálu,který se o něj stará."
,,Takže Rachel, pojďte s tím korzetem sem. Vysvětlíme si, jak se korzet nasazuje. Nejdříve se musí pod záda dát tato zadní strana, samozřejmě s maximální opatrností."

Skloním se nad Rogem, lehce se mi zamotá hlava. ,, Miláčku co se děje?" Šeptne. Lehce zakroutím hlavou. ,,Potom" mrknu.

,,Ano, tak je to správně Rachel" pochválí mě obě. ,,Teď druhá část, musí se utáhnout, tato destička bude na horní části hrudníku, toto je spodní část."
Ukazuje to zároveň mě a i Rogovi. Oba kýváme jak na perko. Já musím opatrně, mám strach,aby mě nezačala bolet hlava. Žaludek mám pořád jak na vodě.

,,A teď se pomalu budete přetáčet na bok, protože musíte vstávat buď přes bok, nebo přes břicho, pane doktore" mele pořád Margaret.

Roger se poslušně sune na bok, lehce u toho funí a občas i zakňučí.

,,Ještě berle, my jsme na ně zapomněly". Margaret i Fúrie běží ke dveřím. ,, Rachel, dejte na pana Taylora pozor, ať nesklouzne z lůžka. Hned jsme tady."

,,Tak co ti je, kotě. Vypadáš, jako by tě přejel parní válec, miláčku" zaševelí s úsměvem. V očích mu hrajou ohníčky.

,,Mám kocovinu, ale děsnou. Včera jsme šly s Rose do Harp, a vypily jsme flašku ginu, stačí ti to, jako vysvětlení?" Dodám zkroušeně.

,,Teda zlato, ty se nezdáš. Vypadáš tak nevinně a přitom jsi taková dračice" vypískne vesele, kolem očí se mu dělají maličké vrásky od smíchu a ty krásný, dlouhý řasy se třepotají spolu se zvonivým smíchem.

,, Rogi, nezlob, je mi fakt blbě" prosebně na něj kouknu.

,,Tak to nebudeš moct jít ani do toho kina, viď?" Dodá vesele a spokojeně mrkne.

,,Takže ty prostě nedáš pokoj" ohrnu pusu. ,,Už včera jsem ti řekla, že mi nemáš co přikazovat. Do kina půjdu, do odpoledne se dám určitě dohromady, to se teda neboj."

,,A ty kdy pochopíš, co jsem ti řek včera? Tak natvrdlá snad nejsi, abych ti to musel zopakovat zase?" Zasyčí na mě.

,,Tak hele primadono, jdu i kdyby ses tady rozkrájel tisíc malejch Rogerů. Je ti to už KONEČNĚ jasný?" Houknu.
My se prostě nedokážeme chvíli bavit, aniž bysme se nepohádali.

,,Tak hele Rach, buď já nebo..."

,,Tak jsme tady, máme berle. Připraven pane Taylore?"

,, Dokonale" hlesne znechuceně a uhne pohledem.

,,Takže na tři..."
,,Raz...dva... tři...". Roger stojí u postele, pod ruce mu hned rvou berle. Stojím vedle něho a přidržuju ho kolem ramen.

,,Nechte mě Rachel, já sám" prskne. Zní jak tříletý dítě. Maličko se pousměju nad jeho paličatostí. Je roztomilej. Je jinej než všechny ostatní kluci, se kterýma jsem chodila.     Je naprosto nepředvídatelnej, chvíli je k pomilování a vzápětí bych ho zabila. 

Rog statečně stojí zapřenej o berle.

,,Tak a teď se pokusíte udělat pár kroků, opatrně. Nebude to snadné, týden jste nechodil a bude to pro vás náročné i na dýchání."

Roger kývne a je vidět, jak se soustředí. Až se mu vytvoří mezi očima malá vráska. Udělá krok, pak druhý, už už chce udělat třetí,ale špatně si to vypočítal a zavrávorá. Místo, aby se pevně chytl berlí, jednu pustí a hrábne za sebe. Přejede mě po zadku. Nadskočím leknutím. Naštěstí si toho nikdo nevšimne. Bídák. Vrátí ruku na berli a otočí se. Krok, druhý, třetí a u čtvrtého se situace opakuje. Jenže si jaksi neuvědomí, že jsem zůstala na druhé straně, takže místo mě, pleskne po zadku Margaret.

,,Ale pane Taylore?" Vyjekne sestra.

,,Jááá... já se strašně omlouvám, to byl omyl". Já... neuvědomil jsem si... promiňte" blekotá zmateně.

,,Nic se neděje, pane doktore" uculí se Margaret ,,jen jsem se trochu lekla. Můžete pokračovat, nebo už jste unavený?"

,,Ještě zkusím pár kroků".

Zase to soustředění. Zase ta roztomilá vráska, tentokrát i trochu vystrkuje špičku jazyka. Krok, druhý, třetí, čtvrtý... pátý...a... začíná se kácet k zemi. Rychle ho zachytím, ale je i na mě moc těžký. Naštěstí jsem vedle stěny, o kterou se můžu opřít. Mám co dělat,abych ho udržela. Zhluboka oddechuje, jeho teplý dech mi pošimrá krk. Je to neuvěřitelně příjemný.
Dost Rachel, soustřeď se nebo upadnete oba.

,,Rogere, můžeme pokračovat?"

,,Ano, ale už jen do postele (kam taky jinam bleskne mi hlavou), mám toho dost" oddychuje a na čele se mu utvořilo i pár kapiček potu. Má toho plný kecky - jo ty růžový - pousměju se nad vzpomínkou na naše první setkání.

Dojde k posteli, co nejrychleji se snaží dostat na bok...hekne...je vyřízený.
Zbavím ho toho příšernýho postroje, a příkryju dekou.

,,Tak pane doktore, byl jste neuvěřitelně statečný a šikovný" chválí ho Margaret. ,, Necháme vás teď odpočívat".

,, Rachel, vy tu zůstaňte, kdyby pan Taylor něco od vás potřeboval" zavelí učitelka.
Obě se rozloučí. Klapnou za nimi dveře.
Vezmu žínku, namočím ji ve vodě a otřu mu s ní obličej.

,, Děkuju miláčku" hlesne vděčně, chytne mě za ruku a políbí mě na její hřbet, pak pokračuje přes malíček na ostatní prsty. Cítím jak mě líbne a použije u toho i jazyk. Občas mě i maličko hryzne. Začínám zase tát a vlhnout. Vzdychnu. Skloním se nad ním a lehce ho líbnu na koutek pusy. Přejede mi konečky prstů po hraně obličeje, palcem obkrouží moje rty... automaticky otevřu pusu a vsaju ho dovnitř. Párkrát s ním vyjede ven a zase zpátky. Ach bože...

,,Rogi, já..." Zasténám. Vlhkým palcem mě přejede přes bradu, pokračuje přes krk, rukou zajede pod vlasy na zátylek a přitáhne mě do polibku. Vrazí mě jazyk do pusy a znovu, zkušeně mi prozkoumává každičký kousek. Ještě, že jsem si vzala žvýkačku. Ale nevypadá, že by mu nějak vadila má kocovina. I jemu uteče lehký sten. Usměju se do polibku. Naše těla reagují na toho druhého naprosto stejně. Chemie teda funguje dokonale. Chvíli se od něj ale musím odtáhnout, nemůžu popadnout dech.

,, Neutíkej ode mě, prosím. Potřebuju tě tady" zaprosí vzrušeně.

Ruka mi zabloudí pod deku. Hmmmm, tohle taky funguje. Cítím, jak je tvrdej, připravenej.
Ještě před chvílí vypadal těsně před umřením,ale teď? Už už chci ruku vytáhnout pryč,ale chytne mi ji a vrátí ji zpátky. Cítím jak se boule v trenkách zvětšuje.

,,Rach, prosím, tohle už se nedá dlouho vydržet, prosím" skuhrá do polibku a zrychleně dýchá. ,,To už budeš muset vyřešit. Zdravotní sestry mají přece pomáhat bližnímu svému."
Šeptne nadrženě.
,,Rogi, za tohle mě můžou vyhodit"... slabě protestuju, ale přesto všechno mu rukou zajedu pod trenky. Je velký, horký... cítím všechny naběhlý žíly, tepe mi v dlani. Párkrát přejedu tam a zase zpátky. Ukápne pár kapek, palcem obkroužím špičku a zvlhčím po celé jeho délce.
,,Aaaaghr..."zaskuhrá. Líbám ho dál, a zapumpuju... stačí párkrát a už cítím v dlani horkou tekutinu.
,, Děkuju ti anděli můj" zašeptá...líbnu ho a jdu si umýt tu spoušť.
Když se vracím od umyvadla uslyším slabé zachrupkání. Usnul. Usměju se nad tím andělským ďáblem a potichu odejdu z pokoje...

⚤︎⚤︎⚤︎

Tadááááá... hrozně se stydím,že tohle píšu 🤦 ale...co si budem, většina z nás, co tady tyhle ff čteme, chceme tam i tohle že jo? No tak jste se dočkaly😂😆 záměrně píšu s tvrdým y, bo mě je jasné,že nikdo jiný, než ženy 😉😉😉to tu nečtou 😉 howgh