Věnováno NikkiNovotn

,,Já nechci umřít" ječím jak smyslů zbavená a znova mi tečou slzy. Klepu se a bulím už fakt hystericky.

V tom se výtah trochu zhoupne a pomalinku se rozjede nahoru. Dojede zhruba do třetiny plechových dveří a zase se zastaví.

,, Proč to, do prdele, nejede" vřískám, vysmeknu se z Rogerova objetí a buším do dveří, jak smyslů zbavená.

Roger odhodí berle, vší silou mě chytí za obě zápěstí a smýkne se mnou. Přitiskne mě na zeď výtahu, ruce mi drží za zápěstí nahoře, nad hlavou. Z pěti centimetrů na mě kouká, hlavu mě fixuje tou svou. Čelo na čelo. Má děsnou sílu.

,,Už se Rachel uklidni. Jsem - tu - s - tebou" odsekává jednotlivý slova. ,,Všechno bude dobrý, jsem tady, spolu to zvládneme. Dýchej zhluboka, miláčku."

,,Já...já...já..." Hlas se mě zlomí a zase se mi koulí slzy jak hrachy, po tvářích.

,,Ššššš lásko, ššššš lásko, dýchej...klid" uklidňuje mě Roger, držíc mě pořád za zápěstí. Přiblíží se ke mě a začne mě pomalu, jemně líbat. Malými polibky olíbává celou moji pusu po obvodu. Jazykem mě objede rty, maličko mě za ně zatahá. Pokračuje v líbání přes bradu, až na krk. Zakloním hlavu a nechám se od něj líbat dál.

,,Ano, tak... jsi moje statečná holka. Hodná...a tak sexy... nemůžu se tě nabažit." Dýchne mi na pusu a vrhne se líbat ušní lalůček. Jazykem obkrouží celý jeho obvod. Cítím, jak mě pomalu pouští zápěstí. Skousne lalůček ucha a vsaje ho do pusy. Vlhnu a rozstřese mě vzrušení. Chytne mě oběma rukama za tváře, palci přejede přes linii čelisti a pak jedním přes rty... automaticky otevírám pusu a palec do něj vcucnu zase já. Zavzdychá a usměje se na mě.

,,Jo, hodná holka" vydechne a mě ovane jeho teplý dech. Je na mě úplně nalepený, takže mě do stehna tlačí jeho tvrdá boule v kalhotách. Rozšířenýma zorničkama na mě roztouženě hledí a já nechci nic jinýho, než aby už nikdy nepřestal.

,,Haló, haló... slyšíte nás?" Ozve se nad námi tlumeně.

Roger zavrčí, na chvíli ode mě odstoupí a zařve směrem ke dveřím.

,,Jo, slyšíme, výtah nejede, někoho sežeňte, ať ho opraví."

Namáčkne se zase na mě. ,,Kde jsme to skončili puso?" Zamručí a začne mě olíbávat zase krk. Rukou mi přejede přes linii boků, sjede na zadek a lehce ho prohněte.

,, Rogi já..." Umlčí mě dalším polibkem. ,,Šššš, miláčku, všechno bude dobrý, neboj...jsem tu s tebou. Vždycky budu." Vezme mě opatrně do objetí, cítím jak se pod jeho rukama uvolňuju, je mi dobře a cítím z jeho objetí absolutní kontrolu nad mým i jeho konáním a já se cítím neuvěřitelně bezpečně. Uvolňuju se a mám pocit, že s ním se nemusím bát ničeho a nikoho. Neuvěřitelný, co se mnou dělá...

,,Miluju tě" vydechnu a ještě víc se k němu přimáčknu. Cítím, jak se mi usměje do vlasů, líbne mě a odtáhne se jen na tu vzdálenost, aby se na mě mohl podívat.

,,Já tebe víc, ani si nedovedeš představit, jak moc tě miluju, Rach. Až to kolikrát bolí?" Mrkne a rukou chytne tu mou a přitiskne ji na bouli v kalhotách.
Vyjeknu a začnu se smát. Ale zároveň mě hřeje pomyšlení, že za to jeho tvrdý nadělení můžu já. Nebýt hnusný obouchaný zdi, na který jsem přilepená díky Rogovu tělu, skoro bych zapomněla,že jsem ve výtahu, kterej je rozbitej a nejede.

Znovu se mi rozšiřují zorničky ze strachu z toho - pro mě - neskutečně stísněnýho prostoru. Znovu zrychleně dýchám a Roger se přestává smát a rychle se ke mě tiskne.

,,Miláčku, nic se neděje, jsem tu pořád s tebou. Ať se děje cokoliv, budu navždycky s tebou. Ať půjdeš kamkoliv, všude budu...ať fyzicky nebo jen v myšlenkách. Ale už navždy, pamatuj si to. Mě už se nikdy, rozumíš, nikdy nezbavíš." Dokončí tohle vše říkající, vše slibující vyznání. ,,Věř mi, prosím..." Dodá prosebně.

Najednou si uvědomím,že tu stojí jen v korzetu, bez berlí. Rozhlížím se po podlaze, kam je odhodil, když zachraňoval mě. Leží stranou, kouknu se na něj.

,,Rogi, podám ti berle. Neměl bys..." Nenechá mě domluvit a přisaje se mi zase na pusu. Rukou mě objede linii prsa, boku a sjede až ke kyčli. Tam se na chvíli zastaví, koukne na mě a usměje se.

,,Moje malá milovaná, věčně starostlivá Rachel. Ať se děje cokoliv, chce pořád někomu pomáhat. Ale ne kotě, teď pomáhám já tobě." Dodá s nezbedností sobě vlastní a rukou mi zajede pod uniformu. Vyhrne mě šaty tak, aby mu nepřekážely. Z jeho dotyku na holý kůži na břiše, se maličko rozstřesu. Ale ne zimou nebo strachem...vzrušením. Jedním prstem lehce zajede pod lem kalhotek a objede celou šířku. Pak prsty sjede až dolů a trochu mě zatahá za chloupky. Spokojeně zamručí a líbá mě dál, čím dál dychtivěji a divoce. Cítím, jak mě hladí a pak, bez jakýhokoliv varování je do mě vrazí. Lapnu po dechu a vyjde ze mě sten.

,,Hmmmm, ještě...zníš jako ta nejkrásnější melodie, lásko" zamumlá, povyjede o kousek ven,ale jen na chvíli, protože vzápětí je tam vrazí až po klouby. Cítím je hodně hluboko a je to neuvěřitelná slast. Začne rytmicky pohybovat prsty, občas změní rotaci, občas je trochu krčí, mění úhel. Vzdychám mu do polibků a sténám.

,,Moje sladká Rach..." Zamručí a zastaví na chvíli v pohybu. Třeštím na něj oči. ,, Copak? Něco se ti nezdá?" Usměje se. ,, Nelíbí se ti snad něco?" Provokuje mě. ,,Tak řekni...?"

,,Rogi" vydechnu zničeně.

,,Ano? Copak kotě? Mám pokračovat?" Provokuje dál.

Tohle mu nedaruju. Prolítne mi hlavou.

,,Tak řekni, Rachel, co bude?" Vyptává se pořád, prsty ve mě bez jakýchkoliv pohybu.

,, Udělej mě" zakňučím na pokraji sil.

,,S nevšední radostí, miláčku" zašeptá a vyjede zase tam a zase zpátky. Přitlačí a já se tříštím na milion kousků. Zvrátím hlavu a vyjde ze mě už je tichý táhlý sten, protože na nic jinýho už se vysílením ani nezmůžu.

,, Hodná holka" pochvalí mě Rog a spokojeně ze mě vytáhne svoje prsty. Poplácá mě po zadku a foukne mi na červenou, od vášnivýho líbání nateklou pusu.

,,A teď miláčku musíme vymyslet jinou zábavu, co ty na to?" Usměje se, ale pořád ještě je přitisknutý na mě.

Fajn, tak teď jdu na řadu já. Pomyslím si. Nevím, kde se ve mě vzalo takový odvahy a síly, ale není čas se v tomhle rejpat. Odlepím se od Rogova těla, bleskově se schýbnu pro berle. Mlčky mu je podám.

,,Co? Co se děje Rach?" Vyptává se nechápavě a s trochou strachu v hlase. Položím mu ukazováček na pusu a maličko zavrtím hlavou. Vrhnu se na jeho pusu a začnu ho líbat. Tentokrát zrychleně dýchá Rog.

,, Radím ti, drž se pevně" zašeptám mu do polibku a Rog vytřeští oči. Oběma rukama zaháknu lem pyžama a naráz, bez váhání a varování mu stáhnu kalhoty i s trenýrkama až těsně pod zadek. Podívám se dolů, kde se tyčí erekce. Znovu se mu podívám do očí. ,,Drž se..." Mrknu a pomalu klesnu na kolena. Chytnu ho do ruky. Ze špičky mu trochu odkapává pár kapiček. Bříškem palce mu tekutinu rozetřu po celé jeho špičce. Slyším, jak Roger maličko zaskuhrá.

,, Drž se..." Znovu ho upozorním a bez váhání ho beru do pusy. Vsaju ho a vrazím si ho skoro celýho. Rukama se zapřu o  Rogerova stehna a začnu mu ho kouřit. Zvednu pohled nahoru a setkám se s tím jeho. Pomněnky se změnily na bouřkový mraky, modrý a temný. Prsty křečovitě drží ručky berlí, opřenej o stěnu. Beru ho hluboko do pusy, saju, občas jen lehce přejedu spodníma zubama po celé jeho délce. Žíly má naběhlý a cuká mu v něm. Frekvence dechu se zrychluje, cítím,že je blízko. Teď je moje chvíle. S mlasknutím ho povytáhnu z pusy a čekám. Zvednu pohled.

,,Ty...ty potvoro... tohle... aaaaghr...ti... nedaruju..." skuhrá nadrženě.

Pořád čekám, trochu s úsměvem, jen lehce stisknu rty. Očima se ptám...

,,Jo, tak už prosím na nic nečekej kotě a vykuř mi. Už to dlouho nevydržím, puso." Šeptá zničeně.

Usměju se a pořád se zvednutým pohledem zajedu hlouběji, ještě jednou a naposledy. Zacuká mu a v puse se mi rozlije teplá tekutina. Větší množství polknu, část mi trochu vyteče koutkem ven. Utřu pusu do kapesníku a narovnám se. Vytáhnu oblečení a upravím mu ho. Usměju se.
Jeho dech se pomalu uklidňuje, stále ale na mě kouká úplně konsternovaně.

,,To bylo...to jako...co to jako?" Blekotá a vůbec neví, co má říct. ,,To bylo perfektní, kotě. Co to do tebe vjelo?" Zamrká udiveně a obdivně zároveň. ,,Asi bych to do tebe neřek', že..."

Skočím mu do řeči...,, neřek'? A co bys řek' Rogi? Myslíš,že jenom ty tohle umíš a  dokážeš?" Odpovídám pobaveně.

,,Né, tak to nemyslím, lásko. Jen jsi mně tak trochu překvapila. Ale samozřejmě velmi příjemně." Dodá rychle.

,,Prostě jsem si musela zaměstnat hlavu, abych nemyslela na ten debilní výtah. Rogi, já mám klaustrofobii, ale po dnešku už asi ty jízdy ve výtahu nebudou úplně marný." Zasměju se.

,,Tak to jsem rád, miláčku..." Dodá pobaveně.
Už už chce něco dodat, když v tom se ozve bouchnutí a ze shora slyšíme hlasy.

,,Heeej, jste tam dole v pohodě? Už na tom děláme, během deseti minut už budete venku." Huláká na nás hlas.

,,Deset minut? Tak to je spousta času" zašeptá Roger a přitáhne si mě do polibku...

⚤︎⚤︎⚤︎

Stydím se... moc... ale zase...ruku na srdce (a opravdu jen na srdce😉😉) kdo o tom nerad čte 🥰 tak snad se na mě nebudete zlobit. To k tomu taky tak nějak patří, no...

A ještě něco... vím,že to taky někdo nerad (že jo @rebary😉😉), ale máme na společným účtě hykyna_rebary nový dílko Nesahej mi na květinu, tak když budete mít náladu, budeme rády... howgh 😉