Sedíme s Brianem v malý útulný kavárničce. On usrkává čaj, já kafe a konverzace trochu drhne. Už tak nějak nevím, co mám říct. Uždibuju z koláčku, co mi dobrotivě objednal Bri. Prý abych si obalila nervy cukrem. Myšlenkama jsem u toho bídáka. Je u něj pořád? Co dělají? Co když ji tam...

,,Rach? Neboj, určitě si to vysvětlíte."
Bri se snaží zachránit vše, co jeho kámoš absolutně posral. Proč to dělá? Mohl by třeba využít situace a Rogera v mých očích ještě víc shodit, pošpinit, ale Brian ne. Pořád se snaží mě povzbudit a vysvětlit, že je to celý velký nedorozumění.

,,To, že je Roger na holky víme všichni, včetně tebe Rach. Ale mám takový pocit, že se kvůli tobě chce změnit. V tvý přítomnosti se chová úplně jinak,než ho z Fredem známe. Věř mi Rach..."

Dokončí sáhodlouhou větu Bri a svojí teplou měkkou ruku mi lehce položí na tu mou. Ucítím teplo, ruka mě hřeje. Setkám se s laním pohledem. Maličko se usměje, zase tak nesměle, plaše. Kdyby na mě takhle položil ruku Rog, projede mnou vzrušení od hlavy, do posledního článku prstu. Ale Brian? Tady chemie není... Prostě nic, milej, hodnej Brian. Kamarád do nepohody, neuvěřitelně chytrej, ale ne dost chytrej na to, nezamilovat se do tý nesprávný. Nebo si to namlouvám a utěšuju se nadějí, že když to nevyjde s jedním, vyjde to aspoň s druhým? Dost už Rachel, přestaň. V duchu se okřikuju, proč nad tím pořád přemýšlíš? Je konec. Roger bude s tou blonckou, za chvíli ho určitě stejně pustí, tak co řešit?

,,Ale ale miláčci, co to vidí oko mé. Bri, drahoušku, snad se nesnažíš sbalit tady zlatíčko Rachel? To by se asi Rogerině asi moc nezamlouvalo, že mu lezeš do zelí. Víš jak je majetnický, co se týká lásky?"

Oba se otočíme za hlasem, ale je nám jasný, kdo nás našel. Brian trochu ucukne, už už zvedá ruku z tý mojí, ale já mu v tom zabráním. Otočím svou a chytnu ho pevně. Setkám se s nechápavým pohledem, zmateně na mě kouká...

,, Jaká láska, jaký zelí Frede. Co to plácáš za nesmysly? Snad má u sebe přítelkyni, tak jaký pak majetek? Já rozhodně nejsem jeho! Takže tady s Brianem se můžu držet za ruku, jak dlouho budu chtít."

,,Ale zlatíčko Rachel, ty vůbec netušíš, jak se věci maj" zvolá teatrálně Freddie tak nahlas, že celá kavárna naráz ztichne a zraky všech lidí se otočí k nám.

,,Frede, buď zticha, všichni nás poslouchaj. Bože..."

,,Ano Bri, můžeš mě oslovovat Bože, díky drahoušku" Fred mrkne na Briana. ,,Ale to nic nemění na faktu, že Margaret už dávno není u tý naší hysterky. Sám jsi ji přece odvedl z pokoje po tom, co mu chtěla jednu ubalit. To se ti Bri asi nepochlubil, evidentně." Dodá Freddie už mírně nasraně a očima sjede na naše spojený ruce na stole. Mírně pozvedne obočí, už už se zase nadechuje...

,,Jak jako ubalit? Proč? Snad mu neublížila?" Překotně se vyptávám a Bri pomaličku vyprostí svoji ruku z tý mojí.

,,Ne drahoušku, neublížila. Stačili jsme ji tady s Brianem zastavit. Daleko víc by mu ublížilo, kdybys s ním nebyla ty, lásečko Rachel. Opravdu mu na tobě záleží."

Co to s nima kurva je? Oba se mě tak vehementně snaží přesvědčit, že je Roger do mě zamilovanej. Proč se, do prdele tak strašně snaží, to mezi námi urovnat. Vůbec to nechápu, proč?

,, Zlatí, opravdu věř nám. Rog je teď úplně rozsekanej. Leží v posteli bezduchej, nešťastnej. Hrozně ho všechno mrzí, věř mi Rach prosím..." Fred nepřestává orodovat za tu blonďatou bubenickou bestii.
Jo, to je přesný, BB... blonďatá bestie...moje... můj milovanej bubeník... počkat co? Můj? Asi už fakt blázním.

,,Proč se mě pořád snažíte přesvědčit, že je zamilovanej? Zrovna on, zrovna do mě. Oba dva jste mi sami říkali, kolik holek už měl. Tak proč bych vám zrovna teď měla věřit, že chce bejt jen se mnou?"

Zvedám hlas, trochu zoufalstvím, trochu hystericky, trochu smutně. Vůbec to nechápu? Co se se mnou děje? Kdyby se jednalo o kohokoliv jinýho, třeba i o Christophera, byla bych s ním hotová hned. Však to tak bylo, jeden podraz a bylo vymalováno. Skončil... nepomohlo mu tenkrát nic, nikdo. Prostě konec. Hned.
Ale teď? Sedím tu, jak hromádka neštěstí a nechám se přesvědčovat těma dvěma, že mě ten třetí miluje? Bože Rachel, vzpamatuj se!!!

,,Fajn, uvidím... třeba... nevím... hlavně už mě nechte, prosím" maličko se na ně usměju a udělám smutný oči.

,,Ty jsi prostě láska Rach" zvolá Freddie. ,, Rogerina bude mít radost, že jo Bri?"

,, Jojo, Rogerina určitě" hlesne Brian.

,,A jak dlouho myslíš, že bude muset být ještě v nemocnici, kotě?" Pokračuje už normálním hlasem Fred.

,, Nevím, do konce týdne, maximálně do toho dalšího? Freddie já nevím, ale můžu se zeptat zítra doktora. Proč?"

,,No přece na kdy máme naplánovat ten koncert, zlato. A počítej s tím,že minimálně ty a Rose jdete. A ne, žádný výmluvy, zlatí."

,,Ok, zeptám se a dám vám vědět, zítra dorazíte? A doufám,že tentokrát to bude bez překvapení." Mrknu na ně.

,,Na nás se můžeš spolehnout, na nás jó, kotě" odtuší Freddie.

,, Jo, na nás jó..." Dodá trochu jízlivě Bri.

⚤︎⚤︎⚤︎

Roger

Uf, ještě že je už pryč. Ukňouraná blbka.
Ale co Rachel?
Já jsem fakt takový pako. Proč jsem ji o tý bloncce neřek dřív. Drásá mě pomyšlení, že je Rachel kvůli mě nešťastná. To si přece nezaslouží?

Ne, nezaslouží si ani tebe ty pitomče.

Jsem na sebe neuvěřitelně nasranej. Nejradši bych se neviděl.
Pořád slyším ten její hlas, tolik smutku a zároveň zoufalství najednou. Rogere, ty jsi fakt neuvěřitelnej kus idiota. Vzteky zatínám ruce v pěst. Proč jenom jsem takovej šmejd? Musím ji přesvědčit, že mi na ní záleží. Až s ní mám pocit, že můj život dává trochu smysl. To ona mi udává směr, kterým se vydat. I ona vše dělá s nasazením, naplno a s vášní...a vášeň v ní je... dokonale ke mně zapadá...to souznění...je celej můj život, jinej bez ní nechci...
...do prdele...

⚤︎⚤︎⚤︎

Kluci mě jdou vyprovodit. Jako kdybych se bála sama jet domů. Cestou poslouchám Freda, jak plánuje koncert, pořád mele pantem, rozhazuje rukama kolem sebe. Občas si pohopkává do rytmu. Je fakt živel. Brian oproti němu je zamlklejší víc a víc. Jde vedle nás a přesto je v myšlenkách na míle daleko. Štve mě, že nevím, co si myslí. Snažím se s ním zavést řeč, ale vždycky ho s odpovědí předběhne Freddie. Vůbec nevím, jak ho přimět se mnou mluvit...
...do prdele

⚤︎⚤︎⚤︎

Brian

Fakt kámo, taková příležitost a ty ji přesvědčuješ, aby mu odpustila. Ty seš fakt magor.
Jo, možná magor, ale sám vidím, že by mě Rachel nikdy nemilovala, tak jako já jí. Navzdory všemu je vidět, že ji na blonďákovi záleží možná víc, než si je sama schopná uvědomit. Ty dva jsou tu jeden pro druhýho, to už jsem pochopil v kině i v baru. Pro Rachel budu vždycky jen kámoš, na kterýho je spolehnutí, kdo ji bude chránit a zvedat, když ji ten debil srazí k zemi svým chováním. Jo, moje náruč je pro ni připravená, ve dne, v noci. Tak to je a bude...
...do prdele...

⚤︎⚤︎⚤︎

Nobody

Tak to přehnal. Sráč. Nejdřív mě naslibuje hory,doly a teď bude dělat, že o ničem neví? Tak to se šeredně přepočítal. Ale já si to pamatuju a až bude příležitost, pěkně mu to spočítáme. Se bude hošánek ještě divit. To fakt posral...ale kdo si počká ten se dočká. Ale jak dlouho? ...do prdele...

⚤︎⚤︎⚤︎

Nooo, trochu kapitola o ničem, že jo😉😉ale holt i takový jsou nooooo... každopádně děkuju všem 😘 který to pořád ještě baví číst 😍 ano včetně tebe moje milá Rebary😘Kyticepomnenek😘czBeatles😘 a v neposlední řadě moje zlatí s komentářema,který fakt hřejou a já ti jsem neskonale vděčná
NikkiNovotn 😍