Už už se otáčím, beru za kliku, že vypadnu z tohodle pekla, když se za mnou ozve vzteklé: ,,kam si jako myslíš, že jdeš? Ještě jsem s tebou neskončil! Tady zůstaneš!"

Pomalu se otáčím a nevěřím vlastním uším. Já mu fyzicky ublížím. Takže teď mě jako bude přikazovat co můžu nebo nemůžu dělat, kam můžu nebo nemůžu chodit? To teda ne tohle...to je moc.

,, Cos to řek? Už jsem ti snad dala jasně najevo, že tohle si ke mě dovolovat nebudeš ty hysterko bubenická!" Vřískám po něm, a musím se držet, abych mu neskočila po krku. Co si to vůbec dovoluje?

,,Hysterko bubenická" vyprskne Roger smíchy, ,,hele už jsem byl debil, blbeček, miláček i Rogerina, ale hysterkou bubenickou mě teda ještě nikdo nenazval. To se ti kočko teda povedlo." Směje se jak smyslů zbavenej. Utírá si slzy od smíchu...a když v tom hekne...,,jau mě bolí ty záda, jauuuuu do prdele"...zaskuhrá.

Jedním skokem jsem u postele. ,,Rogi", hlesnu ,,kde tě to bolí?" Ptám se starostlivě. ,,To je mi moc líto, promiň" pohladím ho po rameni a skloním se k němu.

Když v tom mě strhne k sobě. ,,Já vím, že po mě toužíš" šeptne mě do ucha a líbne mě na lalůček. Projede mnou vzrušení. Ten bídák...

Vytrhnu se mu. Takhle teda ne, jestli si myslí, že bude mít jednoduchý, to se teda plete. ,, Přestaň si se mnou hrát, buď tak laskav. Nejsem žádná tvoje další trofej, další z těch, co ti prošly postelí a tys je pak jen využil jen na to jedno." Zasyčím vztekle, ale to zatracený tělo mě zase zrazuje. Jsem vzrušená a ten vztekloun  to moc dobře ví.

,,Ale miláčku, vždyť to vidím, toužíš po mě tak moc, jako já po tobě. Proč si to nepřiznáš kotě?"

,, Nikdy" prsknu. Odpovědí mi jen jeho zvonivý smích.

Ale počkej, však on tě ten humor přejde, blonďáku.

,,Rogi?"  mňouknu. ,,Tak jak se ti podařilo naštípnout ten obratel. Víš moc dobře, že tohle mi ještě do seminárky chybí" mluvím s mírnou poťouchlostí.

,,Už jsem ti jednou řek, že tohle ze mě nedostaneš" odpovídá ledově a oči mu tmavnou až do tmavě modré.

,,Ok, takže jedna verze je, že ses natřásal před nějakou děvk... totiž slepicí a chtěls ji ukázat, jak umíš přeskakovat zídku. A protože jseš typickej chlap a neumíš dělat dvě věci najednou, tak když na tebe Bri zavolal, nevyšel ti krok a brknul jsi. No dál už to znáš" dokončím monolog.

,,Tak když to tak dobře víš a vyprávěl ti to Bri" dodává kysele, ,,tak to asi teda bude pravda" prskne vztekle.

,,Fajn, mám to teda všechno. Pokud samozřejmě ještě něco nechceš dodat?"

,,Ne" štěkne po mě. Už se nadechuju, že mu na to něco odpovím, ale ozve se zaklepání.

Vchází Stella s Fúrii. Obě jsou trochu udýchané, na Stelle je vidět, že i trochu asi brečela. No, budu se muset zeptat Rose, co se vlastně stalo.

,,Tak pane Taylore, snad se podařilo vás přeměřit?" Otočí se na mě.

,, Jistě, tady to je" podávám jí protokol. ,, Dobře, odkontrolujeme to spolu". Stella měří a diktuje její rozměry, vypadá to, že jsem se docela trefila. Jen u rozměru pasu jsem se netrefila. No bodejť by ne, měření probíhalo poněkud nestandardně. Čekám zase kázání, ale dnes je divnej den, takže nic, jen uznalé pokývání hlavou.

,,Máte tedy ještě nějaké dotazy či připomínky tady k sestře Rachel, pane Taylore?"

,,No abych pravdu řekl" začíná Roger. Tajím dech, ty vole, on mě napráská, že jsem na něj hulákala. Né taková svině snad nebude.

,,Abych pravdu řekl, jsem s prací sestry Rachel nadmíru spokojen. Myslím, že do sběru informací a měření dala opravdu vše a myslím, že i něco navíc. Měla jste pravdu slečno učitelko, je opravdu velmi schopná".

Protočím očima, ale na tváři mám stále profesionální úsměv. Počkej,až odsud vypadnou obě, to si za rámeček nedáš, ty provokatére.

,,Moc mě těší, že je pan Taylor spokojen, blaho a pohodlí pacientů je pro mě na prvním místě" odpovídám škrobeně.

,,No takže asi tedy půjdeme všechny" zavelí Fúrie.

,, Slečno učitelko, mohla by tady sestra Rachel ještě chvíli zůstat, chtěl jsem ji požádat o malou laskavost" upře ty svoje modrý studny prosebně na učitelku.

,,Ale zajisté pane doktore" zaševelí Fúrie a už se hrne že dveří.
Sotva za ní dveře zapadnou, otočím se na tu primadonu.

,, Cos mi chtěl?" Ptám se ho otráveně. ,,Jestli mi zase chceš udílet rady s kým se můžu nebo nemůžu bavit, asi tě zklamu. Do toho je to totiž velký hov...prd".

,,Ne, nebudu ti udílet žádný rady, slibuju" zkrotle začíná. ,,Můžeš prosím dojít ke mě blíž?"

,,Jestli se zase o něco pokusíš Rogere Meddowsi, opravdu už ti jednu bouchnu" varuju ho.

,,Zlato, pojď prosím blíž... chtěl bych se s tebou jen rozloučit, neuvidím tě celou věčnost".

,, Věčnost? Do zítra, do rána...Rogere nepřeháněj...ty jsi fakt hrozná hysterka".

,, Bubenická, to už si říkala" zvonivě se zasměje.

No a pak ho nemilujte? Počkat nemilujte?Rachel, okřiknu se.

Vzdychnu,ale přesto jdu. Zastavím se v takové vzdálenosti, aby na mě úplně nedosáhl. Nehodlám nic riskovat.

,, Rachel, chtěl bych ti něco dát, aby se ti po mě nestýskalo. V kapse saka je řetízek, teda je jich tam víc. Vezmi si prosím jeden, a nech mi tady ten svůj. Prosím".

,,Rogi, nebuď tak sentimentální" usměju se na něj, přesto sáhnu dozadu na krk a řetízek si odepnu.

,, Děkuju miláčku" pohladí mě po ruce. ,,A ještě pusu, prosím".

Sehnu se k němu a rychle ho líbnu na pusu. Z kapsy saka si vezmu ten zatracenej šperk, zamávám s ním ve vzduchu a vypadnu z pokoje.

⚤︎⚤︎⚤︎

Odcházíme z nemocnice, Rose i Steph je zamlklá. Je čtvrtek, už toho máme všechny dost. Ještě zítřek a pak hurá víkend.

,,,Hele Rose, co ta paní?" Ptám se, něco se tam stalo, Rose je zamlklá, to jí není podobný. Jindy toho namele.

,,Ten záchvat byl strašnej, celá postel se klepala i s ní. Nakonec mě vyhodily. A pak začaly shánět doktora...no a potom..." Vzlykne. ,,Potom asi umřela. Panebože to je hrozný, ještě ráno mi vyprávěla, jak se těší na pořádnej čaj a teď..." Teď prostě není.

,,Rose, nebreč, už je jí líp" utěšuju kámošku, ale je mi do breku s ní. Dneska je fakt emocema nabitej den. Táhneme se ulicí pak už beze slov. Ani jedna z nás nemá náladu na mluvení. Dokonce i Stephanii to rozsekalo.

,,Hele holky, nejdem na drink? Jen na jeden. Na vyčištění hlavy, co vy na to?"

,,Já nejdu" odpoví unaveně Steph.

,,Hele jó, jeden nám neublíží přece, Steph pojď, bude ti líp" přemlouvá jí Rose.

,,Ne, ještě zítra jdeme na praxi a neměly bychom..." Nestihne dokončit větu.
,, Nebuď takovej suchar, panebože" zakoulí očima Nejka...

,,Tak ji nech...hele Steph dobrý?" Otočím se na ní. Moc se nemusíme, ale musí jí být mizerně.

,,Jo, dík, nech to Rachel být, dostanu se z toho." Mluví tiše, ale rozhodně. O.k. nechám ji.

,,Tak jo, tak čau Steph. A my půjdeme kam? Otočím se na kámošku.

,,No kam asi, na gin do Harp, mají ho tam nejlepší a vyčistí ti hlavu od nánosu těch sraček, co jsme dneska zažily." Dokončí Rose kázání.

Roger a sračka? Tak to ani omylem. Kdybys ho zažila Rose, asi bys mluvila jinak.

,,Fajn, jdeme" bafnu ji za ruku a spěcháme do baru. Nechceme ztrácet čas.

,, Dvakrát gin!"

⚤︎⚤︎⚤︎

Tadááááá...další kapitolka je na světě 😆 a oni dva jsou taky samostatný kapitoly teda😆😆 co na ně říkáte?
Co myslíte,že bude dál??? Nechte se překvapit 😂 Jdu na to... howgh