Tony Stark, který měl zrovna za sebou dlouhý rozhovor s novináři, který pro něj však byl velice nudný a nepotřebný, dojde ke svému autu, do kterého se pohodlně usadí. Jediným tlačítkem nechá klesnout střechu a bez jediného pohledu na kohokoliv, se rozjede směrem k jeho domu v Malibu.

Autem zajede na menší balkónek, u velkých skleněných dveří. Auto nechá tam a pomalu z něho vystoupí, přičemž se rozejde směrem do jeho domu. Jen co však vejde dovnitř, povšimne si velkého kufru ve středu obývacího pokoje a zmateně nakrčí obočí.

,,Pane, ve vaší dílně se nachází nějaká dívka," ozve se hned umělá inteligence.

Stark obočí nakrčí ještě víc a mezi ním se mu objeví vráska. Na chvíli zalituje, že má všechny obleky právě v dílně. Nebylo by jednodušší, kdyby si ten oblek mohl přivolat? Byl. Hned jak zjistí, kdo se ho snaží zabít, udělá to.

Místo obleku si tedy vezme baseballovou pálku, kterou pevně chytí do obou ruk a rychle sejde schody do dílny. Nemusí ani zadávat heslo, neboť dveře jsou otevřené. Pomalu, skoro jako zloděj, se rozejde do středu místnosti. 

Když však zahlédne dívku, která vypadá maximálně na šestnáct, svěsí ruce s pálkou k zemí. Právě zmiňovaná mladá dívka, si seděla na jeho židli, nohy měla položené na jeho stole, v ruce držela jeho šroubovák a šmátrala s ním do jeho kovové nohy. Tedy, do nohy toho obleku.

,,Kdo jsi a co tady děláš?" zeptá se Tony ostýchavě.

,,Jsem Violet Stark, těší mě. Právě jsem se sem nastěhovala," ušklíbne se, ale pohled od své práce nezvedne.

,,Cože jsi? Jarvisi," osloví android Stark a nechápavě se zadívá ke stropu, jakoby ho tam snad mohl vidět.

,,Dle testů krve a DNA, je slečna opravdu vaše dcera," odpoví i hned svým robotickým hlasem.

Violet konečně zvedne pohled ke svému otci a nad jeho neupraveným stylem se ušklíbne. No vážně, kdo kdy viděl Tonyho Starka s rozcuchanými vlasy? Jen ona. 

,,Jak jsi se dostala dovnitř?" zeptá se a pomalu k ní přejde, přičemž ji zkoumavým pohledem sleduje. ,,Jsme si celkem podobní. Až na ty vlasy. Jsi přírodní blondýna?"

Violet na jeho poslední otázku kývne souhlasně hlavou a sundá nohy ze stolu. ,,On je to celkem zajímavý příběh. Bydlela jsem u otce, matku jsem nikdy nepoznala. Tedy, ten muž si na mého otce hrál, mlátil mě a další strašné věci. Čím jsem byla starší, tím víc jsem si všímala našich rozdílů. Nebyli jsme si ničím podobní a tak jsem začala pochybovat, že to doopravdy můj otec je. Potom jsem potkala jednoho muže, který mi řekl, že to ty jsi můj otec. A tak jsem si zjistila číslo tvé kreditní karty, koupila si nejbližší letenky z LA do Malibu a jela sem. Potom jsem šla tady," řekne a pohled znovu stočí ke kovové noze. 

Kdyby jen věděl, jak moc mu lže. Fajn, možná na sobě měla pár modřin, na nohách pár jizev, ale určitě to nebylo od muže, co se vydával za jejího otce. No, popravdě... Jak by ji mohl jeden muž ublížit? Ani pět mužů, jí nedokážou ublížit. Ale musela to říct, už jen proto, že to je pro všechny nejlepší. Nemůže Tonymu říct, že je doopravdy v jeho domě jako jeho chůva a taky by ji Fury zabil, kdyby řekla něco víc, než by měla. 

Tony jen kývne hlavou a přejde ještě blíže k ní. ,,Co s tím děláš?" zeptá se a ukáže na část obleku v její ruce.

,,Trochu si hraju s tryskami. Jsou moc hlasité. Taky jsem zlepšila výkonnost, rychlost i výdrž obleku," vysvětlí a podá mu zpět kousek kovové nohy. 

Ten si onen kousek kovu se zamračeným pohledem převezme a nedůvěřivě ho připevní zpět k obleku. Na chvíli jen tak stojí a oblek pozoruje, nakonec se však rozhodne vlézt dovnitř. Pomalu tedy oblek otevře, přičemž ho Violet nedočkavě sleduje. Sama ho přeci nezkoušela, byla by sebevrah, ale každý by chtěl přeci vědět, jestli dokázal zdokonalit dokonalost, nebo ne?