Steve konečně přišel takže se mohlo začít a jakmile byl v tom, jak já říkám boxu začali s experimentem. 

„Začněte." vydá povel doktor Erskine.

„10%" 

„20%"

„30%"

„40%"

„Funkce v normálu."

„50%"

„60%"

„70%" Steve začal v boxu řvát, tak jsme se hnedka společně s Carterovou zvedli a běželi dolů.

„Zastavte to!" řekla Carterová.

„Steve! steve!" přiběhl k boxu Erskine a zabouchal na něj.

„Zastavte to!" řekla znovu a rázněji Carterová.

„Vypněte reaktor pane starku!" odběhne zase Erskine od boxu. „Rychle! Notak!" 

„Ne! To ne! Já to zvládnu!" řekne steve v boxu takže Stark zase začne. 

„80"

„90"

„Jsme na 100%!" zakřičí Stark a všude začnou létat jiskry až box shasne. Box se otevře a je v něm Steve, ale je.... více svalnatý a větší zároveň. Všichni se k němu rozeběhnou, ale já ne. Po chvilce se ozve výbuch v místnosti kde doteď všichni byli a nějaký týpek vezme poslední kapsli se sérem.

„Zadržte ho!" zakřičí Erskine, ale hned na to ho ten muž zastřelí. Steve k němu okamžitě přiběhne a Erskine mu z posledních sil ukáže na srdce, myslel tím to, co mu steve slíbil než šel na tenhle pokus. Já s Carterovou okamžitě vyběhneme za tím mužem a pronásledujeme ho. s Carterovou vyběhneme před obchod a já vběhnu do silnice. Chci vystřelit, avšak auto za mnou vybouchne tak se otočím, ale pak se otočím zpátky k ujíždějícímu autu. Vystřelím a trefím řidiče, který se odře o žluté auto. Ten muž, který zastřelil Erskina nasedl do žlutého auta a rozjel se naproti mně. Třikrát jsem vystřelila, než jsem chtěla znovu střílet, ale když tu mě srazil ze silnice Steve.

„Měla jsem ho!" řekla jsem naštvaně a společně se Stevem se zvedla.

„promiň!" zakřičí a rozeběhne se za tím žlutým autem.

*o pár hodin později*

„Williamsová!" sliším plukovníka, tak se přestanu hrabat v tom letadle a přijdu k plukovníkovi.

„Ano plukovníku?" zeptám se.

„Vy jste tu odborník přes jakákoliv letadla. víte toho více než kdokoliv jiný můžete mi něco tom letadle říct?" zeptá se mě zase on.

„Moc jsem toho teda nezjistila, jen to že motor pohání nějaká zvláštní modrá energie, motor je speciálně předělaný tak aby ho napájela ta modrá energie. Zřejmě ji hydra používá na všechny stroje, protože bych si tipla, že je to čistá stabilní energie, takže vydrží více a má ničivé následky. Hodně ničivé bych řekla, jinak je to úplně obyčejné stíhací letadlo." řeknu vše co vím plukovníkovi a pak poslouhám jak řekne, že je mu steve jako jeden super-voják na nic, ale senátor mu řekne, že je ho škoda zavřít Steva do laboratoří atd. a pak už neposlouchám.

*O pár dní později*

Chudák Steve, dělat ze sebe Amerického šaška, jenom kvůli penězům na válku a on by měl být právě ve válce. Sliším Steva a plukovníka jak se hadají, tak rychle běhnu dovnitř stanu.

„Co se to tady děje?!" skoro vykřiknu a oni utichnou.

„Ze 107 sedmého pluku zbylo jen pár vojáků." řekne Steve potichu, aby mě uklidnil, ale to nepomohlo. Moje svaly se napjali, zorničky rozšířili a můj dech se zrychlil.

„A bucky?!" řeknu tvrdě, plukovník nemá žádný výraz, ale z očí mu jde vidět, že se bojí jak zareaguju.

„Není tu, je možnost, že je 50 km v týlu, ale uprostřed jednoho z nejlépe opevněných území evropy." začne mě chlácholit steve, avšak to nepomohlo. Zaťala jsem ruce v pěst a vystřelila jen v tričku a kalhotech ven do deště. Okamžitě jsem běžela ke žraloku kde jsem se zastavila, opřela se a slzy mi tekli po tvářích, ale nešlo to díky dešti vidět. Zalezla jsem do kopule, kde už bylo vidět že brečím a tam jsem se také, rozbrečela naplno. Za pár minut jsem se uklidnila a hned na to mi někdo zaťukal na poklop, takže jsem s sebou trhla, jak jsem se lekla. Nad sebe jsem dala nouzovou termo deku, aby mě déšť nepromočil a otevřela kopuli, takže se svrhla sprška na deku a z deky pak ven, a né na mě. Venku byl Steve, Stark a Carterová.

„Steve? Carterová? Starku?" zeptám se překvapeně.

„Letíme pro buckyho a ostatní vojáky, kteří jsou nejspíš v tom zařízení. potřebujeme nějaké letadlo a ty pak přiletíš i se žralokem. Samozřejmě vím, že i kdybych ti o tomhle neřekl, sama tam poletíš a Stark nám bude dělat pilota tam." řekne steve a já samozřejmě kývnu. Tohle si nenechám ujít a navíc má pravdu, letěla bych tam tak jako tak.

„Ještě jedno letadlo bych tu měla. Je to staré stříbrné letadlo, dnes v noci na mě čekejte na dráze." vzpříma se všem podívám do očí a zase kopuli zavřu.

Pro představu staré stříbrné letadlo, nevím název hledala jsem název asi hodinu, ale nic jsem nenašla. ani nějakou přezdívku.

*Noc*

Konečně se z vysílačky ozval steve s tím, že můžu vyletět. Nasedla jsem do žraloka, zapla motory a rozjela se po dráze. Po chvilce jsem se vznesla a už letěla vtříc pomoci buckymu a ostatním vojákům.

*O půl hodiny později* 

Vidím naše vojáky, jak se snaží vypořádat s vojáky hydry, tak sletím dolů a začnu střílet vojáky hydry, přitom hodím do jednoho tanku hydry vysílačku. v tanku totiž vidím naše vojáky.

„Haló?" ozve se z druhé strany. 

„Zde agetka flóra williamsová přezdívaná rebelka, kapitánova a Barnese kamarádka." ušklíbnu se, ale to oni nemohou vidět.

„Flóra jo? Bucky nám o tobě vyprávěl a vidím to tak že ty hystorky, že jsi výborná letkyně nejsou jen hystorky. Zde desátík Gabe Jones a vedle mě je desátník Timothy Dugan" řekne hlas tedy desátník Gabe Jones.

„Dobře, tak počkejte spojím se s kapitánem, takže se nedivte, když se na mě chvilku nebudete moct připojit." řeknu a už hlasím stevovi. „Zde rebelka, hlas se Steve, máš Buckyho?" čekám chvilku.

„Zde Steve a Buckyho mám, takže se o něj neboj jen pohlídej ty vojáky." ozve se Steve a já oddychnu.

„Dobře." otočka, střílet. 

„Ahoj rebelko." ozve se z vysílačky Bucky.

„Bucky! Ani nevíš, jak ráda tě sliším!" šťastně vydechnu. 

„Víš, že já tebe taky, ale už vážně musím končit, tak se uvidíme v táboře." rychle končí Bucky a já se jen tak tak vyhnu modré střele z věže, kterou hned sestřelím raketou. Musím se soustředit na střílení těch nácků. Vypouštím dvě rakety na bránu společně s nějakým tankem který převzali naši.  

***

Už je ráno a já z dálky vidím tábor, ale oni ne.

„zde rebelka, vidím tábor, asi půl km od vás." řeknu do vysílačky.

„Zde Steve, beru na vědomí a Bucky s tebou chce mluvit." ozve se Steve vesele.

„Ahoj rebelko." ozve se tentokrát Bucky.

„ahoj Bucky." řeknu s úsměvem, který nemůže vidět, ale zná mě takže to určitě ví.

„Jak se máš?" zeptá se.

„Docela fajn, letět je docela dobrý, aspoň nemusíš chodit." ušklíbnu se.

„A svezla by jsi mě?"

„Sem se nevejdeš, je tu jen sedno místo a to pro mě." zvednu koutek úst k úsměvu.

„A víš že bys mohla řídit i kdyby jsi mi seděla na klíně?" řekne a sliším tam, jak se docela dost mužů začalo smát.

„Tak na to zapomeň barnesi! Už jsem ti to řekla... kolikrát? Asi dvanáctkrát, že nejsem nějaká děvka na jednu noc, takže si dej odchod. Rebelka končí." štěknu po něm do vysílačky a vypnu ji. Pak udělám otočku, kolem tábora a přistanu na dráze. Pak už jen sleduju, jak všichni začali jásat a jak jde Bucky ke mě, zatím co já táhnu žraloka ke svému stanu, kde ho taky nechám. Když ke mě konečně přijde Bucky, tak nic nestihne udělat a já ho obejmu. Obětí mi opětuje a po chvilce se odtáhne.

„Plukovník mi řekl, že mám spát u tebe protože na ostatní vojáky vyšli ubytovky akorát." ušklíbne se.

„Ale ta postel je jednolůžková." řeknu spíše nechápavě než naštvaně, neunikne mi jeho úchylný úsměv, tak ho bouchnu do ramene. Že já to říkala.

„Ještě lepší." udělá bolestnou grimasu.

„Ráda bych si lehla, takže jestli chceš něco udělat máš smůlu." zalezu do stanu a on hned za mnou. Otočím se na něj a ukážu že se má otočit. Když tak učiní, okamžitě se převlíknu do tepláků a tílka, a když se otočím se roztažený po celý posteli jak dlouhý, tak široký. Odšťouchnu ho a on se na mě nechápavě kouká, ale pak přesune svůj pohled do mého výstřihu a usměje se. Nad jeho chováním protočím oči, odšťouchnu ho více a lehnu si vedle něho, ale vidí jen má záda. On se na mě dá se říci namáčkne a přehodí přes nás dekou. ne že by mi to vadilo, právě naopak bylo mi to příjemné, ale to už jsem zamumlala něco jako dobrou noc a usnula.