Vždycky jsem si myslela, že v Petsy se nic moc neutají. Nebyli jsme vesnice, ale všichni se tu znali aspoň od vidění. Ale do poslední chvíle nikdo nevěděl, že Tylerův případ si po deseti letech rozhodla vzít na starost nová vyšetřovatelka a krok po kroku ho projít celý znovu, přičemž učinila několik zásadních objevů. Procesní chyby, některé vzorky se ztratily a nikdy nebyly ani otestovány, policie byla ve vyšetřování laxní a spoustu věcí a svědků ani nevyzpovídala.

Jason ale nebyl zatčen na základě nově objevených důkazů, ale na policii přišlo anonymní udání. Nicméně nic jiného na něj neukazovalo, takže byl po pár dnech propuštěn. To už ale všichni věděli, že Tylerův případ se znovu otevřel a pravděpodobně vším čím si obyvatelé Petsy museli projít před deseti lety si prožijí znovu.

Včetně mě. Posledních pár dní jsem spala jen pár hodin.

Žaludek jsem měla stažený jako kdyby sžíral sám sebe.

A v den, kdy jsem byla předvolána na policii jsem myslela, že se ani neudržím na nohou.

Malé místnosti na naší policejní stanici se jen těžko dalo říkat výslechová místnost, ale poskytovala dostatečné soukromí a ticho na to, aby mě tu nová vyšetřovatelka mohla totálně rozebrat.

Omdlela jsem skoro už jen v momentě, kdy se na mě podívala. Měla světlé lesklé oči a nelítostný výraz. Kolem obličeje jí vlály světlé blond vlasy, co jí sahaly po prsa. Měla tenké přísné rty, špičatý nos a úzký obličej. Byla krásná, ale chladná. Nikdy jsem neviděla nikoho, kdo by se tak moc podobal na všechny ty seriálové vyšetřovatele jako právě ona. Nedokázala jsem ale rozeznat, zda to všechno byla jen maska zlého poldy anebo to byla její skutečná tvář a povaha.

„Posaďte se prosím.“ Ani mě nepozdravila. Pokynula mi ke kovové židli u dřevěného stolu.

Poslechla jsem jako pes. Zároveň jsem jí nespouštěla z očí. Posadila se naproti mně a před sebe si položila nějaký sešit, který otevřela a cvakla propiskou.

Zhluboka se nadechla. „Hádám, že víte, proč jste tady,“ odmlčela se a zadívala se mi do očí. V ten moment jsem měla pocit, že už stejně všechno dávno věděla. Každou věc, kterou jsem se rozhodla pohřbít, ona vykopala a nechala na ni svítit reflektorem.

Trhavě jsem přikývla. „Ano,“ zamumlala jsem. Rty se mi k sobě lepily, jak jsem je měla suché. Od rána jsem si trénovala, jak vypadat nenápadně. Nemyslím si, že se mi to moc dařilo, ale dokud jsem neřekla nic usvědčujícího, měla bych být v pohodě.

„Vím, že je to už dlouhá doba, ale tehdy jste byla jedním z posledních lidí, co Tylera viděli naživu. Nejspíš už si nevzpomenete na všechny detaily z toho večera, což samozřejmě chápu, ale potřebuju, abyste mi řekla všechno, co si z toho večera pamatujete, respektive jak probíhal.“

Těžce jsem polkla. Lhala jsem před deseti lety, musím lhát i teď. Na neříkání pravdy bylo nejtěžší to, že jste se nikdy nesměli splést. Každá verze vašich lží musí být úplně stejná.

„Jason pořádal večírek, protože jeho rodiče odjeli někam na pracovní cestu. Bylo to na konci léta před posledním rokem na střední. Šla jsem na něj se svou kamarádkou Bethany.“

„Bethany Simonsová?“

Přikývla jsem. Vyšetřovatelka si její jméno zapsala do sešitu.

„Na tom večírku bylo spoustu lidí včetně Tylera, byl to Jasonův nejlepší kamarád. Na tom večírku byl alkohol, nevím, kdo ho koupil, neptala jsem se, ani jsem nevěděla, co to bylo, ale chtěla jsem být cool stejně jako moji spolužáci, ale přehnala jsem to. Mám polovinu večera v mlze. Pamatuji si, že jsem se s Tylerem bavila, ale—“

„O čem jste se bavili a v kolik to bylo?“

Chvíli jsem se na ni zůstala dívat. „Nepamatuju si, kolik přesně bylo. Mohlo bejt deset, ale taky dvanáct. Byla jsem opilá, neměla jsem pojem o čase. Šla jsem si do kuchyně pro vodu, protože mi bylo zle a Tyler tam byl najednou se mnou. Pamatuju si, že mi říkal, že jsem se mu vždycky líbila a štvalo ho, že jsem mu nikdy nevěnovala pozornost. A že neměl odvahu mě oslovit, protože si myslel, že bych mu hned dala košem.“

„Stalo se mezi vámi v ten večer něco?“

„Jak to myslíte?“

Vyšetřovatelka pokrčila rameny. „Měli jste spolu sex?“

Zvedl se mi žaludek. Cítila jsem, jak se mu žluč navalila do krku. Zavrtěla jsem hlavou. „Líbali jsme se, ale udělalo se mi špatně, a tak jsem odešla na záchod, kde jsem se pozvracela. Nevím, jak dlouho jsem tam byla, myslím si, že jsem chvílemi i usínala s hlavou v míse. Potom se mi ale udělalo trochu líp—nebo jsem si to aspoň myslela. Zvedla jsem se s tím, že jsem chtěla jít na čerstvý vzduch. Pamatuju si, že jsem se nějak dopotácela na zahradu za domem a od té doby mám černo. Potom jsem se probudila v nemocnici. Měla jsem otravu alkoholem.“

„Dobře, pamatujete si s kým se ten večer Tyler bavil? Neviděla jste něco podezřelého, že by se s někým hádal nebo tak něco?“

Zavrtěla jsem hlavou. „Tyler byl extrovert. Bavil se se všema. Nemyslím si, že měl nějaký konflikt vůbec někdy s někým. Všichni ho měli rádi.“

„Přišla jste s Bethany. Kde ta byla celou dobu?“

Chvíli jsem se na ni zůstala dívat a potom si odfrkla. „Myslíte si, že by ho Bethany mohla zabít?“

„Myslíte si, že to byla vražda?"

Překvapeně jsem zmlkla a zamračila se. „Ona nebyla? Vždycky se mluvilo o tom, že byl Tyler zavražděn a pachatel se nikdy nenašel.“

Vyšetřovatelka se na mě chvíli zadívala a potom mlaskla. Opřela se dozadu do židle. „Vzhledem k tomu, že to v jakém stavu byl nalezen se v médiích a všude na internetu povedlo celkem detailně rozmazávat, myslím si, že sama musíte usoudit, že je to poměrně zvláštní případ. Sám si to neudělal, ale že by to udělal člověk ... Mimořádně kruté, jeho zranění, která vedle ke smrti byla poměrně specifická. Běžně by ho někdo zastřelil nebo ubodal, ať už jakkoliv brutálně. Viděla jsem sto bodných ran v hrudníku nebo člověka rozstříleného brokovnicí, ale vypíchnuté oči a utržená čelist? Někdo ho musel nenávidět. Je to příliš ojedinělé na to, aby to nebylo osobní.“

Zůstala jsem na ni zírat. Neměla jsem k tomu co říct. Měla ve všem pravdu až na jednu věc.

„Kdybyste si měla tipnout, kdo to udělal, koho byste řekla?“ Propisku si strčila mezi zuby.

„To myslíte vážně?“ zeptala jsem se nevěřícně. „Nemyslím si, že tohle je profesionální přístup.“

„Nikdy jsem o sobě jako o profesionálovi nemluvila. Mé metody nemusí být běžné, ale fungují. Proto jsem se rozhodla tenhle případ znovu otevřít. Věřím, že ho dokážu vyřešit. Tak?“

„Nebudu na nikoho ukazovat prstem.“

„Takže někoho na mysli máte?“

„Ne. Je to všechno na co jste se mě chtěla zeptat?“ odsekla jsem.

Vyšetřovatelka se na mě chvíli zadívala svýma modrýma očima a potom se pousmála. „Jistě, doporučuju vám neopouštět město.“

„Nemohla jste si to odpustit, že?“

„Mějte se, slečno Hartová.“

Posměšně jsem si odfrkla a potom se postavila. Když jsem opouštěla místnost, cítila jsem, jak mi do zad vypaluje díry. Z policejní stanice jsem odcházela možná až moc rychle, ale potřebovala jsem se nadechnout čerstvého vzduchu. Vsadila bych se, že hlavní metodou týhle ženský, jak z někoho dostat přiznání bylo ho vytočit do nepříčetnosti, dokud dotyčnému prostě neruply nervy a raději se nepřiznal, než aby s ní ve výslechové místnosti zůstal několik dalších hodin.

Když jsem se konečně dostala ven, měla jsem pocit, že jsem to zvládla bez úhony.

To však trvalo jen do chvíle než jsem se u svého auta otočila a nezjistila, že v horní části budovy mě z okna pozoruje jeden pár přimhouřených očí jako by čekal až šlápnu vedle.