Pohled Kell
Vůbec jsem se v tom schématu nevyznala. Než jsem se však stačila na něco zeptat, byl pryč. Začala mi tedy hlídka. Vzala jsem do ruky jakýsi tablet, a zapnula jsem ho. Byly to kamery. „Haló haló!” ozvalo se z mobilu přede mnou. „Um. Ahoj. Jsem minulý hlídač této cupcakeárny. To, co vidíš na tabletu jsou jednotlivé místnosti, kudy budou animatronici procházet. Je to opravdu nebezpečná práce, protože se tě budou snažit zabít.” mluvil velmi rychle kdosi z mobilu. „Nejčastější je Pupet, ta marioneta. Nechodí moc rychle, ale je nebezpečná. Můžeš ji přivolat zpátky na pódium pomocí tlačítka music.” pokračoval. Zkontrolovala jsem dveře. Uf. Je 1 h. a nikdo neutekl. „A poté je tu Foxy the pirate. Je velmi rychlý, ale když ho někde na kameře uvidíš, zaběhne zpátky na pódium.” zas mi vysvětloval. Pořád byly všichni tam, kde mají být - na pódiu. Dveře byly pořád prázdné a najednou odbila půl třetí. Uf. Pořád nic. „A Mungle. Jak znáš Freddyho, jak je vzácný když vyběhne, tak tady je Mungle sice hlavní, ale když vyběhne, tak to vzácnost není. Tu můžeš zahnat jedině tak, že ji zavřeš dveře před nosem.” říkal pořád neznámý hlídač. Najednou mi blesklo hlavou; co když to je Micke? Zeptám se ho. „Um. A ty jsi Micke?” řekla jsem pomalinku a potichu. „Ten? Né. Ani zdaleka né. Já jsem Phone Guy. Pravé jméno říct nesmím. To je pravidlo.” řekl ten Phone Guy se smíchem. Odbila půl pátá. Podívala jsem se na kameru, ale Pupet byl pryč! Začala jsem panikařit. Phone Guy mě neslyšel, jen mi popřál hodně štěstí. Zmáčkla jsem tlačítko music. Netrvalo to ani půl minuty a Pupet byl na pódiu. Uf. Oddechla jsem si znovu. Ani jsem si toho nevšimla, ale najednou se ke mě začal přibližovat Foxy. „Á!!!!!! Pómóc!” zpanikařila jsem. „Jen si křič, tady tě nikdo neuslyší. Muhuhahahá!” řekl svým robotím a hlubokým hlasem Foxy. Přibližoval se blíž a blíž, až najednou už otvíral pusu, byl úplně u mého nosu. Co nosu. Už měl pomalu mojí hlavu v puse když najednou.... Jsem uslyšela odbíjet šestou hodinu! Foxy se vypnul. Světla se rozsvítila. „Jupí!” zajásala jsem na celou cupcakeárnu. „Začnu s úklidem teď, a na hodinku se potom půjdu domů vyspat před otevřením. Ách. Už se ták těším, až si lehnu.” řekla jsem, a začala vláčet Foxyho na pódium.

Po úklidu  jsem došla domů a ulehla do postele i ve své uniformě. Jindy mi trvá hodiny než usnu, ale teď jsem spala už za necelou minutu. Ještě že tak!