,,Další záchrana lesa, a také jedné vesnice, je na našem účtě!" vykřikl jsem nahlas přes celý bar, který jsme měli zarezervovaný na oslavu, a zvedl do vzduchu sklenici s alkoholem
,,Na nás!"

,,Tým Fighter!" zakřičel můj oddíl a společně jsme se napili. S námi si připili i naši příbuzní, naše rodiny a spřízněné duše, které s námi oslavovali nás boj proti ohni.

Po vypití mého alkoholu až do dna, jsem seskočil z barového pultu, na kterém jsem doteď stál, aby mě všichni viděli, dolů a davem se prodral ke svému manželovi (samozřejmě mi po cestě k němu všichni gratulovali nebo mě poplácali po rameni), které ho jsem hned políbil.

,,Gratuluji." usmál se na mě a napil se své sody, kterou měl zčásti vypitou.

,,Děkujeme." úsměv jsem mu oplatil a dal mu další pusu, ale tentokrát na tvář.
,,Myslím, že jsme čím dál tím lepší a lepší." společně jsme si sedli k volnému stolu, kterých tu kupodivu bylo hodně; všichni spíš stáli nebo byli na parketu a pokusili se o tanec.

,,Děláš si srandu?" nevěřícně se na mě podíval a ještě u toho pokroutil hlavou.
,,Váš oddíl je ten nejlepší v celém okolí! Vy už snad lepší ani být nemůžete." pochválil nás Jaemin.

,,Uvádíš mě do rozpaků." pořádně jsem se na něj usmál a Jaemin se jen nad mou odpovědí zasmál.

,,Hej, Jaemine!" zakřičel po mém manželovi jeden z mých členů z týmu (a také zároveň můj nejlepší kamarád) a přišel ke stolu, u kterého jsme seděli.

,,Ahoj, Renjune." pozdravil ho a udělal místo, aby si k nám mohl přisednout.

,,Ty máš fakt úžasného manžela." Renjun si sedl vedle něj a napil se ze svého půllitra, který už měl asi třikrát doplněný; ale byl natolik hodný, že mně přinesl novou a hlavně plnou sklenici.

Jaemin se opět zasmál.
,,Neříkáš mi nic nového." podíval se na mě, ale pohled pak hned věnoval opět Renjunovi.

,,Dneska v tom lese opravdu válel." pokračoval dál Renjun, aby Jaeminovi vysvětlil, proč vlastně jsem tak úžasný.

,,Zase ti zachránil zadek?" optal se Jaemin, protože tohle je velice běžné, že já Renjunovi pokaždé zachraňuji zadek.

,,Jeho hořící zadek." opravil jsem ho a napil se alkoholu; dneska dobře zasloužená odměna.

,,Nech vyprávění na mně." obořil se na mě můj vzrůstově menší kamarád.
,,Byli jsme obklopeni ohněm a už jen čekali jestli naše teorie zastavení ohně bude fungovat, když vtom najednou spadl strom směrem k nám. Všichni jsme se tomu vyhli-

,,Ale jen Renjunovi malé nožky ho neodnesli tak daleko, jak bylo třeba." přerušil jsem jeho vyprávění, které Jaemin bedlivě poslouchal a doplnil svou větu.
,,A byla to má teorie, jak zastavit ten oheň." připomněl jsem mu.

,,No jo, furt." překroutil očima a pokračoval dál ve svém vyprávění, které jsem trochu obohatil o své poznatky.
,,Jak už tady Jeno naznačil, neodskočil jsem dál než jsem chtěl a můj zadek tak trochu chytil." přiznal se.

Jaemin se začal hlasitě smát.
,,Doufám, že jsi v pořádku?" i přesto, že se smál, pořád se on něj staral.
,,Nechci, aby můj manžel měl o opatrovníka míň." koukl na mě, ale pohled hned vrátil zpět k Renjunovi, tak jako před chvílí.

,,Neboj se." poplácal Jaemina po rameni.
,,Můj zadek je ohnivzdorný. Stalo se mi to už víckrát, takže už mám nějakou výdrž." uchechtl se.

,,Myslíš, tvůj zadek už má nějakou výdrž." dovolil jsem si ho opravit.

,,Ano ano, můj zadek má výdrž." souhlasil se mnou.
,,A tady Jena nikdy neopustím, Jaemine. Co by beze mě dělal, hm?" povytáhl obočí a oba se na mě podívali.

,,Určitě bych nemusel civět na tvůj nahý zadek dvakrát, občas i víckrát, do měsíce." zasmál jsem se a Jaemin se mnou.

,,Můj zadek je nádherný, nevím co ti na něm vadí." napil se a stoupl si připraven k odchodu.

,,Možná ty plameny." zamumlal jsem si pod nos, ale Renjun mě nejspíš i tak slyšel, protože se na mě zamračil.

,,Nerad to říkám, ale musím vás opustit." uklonil se, i když u toho trochu zavrávoral a odešel za ostatními.

,,Renjun je vážně číslo." poznamenal Jaemin s uchechtnutím a z vysoké sklenice vytáhl brčko, se kterým si začal hrát.

,,To teda." také jsem se uchechtl.
,,Ale zas za to se tam v lesích nenudíme." dodal jsem a koukl do davu lidí a pozoroval kluky z mého týmu, jak si užívají.

,,Nepůjdeme už domů?" zeptal se najednou, a tak jsem svou pozornost opět věnoval svému manželovi a nadzvedl obočí.

,,Už chceš jít?" otázal jsem se překvapeně; moc dlouho tady nejsme.
,,Tak brzo?" dopil jsem zbytek alkoholu ve sklenici.

Jaemin přikývl.
,,Chci být jen s tebou." pousmál se.

,,No tak dobře." zvedl jsem se, vzal naše sklenice a odnesl je na bar, kde jsem je následně položil na pult a zaplatil za nás oba.

,,Už jdete?" otázal se mě Haechan; jeden z mých členů týmu, a také pěkný rošťák.

,,Ano." potvrdil jsem mu to.
,,Chceme být s Jaeminem sami." vysvětlil jsem, proč už vlastně jdeme domů.

,,Aha, chápu." zakmital obočím.
,,Chcete být sami." mrknul na mě.

,,Ale takhle to nemyslím." praštil jsem ho ramene a zasmál se.

,,Jasně." zase zakmital obočím, a také se zasmál.
,,Hoši! Náš kapitán si jde pořádně užít se svým manželem!" zakřičel do davu a hned se v něm i ztratil, abych mu náhodou něco neprovedl.

Samozřejmě se nám od kluků, spíš mně, dostala odezva v podobě pokřiku a pískání, dokonce i gratulace. Myslím, že jsem zaslechl Renjuna, jak křičí něco ve stylu "Konečně si zase zasuneš! Bravoo!"

,,Já ho jednou zabiju." zakroutil jsem nad ním hlavou a s Jaeminem vyšel ven.
,,I ostatní." dodal jsem.

,,Je to jak s Renjunem." začal Jaemin.
,,Aspoň se nenudíš." usmál se na mě, když na mě použil má vlastní slova a otevřel dveře od auta, do kterého následně nasedl. Já samozřejmě udělal to samé.

,,Máš pravdu." souhlasil jsem s úsměvem na tváři.

,,Jeno?" oslovil mě můj dokonalý muž.

,,Ano, drahý?" podíval jsem se na něj se zamilovaným pohledem; hádám, že alkohol už začíná působit.

,,Potřebuji klíčky." dal přede mě svou otevřenou dlaň a tím mi naznačil, že mu klíčky mám dát hned.

, Oh, promiň." vytáhl jsem klíčky z kapse u kalhot a dal mu je do ruky.

,,Děkuji." dal mi pusu na tvář, klíče dal do zapalování a tím tak nastartoval náš Jeep.

,,Nebudu lhát." protáhl jsem si ruce. Sice jsem narazil na střechu auta, ale to mě v daný moment nějak netrápilo.
,,Těším se do měkké postele."

,,To ti věřím." dal mi pravou ruku na stehno a pohladil mě po něm.
,,Tentokrát to bylo dost náročné." vydechl.

,,To ano." přikývl jsem.
,,Ale všechno jsme zvládli a máme zase klid do dalšího požáru." usmál jsem se a svou ruku dal na tu jeho.

¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤
Zdravím ♡

Další příběh je na světě !
Co na něj zatím říkáte ? Líbí ?
(A pro zajímavost, příběh je inspirován filmem hrdinové ohně♡)

Sama nevím, jak se s tím poperu, protože to je celkem těžké " téma ", ale doufám, že budete nadále pokračovat ve čtení 😊❤

Za hvězdičku a komentář budu moc ráda ♡

Veve-IsHere