Přátelé mí kráčí po mém boku,

přizpůsobí se mému kroku.

Společně šlapem zem,

jenž je naším domovem.

Kdo pro vás jsem přátelé mí,

druhem, duchem, bratrem?

Co já vím?

Jsem vaším štítem, mečem, holí.

Z chlebu se line vůně polí,

zde každý krajíc má přátelé.

Kostky své vrhám proti tvým,

jako vojevůdce vojáky.

Však ruka má kolem ramen tvých

vždy se obtočí.

Co je to? Co nás pojí?

Vím dobře, není to krví.

Ať je to kdo chce co chce,

já poddám se tomu.

A nikdá na vás nebudu mluvit břitce.