"Ahojky!," pozdravila mě Zoe, když jsem došla k bráně. Další den školy, ještě, že dneska nemáme angličtinu. "Hej," pozdrav jsem jí opětovala. U skřínek jsme narazily na zbytek naší party. Objali jsme se, a když jsme si povídaly o našich oblíbených skupinách a kapelách, tak zazvonilo. Rozloučila jsem se s holkami a mířila jsem si to na výtvarnou výchovu. Slečna Müller, dcera pana ředitele, už byla v učebně. Pozdravila jsem ji a ona mi pozdrav s úsměvem opětovala. Posadila jsem do poslední lavice u okna. Třída se začala plnit žáky. Zazvonilo na hodinu. Všichni se postavili. Slečna Müller nás přivítala a začala s výkladem.

"Dneska budeme kr....," do třídy vstoupil ten kluk ze včerejška a třída utichla. Černé roztrhané džíny, černé tílko a na hlavě černobílou kšiltovku, kterou měl kšiltem dozadu.
"Pane Hoode, jdete pozdě," oznámila mu. Ten kluk, Hood, protočil očima a zasedl do poslední volné lavice. Slečna Müller si povzdechla a začala opět vykládat.

Zazvonilo. Všechny věci jsem si hodila do tašky, šla jsem ke dveřím. "Pomaleji by to nešlo?!," ozvalo se zamnou. Otočila jsem se. Stál tam Hood, ve tváři mu hrál naštvaný pohled. Protočila jsem očima a o kus jsem odstoupila, aby mohl projít. Nezapomněl do mě strčit. Debil.

"Elaino!," uslyšela jsem křičet mé jméno. I s tácem s jídlem jsem se otočila, abych se podívala, kdo to volá. O kus dál seděla Zoe s holkami a volaly na mě, ať si k nim sednu. Musela jsem se pousmát. Přisedla jsem si k nim.

"Tak co, El? jak se ti tu zatím líbí?," zeptala se mě Karin. "Je to tu skvělé. Akorát mě zatím štve jeden kluk," při myšlence nad Hoodem jsem se musela zašklebit. "Um, kdo?," zeptala se opatrně Lidd. "Myslím, že se jmenuje Hood," jen co jsem to dořekla, Zoe se začala kuckat, Liddy se dusila vodou a Karin na mě koukala s vykulenýma očima.

"Jako Calum Hood?!," vykřikla Zoe a pár lidí se na nás otočilo. "Nevím, jak se jmenuje křestním jménem, ale asi jo. Proč?," zeptala jsem se a dál jsem jedla svůj sendvič. "S ním se nebav! Je to hráč, dostane se ti pod kůži a pak tě zničí. " S vykulenýma očima jsem na ně koukala. Jak to myslí, hráč? Myslí to jako, že něco hraje, nebo že je špatný? I když jsem to nechápala, přikývla jsem. Bylo vidět, že si všechny oddechly. "Um holky, já už jdu," zvedla jsem se, ale pak jsem se zarazila. "Dáte mi vaše čísla?," všechny mi daly jejich telefonní čísla a já mohla odejít. Batoh jsem si hodila přes levé rameno a vyšla jsem na nádvoří. Bylo tu docela dost studentů. Dneska jsem se rozhodla, že ještě někam zajdu. Šla jsem do parku jen tak jsem bloudila mezi stromy. Narazila jsem na menší skálu, odkud byl krásný výhled na Los Angeles.

"Co tu děláš?! Tohle je moje místo!" ozval se za mnou mě moc dobře známý hlas. "Vlastníš to tu? Ne, tak drž raději pusu," odsekla jsem mu a protočila jsem oči nad jeho debilitou. Calum, vlastně Hood, si odfrkl. "Tak vypadneš, nebo co?!," zasyčel. "Já tu byla první, takže vodpádluj." teď už jsem byla naštvaná. "Kurva, řekl jsem, aby jsi vypadla!," zakřičel a mě ruply nervy. Postavila jsem se a s naštvaným obličejem se na něho otočila. "Hele, ty debi..." zarazila jsem se. Opět měl pobouchaný obličej a oblečení potrhané. Povzdechla jsem se. "Zase jsi se bil".

"To není tvůj problém," řekl chladným hlasem. Leskly se mu oči a já nad tím vykulila oči. " Nemáš už toho dost?! Co kdyby jsi si tentokrát nechal pomoc, nebo na mě budeš hnusnej jako včera?! Panebože, ona ta Zoe snad měla pravdu. Opravdu jsi hráč!," konec jsem na něj doslova křičela. Zrudl vzteky a já se bála co bude dál. Zaťal pěsti a popošel blíž ke mně. "Hele, tak poslouchej ty chudinko. Do toho, proč takový jsem ti nic není. Nemůžeš mě znát tak dobře, aby jsi mě soudila! Ani se neznáme!," teď na mě křičel on. Měl pravdu. " Promiň," omluvila jsem se mu, " necháš mě ti ten obličej aspoň ošetřit? Vypadá to fakt zle. " Nečekala jsem, že mi to dovolí, ale nakonec povolil. Povzdechl si a posadit se na vysoký kámen. Z tašky jsem vyndala kapesníčky a vodu ve flašce. Kapesník jsem navlhčila a opatrně jsem mu to přiložila na odřeniny. Sykl a škubl sebou.

Když jsem mu všechno ošetřila, uklidila jsem vodu a kapesníčky zpátky do tašky. Pak jsem se na něho podívala a zjistila jsem, že mě celou dobu pozoroval. "Díky," zašeptal. Usmála jsem se. " Nemáš zač," tašku jsem vzala do ruky a přehodila jsem si jí přes rameno, rozešla jsem se domů. "Hej!," uslyšela jsem Caluma, odkdy mu říkám jménem?. "Ano?," otočila jsem se na něho.

"Jak se jmenuješ?"

"Elaina," usmála jsem se, šla jsem dál. Domů jsem došla o trochu déle, než jsem plánovala. Pozdravila jsem mamku a zalezla jsem do pokoje. Vytáhla jsem mobil, rozhodla jsem se, že napíšu Zoe, jestli by někam nezašla.

For Zoe: Hej, Zoe. Zašla by jsi někam? Elainaxx

From Zoe: ahoj El, jasně. V půl pátý u školy?

For Zoe: budu tam

Podívala jsem se kolik je. 4:13 PM. To jde. Mobil jsem položila na noční stolek a rozešla jsem se k šatníku. Vytáhla jsem černé šortky a bílý crop top. Nasoukala jsem se do toho a do zadní kapsy u šortek jsem si strčila tři dolary. Vzala jsem mobil ze stolku a ten jsem si strčila do přední kapsy. Sešla jsem do kuchyně a z pultu jsem si vzala jablko.

"Ty někam jdeš?," zeptala se mě mamka, která seděla na gauči v obýváku a četla si nějakou knihu.

"Jo, jdu ven s kamarádkou. Se Zoe, někdy jí sem vezmu," usmála jsem se. Podívala jsem se a hodiny a ty hlásily za pět půl pátý. Nejvyšší čas vyrazit. Obula jsem se a vyšla jsem na příjezdovku.

Zoe už čekala u školy, zamávala mi a já jí zamávala nazpátek. "Tak kam půjdeme?," zeptala se mě. "No, jelikož tuhle část města neznám, myslela jsem si, že by jsi mi mohla ukázat nějaká tvá oblíbená místa." zazubila jsem se. Zoe přikývla a rozešly jsme se. Říkala, že jdeme do nějaké čajovny, mimochodem, já čaj miluju. Po cestě jsme si povídaly úplně o všem. O mém odpoledním 'rozhovoru' s Calumem jsem jí raději neřekla. Sakra, ten Hood už mi začíná vrtat hlavou. Proč je tak chladný? Proč o sebe všechny odhání? Má nějaké kamarády? Ve škole jsem si zatím nevšimla, že by se s někým bavil.

"Elaino, ty mě vůbec neposloucháš!," Zoenin hlas mě vytrhl z přemýšlení. "Cože? Jasně, že tě poslouchám," řekla jsem jí. Jen se na mě ušklíbla. Zastavily jsme se před menším krámkem s nápisem Good Tea. Stěny byly malované na krémovou. Dřevěná podlaha, velká oblouková okna, křesílka a stolečky. Pulty s různými druhy čajů. Páni, tady je to vážně hezké. Asi jsem si našla nové oblíbené místo. Každá jsme si objednaly svůj čaj, já si dala kopřivový, můj oblíbený. Zabraly jsme dvě křesílka v rohu místnosti.

Zaplatily jsme za čaje a vyšly jsme z čajovny. Došly jsme až ke školní bráně a tam se naše cesty rozdělily. Rozloučily jsme se. Šla jsem pomalu, nikam nespěchám. Nikdy jsem si nevšimla, že tu máme tak krásnou přírodu. Malé děti si hrály v bazénech, i přesto, že po nich jejich matky křičely, ať vylezou. Občas kolem mě někdo prošel, jinak byl klid.

"Elaino?"