Holly

„Wow..." Faith spinkala, Jason rozespale mroužal a já s nejistotou hledala Zaynovu dlaň. Opřel se o kapotu a s pokleslou čelistí se díval na zámek.

„Páni... To je... Obrovský." „To zámky bývají." Vysadil si Jasona Niall na ramena a postavil se vedle Zayna.
„No... Řekla jsi, že lidem je krajina skryta a vypadá, tak jak vypadá...?" „To ano, ale tady jsme v té zničené části, i pro naše oči. Musíme ještě kousek." Oba zakývají, Niall se vrací do svého auta, následovaný Jasonem, já naviguji Zayna. 

„Zastav!" „Tady?" Kývnu a hrabu se z auta. S úsměvem se dívám, jak ruiny kolem nás, jsou ohraničené zaklínadlem, jehož rukopis znám. Projdu neviditelnou clonou, k uším se mi donese Zaynův výkřik a moje nitro hystericky ječí. Vše je tu takové, jaké bývalo.

Domky, sláma po zemi, koně, vozy, trhy s prodávajícími a nakupujícími. Děti bosé, ženy ve starých šatech, muži jakby smet. Jako první si mě všimne nejbližší dítě. Chvíli se na mě dívá, pak zakřičí a stočí na mě pozornost všech kolem nás. Za zády se mi ozve zavrčení a objeví se tam Zayn. Fascinovaně se rozhlédne kolem sebe a zavrávorá. Než mrknu, stojí tam i Niall s Jasonem a Faith.

„Jak jste nás našli?!" Hrne se k nám zavalitý chlapík, vypadá jako správce. Chytá mě za rameno a se zlou se potáže. Skončí o několik metrů před námi a Zayn bez problémů odhodí jeho poskoky, kteří se snaží útočit.

„Dost! Je našeho rodu!" Zaječí ženský hlas a se strachem v očích projde kolem Zayna, chytající mě za řetízek.
„To je znak Draculy. Ztratil se, byl poslední... Měla ho... Jeho vnučka." Vydechne a po něžném, souhlasném úsměvu, zbledne a sjede na kolena. Její počínání následují všichni kolem, správce se k Zaynovi doplazí po kolenou. Ten je naprosto zaskočený a vytahuje jej na nohy. Když pronese omluvu, za odhození, davem na kolenou to zašumí.

Ocitneme se na hradě, nechávám Zayna s dětmi za sebou, stejně jako správce, který křičí, kam běžím. Těžké kroky za mnou, se změní v běh a správce volá i na Zayna. Běžím chodbami z dolních pater do horních, chci do tátovi pracovny. Je zapečetěná, jako většina dveří, ale sotva přejedu dlaní po místě určeném, dveře se otevřou.
Starodávný pach se vznáší kolem nás. Zayn beze slova zamíří k obrazu nad krbem, kde jsem jako dítě s bratry a rodiči.

„Tvá matka byla strašně krásná... Konečně mám možnost zjistit, jak nádherná žena přivedla na svět tebe." Zašeptá, když se postavím vedle něj a mlčky se rozpláču. Omotá mi kolem těla paže a pevně sevře. 

„Tady bude dobře, jsme doma, v bezpečí. Daleko před světem, který by tohle nepochopil. Nikdo by to nepochopil..." „Zvládneš tu žít? Viděl jsi okolí? Je takové, jaké bývalo před dávnými léty." „Myslíš, že mi bude chybět elektrika, auta, autobusy... Vynálezy moderních let?" Kývnu a hladím je po dlaních. 

„Holly, jsem tu s tebou. Tohle je náš domov. Místo, kde budeme vychovávat naše děti, kde budeme žít v mnohem větším bezpečí, než ve kterém jsme byli doposud. Věřím tomu, že časem se k nám připojí i ostatní. Začneme tu od znova, s čistým štítem. Nebudeme se zabývat minulostí, nebudeme řešit, co bylo. Co bylo, bylo. Nic víc, nic míň. A myslím, že my, kteří jsme fušovali do všech řemesel, sem něco moderního přivedeme.
Ale jestli tě zajímá, jestli se mi tahle doba líbí, tak ano. Kam se na toto hrabou filmy. Vždycky jsem chtěl něco takového zažít, byť je pro mě těžké uvěřit, že se to najednou stalo. Ale chci tady žít, navždy. A pokud se něco pokazí, odejít přece můžeme vždycky." „Jo... Myslíš, že děti tu budou chtít zůstat?" „Viděla jsi ty hromady dětí dole... Jason si najde kamarády a Faith, až povyroste, nebude pozadu. Jen... To co udělali... Jak se začali klanět, nechci to. Nejsem panovník a i když ty jsi princezna... Nechci být jim nadřazený."

„Oni v tom žili, jsou tu upíři, co znali tátu... Nezměníš je. Ani já to nechci... Budou k tobě uctivý a budou tě brát, jako svého vůdce. Zní to jako pohádka, ale trůn je můj, a já nechci být upíří královnou. Budeš to muset vzít ty. Kdyby táta žil a znal tě, neváhal by ani vteřinu, aby ti vše přenechal. Zayne... Možná jsi byl člověk, ale to co se z tebe stalo... Jsi víc, než si myslíš." „Máš pravdu, zní to jako pohádka." Šeptá mi do krku a otáčí k sobě.

„Dáš mi školení, jak se tady chovat?" Už se smíchem kývnu a vracíme se ke správci. Provede nás chodbami, pokoje jsou zapečetěné a Zayn nevěří, že kapka jeho krve, která dopadla na rodový erb, hluboko pod hradem, v jedné z katakomb, má tolik síly, aby jej hrad začal poslouchat.
S šokem v očích se dívá, jak se těžké dveře pod jeho dotekem otevírají...

Než jsem se sžila s dobou, s návyky, způsoby lidí, trvalo to. Zayn i Niall se zdejším lidem přiblížili paradoxně rychleji. Nemluvě o Jasonovi.
Po prvotním šoku, že je v našem rodě žijící vampýr, který patří nám, se z něj stala součást dětských společenství.
Faith s nejistotou ručkovala kolem starodávné postýlky a měla v očích otazníky, kde to najednou je.
Já strávila několik prvních večerů chozením po chodbách, vzpomínáním na tu dobu, kterou jsem tu strávila a proplakala nesčetně hodin, při vzpomínkách a myšlenkách na to, že jsem tam, odkud pocházím a mám tu Zayna a děti.
Pokradmu jsem jej často pozorovala, jestli se mu jeho prvotní nadšení nerozleželo a jestli nezačal litovat. Pokaždé, když můj pohled zachytil, široce se usmál a za pár sekund se mi objevil za zády. Omotal kolem mě paže a pokud jsme měli nablízku někoho třetího, odvedl mě pryč.
Prosil, ať se nedívám tak smutně a podezřívavě. Že ví, co mi jede hlavou a musím pochopit, že on nic nepředstírá a miluje to tu.

Po pár měsících, přiběhl správce a členové hlídky, že před bránou stojí několik osob, dokonce i tři vampýři a co mají dělat. „Nevypadají, že by chtěli útočit, pane." Úkosem pohlédnu na Zayna. Než se on smířil s faktem, že je pro zdejší kolonii "Pánem" a nahradil mého otce, trvalo to déle, než moje smíření se, že jsme tady.
Zádumčivě kývne, podá mi Faith a i když hádám, že osoby tam venku, patří k nám, kývá na Nialla a oba si berou zbraně. Společně s hlídkou odchází a vrátí se za několik velmi dlouhých minut, následovaný Liamem, Lukem a dalšími, z naší původní rodiny.

Tak nějak plyne čas...
Jason se den co den rve se Zaynem, jeho kůže je sotva znatelně nachová a upírské chování, které od nás přejal, doslova přebilo vampýrské geny. Postupně sílí, předvádí svou mrštnost i sílu kdykoliv, jak je to jen možné a pýcha v očích Zayna, svítí na kilometry do dálky.
Já sama na něj pohlížím víc, než fascinovaně a užasle. Za měsíce tady, se sám změnil a vybudoval si pozici silného vůdce. Na jeho rady a připomínky dá každý, kdo za ním přijde s jakoukoliv žádostí. Liam i Luke uznali, že lidé si zvolili jeho a podřizují se jeho příkazům. Strach, že Luke bude chtít přebrat jeho místo, byl zbytečný.
Přijetí Harryho, Cary i Phoebe, proběhlo bez problémů. Neviděli v nich vrahy a z velké části za to mohl Jason, který je přesvědčil, že ne všichni vampýři, jsou špatní.

A co se týkalo mé osoby a Faith to nemohlo to být lepší. Faith vyrostla, najednou běhala, všude ji bylo plno a všeobecně se vědělo, že Zayn má jedinou slabost a to děti; Jasona, Faith, Hope a Destiny.

S bušícím srdcem, sotva dva měsíce po nastěhování se na Bran, jsem Zaynovi do ucha šeptala, že naše touha po miminku, se vyplnila. Málem mě rozdrtil a když se Hope a po ní Destiny poprvé rozkřičely na celý hrad, vypukly oslavy.

Sotva se naučily holčičky chodit, sekundovaly sourozencům. Myslím, že nejhůř to odnášel správce. Ačkoliv se snažil být proti dětem imunní, doslova je přitahoval a přepadávali jej v každou možnou i nemožnou chvíli.
Jeden podvečer přišel, s vyděšeným pohledem a prosil, jestli s ním můžu jít do zahrady. S cukajícími koutky, jsem se dívala, jak Zayn stojí svlečený do půli těla v jezeře, pod mostem vedoucím do hradu a učí Faith plavat. Jason seděl s dvojčaty na břehu, máchajíc nohy ve vodě a povzbuzovali Faith, která se statečně pouštěla tátových pažích a plivala vodu, když se ponořila.

„Paní... Já... Nikdy jsem nic takového neviděl." „Máte strach o duševní zdraví pána?" Zbledne, vrtí hlavou a já si konečně nešlapu na jazyk, když musím pravidelně lidem kolem nás vykat a jednat s nimi, jako kdysi.
 „Je naprosto v pořádku, zapomínáte, že byl člověkem. Má jiné zvyky, mezi které patří i hraní si s dětmi. Zapomněl jste, že i s námi si otec hrál?" „Nikdy jsem jej neviděl, paní." „A o co jde? Ztrácí díky tomuto, vaši důvěru? Shazuje sám sebe, když ukazuje, co pro něj děti znamení?" „Ne! To nikdy! Omlouvám se, jen jsem... Překvapený." „Tak si musíte zvyknout a mimochodem, přestat se chovat jako kakabus, by vám neuškodilo." Zamrká, se smíchem je opouštím a on mizí ve chvíli, kdy sama vklouznu do chladné vody.

„Něco ti musím říct." „Co?" Zakloním hlavu a nechám Zayna, aby mi pročesal vlasy. „Má paní, co potřebujete?" Dusím smích, beru mu z rukou hřeben a objímám jej. Svírá mě v náruči, hladově líbá a po zádech odvádí do postele.
„Co se děje, lásko?" „Hrad je velký a i když tu běhají naše děti a děti ostatních, pořád nejsou všechny pokoje zaplněné. A Jason se možná konečně dočká brášky..." Chytím se za bříško, okamžitě mu to dojde. Sjede na kolena a odhalí mi břicho. Chvíli se jen mlčky dívá, pak mě na něj políbí a stáhne do postele...
Když na něj zaostřím, má v očích slzy, tiše šeptá, že děkuje a že už teď se nemůže dočkat, až další pláč prořízne chodby a on bude držet na rukou naše miminko...

Holly s Destiny

Faith s Hope

Jason

Možná malý Zayn? Kdo ví, zda se jim opravdu narodil chlapeček, nebo mají další holčičku :o)

**********************************************************************

Tááákže, She is Vampire byla jednou z prvních knížek, kterou jsem začala psát a přidávat. Jsem ráda, že Vás bavila a líbila se!
 Doufám, že toto pokračování, Vás nezklamalo a nezlobíte se, že jsem v první řadě, přidávala díly tak rychle - relativně xD - a že to skončilo, jak skončilo a hlavně, že nejste zklamáni dějem, který se v posledních řádcích navrátil do doby minulé a z reality unikli do dob dávno zapomenutých. 
Sama si teď říkám, že jsem to možná udělat neměla, ale měnit to už nebudu. Jednou to tu je, tak to zůstane v takové podobě, kterou jste si přečetli... :o)

Jak už jsem se zmiňovala v IWY; mám po zkouškách a postupně se vrhnu na všechny rozepsané knížky, snad se máte na co těšit :o)

Možná, třeba, kdo ví, přibude i nějaká nová povídka ze žánru -fantasy-... Upírská tématika mě baví, ale asi bych se hodně opakovala - někdo nějaký námět? Budu ráda, za nakopnutí, o čem bych mohla psát :o) - 

No, těchto keců, asi bylo dost, nějaké delší si nechám do ~Infa~, takže...

Chci moc poděkovat všem těm, kteří tuto splácaninu četli, která Vás bavila a krátila dlouhé chvíle :o) Děkuji za každou hvězdičku, komentář i přečtení, opakuju se ve všech povídkách, kde je poslední kapitola, ale moc to pro mě znamená!

AnnabethW ♥