Zayn

Její pravidelně zvedající se hruď, mě jindy uspávala, ale já si teď přišel extrémně čilý. Vytáhl jsem se na nohy a vyšel z pokoje.

„Liam měl pravdu... Ona je malá. Nedokáže se přece bránit... Můžou ji ublížit." „Je to dítě... Neublíží ji." „Říkal, že je od Michaela... A Michael ji chtěl přece zabít. Co s ní teď, když on je mrtvý, chtějí jiného udělat?"

Stojím za rohem a s odporem poslouchám rozhovor, mezi Louisem a Sophií.

„Možná je to nějaký Michaelův odkaz... Zabijí dítě a ví, že Holly to nepřežije a jestli zemře ona, Zayn... No, však víš."
„Pak ale nechápu, proč ji on nechal žít. Proč ji řekl, že ji nechá žít... Mohl ji přece zabít, když upadla." „To se nedozvíme, dokud nebudeme vědět, kde je."

Nemůžu to dál poslouchat. Faith skoro pohřbívají, očekávají smrt Holly...
 Vrátil jsem se zpět do ložnice, chvíli se díval, do spící tváře té nejkrásnější holky na zemi a na několik minut, se k ní položil. Omotal jsem ji ruce kolem těla, zachvěla se, z úst ji vyšlo spokojené zakňourání a její ručky, se omotaly kolem mého těla. Lechtala mě dechem na holé hrudi, vdechoval jsem její vůni, šeptal, jak moc ji miluju a je pro mě tím nejdůležitějším, co mám. Znovu tiše slibuju, že ji holčičku přinesu a vše bude v pořádku.
Pak ji pouštím a oblékám se.

„Zayne? Zayne!" Zoufale svěsím hlavu a pustím kliku dveří. Peřina šustí, bosé nohy ťapkají o parkety. Chytí mě za ruku a zatahá. „Proč nespinkáš?" „Zayne!" Zatlačí mi do hrudi, pochybovačně se zašklebím. „Lásko, jsem mnohem silnější. Tohle na mě neplatí." Vytáhne se na špičky, spustím tašku z ruky a chytím ji pod zadečkem. Vyhoupne se mi kolem boků, hladově mě líbá a pláče, že sám jít nesmím.

„Nemůžeš jít! Ne sám...! Já o tebe nemůžu přijít! Chceš bojovat sám a riskovat?!" „Budu bojovat s celým světem, jen abych viděl, jak máš Faith v náručí!" „Já tě nepustím! Nepůjdeš se sám!" „Nemůžu čekat! Nemůžu tady jen sedět a čekat, co kdo zjistí. Vrátím se domů, určitě si ho někdo všiml... Byla chyba sem jet a žádat o pomoc. Je to naše dítě, ne jejich. Oni k němu necítí to, co my!"
 „Záleží ti na tom, co cítím já?" „Cože?" „Ty si myslíš, že odejdeš a vše se vyřeší? Že mě necháš tady a sám budeš hledat a doufat v zázrak?! Máš pravdu... Byla to chyba, měli jsme zůstat doma... To čekání mě ničí! Ale když jsi u mě, tak vím, že to bude dobrý. Že všechno zvládneme. Ale nechtěj po mně, abych tě nechala jít. Nezůstanu tady a nebudu čekat, že přijdu i o tebe! Buď spolu, nebo vůbec!"

Drží mě za krk, zadržuje slzičky...

„Nechci tě ohrozit." „Jsem, kdo jsem. My jsme... Žiju celou dobu v pocitu, že mě jednou někdo zabije. Ale ty mě ochráníš, vždycky!" Její důvěra ve mně, je odzbrojující... Žadoním po polibcích a za naprostého ticha, opouštíme budovu.

Krátce po svítání, jsme doma. Ignoruji vtíravý pocit, který ve mně evokuje ty momenty, kdy jsem se vrátil domů, domem vonělo jídlo, slyšel jsem smích Faith a Holly...

Shodím ze sebe potem nasáklé oblečení a zavřu se ve sprše. Když se vrátím, Holly si vybrala zbraně a dávala je do další tašky. Než se ona osprchovala, prošel jsem dům.
Prohlížím si střepy, na několika najdu kapky krve... S odporem krev vyplivnu, není lidská...
Snažím se nasát pach, co tu je stále cítit. Uchovat jej v paměti, abych byl schopný, jej spolehlivě rozpoznat.

„Ještě počkej." Zvedne obočí a čeká. Chtěla jít do protějšího domu, v oknech se svítilo, lidé z něj, se chystali do práce.
„Prvně se podíváme sem." Podlezl jsem policejní pásku a přehoupl se přes branku, vedoucí do zahrady.
I tady byl cítit pach, který byl ale rozdílný. Na zdech byla krev, nechtěl jsem vědět, jak vypadal ten manželský pár...
Zachytil jsem Holly, aby nevešla dál do kuchyně, kde našli ženu.

„Jsem vrah! Je to jen krev!" Zapotácela se, opřela se o mě a vyděšeně ke mně natočila hlavu. Hrdinka...

Prohrabali jsme jejich věci, většina byla poházených po zemi. Ze stolů byly vyrvané šuplíky, co šlo, bylo rozbité... Ten, co tu řádil se choval jako obyčejné zvíře, nejlépe jako někdo, kdo je psychicky narušený.

„Chtějí, aby to vypadalo, jako kdyby tu řádil šílenec." „Ten smrad nezamaskoval. Nevýhodou je, že lidi ho necítí. Je to jen puch... Teď smíchaný s pachem krve." Otřesu se a po zkoušce krve, kterou našla Holly v patře, na parapetu víme, že i tento vrah je z řady vampýrů. 

*****************************************************************
Vůbec nám ten maraton nevyšel :o(