Zayn

„To asi nechceš, že?" „Jsi princezna, narodila ses na zámku... Uznávám, je dost divné, ten fakt přijmout, ale je to divnější, než fakt, že jsem upír, moje holka je upír a v autě mi spí upírče a vamýrek?" Sklopí oči a tiše se zasměje.
„Myslím, že mi ještě něco tajíš. Ohledně zámku a jeho okolí, tak ven s tím." „Spousta našich „poddaných" tam stále žije. Je tam upírská kolonie." Zaculí se, přešlápne. „Van Helsing by tam neměl šanci." „Takže vypadneme z reality a vrátíme se do pradávných dob? Lásko, že můžu doma nosit tepláky, odmítám být v opnutých legínách, nebo co se nosilo dřív." Vybuchne smíchy a z auta se hrabe Jason.

„Tady bydlíte?" „Bydleli jsme. Vezmeme si co potřebujeme a vypadneme. Znáš tu báji o tom, jak se zrodil vampýr?" „Jo, táta nám ji říkal před spaním." „Tak víš, odkud upíři a z nich zrození vampýři pocházejí." „Transylvánie. Ale ten kraj je prý zničený." „Je zničený jen pro lidské oči." Zaculí se na něj Holly a naznačí mu, aby šel blíž. „To znamená, že se vrátíme tam, odkud pocházíme?" „Jo, budeme tam v bezpečí a povedeme život podle našich pravidel." „Můžu se tady alespoň podívat?" „Utíkej." Zmizel a Holly mě vískala ve vlasech.

„Jestli tam ale nechceš..." „Chci tam. Budeme tam v bezpečí a vrátíme se tam, odkud ty pocházíš. Chci vědět, jaké to tam je. Jen mám pocit, že ten zámek bude pro nás příliš obrovský." „Nemyslím si, copak ho nezaplníme?" „Co kdyby dnes v noci, spal Jason s Faith?" „A my budeme spát kde?" „Spolu." Culí se a pak jednáme v rychlosti. Jason běhá mezi domem a garáží, Faith si hraje v ohrádce a na dotazy sousedů, co se pro Boha děje, neodpovídáme. Nic jim do toho není.
Za dvě hodiny od příjezdu, mizíme. Před Londýnem mě elán opouští a Holly se ke mně s šeptem naklání.

„Myslím, že nás budou chtít zabít." „Taky mám ten pocit." „Víš, co mě napadlo, když jsme vyjeli?" „Ne, co?" „Že on je nastrčený. Že se něco pokazí... Ale když jsem ho viděla..." „Taky jsem si to myslel a on mi to i řekl." „Co ti řekl?" „Že si myslí, že si buď já, nebo ty, začneme za chvíli myslet o něm něco špatného. Snažil jsem se mu říct, že ne, že nás jen musí pochopit... Ale on mi řekl, že udělá všechno proto, abychom mu věřili a měli ho rádi. Myslel jsem... Prohlédla sis ho?" „Ne, proč?" „Jak dlouho myslíš, že se skrýval?" „Nevím...?" „Bylo mu pět, na lidský, když utekl. Chápeš to, on se pět let skrýval... Nechápu, že to přežil. Hlavně s ním musíme k doktorovi. Celou dobu co spal, prokašlal. Je podchlazený, všude po těle má modřiny, jizvy, je podvyživený. Dal jsem mu svou krev, ale ta mu nestačí." Kývá a otáčí se k němu. Těžce dýchá, chrčí a když začne kašlat, Holly se na mě naštvaně otočí, proč jsem ji nevzbudil už předtím.

„Hoří..." „Vezmi Faith." Neprobudil se ani ve chvíli, kdy jsem ho vzal do náruče. Zaparkoval jsem kousek od vchodu do prostor, kde se měli nacházet ostatní. Holly s úšklebkem otvírala nezajištěné dveře. K uším se nám nesly vzteklé hlasy. Řešily nás, naši ignoraci, fakt, že o nás nic neví.

„Co když jsou mrtví?!" „A nebo jen unavení." „Zíráte na nás, jako kdybychom byli duchové. Liame, potřebuju pomoc! Zavolej doktora, okamžitě! Má deset let, silnej kašel, vysoký horečky. Honem!" Odnesl jsem Jasona do našeho pokoje, následovaný Holly. Liam na nás chvíli jako v transu hleděl, pak však hledal mobil.
Oba jsme je uložili do postele a chvíli se mlčky dívali tomu druhému do očí.

Těkám očima, po její unavené tváři. Moje koutky začínají cukat smíchy a ona se začne hryzat do rtu. „Je po všem." Pozvednu jemně obočí a sevřu ji v náruči. Díváme se na spící děti a ode dveří se ozve odkašlání.

„Doktor je na cestě... Kdo je to? A... Okamžitě pojďte sem!!!" Odlepím bradu z temena hlavy Holly a pobaveně na něj pohlédnu.
„Ještě jednou zvedni hlas a nepřej si vědět, co s tebou udělám, jestli je vzbudíš." „Pojďte!" „Máme se bát?" I Holly na něj pošklebně hledí. „Holly!"
„Liame, je tu lékař." Zní z chodby hlas Cary. Liam nám věnuje vzteklý pohled, zmizí a vejde doktor. Matně poznávám, že je to ten, co přišel kvůli mně.

Než Jasona vzbudí, ptá se nás. Naštěstí nám odpadají starosti, co chlapcovi příbuzní a jak ho začlenit do naší rodiny.
Holly s Faith odejde vedle, aby ji zbytečně nevzbudil, já probouzím Jasona. S nejistotou se ke mně přitiskne a dívá se na chlapíka, který z tašky vytahuje fonendoskop a žádá ho, aby si sundal tričko.

„Kde je Holly a Faith?" „Jsou vedle. Nechtěl jsem, aby se Faith zbytečně vzbudila." „Fakt si mě necháte?" „Už jsme ti řekli, že ano." „Ale opravdu?" „Jasone... Ano, necháme si tě!"