„Je strašně hladová." Škubnu s sebou a uvolněně se opřu o Zayna. „Jason usnul." Šeptá a hladí Faith. Když jej spatří, přestane jíst a zažvatlá. „Kdy začne mluvit?" „Má rok a pár týdnů... Ne každý mimino je hned aktivní." „Vím, jak je moje holčička stará." Syknu, kousl mě do krku a pak si s hraným, bolestným výrazem mnul rameno, do kterého jsem ho praštila. „Není stará!" „Dobře dobře pořád zapomínám, že jsem oproti tobě puberťák a proto ti vadí, když padne otázka věku. Au!" Vraždím ho pohledem, on mě konejšivě líbá, hladí Faith a obě si nás pak přitáhne do náruče.

„Hodinku, pak odtud vypadneme." Kývám, usínám...

„Holly, můžeme?" „Jo." „Půjdu první." „Ne!" „A kdo půjde? Holly?" Jason vzdorně vystrčí bradu a přistoupí k Zaynovi. „Půjdu já." „Poslouchej, nechci určovat co musíš a nesmíš, nějaký pravidla chování probereme pak, ale teď si dobře zapamatuj co ti řeknu. My se ubráníme líp, než ty. Já půjdu první, pak půjde Holly a když to bude bezpečné, půjdeš ty." „A Faith?" Otáčí se k holčičce. „Já ji vezmu. Půjdeš hned po mně a když bude nějaký problém, vezmeš ji a uděláš, to co umíš; schováš se jim." Chvíli se i mně, dívá vzdorně do očí, ale souhlasně kývne.

„Kolik je?" „Odhadem dvě, půl třetí ráno." Šeptá Zayn a podává Jasonovi zbraň i dýku. „Já s tím ale neumím." „Až budeme mít čas, tak tě to naučím. Teď si jen pamatuj, že buď on, nebo ty. Bodni, střel... Kopej, křič. Budu ti nablízku, pomůžu ti, ale když zrovna nebudu moct, musíš se postarat sám." Jason kývá, bere si zbraně a já si říkám, že teď na něj vše dolehlo.
Celou dobu ho hnal nějaký afekt, najednou vypadá přesně na to, kolik mu je. Třásl se a s nejistotou pohlédl na svou dlaň v mé.

„On nedovolí, aby se ti něco stalo." „Jo. Taky nedovolím, aby ji ublížili." Pohladí Faith a Zayn se po nás nevěřícně otočí.

„Mohli byste jít?" „Umí být občas protivný, co?" „Je super!" Jason se za ním rozběhne a Zayn mě trhnutím hlavy volá k sobě.

Kličkujeme mezi hlídkami, několik jejich členů Zayn musel zabít, k jednomu zabití dopomohl Jason, když zaútočil zezadu. Zaynova pochvala jej hřála a na rtech mu seděl široký úsměv. Významně jsem na něj pohlédla a až na okraji lesa, jsem se dokázala uvolněně usmát. Opřela jsem se o strom, po jehož kmeni jsem sjela o sedu.
Faith držel Zayn, Jason se k němu tiskl a něco mu říkal.

„Jsi v pořádku?" „Jo. Už jo!" Vytáhl mě do stoje, nenásilně líbal a Jason s Faith v náručí, se jen tiše smál.

„Vypadneme, mám pocit, že mi smrt dýchá na zátylek." „Co když to není jen pocit?" Zaynova postava se prudce obrátila. Jason se k nám rozběhl a Zayn jej strčil za nás.

„Budou mě oslavovat, až vás přivedu!" „Nech je jít." „Proč bych to dělal?" „Žádám tě o to." Smích se nesl kolem nás. Držela jsem Zayna za bundu, konejšivě mě hladil a za mnou se třásl Jason. Držel Faith a šeptal, co teď uděláme.
„Zdržím ho. Vypadněte odtud!" S výkřikem, jsem ho strhla dozadu, když po něm vampýr skočil. Neustál to a hrabal se na nohy. Zayn jej bez varování chytil za ramena a odmrštil jej několik metrů od nás.
„Slyšíš?! Vypadni!" Zařval znovu přes rameno. Bolestně na mě pohlédl, zavrtěl hlavou a vampýr, se kterým se rval o život, začal dávat jakýsi signál. „Musíme jít!" Tahal mě Jason za rukáv bundy a já se s ním rozběhla. Otáčela jsem se za běhu, dívala se zpět, kdo má navrch...

„Chyťte je!" Tlupa vampýrů, která se přidala na stranu vampýra, se rozběhla po nás. Za jejich míhajícími se postavami, jsem spatřila Zayna. Dostal se i s vampýrem ke srázu, ze kterého oba najednou spadli.

„Holly! Musíme jít!" „Ne, ty musíš. Dej na ni pozor, ano? Když poběžíš až na konec lesa, je tam skála a za ní naše auto. Klíčky jsou uvnitř, stejně jako naše mobily. Zavolej lidem se jmény Niall, Liam, Harry a Louis, ano?!" „Nenechám tě tady!" „Musíš!" „Zayn řekl-" „Zayn mě teď potřebuje!" „My ne?" „Kdybych ti nevěřila, nenechala bych tě jít. Najdeme si vás, rozumíš?" „Vraťte se, prosím." „Utíkej." Dal se do běhu a já se hrdě otočila čelem k běžící tlupě.

Být to ve filmu, záběr by zpomalil, hrdinka by se drze usmála, pozvedla by hlavu a v rukou se ji zaleskly nože. Stromy nad ní, by problesklo slunce, hudba by ztlumila hlasitost a následoval by ji cinkot nožů a řev vrahů. Hrdinka by se zdárně vyhýbala dobře mířeným ranám, zatímco by ji k nohám padali nepřátelé...