Holly

„Mohl jsem ji ušetřit. Dát ji šanci, aby utekla." „Nepovedlo by se ji to..." „Pojď, musíme jít." Kývám a nechám se vytáhnout na chodbu. Z dálky se k nám nesou kroky, řev, mlácení dveřmi, skoro až hysterické hledání, našich osob.

Aniž by někdo pojal podezření, pomalu se k nim blížíme a ti nejbližší nám, umírají. S tichým výkřikem, se opírám o zeď a bráním se vampýrovi. Je až moc silný a mně dochází síly. Jedinou výhodou je, že si tiše mumlá, jak bude pochválený, až přinese moje tělo a proto netropí povyk a nedává najevo, že tu jsme.
Mlhavě vidím, jak Zayn zabil svého protivníka a jde mi na pomoc. Vampýr mi věnuje nevěřícně pohled, když jeho tělem projede katana.
„Nikdy nemáš ubližovat holce, když je její přítel o kousek dál." Uchechtnu se a Zayn si znechuceně odplivne, když dotyčnému useknu hlavu.

„V pořádku?" „Jo." Hrdinsky se narovnám, bolestí se okamžitě zlomím v pase. „Holly? Holly?!" Vyhrnuje mi triko a snaží se zacelit řeznou ránu. Nejde to, na to je rána až moc hluboká. „Přestaň, musíme ji najít." „Vykrvácíš!" „Ne, budu v pořádku. Prosím!" Nohy mě přestávají poslouchat, zvednu ruce a zaháknu mu je za krkem. Nečeká, že se mi nohy podlomí a zavrávorá, když se na něj pověsím. Něco křupne a zeď za námi, se začne rozestupovat.

Nechápavě se dívám do tmavé chodby, která je opakem té, ve které jsme.

„Jako kdyby ji někdo vytvořil nedávno." Drží mě a volnou rukou přejíždí po kamenech a hlíně. Jen kývnu, potřebovala bych si odpočinout, zastavit krvácení..."Vypadá to spíš, jako skála..." Zamumlu a opřu se o chladnou stěnu. "Kde jsme?" "Několik kilometrů pod zemí... Mohli jsme se dostat někam ke skalnímu převisu. Skal je kolem nás plno." Pozoruje mě nesouhlasným pohledem.
„Co to děláš?!" Zavrčím, když mě vezme do náruče a vstoupí do chodby. „Potřebuješ si odpočinout. Uvidím, kam ta chodba vede..." „Faith...!" „Ty mi umíráš v náručí! Potřebuješ krev, musíme to zastavit, zacelit! Ona počká, ještě chvilku." Říká to nerad, ale bez mrknutí oka, kráčí dál. Zeď se uzavřela, jako nějaký automat.

„Neplač, prosím. Faith... Slibuju že máma s tátou za chvilku přijdou, ale nesmíš nás prozradit." Zayn ztuhne za chůze a já se mu snažím dostat z náruče. Tichý šepot se k nám nese, on mě podpírá a po dlouhých minutách, jsme na konci chodby. Vidíme šero, pomaličku se rozednívá a ve výklenku ven, se krčí osoba, nad čímsi.

„Faith?" Pláč ustane, silueta osoby se k nám otáčí a stoupá si. Vyškubla jsem se Zaynovi a z posledních sil dopadla vedle holčičky. Uslzená očka se rozzáří. Zažvatle a na tváři mi přistane její ručka.

„Je v pořádku, moc ji neublížili-" Vyjekne a osůbka se ocitne ve vzduchu, naražená na zdi. „Pusť jej! Je to malej kluk!" Odhadem má tak dvanáct, ani to ne. Lapá po dechu, plazí se dál od Zayna a podává Faith dřevěnou hračku.

Zayn dopadne vedle mě. Bere mi Faith z náruče, vzápětí mě přitahuje k sobě. Svírá nás, polyká slzy. Šeptá k Faith omluvy, pusinkuje ji a ten malej kluk, nás pozoruje s bolestí v očích.

„Mám tady provaz, až se to dole uklidní, spustíte se." „Kdo jsi?" „Proč nám pomáháš?!" Zayn je podezřívavý a mně se najednou také nechce věřit, že by to už teď bylo, tak snadné. „Ne všichni vampýři, jsou proti vám a chtějí sloužit Scootovi." Zasyčím a hledám jinou polohu, ve které mě bok nebude tak bolet.
„Holly!" Pleská mě Zayn po tvářích. Cítím, jak mě pokládá a vyhrnuje mi triko. „Zmizni!" „Pomůžu ti! Kdybych chtěl, mohl jsem zabít i Faith!" Na těle mi přistanou další konečky prstů. Oba mi očisťují krev, snaží se ránu zacelit.

„Pij! K sakru Holly! Otevři tu pusu!" Na rtech mám jeho prokouslé zápěstí, ale jsem zesláblá, až moc... Nutí mě pootevřít rty, z těch jeho mi vpouští do rtů krev.

Nevím, kolik času uplynulo, ale když jsem se probrala, ležela jsem o něj opřená, ve volné ruce držel spící Faith a tichým hlasem si povídal s někým, na koho jsem neviděla.

„Pojď s námi. Chránil jsi ji, já ochráním tebe. Postaráme se o tebe. Faith tě má ráda." „To nejde... Kdyby zjistili, že jsem to byl já... Nemám správně žít." „Jsi malej kluk, ať to slyšíš jakkoli nerad. Nemůžeš se o sebe starat sám. Nepřežiješ, jestli tě chytí a zjistí, že jsi nám pomohl ty." „Já to zvládnu. Zvládal jsem to doteď."

„O co se hádáte?" Zayn mě bouchne bradou do čela, když skloní hlavu a další osůbka přelézá do mého zorného pole. Oba se uculí, slunce se snaží dostat z mraků, ale nedaří se mu to. Panuje tu smuteční nálada a mračno na obloze tomu nepřidává.