Zayn

Stále plakala, držela v náruči medvídka, se kterým Faith spinkala a nebyla k uklidnění. Přestal jsem se snažit ji uklidnit a začal se balit. Musel jsem se zaměstnat, jinak bych seděl vedl ní a jen brečel.
Čím déle budu čekat, tím on bude mít větší náskok.

Sešel jsem dolů a zamířil do sklepa. Až teď, jsem si uvědomil, že ten pach, co jsem cítil hned při vstupu, není náš, ale někoho cizího.

Naházel jsem do tašky zbraně a když vše bylo na svém místě, sesypal jsem se.

Být nahoře s Holly... Potřebovala mě, ale já se nemohl hroutit před ní. Ona mě potřebuje, ví, že udělám všechno, abych Faith našel, ale kdyby viděla, jak znovu brečím...

„Zayne?" „Holly..." Cítil jsem, jak si za mě klekla a stáhla mě do své náruče. Omotala kolem mě ruce, na rameno mi padaly její slzičky a po pár minutách jsme se oba uklidnili. Stáli jsme naproti sobě, dívali se do očí toho druhého...
„Uděláš všechno, abys ji našel. Já to vím... Půjdu s tebou. Nemůžeš po mně chtít, abych tu zůstala..." 

Je zde ještě nevyřčená otázka. Zvládneme to jen my dva?

„Zayne! Holly! Ahoj, pojďte dál. Kde je Faith?" Otvírala nám Cara vrata a s širokým úsměvem nás zvala dál.

„Jste tu všichni?" „Ano. Co je?" Jen zavrtím hlavou a s Holly vyběhneme do patra. Cara běží za námi, pořád opakuje, kde máme malou a co se, pro Boha, děje.

„Liam?" „Je se Soph... Snaží se o miminko." Uculuje se na nás Niall, objímá Holly. Ta drží slzy z posledních sil. I on se ptá, kde je Faith.
„Tak to bude muset počkat." „Počkej! Liam tě zabije!" Vytrhl jsem se Harrymu a rozrazil dveře Liamovi ložnice. Přivítal mě hysterický jekot Soph a Liamovi nadávky.
„Oblíkněte se! Okamžitě! Bez diskuze, Sophie!" Prásknu dveřmi a v náručí se mi ocitne Holly. Jen ji držím, osazenstvo se nechápavě posazuje kolem nás a Liam vylézá z ložnice s komentářem, že pokud nejde o život, tak mě zabije.

„Kde máte Faith?" Zašklebí se Soph uraženě.

„Pryč." „Kdo ji hlídá? Vy jste ji někomu svěřili?" „Slyšeli jste, o té vraždě, co se u nás stala?" „No neříkej, že roční prcek vraždil." Směje se Louis pobaveně a neujde mi, že ta jeho má na krku otisky po zubech.

„Byli to vampáni." „Cože?!" „Brácha, kde je Faith?!" Niallovi to spíná mnohem rychleji, než ostatním. Holly se na něj podívá a zhroutí se mi k nohám.

„Vzal ji... Napadl mě doma jeden... Nemohla jsem nic dělat. Vzali nám ji. Jsou od Michaela..." Šeptá v slzách, sotva ji jde rozumět.

Nastalo ticho.

„Potřebuju vaši pomoct. Musíte nám pomoct, najít ji a vzít ji zpět domů. Prosím!" Zašeptám a přikleknu k Holly.
„Sám to asi nezvládnu."

Všichni mlčí. Niall se k nám na vratkých kolenou přiblíží jako první. Sjede před Holly a sevře ji dlaň.
 „O tohle žádat nemusíš, najdeme ji. Jdu s tebou." Sophie i Cara se třesou, ale jsou další, co oznamují že za tohle budou ti zkurvysynové pykat. Pak chrčivě souhlasí i ostatní.

Cara s Harrym odchází do útočiště vampýrů. Vybudovali si nové podzemní město, kterému velí Dorian, když je Harry tady. Až teď jsem si všiml, že na něm se vampyrismus začíná projevovat víc, než na Dracovi. Trošku se začíná podobat Dorianovi, ale jen maličko... Jen díky tomu, že se stal vampýrem a žije s Carou, z něj její poddaní udělali svého vůdce.
Přísahá, že rozešle svoje lidi po Anglii a spojí se stejně jako s Liam, s ostatními naší rasy.

„Najdeme ji, během pár dní, ji budeš mít v náručí." „Nechci dny... Chci hodiny." Chvěje se mi Holly v náručí.

Odešli, Liam se Sophií zmizel chvíli po nich. Niall, společně s Louisem, míří do té nejodpornější části Londýna, pro informace. My máme zůstat doma, dokud se nevrátí.
Eleanor se na nás plaše dívá a pak špitne, že ji to je opravdu moc líto. Jen kývneme a ona raději odejde. Dodává, že kdyby něco, bude v Louisově pokoji. I ona si udělala přátele, mezi upírkami, které žijí v běžném světě, po boku manažerů a podobně. Zkusí, jestli některá něco neví. Asi aby odlehčila situaci, s jemným náznakem pobavení pronese, že ženy jsou mnohem informovanější...