,,A co bude pokud je odmítnu přijmout i takto?" má otázka zněla spíš pobaveně a neměl jsem v plánu odmítnout, protože jsem si hodinky chtěl nechat i původně, ale byl jsem na Leviho dost naštvaný a teď ta naštvanost zmizela někam pryč, vypařila se jako pára nad hrncem a já už neměl důvod je odmítnout. Zájem staršího muže mi byl vskutku příjemný a stěží jsem mohl odolávat.

,,S tvým aktuálním přístupem bych se asi divil, kdyby si je odmítl i takto," zadíval se někam na barový pult, jakoby ta slova nebyla mířena přímo mně, ale já věděl, že se mě týkají.,,ale kdyby se tak skutečně stalo, vzal bych si je zpátky a našel si nějaký jiný způsob, jak zase vidět tenhle tvůj veselý úsměv." V ten moment zvedne oči, aby se setkal s mými a všimnu si, že se mírně pousmívá.

Úsměv se mi po tváři rozšířil, než jsem se odhodlal k tomu, abych si sundal své už několika ročné hodinky, které jsem kdysi dostal od mámy, i když jsem moc dobře věděl, že je koupil jeden z máminých nápadníků, ale skrýval jsem před ní, že o tom vím.

Natáhl jsem k Levimu ruku, abych si je od něj vzal, ale on jimi uhnul a hned vysvětlil své chování:,,Rád ti je nasadím sám. Podej mi ale prosím levou ruku." Chvilku jsem uvažoval o tom, že bych hodinky chtěl mít radši na pravé ruce, jak jsem byl zvyklý, ale řekl jsem si, že je možná čas na změny, tak jsem mu podal levou ruku a on, spokojený mým počínáním, mi nasadil hodinky, při tom pár krát omylem zavadil prsty o mojí pokožku na zápěstí a hned po tom ta místa doteku byla chvilku horká a nejen to – celým tělem mi projelo příjemné zamrazení a neptarně jsem se zachvěl. Věděl jsem, že si toho Levi všiml, ale nedávál to na sobě znát.

Po té, co skončil, jsem mu poděkoval a snažil se uklidnit své šílené bušící srdce, ale to šlo těžko, když jsem se tak na něj díval a taky na ty hodinky.

Byl jsem opravdu rád, že ho tady vidím a řekl bych, že se mi i stýskalo, i když jsme se viděli nedávo. Věděl jsem, že ani jeden z nás nechtěl probírat, co se přesně stalo u toho přechodu, kdy jsem ho málem políbil... A sakra, teď mi to došlo, ale rychle jsem se probral a vzpomněl si, kdo teď vlastně jsem a co mám dělat.

,,Dáte si něco k pití?" zeptám se ho s úsměvem typického barmana a čekám na jeho objednávku.

Levi si chvíli prohléžel vystavené láhve a někdy jeho šedé oči na pár sekund zabloudili ke mně, což mě malinko uvádělo do rozpaků. Takové pocity, které mi teď kolovali hlavou a celým tělem, jsem nikdy ještě necítil a teď jsem si už byl jistý tím, že důvodem byl samozřejmě elegantní a přitažlivý muž, sedící u provizorního barového pultu.

,,Whiskey," řekne po nějaké době rozhodování a já se natáhnu pro láhev se zlatavou tekutinou na které stálo Red Label a nalil jsem ji profesionálně do speciální skleničky pro whiskey, aby si její konzument mohl dopřát příjemné aroma.

,,Prosím," postavil jsem před něj skleničku a opřel se o pult, přímo naproti Levimu, takže nás dělilo jen několik centimetrů od sebe. Dívali jsme si navzájem do očí a realita, jakoby na chvíli zpomalila, zmizela, jakobych byl v jiném světě v jiné dimenzi a při tom se pořád díval do těch hlubokých krásných očí barvy měsíční zaře.

,,Máš krásné oči..." dostal jsem ze sebe samovolně šeptem, aniž bych to postřehl a dál zkoumal tu nádhrenou metalickou barvu.

Levi pohledem neuhýbal, naopak, vypadalo to, že i on nechce tenhle oční kontakt ukončit. Na svém obličeji kromě letmého úsměvu neukázal žádnou emoci, i když před tím, jen na pouhou milisekundu se zdál lehce šokovaný, ale oči... Ty mluvily své. Nebyl jsem mu nepříjemný, dokonce jsem viděl, že byl se mnou rád. Ovšem než jsem dokázal postřehnout nějakou další emoci, uslyšel jsem jeho sametový hlas.

,,Mohl bych říct to samé," řekl téměř neslyšně pro okolí, ale já ho slyšel moc dobře. Ta slova mi rozpohybovala krev na maximum, srdce mi bilo do hrudního koše, jakoby se snažilo radostí z něj vyskočit, v břiše jsem už necítil motýlí waltz, nýbrž dubstep (pokud to vůbec šlo). Ze svého reflexního a normálního zlozvyku jsem se kousl do rtu a jen tak tak jsem se držel, abych muže naproti sobě vášnivě nepolíbil. Nechtěl jsem, aby se ta situace opakovala.

Vyrušil mě ale hlas nějakého muže, který si právě chtěl objednat koktejl Krvavá Mary a tak jsem se ztěží donutil odpoutat pohled od těch hypnotických očí a začít dělat svojí práci.

,,Levi? Co tu děláš?" dotázal se tentýž hlas mého společníka u baru a já se přinutil v klidu dělat dál svojí práci. Konec konců, kdo by se divil, že tu Levi potkává známosti, když je večírek určen pro osoby z vyšší společnosti.

,,Rád tě tu vidím, Erwine. Jsem tu, abych si u madam Lenz zakoupil další její díla." Tyká mu, takže jde nejspíš o nějakého jeho známého či přítele, ale to jméno – Erwin, mi bylo nějak dost povědomé...

,,Také o tom přemýšlím. Madam Lenz má opravdu talent, co se týče moderního umění. Seznámil ses už s její ženou Ymir?" Na chvíli jsem se zasekl u práce jako nějaký robot. Takže autorka obrazů moderního umění je lesba a má manželku? Né, že by mi to vadilo, konec konců, přitahoval mě muž stejného pohlaví, ale jen to bylo zcela netypické slyšet mezi nimi.

,,Měl jsem to potěšení ji poznat," odpvověděl Levi zrovna v moment, kdy jsem se k nim otočil, abych před druhého muže postavil jeho objednaný koktejl.

,,Erwine, dovol mi, abych ti představil Erena Jeagera," momentálně (víc ze zvyku) jsem se podívla na bondýna s ulízanými vlasy, divným, ale opravdu divným obočím, jasnýma modrýma očima a lehce protáhlým obličejem. V porovnání s Levim byl o něco mohutnější, ale to nezpůsobovalo, že měl větší autoritu než Levi.

,,Erene, tohle je Erwin Smith, ředitel firmy Erwin's corp." Vzpoměl jsem si v ten moment, že jsem ho párkrát zahlédl spolu s Levim v novinách, kde obyčejně stálo něco typu: Ackerman Enterpraises Holdings s.r.o. a Erwin's corp. úspěšně podepsali další smlouvu.

Všiml jsem si, jak mi pan Smith podává svojí ruku, abych jí stikl a tak jsem se rychle vzpamatoval, aby to nevypadalo divně.

,,Těší mě," řekl jsem spíš víc z vlastního donucení, protože před očima jsem přímo měl, jak se Erwin nepatrně ramenem dotýká Leviho. A to mě k čertu rozčilovalo.

,,Vypadá to, že se s Levim už nějakou dobu znáte," Erwin jakoby na Leviho zapomněl a své nebesky modré oči soustředil jenom na mě a popravdě mi to bylo nepříjemné, ale donutil jsem se k nahranému skromnému úsměvu a abych zaměstal své ruce, vzal jsem čerstvě umytou skleničku a začal jí natírat.

,,Dělal jsem s nim rozhovor pro náš studentský časopis," odpovím v krátce a doufám, že mě už ten blondýn nechá na pokoji.

,,Opravdu? Myslel jsem si, že Levi neposkytuje rozhovory pro studentské časopisy a takové podobné věci," zase to tvrzení spíš bylo mířené na mě a přítomnost Leviho evidentně ignoroval. Mně se ani nechtělo odpovídat, než se ozval záchranný hlas Leviho:,,Erene, kdy končíš?" v duchu jsem si oddychl a zadíval se na muže vedle blonďáka.

,,Za půl hodiny," z jedné strany jsem chtěl končit, abych nemusel snášet toho Erwina, ale taky jsem věděl, že pak pojedu domů a už neuvidím Leviho, což mi přinášelo větší starosti.

,,Počkám tu na tebe," záchranně pronese Levi, což mě donutí se pousmát. Byl jsem opravdu hodně rád, že tu byl.

Zbylé půl hodiny jsem se snažil věnovat se i ostaním klientům, kteří se pomalu rozcházeli a tak galerijní místnost už byla postupně míň a míň zalidněná. Erwin neustále lezl s dotěrnými otázkami na které jsem se snažil přinejhorším jednoslovně odpovídat a neustále předstírat, že mě to aspoň trošku zajímá na co se ptá. Občas mi z toho pomohl Levi, který byl Erwinem skoro po zbytek večera ignorován a deprimovalo mě to, že pořád neodcházel, takže tu nakonec zůstal spolu s Levim a zbylými pracovíky, kterří se podíleli na obsluze gala večeru.

Když už jsem konečně douklízel vše potřebné, převlékl se do svého každodenního oblečení a dostal vydělané peníze, zamířil jsem k východu, u kterého na mě čekal Levi. Ve světle měsíce byl tak.. nádherný, jako by byl upír z té banální ségy Stmívání, i když teď jsem možná hlavní hrdiňku aspoň trošku mohl pochopit.

Všiml jsem si, že nikde okolo nebylo vidět Erwina a pro jistotu jsem se Leviho zeptal:,,Kde je Erwin?" něco Levimu blesklo v očích, nevypadal potěšeně, kdy jsem se ho na to zeptal. Ostatně, takhle vypadal celý večer, když se mě Erwin na něco ptal a já mu byl nucen odpovídat.

,,Někde pryč," pronesl suše, s nezájmem. Asi si myslel celou dobu, že o Erwina nějaký zájem projevuju a při tom mě celou dobu vytáčela ta myšlenka, že se ten chlap tiskne ramenem na rameno Leviho!,,Nebudeme snad řešit, někoho, kdo tu není, ne?" dodal jen tak mimochodem a nevím proč, připomněl mi dítě, které chce, aby se věnovali jen jemu.

,,Díky Bohu, celou dobu jsem se jen modlil, aby se mě přestal vyptávat na otázky jako u výslechu," viditelně si oddychnu a sleduju, jestli tahle má reakce nějak ovlivní další kroky a zároveň chování Leviho.

Očividně se mu ulevilo, řekl bych a dokonce se pousmál. To byl v celku dobrý znak.

,,To on občas dělá," toto prohlášení mě donutilo se zasmát, ale v dalším momentě jsem se přinutil podívat se na své nové hodinky od Armitronu a všiml jsem si, že už je půl dvanácté.

,,Měl bych se už vrátit domů," byl jsem překvapen, jak sklesle jsem to pronesl, ale tak, nechtěl jsem se už s Levim loučit. Chtěl jsem s ním zůstat o něco déle, ještě si popovídat, cítit ten příjemný teplý pocit v hrudi, dívat se mu do očí...

,,Doprovodím tě k autu," oznámil mi a po té co jsem posmutněle přikývl jsme zamířili k bílému Mercedesu. Bezpochyb si Levi mého chování všiml, ale nepřemlouval mě, abych s ním zůstal, i když jsem částečně chtěl, ale také jsem to oceňoval. Nehledě na to, že byl posedlý kontrolou, tak si nutně neprosazoval svou jako jiní.

,,Tak tedy, děkuju za hodinky, pane Ackermane a za společnost." Oslovil jsem ho spíš víc s úsměvem, abych se přinutil nějak odjet ze Salemu v pohodové náladě, ale nechtěl jsem se s ním loučit. Bože na Nebesích, prosím, ať tu s ním zůstanu.

Už jsem se posadil do auta, když se Levi opřel o bílou střechu, aby se na mě mohl podívat.

,,I já děkuji vám, pane Jaegere za společnost. Doufám, že se brzy uvidíme." Rty mu zase ozdobil úsměv a pak se oddtáhl, abych mohl zavřít dveře a odjet pryč, jenže, když jsem chtěl Mercedes nastartovat, jen hulákal, snažil se něco dělat, ale nakonec ze sebe vydával něco podobného rychlému kýchání. Zamračil jsem se a pokusil se auto nastartovat ještě jednou, ale stalo se zase to samé. Levi tomu celou dobu přihlížel, s rukami v kapsách a také se zamračil, když se mi to nepovedlo i na potřetí.

,,Tak tohle vážně nechápu," řekl jsem, když jsem vylezl z auta a spolu s Levim zamířil k bílé kapotě, abych jí mohl zvednout a podívat se, co se sakra děje.

,,Vybil se akumulátor," konstatoval Levi, když se se mnou chvilku díval do složitého mechanismu auta.

,,Tak to je hodně blbý," konstatuju já a Levi na mě pobaveně koukne, než nasadí vážný výraz a znovu se zadívá do vnitřních částí auta.

,,Ráno zavolám do Tesla Motors, aby ho odtáhli a opravili ti ho a dneska tě odvezu domů sám," takže s ním chvilku zůstanu! Hallelujah!

Levimu něco problesklo v očích a provokativně na mě koukl.

,,Přijal byste pro zatím mé pozvání na drink, pane Jaeagere?" sakra, zabíjel mě způsob jak svůdně pronášel moje příjmení a věděl jsem, že se mi kolena začala podlamovat, ale rychle jsem se sebral.

Koukl jsem na něj tím stejným způsobem a do toho si lehce skousl dolní ret.

,,S radostí, pane Ackermane." Zase ten záblesk v očích a soustředěný pohled na mé rty, doprovázené skoro neviditelným polknutím. Hm, jemu se líbilo, když se koušu do rtu? Fajn, toho se dá využít.

]F|