Tak tohle bylo zajímavé. Opravdu. Teprve teď mi došlo, že mi tváře hoří červení, srdce mi hlasitě bije do hrudního koše a spocené ruce se mi nepatrně klepou. Usoudil jsem ale, že to spíš bylo z nervozity než z něčeho jiného a to něco jiného bych si radši xkrát popřel.

V ten moment, když jsem vyšel na rušnou ulici se v dálce zableskl blesk a ani né po minutě začaly první kapky dopadat na šedý beton a na všechno okolo včetně mě. Nastavil jsem svojí snědou tvář studené vodě a nechal jsem jí volně stékat po mém obličeji, ovšem pomyšlnení, že zalezu skrz na srz mokrý do Arminova auta mě vytrhlo z toho stání a já uháněl k bílému Mercedesu.

Už skoro po dvou hodinách jsem byl konečně v teplu domova, kde jsem našel Armina, povalujícího se na gauči s knihou v ruce. Jakmile mě spatřil, trvalo mi chvíli, abych ho přinutil, aby si zpátky lehl do postele.

,,Armine, klid, všechno proběhlo dobře." Uklidním ho a když si jsem jistý, že z postele nevstane, dojdu do kuchyně pro nějaké jídlo. Pěkně mi vyhládlo, zatímco jsem byl pryč. Z ohleduplnosti vezmu teplý vývar Arminovi a všechno to přinesu do pokoje, abych to naskládal na konferenční stolek.

,,A jaký byl?" dotazoval se mě, když jsem se posadil do křesla vedle pohovky. V hlavě se mi vynořil obraz pana Ackermana a tváře mi nepatrně pokryla červeň.

,,Řekl bych, že je chytrý, pokud bys člověka tohodle typu měl v oblibě. Je vskutku elegantní a zdvořilý." Jo a ještě je sexy a připomíná mi řeckého boha nebo anděla, ale to jsem si už nechal pro sebe.

,,Kde máš otázky?" A teprve teď mi došlo, že jsem ten papír nechal u pana Ackermana v kanceláři. Hned jsem se na Armina omluvně podíval, ale on se jen pousmál a usrkl vývaru z talíře.

,,V pohodě, aspoň jsi je nahrál na diktafon. Teda, doufám, že i ten jsi nezapomenul." Vážně se na mě podíval, ale já dobře věděl, že si jen dělá srandu, takže jsme se nakonec oba nějakou dobu smáli, než jsem si na kolena přitáhl notebook, abych si mohl zkontrolovat mail.

,,Hej, napadlo mě, že bychom ještě mohli udělat profesionální focení toho Ackermana. Na všech fotkách je s nějakými týpky nebo ve špatné kvalitě." Mluvil Armin, zatímco jsem zapínal notebook a upíjel teplý čaj. Když jsem ale uviděl od koho mám mail, málem jsem se udusil čajem a v rychlosti ho odložil na stolek.

,,Jsi v pohodě, proboha?!" Armin odložil svůj talíř s vývrem a přiskočil ke mně, aby mi mohl dát na záda pár ran.

,,On mi napsal! Chápeš to?" ukážu na mail pana Ackermana, který se nacházel v sekci Doručené.

Armin se na mě nevěřícně podíval s nepatrnými jiskrami v modrých očích.

,,To jste se na tolik sblížili?" zeptal se mě nevěřícně.

,,Ne! Já-já to sám nechápu." Rozkliknu mail a spolu s Arminem se zájmem čteme obsah zprávy.

Dobrý den, pane Jeagere,
zapomněl jste si u mě otázky, napsané Vašim přítelem panem Arlertem. Všiml jsem si, že jste mi několik posledních otázek nepoložil, tak jsem Vám na ně písemně odpověděl. Odpovědi posílám v příloze.
Přeji Vám pěkný zbytek dne,
Levi Ackerman, generální ředitel Ackerman Enterpraises Holdings s.r.o.

A vážně – v příloze byly odpovědi na všechny otázky. Nejen ty, které jsem mu nepoložil, ale byl tak zdvořilý a hodný, že ještě jednou odpověděl na otázky co jem mu už položil a na které jsem měl odpovědi nahrané na diktafonu.

,,No páni." Vystihl to Armin, pročítaje si odpovědi.

,,Musíme udělat to focení. Poprosíš ho o to prosím? Já zatím napíšu šéf redaktorce našeho časopisu." Pořád v lehkém šoku jsem přikývl, ignorujíc prosbu.

Tenhle muž mě opravdu překvapil. Normální člověk by na to už dvacetkár zapomněl a vyhodil by otázky do koše a on na ně odpoví.

Nečekeně jsem si vzpomněl na odpověď na svojí otázku, jestli je gay a znovu jsem pocítil, jak mi zrudly tváře. Takže Levi Ackerman je gay. Je gay. Je gay. Ale dalo se to přece čekat, ne? Když se nikde nevyskytovala informace, že by mohl mít nějaký vztah. To ale přece ještě neznamenalo, že nikoho neměl.

Ozvalo se nepříjemné bodnutí u srdce, ale já ho pokojně ignoroval.

,,Erene, píšeš mu?" vytrhl mě ze zamyšlení Armin a já, desoriantovný komu co a proč psát na něj kouknu.

,,Co? Komu?" Armin mě od svého notebooku propálí pohledem a zopakuje mi to, co mám udělat. Neochotně se podívám na talčítko Odpovědět a znáčknu ho, abych mohl naťukat zprávu.

Dobrý den,
Děkuji, že jste byl tak laskav a udělal si čas jak na rozhovor, tak i na to, abyste odpověděl na nevyřčené otázky. Za náš časopis bych ale měl menší prosbu. Chtěli bychom uspořádat profesionální focení. Jde o to, že do časopisu musíme dát nějaké fotky a všechny, co nacházíme jsou nevhodné. O fotografa a prostory si nemusíte dělat starost, to už bychom zařídlili my. Prosím o co nejrychlejší odpověď.
S pozdravem,
Eren Jaeger

Zprávu jsem si asi desetkrát přečetl, než jsem si uvědomil, že se chovám jako idiot a ryhle jsem klikl na Poslat.

V normálním případě jsem očekával, že mi neodpoví. Proč by měl, konec konců? Ale jelikož mě tenhle muž hodně překvapoval, tak jsem radši neočekával nic, pro svoje vlastní dobro. Moc sobře jsem si ale uvědomoval, že bych opravdu chtěl, aby mi odpověděl, ale popíral jsem to a abych na to nemusel myslet, jsem zamířil do sprchy, kde jsem si dopřál uvolnění.

Po návratu do obýváku jsem postřehl, že Armin usnul na gauči, což bylo dobře, aspoň se tak rychleji uzdraví. Při kontrole mailu jsem si říkal, že mi neodpověděl, ale byl tam. Opravdu tam ten mail byl.

Dobrý den,
Ve čtvrtek budu v Portlandu, takže by mohlo proběhnout focení. Až budete domluvení s fotografem, napište kdy a kde.
Přeji pěkný den,
Levi Ackerman, generální ředitel Ackerman Enterpraises Holdings s.r.o.

Po tom dni se všechno tak nějak vrátilo na svá místa. Chodil jsem do školy, pomáhal nemocnému Arminovi, chodil pracovat do baru, kde jsem občas narážel na mojí starou a dobrou kamarádku Mikasu.

S panem Ackermanem jsme už byli domluveni na focení a já částečně doufal, že se s ním neuvidím, že se už Armin uzdraví a půjde tam místo mě. Z druhé strany, kterou jsem popíral jsem toho tajemného zajímavého muže chtěl vidět. V noci se mi o něm asi dvakrát zdálo, ale co se ve snu dělo, si nepamatuju. Vím pouze, že jsem se radoval z myšlenky, že je gay.

A tak nastal čtvrtek, den focení a já musel jít místo Armina, protože pořád nedbal na mé rady, aby si bral prášky na posílení imunity se slovy, že jsou to jen nějaké chemikálie.

Focení se mělo uskutečnit v hotelu, kde pan Ackerman zůstával. Šéf redaktorka Hanji Zoe by už tam spolu s fotografem měla být a nejspíš i pan Ackerman taky, když už v tom hotelu přebýval.

,,Omlouvám se, že jdu pozdě." Přiběhl jsem za Hanji, která stála za fotografem a sledovala jeho práci. Pan Ackerman se jen na pozdrav pousmál a lehce kývl hlavou. Ten němý pozdrav jsem oplatil a snažil jsem se na něj dál nedívat, aby mě to neznervozňovalo. Nevěděl jsem ani jestli neznervozňuju já jeho. A proč bych na to vůbec myslel?

,,Jsem překvapena, že jste takového muže jako je pan Ackerman přemluvili k tomu, aby nám dovolil nafotit fotky do tak obyčejného studentského časopisu, který se ani nedostane do širšího publika," řekla Hanji, zatímco se s úsměvem dívala na muže v obleku, který byl právě focen.

Podíval jsem se na ní s němou otázkou co tim myslí. Žena s hnědými vlasy a brýlemi s černou obroučkou s nemizejícím úsměvem přesměrovala své oříškové oči na mě.

,,Není to zajímavé?" dodala, nejspíš proto, abych odpověděl na její otázku či mylšenku.

,,No, ano, je to zajímavé..." pronesu zamyšleně a znovu se podívám na toho extravagantního muže a naše pohledy se střetnou. Ty ocelově šesé oči, tak krásné, tak přitahující. Ne, Erene, kurva, vzpamatuj se! A hned jsem se radši podíval někam na stranu.

,,Uvědomuješ si, že se na tebe pořád dívá? Nespouští s tebe oči ani na sekundu." Oznámila mi vlídným hlasem Hanji. V hlavě se mi pak vynořila myšlenka, která uvedla mé srdce do rychlejšího pohybu. Že by přijel kvůli mě?

Zatímco jsem byl tak ponořen do této myšlenky a nejspíš tupě zíral na muže v tmavě šedém obleku s černou kravatou, focení skončino a pan Ackerman stál přímo přede mnou.

,,Pane Jaegere." Vytrhl mě ze zamyšlení jeho ledový, ale při tom vlídný hlas. Konečně jsem si uvědomil, kdo vlastně na proti mě stojí a tak jsem lehce odstoupil.

,,P-pane Ackermane." Pokývnu hlavou a uvědomím si, že celou dobu vedle nás stála Hanji a s pobaveným úsměvem nás pozorovala.

,,Slečno Zoe." Pozdravil jí pan Ackerman letmým přikývnutím a úsměv po tváři Hanji se jen rozrostl.

,,Zdravím, pane Ackermane," vlídně mu podá ruku, aby jí mohl stisknout.,,Děkujeme, že jste souhlasil na toto focení. Vedení bude velice potěšeno vaší spoluprácí." Pan Ackerman ji na pozdrav stiskl ruku.

,,Všechno díky patří panu Jaegerovi. Kdyby mě tolik nezaujal svým přístupem, tak bych tady nejspíš ani nebyl." Vytřeštil jsem na něj překvapeně oči a hodnou chvíli jsem se na něj takhle díval.

,,V tom případě, díky i tobě, Erene." Postřehl jsem, jak pan Ackerman neslyšně polkl, když Hanji pronesla mé jméno, ale tento fakt jsem se rozhodl nebrat až tak v úvahu.

Hanji a pan Ackerman se chvilí bavili a řeč šla o vybavebí naší školy. Hanji je místopředseda v naší studentské radě a tak se v této oblasti hodně dobře pohybuje. Já tam na rozdíl od nich stál a tupě zíral z jednoho na druhého a cítil jsem se poměrně odstrčeně od těch dvou. Nachvíli mě dokonce nepříjemně bodlo u srdce, když se pan Ackerman zasmál nad nějakým vtipem, který mu tak rozjařeně vyprávěla Hanji a pochopil jsem, že žárlím, ale proč bych měl?

,,Oh, už je dost hodin a já musím ve škole zařídit ještě pár věcí. To víte, blíží se závěrečné testy, studenti šílí a vedení na tom není o moc lépe," Hanji podala ruku panu Ackermanovi a nakonec i mě, aby se s námi rozloučila.,,Ráda jsem vás poznala, pane Ackermane a ještě jednou děkuji vám oběma za spolupráci." A zmizela za dveřmi hotelové chodby spolu s fotografem, takže jsme s panem Ackermanem osaměli v tichém pokoji.

Chvilkové ticho mezi námi mi zaplnilo každou část těla, každou buňku a já pochopil, že jsem nervozní. Sakra, vždyť jsem s timhle člověkem dělal rozhovor, tak proč jsem tak nervozní!?

,,Máš teď volno, Erene?" Takže teď už jsem Eren. Fajn.

,,Ano, proč se ptáš, Levi?" oplatil jsem mu stejnou kartou a šibalsky se pousmál. I jeho rty zdobil nepatrný úsměv.

,,Chtěl bych tě pozvat na kafe. Hned vedle hotelu je jedna dobrá kavárna." Nevím, jestli tomu muži můžu věřit víc než je potřeba. Bylo jasné, že se tam budeme bavit a nejspíš se bude ptát i on na můj osobní život. Nejspíš mi oplatí ty otázky, co jsem položil v jeho kanceláři, co já vím.

Částečně se mi nechtělo jít, ale srdce přímo řvalo, abych šel, abych neupustil takovou příležitost a rozhodl jsem se mu snad poprvé za tu dobu vyhovět.

,,Dobře." Po letmém úsměvu, který se mu rozprostřel po tváři jsem ho následoval ke dveřím pokoje.

Celou cestu, která nebyla až tak dlouhá jsme mlčeli. Nebylo to ale zrovna příjemné ticho, jelikož jsem se ve výtahu s ním málem zbláznil. K mému neštěstí se do výtahu nahrnulo celkem dost lidí, takže jsem skončil k panu Ackermanovi tělem skoro přitisknutý o to jeho. Pan Ackerman stál u stěny a kdybych se rukou o tuto stěnu neopíral, nejspíš bych skončil u jeho objímání. Nebránilo mi to ale abych necítil příjemnou něžnou vůni lineucí se od něj. Byl jsem natolik zahypnotizovaný tou vůní, že jsem se přistihl, jak se k němu nepatrně tisknu a vdechuji ji.

Pak ale přišlo vysvobození v podobě uvolněného výtahu a následnému opuštění budovy. Tajně jsem se modlil za to, že si pan Ackerman mého čuchání jeho parfému nevšiml. Cítil jsem se kvůli tomu trapně a hlavou mi výřila otázka, kdy přesně mě tenhle muž začal přitahovat.

Když už jsme se konečně uvelebili u jednoho pohodlného stolku a servírka nám přinesla s pokukováním po panu Ackermanovi černý čaj a kafé Americano, do kterého jsem si nemeškaje přidal dvě lžičky sněhobílého cukru, položil jsem mu následující otázku:,,Tak, proč jste mě pozval?" zeptám se s nepatrnou netrpělivostí, když si ruce přiložím k teplému šálku.

,,Před chvílí jsi mi ještě tykal, kam se to podělo?" odpověděl otázkou na otázku.

,,Proč jsi mě pozval?" dotážu se znovu s tím, že ho poslechnu a začnu mu tykat.

Ocelové šedé oči si mě chvíli jen tak zamyšleně prohlíželi, než se opřel o opěrku a upil ze svého šálku černé tekutiny.

,,Chci tě lépe poznat." Wow, tahle odpověď mě celkem překvapila, opravdu, ale od kdy lastně můžu počítat s tím, že mě tenhle muž nepřekvapí?

,,Jak dlouho se už znáš se slešnou Hanji?" nepatrně jsem se zamračil při vzpomínce na dnešní zápavu žárlivosti.

,,Od té doby co studuju na vysoké. Proč se ptáš?" zeptám se ho s neskrývaným zájmem a na zahnání nepříjemného svíravého pocitu v útrobách se znovu napiju kafe.

Levi si mě zase hodnou chvíli přeměřoval pohledem, než odpověděl:,,Nepochop mě špatně, Erene. Nebo jsi zapomněl, že jsem gay?" svůdně pozvedl jedno černé obočí a já pocítil, jak se mi do tváří žene krev.

,,N-ne, nezapomněl.." dostal jsem ze sebe, když jsem sklopil pohled, abych nemusel čelit těm šedým očím, které se mi jakoby snažili podívat až do duše. Vzápětí jsem se ale vzpamatoval a znovu se na něj podíval.

,,To ale není důvod proč by jsi nemusel mít zájem o Hanji. Znám jednoho kluka, který byl čistě heterosexuál, než se zamiloval do muže." Jo, Jean. Pamatuju si, jak téměř slintal nad Mikasou, než se seznámil s Marcem a od té doby jsou spolu. Tvořili vskutku krásný pár, to jsem musel přiznat.

Leviho tento argument v celku pobavil a v očích se mu nepatrně zablesklo.

,,I kdybych byl heterosexuál, tak bych o ni zájem neměl." Vrátil se Levi k našemu původnímu rozhovoru. Hlavu jsem naklonil na stranu a přisunul se blíž k dřevěnému stolu, abych mohl aspoň nějak Leviho prokouknout.

,,Jak to můžeš vědět? Takové věci jako láska a sympatie se dějou nečekaně," pokrčím rameny a dodám:,,Nemáme nad nimi kontrolu."

Levi se na své židli narovnal. Zasáhl jsem do jednoho z jeho slabých míst, jak vidím.

,,Nemám nad nimi kontrolu," opraví mě s pohledem upřeným do mých očí, než se podívá na svůj šálek, kterým na podšálku začne otáčet.,,Že sám nejsi schopen ji získat neznamená, že jí nemají ostatní." Přihmouřil jsem oči. Tenhle chlap byl vážně plný překvapení.

,,Takže si myslíš, že bys tyhle pocity mohl kontrolovat?" měl jsem pocit, že ho to může aspoň částečně vyvést ze sebe, chtěl jsem vidět jeho reakci, ale on i nadále zůstával zcela klidný.

,,Neříkal jsem ti snad, že kontoluji všechno od své práce až po osobní život?" Samozřejmě, kdo by si takovéto prohlášení nepamatoval.

,,Takže jsi posedlý kontrolou?" odpověděl jsem otázkou na otázku s letmým úsměvem.

,,Řekl bych, že takhle kontrolu praktikuji." I jemu se mihl na tváři úsměv.

,,To musí být ale nuda." Další záblesk.

,,Občas se hodí mít nad sebou kontrolu," zase se nepatrně pousmál, dokud se nenapil svého čaje.,,V práci, v životě, třeba i když jedeš v přeplněném výtahu..." Vytřeštil jsem na něj oči a pak jsem to v rychlosti zamaskoval upitím své kávy. Snad nenáráží na to, co se stalo ve výtahu, nedej Bože, ale bylo to přece jasné, že ano, proč by to tu teď vytahoval.

,,Na co narážíte?" zeptám se, jakobych opravdu byl tak blbý, že nechápu co tím myslí, i když mi to bylo víc než jasné.

,,Na co myslíš, že narážím, když tady mluvím jenom s tebou?" aha, takže opravdu myslel to, jak jsem byl omámený jeho vůní. K čertu, ale on opravdu božsky voněl!

Sklopil jsem provinile hlavu, ale spíš to bylo proto, abych zakryl svoje totální-až-za-ušima zrudnutí.

,,O-omlouvám se za to. Nebylo to naschvál." Zněla moje omluva, ale vypadalo to, že Levi tohle téma nechce jen tak opustit.

,,Na druhou stranu, kdyby jsi nad sebou měl kontrolu, nemol bych se bavit nad tvými reakcemi." A patrně si to užíval, že jsem kvůli tomu svíral šálek pevněji. Nevěděl jsem, jestli si ze mě dělal spíš srandu nebo ze mě chtěl dostat nějakou normálnější reakci, ale přikláněl jsem se k první možnosti.

,,Je to zcela přirozená reakce, že se stydím. Bylo to z mé strany neslušné," řeknu s nadějí, že konečně opustíme tohle téma a přejdeme na nějaké jiné.

,,Neslušné je spíš to, že během rozhovoru mi pořád utíkáš pohledem jinam. Takhle si nemůžu být pořádně jistý tím, co si myslíš." Vždyť teď otevřeně přiznal, že chce mít pod kontrolou i to, co si myslím!

,,Můžete narovinu říct, že chcete kontrolovat moje myšlenkové pochody," kouknu na něj pobaveně.,,Jsem si vědom toho, že často mám všechno napsané na čele," dodám a tiše se nad tím zasměju.

Byla to přece pravda, kolik lidí mi to už říkalo? Byl jsem impulsivní člověk a nebyl jsem tak posedlý kontrolou a disciplínou jako Levi, ale když jsem se mu podíval do očí, byl jsem nucen se mu neustále do nich dívat. Jakobych neměl možnost úniku. Jakobych neměl tak obyčejnou možnost se podívat někam jinam.

,,Jenom mě baví se na tebe dívat." Dechberoucí prohlášení, které mi na sekundu zastavilo srdce a tím ho donutilo bít o něco rychleji.

Byl jsem v rozpacích a to dost a nechtěl jsem, aby rozhovor mířil tímhle směrem a tak jsem se odhodlal pro prachobyčejnou upřímnost s kapkou jisté nesmělosti, ale snažil jsem se mu dívat do očí.

,,Eh, co takhle změnit téma?" Levi nepatrně naklonil hlavu na stranu a svráštil obočí. Nejspíš nečekal takovou reakci z mé strany.,,Myslím, že bychom se mohli pobavit třeba o tvé rodině nebo přátelích či zájmech. Nevadilo by ti to?" dodám s otázkou v očích a doufám, že jsem nezasáhl moc do jeho prostoru, ale kuš, on mi taky do něj lezl! Používal tu proti mě moje rozpaky a stydlivost!

Levi se na své židli narovnal a zahleděl se na svůj šálek.

,,Hmm, když už tu sedíme, tak vlastně proč ne. Mám tři sourozence, nevlastního otce a matku. Víc o mojí rodině netřeba probírat." Nejspíš se o své rodině nerad bavil, měl jsem takový pocit, ale já se jen tak nevzdám.

,,Tři dourozence? Zkusím hádat – bratr a dvě sestry? A nečekal jsem, že budeš mít nevlastního otce." Letmý úsměv mi zdobí rty, ale zakryju si ho tím, že se lokty opřu o stůl a své ruce schválně spojím před svými rty.

Levi vypadá kvůi tomu nepsokojeně, ale v ten moment nemůžu pochopit jestli je nespokojený kvůli tomu, že mi nevidí na celý obličej nebo jestli je nespokojený kvůli mým dotěrným otázkám.

,,Můj otec není zrovna téma, kterým by se měl náš rozhovor ubírat..." Levi zcela ignoroval mojí první otázku a dal mi jasně najevo, že už to nechce probírat dál. Nepatrně jsem si odkašlal a napil se své už o něco vychladlé kávy a po té, co jsem vrátil šálek zpátky na podšálek, jsem na něm zůstal viset pohledem.

,,Promiň, že do toho tak lezu jen... nevím, myslím, že by bylo fajn tě poznat o něco líp." A zase jsem zpátky u omlouvání. Geniální, Erene, fakt.

,,Přes rozhovory o mém otci mě přece nepoznáš líp, nemyslíš?" Přijal mojí omluvu a když jsem se na něj podíval, pobaveně se na mě usmíval. Že by to plánoval?

,,Mimo to, já tě sem pozval abych tě lépe poznal. Takže, co kdyby jsi mi řekl něco o sobě?" překvapeně jsem se na něj podíval, protože jsem na to za prvé – zapomněl a za druhé jsem to nečekal.

,,No, eee, nevím, co bych ti měl o sobě říct..." znovu jsem se zamyšleně podíval na šálek v mých dlaních a kousl se s menší nervozitou do rtu. ,,Studuju poslední ročník na univerzitě, novinářství, což už asi víš. Moji rodiče se rozvedli a oba teď šťastně žijí se svými partnery. Sourozence nemám, i když Armin je pro mě skoro jako bratr a jedna moje kamarádka je pro mě zase jako sestra a no..." když už mě nic nenapadá, prostě pokrčím rameny.,,Ptej se, pokud chceš ještě něco vědět." Dodám s úsměvem.

Všiml jsem si, jak Levimu nepatrně zacukaly koutky úst. Čím jsem ho pobavil tentokrát?

,,Armin... hmm, takže pan Arlert." Nečekal jsem, že by si pamatoval, že „pan Arlert" je Armin, ostatně, kdy mě ještě tenhle muž nepřekvapil?

Cítím, jak mě zase zkoumá pohledem, než se zastaví u mých očí a kvůli nervozitě si zase nepatrně skousnu ret.

,,Bydlíte spolu?" dodá jen tak mimochodem, aniž by mě přestal propalovat pohledem.

,,No, ano, bydlíme. Je pro to pro nás, jako pro studenty výhodnější." Proč se vůbec ptal na takovou věc? A po chvilnce přemýšlení jsem se už jen pokoušel o skrytí svého překvapení, když mi došlo, proč se asi ptá. Snažil jsem si ale zase sám sobě nalhávat, že to nemyslí, tak, jak to možná myslí.

Zase jsem zaznamenal ten nepatrný záblesk v jeho očích, než suše odpověděl:,,Asi máš pravdu." Tak co jsem zase řekl špatně? Teď zněl opravdu nepříjemně.

Nepatrně jsem sklonil hlavu, ale očima jsem stále visel na něm.

,,Řekl jsem něco, co jsem neměl?" snažil jsem se ho tím vynutit k nepatrné upřímnosti. Konec konců, pociťoval jsem už pomalu k němu nějakou náklonnost, jako k příteli.

Levi se znovu nepatrně usmál, jakoby si se mnou hrál jako kočka s myší a byl několik kroků přede mnou.

,,Neřekl. Už jsem snad přece říkal, že mě baví tvoje reakce, ne?" Chm. Trošku jsem se zamračil, abych mu dodal pocit, že mě trošku naštval.

,,Vysmíváš se mi? Jsou to zcela normální reakce," ale pak jsem se zarazil.,,Teda aspoň pro mě," dodal jsem o něco tišeji a znovu se napil kávy, abych zahnal pár nepotřebných myšlenek.

Levimu se mihne v tváři provokatikvní úsměv, když se natáhne po svém šálku, aby mohl upít svého čaje, ale než se šálkem stihl dotknout rtů, pronesl pobaveně:,,Nevysmívám se, bavím se." Vskutku originální vysvětlení, ale Levi se napije čaje, jakoby se nic nestalo.

Pohled mi ale zabloudí k hodinkám na mém pravém zápěstí, když si uvědomím, že už je na čase jít do práce.

,,Už musím jít do práce, pokud nepříjdu včas, šéf mě nejspíš zabije." Nervozně se pousměju a začnu si vynadavat peněženku, abych mohl zaplatit za svojí kávu, ale Levi mě zastaví se slovy, že zaplatí.

,,Ne, díky, Levi, ale aspoň za kafe si zaplatím sám." Odseknu ho a položím přesnou částku za svojí kávu na stůl, že Levi nakonec, místo toho, aby se semnou dohadoval jen pokrčí rameny a nechá na stole peníze za svůj čaj a dost hodně spropitných, že se nestačím divit.

,,Půjdu tě kousek doprovodit." Tohle prohlášení mi nějak vykouzlí úsměv a cítil jsem se nějak... spokojený a možná i šťastný.

,,Fajn," souhlasím s jeho zdvořilostí a po tom, co zaplatíme, přejdeme k proskleným dveřím kavárny.

,,Děkuju za dnešek. Hanji měla ohromnou radost." Dostaneme se k přechodu, kde bylo už na čase se loučit, protože dál pak stál Arminův bílý Mercedes, který mi půjčil, zatímco stále marodí doma.

Zase se mu po tváři rozlije ten provokativní úsměv, že se mi na chvíli zadrhne dech, ale rychle ho zamaskuje pod obyčejné zaujetí.

,,Doufám, že radost měli všichni, Erene." To schválně tak svůdně pronesl moje jméno nebo se mi to jen zdálo? To ale nezastaví moji druhou myšlenku, kterou omylem, opravdu omylem vyslovím nahlas:,,Chodíš s někým?" a hned zrudnu v rozpacích, že jsem si něco takového vůbec dovolil.

,,A co si myslíš, když vezeme v úvahu to, jak jsem se dneska k tobě choval?" odpoví otázkou na otázku a já pochopím na co naráží. Než jsem ale stihl smysluplně zareagovat, udělal Levi nepatrný krok do zadu a už se jeho tělo nebezpečně začalo naklánět do silnice. Horší bylo to, že se k němu na plné rychlosti řítil cyklista, který jako největší idiot jel ještě k tomu v proti směru.

V rychlosti jsem ragoval a natáhl k němu ruce, abych ho chytil za předloktí a prudkým pohybem ho přitáhl k sobě. Srdce mi bušilo, jak vyděšenému králíkovi a nebo jsem se spletl. Možná bušilo tak hlasitě jemu, v ten moment jsem to prostě nemohl pochopit.

V další moment jsem se trošku ze šoku vzpamatoval a pronesl něco jako:,,Jsi v pořádku?"

Když jsem se podíval do těch očí barvy stříbra, zalapal jsem tiše po dechu. Vůně jeho voňavky na mě měla omamný a řekl bych i částečně nebezpečný účinek a jeho tělo tisknoucí se na to mé způsobovalo, že se mi lehce podlamovali kolena a motýlci v mém břiše nejspíš radostí tančili waltz.

Teď jsem kašlal na všechny myšlenky, předsudky, lidi okolo a už se skláněl k tomu překrásnému řeckému bohovi, abych mohl své rty přitisknout na jeho. Ovšem...