Konečně bylo po vyučování.

Ležel jsem v pokoji, díval se z okna u mé postele a hlavou mi zmítaly různé myšlenky a hlavně otázky. Vybavil se mi včerejší vyčerpávající večer- respektive noc. Něco mi ohledně něj prostě nesedělo. Něco bylo ve vzduchu... "Ehh" vydal jsem ze sebe a zakuckal se- známý zápach zakázené rostliny ze kterého se mi dělalo akorát zle -Ve vzduchu toho bylo víc, než jsem si původně myslel.- Otočil jsem se a viděl na balkoně Crebba s Goylem- každého s jedním jointem. Byl to asi celkem dobrej matroš, Crebb byl vysmátej jak paprika a Goyl mu plácal něco o tom,  že vidí mozkomora v řůžových šatech s krajkou.

Morihuana dělala s lidma prostě divy -A přitom to je jen taková malá roztomilá fialová kytička. Zkusil jsem ji jednou a už nikdy víc to neudělám. 

Skoro nic si z večera, kdy jsem poprvé potáhnul z moriánky, nepamatuju. Každopádně ráno jsem se probral uprostřed zakázaného lesa s bolestí po celém těle a tetováním lebky s hadem na předloktí- pravděpodobně jsem se ten osudný večer nechal nevidomky naverbovat do nějaké sekty- kdo ví... Nutno dodat, že po cestě zpět do školy mě honily duhoví draci, oblečené holky z Krásnohůlek a nazí Voldemortové. Bylo to strašné...

Ze vzpomínání mě vytrhla myšlenka na to, že jsem vlastně domluvený s Grangerovou a Weasleyovou na schůzce v knihovně.

Pln odhodlání jsem vstal z postele a šel se chystat. Svlékl jsem si školní hábit, 'trapná uniforma šla taky dolů. Koutkem oka jsem zahlédl svůj odraz v zrcadle. Postavil jsem se blíž k němu a narovnal se. Prohlížel jsem své křivky a blaženě se usmál "Kámo to není vůbec špatný" pochválil jsem se nahlas a ohmatával svoje bicepsy.

Po chvilce - asi po půl hodině- kochání se nad svoji úžasností, jsem se stěží pohledem odtrhl od svého super-mega-ultra-sexy-hot odrazu a šel se obléknout. Mimochodem Crebb a Goyl pálili už třetí brko moriánky a to, že pózuju před zrcadlem téměř jako striptér,  jim bylo zřejmě úplně jedno. Vypadali šťastně...

Zvolil jsem černou upnutou košili. "Zapomněl" jsem si zapnout tři vrchní knoflíčky a "zapomněl" jsem se učesat.

Ne, kalhoty a boxerky jsem nezapomněl...

Aby to vše vypadalo co nejvíc věrohodně, tak jsem se navíc úmyslně trochu zpozdil. Zrzka se Šmejdkou čekaly před knihovnou a tvářily se podrážděně. Uznávám, že hodina zpoždění byla možná trochu moc, ale 'who cares'?

"Omlouvám se dámy, měl jsem jednu důležitou schůzku.." hraně jsem se rozdýchával a čekal, jak dobrý herec jsem. "Vážně? A s pravou nebo s levou?" okřikla mě Weasleyová, protočila oči a vřítila se do dveří knihovny "Jdeme!" otočila se zpět na -teď poněkud vyděšenou- Grangerovou. Ta ji okamžitě následovala.

Stál jsem sám přede dveřmi "To nebylo pěkný, Weasleyová. Zasloužila by sis vytrestat!" Chvíli jsem si srovnával v hlavě možnosti a východiska... Vstoupil jsem pln odvahy a očekávání, do místnosti zkázy...

Obě dvě se už probíraly regály. Přikráčel jsem k nim "Tak co mám hledat dámy?" zeptal jsem se a o jeden z regálů se opřel. Weasleyová se proti mě vyřítila s nějakou knihou v ruce. Měla na sobě jen takovou černou mini-sukýnku, bílé tílko s docela hlubokým výstřihem a přes ramena ležárně hozený černý svetýrek. Vypadala v týhle kombinaci fakt nebezpečně. Jako nějaká 'paní učitelka'. Neubránil jsem se úšklebku... Zastavila se. Dělilo nás tak třicet centimetrů. Na hrudník mi silou přitiskla onu knihu "Tady!" řekla a zadívala se mi vážně do očí "Hledej informace o těch slzách!" přikázala a trochu se zamračila. "Rozkaz" odvětil jsem s klidem a ušklíbl se ještě trochu víc. Stále jsem se vpíjel do jejích modrých očí. Po chvíli se pohledem odtrhla a tlak na mé hrudi povolil. Chytl jsem knihu, otevřel ji a na rozkaz Zrzky začal hledat informace. 

Nalistoval jsem stránku, na které měly být informace o již zmíněných půlnočních slzách jezerní ne-panny. Text nebyl přiliš dlouhý, což mě velmi potěšilo.- Čtení není aktivita, která by mě zrovna nějak extra bavila, co si budem ...

"Půlnoční slzy jezerní ne-panny, se používají při přípravě povzbuzujících lektvarů. Je to velmi vzácná přísada, která se nedá ničím nahradit a ani k ní neexistuje žádná alternativa." i když byl text krátky, přeskočil jsem několik málo řádků, které se mi prostě nechtěli číst a zrakem vyhledal nadpisek 'Kde /Jak je sehnat?' "Cesta za slzami jezerní ne-panny je velmi složitá, někdy bolestivá a plná utrpení. Budete potřebovat mladého muže, který by se vydal k jezeru, ve kterém žijí jezerní žínky(- nebezpečné, krvelačné, mají ostré drápy a zuby (více viz str. 562)) a přesně o půlnoci by..." v ten moment jsem si musel zatlačit oči zpět do důlků, abych nedopadl jako Moody při dnešní hodině obrany proti černé magii...