Kapitola 7.

V moment Snapeova odchodu se na tabuli objevily názvy přísad do lektvaru. Než jsem se stihl vzpamatovat, Grangerová už je měla všechny zapsaný v notese a tak jsem si je jen rychle přečetl. Některé názvy jsem slyšel úplně poprvé "Půlnoční slzy jezerní ne-panny? Huh?"  v duchu jsem přemýšlel nad touto poslední 'bonusovou' a nepovinnou přísadou, která podle poznámky napsané v závorce za ní, měla ztrojnásobit účinek lektvaru.  Grangerová s Weasleyovou se nad přísadou také pozastavily. "Slyšela jsi už někdy o něčem takovym Herm?"... "Ne" odpověděla po chvíli mlčení naštvano-zklamaně Grangerová a zafuněla. Rozhodl jsem se též zapojit do jejich konverzace "Tak jak si to rozdám... Teda rozdělíme?" naschvál jsem se 'přeřekl' a s úsměvem jsem čekal na reakce. Obě dvě se na mě otočily s vražedným pohledem, věděly moc dobře 'o co go'... "No sorry, nějak si musíme tu práci podělit né?" ironicky jsem se omluvil a krčil rameny "Beze mě to dělat nemůžete" dodal jsem s úšklebkem, načež se mi dostalo jediné odpovědi od obou naráz - "Blbečku." Usmál jsem se a navrhl jsem, jak bych si asi předatavoval postup "No, já bych to viděl tak, že bysme se dneska navečer sešli v knihovně a našli si pár informací o těch přísadách." při slově 'knihovna'  jsem se 'lišácky' koukal na Grangerovou, která mi však pohled vůbec neopětovala a jen civěla do země a červenala se. "Heeh...Asi si taky vzpomněla" řekl jsem si v duchu a těsně na to, se mi vybavil okamžik, kdy Grangerová právě v knihově urazila moji pýchu. V ten moment mě pobavený pohled okamžitě zmizel z tváře, instinktivně jsem překřížil nohy- pro jistotu!- a zvážněl ... "Tak souhlas?" zeptal jsem se založil si ruce na prsou. Mlčely. Ale stejně  jim nezbývalo nic jiného, než souhlasit.

Další hodina byla obrana proti černé magii s Havraspárem = se Střelenkou. Přišel jsem do třídy opět se zpožděním, protože jsem se zdržel na záchodcích s Crabbem a Goylem- Ooh, jak rád bych viděl vaše momentální výrazy- Ale bohužel asi zklamu všechny yaoistky na wattpadu, protože naše zpoždění mělo úplně jiný důvod- Crabbovi se prostě udělalo špatně protože se zase přežral. Nechtěli jsme ho tam nechat. Nic moc zajímavého.
Když jsme dorazili do třídy oko Pošuka po nás zašilhalo- vypadalo to celkem creepy. Šli jsme zaujmout bojové pozice do lavic- Říkáte si proč 'bojové'? Zkrátka vždycky když máme Moodyho, obrníme se učebnicemi a zalezeme, co nejvíc to jde pod lavici, abychom nebyli náhodou zasaženi pavoukem pod kletbou cruciatus, nebo samotnou kletbou, nebo nějakým jiným nepříjemným zaklínadlem. Omluvil jsem nás, vsadil jsem na to, že Moodyho oko okouzlím svým šarmem a pozdní příchod nám promine. Stalo se tak. Dnes už jsem ani nepočítal s tím, že by mi něco neprošlo...
"Dobrá, posaďte se. Nebude se to opakovat, jasné?!" zabručel a pokynul rukou na tři volná místa- každé bylo na jiné straně třídy. Sledoval jsem jeho ruku, která zrovna směřovala k lavici ve které seděla Střelenka. Yes!
řekl jsem si v duchu a rozklusal se k ní. Zapadl jsem do lavice "Nazdar" pronesl jsem,svůdně si prohrábl vlasy a skousnul spodní ret. Čekal jsem nějakou flirt-odezvu... Nedočkal jsem se, což mě zklamalo, protože jsem si myslel, že dnes mi bude všechno procházet. Lhostejně se na mě podívala a chladně na můj žhavý pozdrav odpověděla "Hezký den Draco"... Nevzdal jsem to však! Celou hodinu jsem se snažil vypadat neodolatelně. Všechny ostatní holky na mě zasněně civěly a slintaly, ale ona ne... Vím, člověk si má vystačit s "málem"... Ale já jsem Malfoy, prostě musím dostat to, co chci! pomyslel jsem si a vymýšlel jsem nové- dosud zřejmě ještě neobjevené- balící techniky...

V moment, kdy už jsem ze sebe málem sundával i kalhoty se slovy, že je hrozné horko, mě zarazilo Pošukovo umělé oko, které se začalo kutálet po zemi. Podíval jsem se nejdříve na jeho oko, pak na něj a ani jsem se tomu, že mu vypadlo z pásky nedivil- i jeho vlastní, opravdové oko mělo 'na krajíčku', z toho, jak bylo vyvalené. Bylo mi ho trochu líto a tak jsem mu oko podal a se slovy omluvy se začal oblékat. Tak tohle se teda moc nepovedlo  řekl jsem si a zbytek hodiny jsem bezmyšlenkovitě proseděl vedle Laskoradové- vedle dívky, která mi už podruhé zlomila... ego...

Přístě vytasím ještě těžší kalibr !  slíbil jsem si a šibalsky se usmál nad svým předsevzetím.

Další kapitola je na světě :D :3 Díky moc za podporu ;) !

Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top