Naše rty se střetly. Nejdříve mi věnovala jen takový malý letmý polibek po kterém se začala vášeň a dravost rychle stupňovat. Bylo to tak silný... Chytl jsem jí pevně za vlasy a přitiskl ji zádama k regálu. Vyjekla s nevinným úsměvem na tváři. Vypadala neuvěřitelně roztomile. Cítil jsem, že je iniciativa na mé straně. Konečně bylo moje ego tam, kde bývá, pokud zrovna nestojím nahý před Filchem.
Své polibky jsem začal soustředit na její krk. Její rychlý tep na mých rtech mě neuvěřitelně vzrušoval. Slyšel jsem její dech, ve kterém se občas -když jsem se opravdu snažil- ozvalo slabé zasténání.
Chytla mě pevně za vlasy na zátylku a její nehty se zaryly do mého ramene. Bylo to hrozně rajcovní.
Rukama jsem sjel na její ramena, která zahaloval bílý svetřík. Z ramenou jsem potom zamířil přes necudné polštáře- u kterých jsem se chvíli zdržel- až k dolnímu lemu svetru. Chystal jsem se jí svetr svléknout, ale zarazila mě. Chytla mě pevně za ruce a shodila mě na stůl. "Divoško" usmál jsem se. "Já sama" řekla a svlékla si svetr. Měla nádherné ploché bříško. Přišla ke mě blíž. Chytla mě opět za ruce a položila je na svá prsa, která byla ještě stále zahalená podprsenkou. Měl jsem tisíc chutí jí podprsenku rozepnout a zahodit ji někam do pryč, ale snažil jsem se držet a být trpělivý. Její prsa měla - aspoň takhle přes podprsenku- krásný tvar. Byla plná a pevná. Bylo mi z nich horko. Pravou ruku mi přiložila k hrudi a tlakem mě donutila lehnout si na stůl. Iniciativa byla opět na její straně což mě znepokojovalo, nemám to rád, protože nevím, co bude dál.
Posadila se na mě - respektive, sedla si na můj rozkrok - obkročmo - mimochodem z
tohoto úhlu vypadala fakt hodně dobře. Její nehty se zaryly do mého hrudníku. I přes košili jsem je silně cítil. Trochu jsem zaskuhral a 'za trest' jsem jí pevně chytnul za zadek. Jen se ušklíbla. Podle mých předpokladů- jako "téměř" vždy pravdivých- měla něco za lubem. Začala pomalu pohybovat svými boky. Projela mnou horká vlna. Znovu jsem vzdechl, tentokrát však mnohem hlasitěji. Chytla mě dravě za ruce, opět je přiložila ke svým ňadrům a tempo pohybu jejích boků se zrychlilo. Chtěl jsem ji v určitý moment, který jsem si vypočítal, prostě podtočit pod sebe a konečně ... Ona však náhle přestala, 'sesedla' ze mě a z podlahy sebrala svetr. Posadil jsem se a jen překvapeně zíral. "Co to má znamenat?" zeptal jsem se dotčeně a rozhodil divoce rukama. Byl jsem zmatený. "Takhle něco začít a nechat to rozdělaný?" dodal jsem. Odpovědi se mi dostalo až ve chvíli, kdy už měla Střelenka oblečený svetr a kráčela uličkou knihovny ke dveřím. Otočila se ke mě zpět "To je za Hermionu. Když ona nechtěla, měl jsi jí nechat být." usmála se. "Asi nějak nechápu souvislost?" tázavě jsem přimhouřil oči, abych dodal svému výrazu ještě trochu více zmatení. "No... Máš to přesný opak" odvětila "Ty teď chceš, ale já Ti nedám. Protože za to, co jsi udělal, si to nezasloužíš" dodala. Zmizela za dveřmi a já zůstal v knihovně sám. Opět...