Stál jsem na vratké stoličce, kterou jsem sehnal pod jedním ze zaprášených stolů a zrovna se chystal otřít prach z jedné z polic...  Uslyšel jsem cvaknutí kliky, za kterým jsem se instinktivně otočil... Ve dveřích stála Grangerová a Snape...
"Koukám, že pan Malfoy se pustil do úklidu bez vás, slečno... To je chválihodné! Student hodný Zmijozelu se pozná..." pronesl pyšně Snape a já se jen hrdě usmál... Grangerová "nenápadně" protočila očima a zatvářila se jako rozzuřený býk, na kterého mávají červenýma trenkama ...

"Takže, myslím, že úkol je jasný. Prostě to tu ukliďte... Do večera máte času dost" přikázal Snape, otočil se na podpatku a zmizel ze skladu pryč. Grangerová se otráveně rozhlédla po místnosti a pohrdavě si odfrkla...
"Přestaň civět a pojď mi pomoct přeci!" napomenul jsem jí s šibalským úsměvem... Grangerová se chopila hadru a začala neochotně otírat prach na jednom ze stolů... Měl jsem hroznou chuť jí provokovat... 

"To pěkně flákáš, Grangerová!" znovu jsem jí napomenul a dal ruce v bok, abych si trochu přidal na autoritě. Grangerová se na mě skrz přimhouřené oči podívala a zaskřípala zuby... "Docela se drží"  řekl jsem si v duchu a rozhodl se trochu přitvrdit "To i Pettigrew by to utřel líp! A to mu chybí jedna ruka, Grangerová!" ušklíbl jsem se "Ha, to se mi povedlo!!"...
Grangerová se prudce otočila a zafuněla... Poté zrudla vzteky a drtíc v ruce hadr se proti mě rozešla...

Nohou podkopla stoličku, na které jsem stál a já tvrdě dopadl na zem. Trochu se mi zamlžilo vidění a roztočil svět... Nezmohl jsem se na nic jiného, než "Ty jsi tak sexy když se zlobíš!" vzhédl jsem k ní a zazubil se... Grangerová se mi stále vlnila před očima, byl jsem pořád trochu otřesený z toho pádu, takže jsem nepoznal, jak se tváří... Čekal jsem tedy, zda-li mi přiletí facka, nebo na mě skočí a trochu mě "vytrestá"...
Cítil jsem jak mě bere za předloktí a táhne nahoru... Vstal jsem a konečně jí pořádně viděl do obličeje. Na tváři měla nečitelný výraz... Zdálo se, že se trochu mračí, ale ústa měla pootevřená... Nedokázal jsem si vzpomenout, co to znamená... Bravíčko jsem naposledy četl tak před půl rokem... Díval jsem se jí do očí a čekal, co bude dál... Asi bych se opět nedočkal, kdybych neudělal to, co jsem udělal...
Chytl jsem jí za pas a přitáhnul si ji k sobě blíž... respektive, nebyl mezi námi skoro žádný prostor... Stále jsem se jí snažil pohledem vpít do mysli... Byla překvapivě dost v klidu a zdálo se, že jí tahle moje "blííízkost" vůůbec nevadí...
Po několika minutách stání v týhle "póze" jsem se začal trochu nudit... 
"Tak co?" zašeptal jsem a svou volnou ruku přemístil Grangerové na krk... Cukla pohledem a zadívala se kamsi na podlahu... "Ale, ale" řekl jsem svůdně, chytl jí pod bradou a její pohled nasměroval opět na sebe... " No... Já nevím... Nejsi tady ty ten,  kdo určuje ty pravidla?" řekla sarkasticky a uchechtla se... Její odpověď mě nejen překvapila, ale dokonce mi připoměla "dohodu", kerou mezi sebou máme... Tedy spíš budeme mít...

"Ještě není zpečetěná" zatvářil jsem se vážně a jemně jí pohladil po tváři "Je teď na Tobě, jestli chceš utírat prach, neboo... " usmál jsem se lišácky a zdvihl obočí... Cítil jsem jak se zachvěla... Přivřela oči a zhluboka se nadechla... Nevěděl jsem, co přijde, a tak jsem dal radši nohy k sobě, aby si můj rozkrok opět nedal rande s jejím kolenem....

Dravě se vrhla na moje rty... Rychle jsem se vzpamatoval a začal spolupracovat... Mezi polibky jsem se usmíval a obě své ruce přemístil na její pas...

Nahmatal jsem knoflíky její košile a od spodu ji začal pomalu rozepínat... Šlo to mizerně! Kousla mě do rtu, což ve mě vyvolalo vlnu chtíče tak velkého, že snad ani Voldyho touha po nosu, nemohla být tak silná...

Už už zbývalo jen pár posledních knoflíčků, když v tom mě silně chytla za obě zápěstí a odrthla se ode mě... Mé ruce od sebe silně odtáhla a následně si začala zapínat knoflíky... Byl jsem zmatený... Vytřeštil jsem na ní oči a má čelist - opět - dosáhla úrovně podlahy...

"Děláš si teď srandu, že? Víš vůbec jakou práci mi dalo ty knoflíky rozepnout?" zeptal jsem se nechápavě a rozhodil rukama... 
"Nedělám... Připomněl jsi mi, za což ti děkuji, že dokud není dohoda zpečetěná, neurčuješ pravidla ty...Můžu to skončit kdy jen budu chtít!" pronesla chytře a vítězoslavně se usmála "A jen pro připomenutí... Svlíkání do dohody zahrnuto nebylo, takže si ho prosím odpusť!" dodala, zvedla hadr a začala opět otírat prach na stole...

Stál jsem tam tak zmatený... Rozhozený... A nadržený? 

"No tak Draco! Nečum a makej!" okřikla mě Grangerová se spokojeným úsměvem na tváři a hodila po mě můj hadr... 

"Jen počkej, holka, až bude ta dohoda zpečetěná!" řekl jsem si sám pro sebe a s úšklebkem na tváři se pustil do práce... 

Další kapitola nejspíš v pátek :)

Mějte se krásně

Kris.