Do hodiny jsem sice přišel poslední, ale včas... Severus ještě ani neseděl za katedrou... Pohodička!

Sedl jsem si do lavice vedle Goyla (za Grangerovou a Weasleyovou, abych to upřesnil). Naskytl se mi pohled na záda Grangerové... Skrz bílou košili jí prosvítala sytě červená podprsenka... Fakt netuším, co mě to v tu chvíli popadlo... Respektive napadlo... Natáhl jsem ruku k místu, kde prosvítalo zapínání podprsenky a rychlostí Voldemorta vystřeleného kanonem jsem zapínání uchopil, natáhnul k sobě a pustil... Ozvala se rána jako z biče Christiana Graye a následné vyjeknutí Grangerové přidalo na dramatičnosti celé situace. Grangerová sebou škubla, prudce se zvedla a otočila se na mě. "Jsi normální?! Co si o sobě jako myslíš?!" vyšilovala a já ji jen s klidem a blaženým úsměvem na tváři pozoroval... Vypadala fakt nebezpečně!

*few minutes later*

"... to si jako myslíš, že můžeš všechno, nebo co?!" stále jsem pozoroval běsnící Grangerovou, když v tom jsem si koutkem oka všiml, že do ní Weasleyová šťouchá loktem a kouká se vyděšeně ke katedře. Podíval jsem se stejným směrem, co Zrzka a spatřil Severuse s rukama překříženýma na prsou a typickým kamenným výrazem... Grangerová se nechápavě podívala na Weasleyovou a pak nahlas polkla... Došlo jí to... Pomalu se otočila směrem ke katedře "O-omlouvám se... M-můžu to vysvětlit?" vykoktala ze sebe a sklopila hlavu. "Nemusíte. Vím přesně, o co šlo" řekl chladně Severus a posadil se za katedru "Vy a pan Malfoy dnes po vyučování uklidíte starý sklad přísad do lektvarů" zněl klidně a zdálo se, že se tím nechce zabývat. Tento trest mě více než potěšil - já a Grangerová ve starém skladě, kde se naposledy uklízelo za krále Klacka... To nám to... ehm... 'UKLÍZENÍ' chvíli zabere!

"Posaďte se!" dodal Severus podrážděně při pohledu na stále stojící Grangerovou. Zřejmě nechtěl riskovat, aby tam prostála kráter...

Celou hodinu jsme probírali teorii, takže jsem měl dost času na to, přemýšlet, co s Grangerovou uklidíme jako první...
No dobřeee, kecám! Mou hlavou zmítaly úplně jiné myšlenky... Sice v nich byla Grangerová, ale rozhodně nerovnala byliny podle velikosti a ani neutírala prach... Seděla na stole jen ve svém červeném spodním prádle a ukazováčkem kynula mým směrem, na znamení, abych přistoupil blíž... Kráčel jsem k ní a natáhnul ruku...
Dotkl jsem se její kůže na krku a jemně přejel přes její klíční kost, směrem k ramínku podprsenky, které jsem uchopil a pomalu ho přetahoval přes její rameno

"TAK JSI NORMÁLNÍ, DRACO?!" z mého zasnění mě vytrhl Goylův zmatený a "lehce" vyděšený hlas... Grangerová z mých představ se najednou proměnila v Goyla (REÁLNÉHO!!) ... Držel jsem ho za límec jeho košile... Zděšeně jsem vytřeštil oči při pohledu na Goylovo odhalené rameno a rychle jeho límec pustil... Otřel jsem si ruku do hábitu a pak na ni ještě chvíli vyděšeně koukal, jakoby snad nebyla vůbec moje...
Nevím, kdo byl v tu chvíli vystrašený nejvíc... Jestli já, Goyle nebo Severus, který měl snad úplně poprvé na tváři ustaraný výraz.
"Tohle zašlo moc daleko... Ta moje nadrženost, mě jednou bude stát všechnu moji důstojnost!!" cítil jsem jak se mi leje krev do tváří... Bál jsem se rozhlédnout po třídě... Bál jsem se výrazů lidí, kteří právě viděli, jak... jak (NEVIDOMKY!!) skoro svlékám svýho kámoše! Bál jsem se sám sebe...."Ztrácím nad sebou kontrolu... Ty představy mě ovládají!"
Naštěstí zazvonilo... Rychle jsem si zbalil své věci a vyřítil se pryč z učebny...
Ani jednou jsem se neohlédl a radši se dal přímo cestou ke starému skladu, ve kterém jsme měli z Grangerovou odpykat svůj trest...

Přišel jsem k mohutným dřevěným dveřím s nápisem 'Sklad surovin do lektvarů'. Zhluboka jsem se nadechl a vstoupil dovnitř... Tmavá místnost bez oken, všude spousta pavučin, polic s lahvičkami a stoly se svazky různých bylin - to vše pod nánosy stoletýho prachu... Nakrčil jsem odporem nos... Fakt se mi nechtělo ten kentus uklízet... Rozhlížel jsem se kolem, když tu jsem si všiml dvěří na konci místnosti... Přešel jsem k nim, pomalu je otevřel a nakoukl dovnitř... Naskytl se mi pohled na malou, poměrně zachovalou a čistou místnost s podlouhlým oknem... Přišlo mi trochu divný, že je takhle malá místnost, do které vede vchod pouze skrz zaprášený starý sklad, tak čistá a zachovalá... Příliš dlouho jsem nad tím nedumal a dveře opět zavřel...

"Je pravda, že by se v té místnosti dalo dělat spousta zajímavých aktivit" řekl jsem si a zamyšleně našpulil rty... Představoval jsem si, jak tam sedím a hraju ping-pong se zdí, nebo jak si v oné malé místnůstce čtu nejnovější výtisk PlayBoye... (to, že bych se tam mohl zavřít s Grangerovou mě v tu chvíli nenapadlo... FAKT!!!)

"Hmm" odfrkl jsem si otráveně a rozhodl se započít úklid ještě, než příjde Grangerová...

Přeju krásný večer :) Snad vám kapitola při tom pondělku aspoň trošku zlepší náladu :D
Kris.