Udělal jsem pár rychlých a rázných kroků směrem k ní... Zvedla ke mně svůj pohled...

"Tak? Co bude dál?" zeptal jsem se jí a dlaní jí jemně přejel přes tvář až na krk... Cítil jsem jak se zachvěla... Rukou jsem sjel na její ramemo...

"Hele, tohle celý... není ani trochu dobrej nápad, Draco" vyhrkla  najednou a přiložila mi dlaň na hrudník... Tlakem se mi snažila naznačit, abych si držel odstup...
"V čem je problém?" zeptal jsem se trochu zmateně - myslel jsem, že mi nemůže odolat... Vždyť mi koneckonců ani nejde odolat! (dobřeee, pokud nepočítám Láskoradovou, ta odolává celkem slušně... A Weasleyovou... Ehm). "Víš, já hledám spřízněnou duši... Ne příležitostný 'pobavení'" odpověděla celkem rozhodně a moji ruku, kterou jsem měl stále položenou na jejím rameni, silně sevřela v dlani a pomalu z ramena sundala. "Spřízněnou duši?" nechápavě jsem  zdvihl obočí "Spřízněnou duši... Ducha!? Chce chodit s duchem? Tak to abych si držel odstup spíš já... Zas tak daleko bych kvůli ní asi nezašel" honilo se mi v tu chvíli hlavou "Ano, Draco... Víš snad, co to znamená, ne?" otázala se trochu ironicky a výsměšně se uchechtla. "Tak a teď buď a nebo " řekl jsem si v duchu "Buď řeknu, že nerozumím a budu za blbce, nebo řeknu, že rozumím, ale nedozvím se, co myslí tím spřízněným duchem" zvažoval jsem veškerá pro a proti a po chvíli přemýšlení, se rozhodl "Víš, já asi úplně nevím, co tím myslíš" řekl jsem poněkud nesměle a opřel se o regál "Spřízněnou duši - někoho, s kým si budu rozumět, někoho, kdo mi bude oporou, někoho, s kým můžu v budoucnosti počítat..." vyjmenovala mi několik základních kritérií, které by měl splňovat ten onen 'spřízněný duch'... Nezdálo se, že by měla v úmyslu, někoho zabíjet- znělo to docela... hezky? Nevím...
"Hm" odfrkl jsem a našpulil rty... 
"Takže... Snad už chápeš, Draco, proč tohle nikdy nebude fungovat" řekla a přes rameno si hodila svoji bezednou kabelku, kterou měla doposud položenou na stole... Zdálo se, že tímto náš rozhovor končí a že chce odejít...

 "Co když nejsem takovej, jak si myslíš?" ohradil jsem se a podíval se jí hluboko do očí... Tvářila se trochu zmateně "No... Já myslím, že mě vyprávění mých kamarádek akorát utvrzuje v tom, co si o tobě myslím... A nesnaž se zakecávat, že jsi na ně nic nezkoušel... Všechno vím" odvětila a dala se na cestu pryč... Míjela mě... Instinktivně jsem ji chytil za zápěstí a přitáhl k sobě... Divil jsem se, že sebou ani neškube, jako posledně... Vpíjel jsem se do ní pohledem... Naklonil jsem se k ní a zašeptal "Co když tě přesvědčím?" odtáhl jsem se do původní pozice, abych jí opět viděl do očí - měla v nich najednou takovou zvláštní jiskru...
Přiblížila se ke mně a špitla "Můžeš to zkusit" vyškubla se z mého sevření a pokračovala dál ve své cestě pryč z knihovny... Pozoroval jsem jak mizí ve dveřích...

"Takhle to nenechám" rozběhl jsem se z knihovny a vřítil se na chodbu... Běžel jsem za ní... 

Dostihl jsem ji a položil jí ruku na rameno... Trhla sebou - nejspíš se trochu lekla - a rychle se otočila "Co ještě chceš?!" zeptala se trochu podrážděně a zamračila se na mě. Připadala mi takhle hrozně roztomilá... Jen jsem se ušklíbl a na její otázku s klidem v  hlase odpověděl "Popovídat si, možná?... A doprovodit tě na kolej... Aby mi tě tady nepřepadl nějakej trol" po týhle větě chvilku nevěřícně civěla a pak se celkem upřímně usmála...

Procházeli jsme chodbami a vládlo mezi námi ticho... Tentokrát to bylo ale jiný - ani mně se ho nechtělo přerušovat řečmi...

Došli jsme až k Nebelvírské koleji "Jsme tady" oznámila a zastavila se "Díky za doprovod a měj se hez-" přerušil jsem ji letmým polibkem - trval jen několik málo vteřin... Pak jsem se odtáhl a šibalsky se usmál "Ty taky" řekl jsem a čekal na její reakci...
Dívala se na moje rty -  podle jednoho mudlovského časopisu - 'bravíčka', či jak se to prý nazývá - to znamená svolení, či pokyn k dalšímu polibku. Nechtěl jsem zase dělat první krok... Použil jsem stejnou taktiku jako ona... Dočkal jsem se...

Chytla mě za límec mého saka, silně si mě k sobě přitáhla a "tak trochu" hladově se mi přisála ke rtům... Přiložil jsem svoji dlaň na její krk... Cítil jsem její rychlý tep... Najednou mnou projela horko-studená vlna takového zvláštního pocitu... Netušil jsem, co se to se mnou děje... Onen pocit byl pořád silnější a já si ho stále víc užíval... Bylo to úplně jiný líbání, než jaké jsem kdy zažil...
Po několika minutách se odtáhla... Ve tváři měla vyčítavý výraz... Sklopila zrak a začala se červenat...
"Dobrou noc" pronesl jsem vítězoslavně, s úšklebkem na tváři a pomalu se otáčel k odchodu... "Draco?" zaslechl jsem jí vyslovit moje jméno "Jo?" otočil jsem se zpět k ní - byl jsem hodně zvědavý, co mi chce povědět...

"Možná... Možná, že to není zas tak úplně marný" špitla a zahleděla se do země.
 "To jsem rád" řekl jsem tiše a šibalsky se usmál...

"Možná... Možná, že to není zas tak úplně marný"  - ta věta, se mi v hlavě přehrávala celou cestu do mého pokoje... "Asi jsem dneska udělal docela dobrý dojem" pochválil jsem se v duchu s blaženým úsměvem na tváři... 

Zalehl jsem do postele... "Co to bylo za pocit?" ptal jsem se sám sebe a sáhl si na levou stranu svého hrudníku "Tady to začalo... a skončilo to... no... ani nevím!" zalhal jsem sám sobě a převalil se rozpačitě na bok... Naskytl se mi pohled na Crabba, slintajícího na polštář... Rychle jsem se otočil na druhý bok - směrem ke zdi. "Mnohem lepší" řekl jsem si a po chvíli civění do oné zdi usnul...

Krásný večer přeji! :3
Kris.