Noc na marodce byla bezesná -  strach mi nedovolil usnout, bál jsem se, že se mi budou o získávání slz jezerní nepanny zdát nějaké živé noční můry... Chvíli se zdálo, že jsem s tou krutou skutečností smířen, ale pak přišel bod zlomu...

"Ha!! Mám to! Tohle musí vyjít! Tímto vytvořím nový způsob získávání těch slz! Na mě si nějaký jezerní ženský nepříjdou! A ani ty nejezerní!" v duchu jsem si vybavil nabručenou Grangerovou a ještě nabručenější Weasleyovou "Navíííc... Když vymyslím nový způsob získávání týhle vzácný přísady... stanu se určitě slavným! Budu mít tolik fanynek, že si budu muset pořídit osobní ochranku, jako má Justin Bieber!" rozplýval jsem se nad tou představou... 
Pln energie a odhodlání jsem vyskočil z postele..."Půl dvanáctý... To stíhám!" zajásal jsem a dal se ladným klusem na cestu do svého pokoje...

Udýchaný jsem se vřítil do místnosti...Crabb a Goyl tam nerušeně chrápali a tak jsem si mohl v klidu, bez jejich zbytečných a otravných dotazů, zbalit vše potřebné... Věci jsem naházel do mé "najkové" kabelky přes rameno (pánské samozřejmě) a dal se opět do klusu...Tentokrát směrem na opuštěné dámské toalety...

Opláchl jsem se obličej vodou, učesal své kadeře na Leonarda (DiCapria :D ), oblékl si svoji slavností košili a sako, uvázal kravatu, natáhl na sebe tesillky, které barevně ladily k saku a poslední třešničkou na dortu, byla červená růžička, kterou jsem si na sako připevnil "Škoda, že tu není nějaké pořádné zrcadlo, abych mohl vidět, jak moc mi to sekne!" řekl jsem si pro sebe a našpulil své smyslné rty - cítil jsem se jako největší PlayBoy... Byl jsem již téměř na odchodu když v tom...

"Ty jsi Draco Malfoy, že?" pisklavý hlas rozhléhající se koupelnou - Ufňukaná Uršula...Otočil jsem se směrem, odkud hlas vycházel...Uršula seděla na okně a rukou si podpírala bradu... "Jo, to jsem já..." odvětil jsem a zaujmul  svoji typickou důležitou pozici - noha přes nohu a ruce skřížené na prsou..."Aaa, chystáš se na misi, pro slzy jezerní nepanny, pokud se nepletu" zapištěla a zazubila se..."Jo, to se chystám... Jak to vůbec víš?" nadzvedl jsem jedno obočí "Slyšela jsem Hermionu Grangerovou a Lenku Láskoradovou...Bavily se o tom" "Aha, je mi to jasný" odvětil jsem a opřel se o stěnu "Ty si určitě myslíš, že to přežiješ!" zasmála se hrdelně Uršula "Mám to promyšlený, neměj péči" odfrkl jsem a už jsem se chtěl dát na odchod z koupelny '"Tak to hodně štěstí! Takových, jako ty, co se o to pokoušely a shořely - tedy spíš zkapaly na tom, znám hodně, občas se s nimi prolétávám po škole!" zachchtala se Uršula a v tu ránu byla pryč...

Nahlas jsem polknul...Poslední věta ve mě vyvolala kapku nejistoty... Málem jsem si začal připouštět, že to taky nemusí vyjít...
Silně jsem zaklepal hlavou - doufal jsem zřejmě, že tímto mi z uší vylétají všechny ty negativní myšlenky... A celkem to pomohlo - odhodlání opět stouplo a já se nahlas povzbudil "Tohle dokážu! Chci být přeci slavný jako JB!!!" 

Táák, po dlouhé době je tu další kapitola :D Chtěla bych vám všem moc poděkovat za veškerou podporu ve formě komentářů, hlasů i přečtení - Moc si toho vážím :) 

Mějte se krásně! :)