Vydal jsem se ke zmijozelským pokojům...

"Momentíček Draco, vždyť ty taky víš, jak dostat slzy jezerní ne-panny!!!"

v tu chvíli, jsem dostal již svůj třetí infarkt. Zastavil jsem se uprostřed jednoho z pohybliových schodišť. S vykulenýma očima a pusou dokořán jsem tam chvíli stál a ani nevnímal, že překážím a že vypadám jako bych viděl Hagrida v ''nezbedném''  křálíčkovském oblečku s podvazky... Ani nevím, jak dlouho jsem tam takhle stál...

Nějakým způsobem jsem se dostal do svého pokoje a praštil sebou do postele. Nahlas jsem polkl a začal se rozhodovat, zda-li se smířit s tou krutou skutečností, nebo radši skočit z okna...

Dokonce jsem se pokoušel vymyslet nějakou výmluvu, díky které by byla moje poctivost zachráněna.  "Na měsíčky se vymluvit nemůžu... Ani na to, že nechci otěhotnět" - přemýšlel jsem ... Vše již vypadalo beznadějně... 

Ale náhle mi  hlavou bleskl geniální nápad.  Vyskočil jsem z postele a pln energie se vydal pryč z pokoje.

...Později...

"Draco, ale mi tě k tomu potřebujeme! Bez Tebe tu přísadu neseženeme!" hysterčila Grangerová přes celou místnost, ale mě to vůůůbec netrápilo... Ležel jsem si v klidu na marodce v posteli s obkladem na čele, tvářil se co nejvíc zdrceně a odvětil "To mě opravdu moc mrzí, ale s migrénou nikam nemůžu" ... V duchu jsem se jen blaženě vychvaloval, jak jsem nejlepší, že jsem to takhle vymyslel
"To to je tak vážné?" zeptala se mě Grangerová kousavě a zase zaujala svoji tradiční pozici - ruce zkřížené na prsou, hlava lehce do leva a pravá noha poťukávající na dlažbu místnost... Než jsem se stihl nadechnout k proslovu o "vážnosti" mého stavu, kolem mé postele přošla vrchní ošetřovatelka Pomfreyová a prohlásila "Nebojte se slečno Grangerová, pan Malfoy bude zítra propuštěn, není  to nic, s čím si neporadí jeden den odpočinku" "Ooh, opravduuu?" usmála se Grangerová, pozvedla obočí a podívala se na mě "Tak tedy zítra v 11 u jezera, Draco?" dodala a vítězoslavně odkráčela z marodky...   

Jen tak btw... Kolikátý že už to mám infarkt?

ÁÁÁ nová, kratší kapitola je tu! :D Chci se moc omluvit všem čtenářům, které tato Parodie baví, za to, že jsem opravdu dlouho nic nevydala... Zkrátka do psaní nějak nebyla nálada a ani mi to psaní nějak nešlo... Nevím..  Doufám, že mi to odpustíte :) Pokusím se vám to nějak vynahradit ;)