Předem se omlouvám za neaktivitu, mám toho v poslední době celkem dost ve škole a nějak jsem si na psaní nemohla najít čas :) 

Probrala mě palčivá bolest hlavy. Chvíli jsem vůbec nevěděl, co se mi stalo a proč tu ležím s hlavou pomalu v záchodové míse. Stěží jsem vstal a opřel se o dveře záchodové kabinky. Později jsem zjistil, že to byla jen další chyba -  byly totiž pootevřené a jak jsem se do nich celou váhou zapřel, opět jsem se ocitl na zemi.

"Proč!!?" zeptal jsem se sám sebe a bezmocně ležel na studené podlaze. Na nic jsem v tu chvíli neměl sílu... Hlava mě třeštila a poletovaly v ní střepy vzpomínek z předchozích  událostí  - Ginny a já v kabince, Grangerová a já v knihovně, Láskoradová a já v knihovně, Voldy a já v...

 
Slyšel jsem zvuk otevírajících se vchodových dveří, který mě vytrhl ze vzpomínaní. Otočil jsem hlavu směrem k nim a zahlédl štíhlou postavu- dlouhé nohy, sukně a podkolenky - Grangerová...

"No nazdárek" uchechtl jsem se a opatrně se zvedal do sedu

"C-co tu děláš Malfoyi?" vyvalila na mě oči a nevěřícně pohledem bloudila okolo mě

"No... Tvoje kamarádka mě tu nejdřív málem znásilnila a potom mě... Odkopla" řekl jsem s dávkou ironie v hlase, postavil se na nohy a oprášil si oděv.

"Aha... No víš, já už musím jít tak-" "Teď jsi přišla a už chceš jít?" přerušil jsem ji a elegantně se k ní rozkráčel . Pohodil jsem svými blond vlasy, abych dodal svému příchodu, špetku svůdnosti.

Nervózně zamrkala očima a pak je sklopila a svůj zrak zaryla hluboko do země - myslím, že kdyby její pohled vrtal, provrtala by jím díru do Austrálie... Byla v tu chvíli tak roztomilá. Neubránil jsem se dalšímu úšklebku.

"Nechceš tu se mnou chvíli zůstat? Moc dlouho bych Tě nezdržel" -naše kolena se setkala. Byl jsem tak blízko u ní. Chytl jsem jí ukazováčkem pod bradou a její pohled nasměroval do mých očí.

"N-no... Ne" řekla rozpačitě a udělala její typický obranný krok vzad.

"Ale notak honey, to už tady jednou bylo!" hrdelně jsem se zasmál, rozhodil rukama a protočil očima. "Nebuď taková sucharka, Grangerová!" dodal jsem a opět prostor mezi námi zúžil.

"J-já nevím, co po mě furt chceš!" pokusila se na mě přísně zařvat - nepodařilo se jí to... ani trochu.

"Myslím, že to, co chceme oba" mrkl jsem na ní a ruku jí přiložil na bok. Rychle jsem si jí k sobě přitáhnul.

Chvíli jsem přemýšlel, kde se ve mě najednou vzala ta energie. Ještě před chvílí jsem ležel v bezvědomí a teď... Po chvíli, mě přemýšlení nad onou neznámou novou energií ve mě, přestalo bavit. Měl jsem Grangerovou natisknutou na mém rozkroku a hodlal jsem pokračovat...

"Tak? Ještě mi řekni, že to není oboustranný" doplnil jsem a druhou rukou ji pohladil po tváři.

"N-n-no... nechci být zlá, ale není!" vykoktala ze sebe a chytla mě za má předloktí, která se  snažila tlakem od sebe odtáhnout. 

"Nepovídej" zakroutil jsem hlavou a využil své síly v rukou, která byla mnohem větší, než ta Šmejdky. Šikovně jsem jí chytil za zápěstí a během chvíle jsem ty její slaboučký ručičky držel za jejími zády... Ten její překvapený pohled... No, k nezaplacení!

Opět jsem se uchchtl a pomalu jí tlačil zády směrem ke zdi. Jen poslušně couvala. Asi poznala, že bránit se, nemá moc velký smysl.

"Pusť mě Draco, co z toho máš?" řekla o něco klidněji a už se ani nezadrhávala...

"No, právě,  že zatím jsem z toho nic neměl"- už byla zády u zdi.

"A myslíš si, že dneska se něco změní nebo co?" zeptala se se značnou dávkou ironie v hlase a na její tvářy se objevil výsměšný výraz šprtky - Jak typické!

"Přesně to si myslím!" procedil jsem přes vztekem a chtíčem zatnuté zuby. Její zápěstí jsem stiskl o něco pevněji.

"Au! To bolí ty idiot-" sykla. Než však stihla doříct poslední slovo, umlčil jsem jí... Svými rty...

Tadááááá... Je tu další kapitola! :D Už vymýšlím pokračko :3 Jak jsem řekla, na Dramione scénkách si chci  "vyhrát"! :D Doufám, že Vás čtení neomrzí a že se Vám budou další díly líbit! :3