"Hotovo... Zpečetěno" prohlásila veledůležitě Weasleyová a schovala svou hůlku zpět pod hábit... "Takhle rychle?" vydechl jsem nedůvěřivě směrem k Zrzce a poté sjel tázavýn pohledem Grangerovou - té v kouzlení totiž věřím. Po tom, co Zrzky bratr Ronald předvedl pár opravdu zajímavých kreací, si držím vůči všem Weasleyovým, s hůlkou v ruce, jistý odstup... Weasleyová jen protočila očima, tahajíc Grangerovou za rukáv pryč z úklidové místnosti, kde jsme celý rituál zpečetění provedli... Potom, co odešly, jsem tam zůstal chvíli sám a polemizoval nad tím, kdy a kde bych mohl Grangerovou překvapit, když už to mám takhle offiko povolené... Na nic jsem nepřišel... Vydal jsem se tedy směrem ke zmijozelské koleji...

Rozhodl jsem se jít trochu složitější a delší cestou... Chtěl jsem ještě trochu přemýšlet... Procházel jsem zrovna kolem dívčích záchodků a zaslechl jakési hlasy... Co si budem povídat, hned jsem poznal o koho se jedná... Grangerová, Weasleyová, Láskoradová... Má zvědavost byla samozřejmě neukojitelná, a tak jsem se rozhodl, že si jejich rozhovor poslechnu... "Jak jako, že k němu začínáš cejtit něco jinýho?" - "Já nevím, prostě... Podle mě není zas takovej blbeček... A navíc fakt dobře líbá" tento dialog mezi Grangerovou a Weasleyovou mě ujistil o tom, že se baví o mně a mé ego se díky němu podruhé omotalo kolem Měsíce... "Ale Hermiono, drž se trochu při zemi... Je to Malfoy a navíc mi přijde, že tě jen využívá... Hlavně se do něj nezamiluj" tahle Střelenčina věta ve mně vzbudila takový zvláštní pocit... Pocit stejný, jako když mi tehdy Potter řekl, že jsem podobný Ritě Holoubkové bez make-upu, ale já věděl - a stále vím -, že to není pravda...

Hlasy ustaly... Rozhodl jsem se rychle vzdálit, aby mě nenačapaly, jak je tady odposlouchávám...

V pokoji jsem sebou praštil do postele a v tu ránu usnul...

Ráno jsem byl pln energie - vstal jsem brzy, dal si sprchu, načesal se, oblékl si to nejlepší, co jsem měl v šatníku a vyrazil na první hodinu - věštění s Nebelvírem... Do třídy jsem přišel mezi prvními... Rozhlédl jsem se kolem do kola a můj pohled stanul na zádech Grangerové... S vítězoslavným úsměvem na tváři jsem doklusal k lavici, ve které seděla a zaujal místo vedle ní... "Dobré ránko" protáhl jsem kousavě a pokusil se prohrábnout si své, gelem slepené, blond vlasy... To, že se mi k nim téměř přilepila ruka, je detail... "No... Nazdar" hlesla tiše Grangerová a zabodla se pohledem do textu knihy před sebou... "Co to čteš?" zvědavě jsem nahlédl do knihy, ale Grangerová mi ji v tu ránu zabouhla před nosem. "Nestarej se!" procedila a uložila knihu do své brašny. "Nebuď Snape, Grangerová" uchechtl jsem se a šťouchl do ní loktem. Na toto již nijak nereagovala...

Třída se zaplnila a hodina započala... Dostali jsme za úkol, vyčíst blízkou budoucnost toho druhého z fazolek hozených na lavici... "Dáma má přednost" zazubil jsem se směrem ke Grangerové a otevřel knihu, ve které byly k tomuto typu věštby veškeré informace... Grangerová si odfrkla a hodila před sebe fazolkami. V ten moment k nám přišla profesorka Šílenec..."Tak pane Malfoyi, řekněte nám, co vidíte!" prohlásila a netrpělivě přešlapovala na místě vedle naší lavice... Zahleděl jsem se na fazolky a poté do knihy... "Modrá fazolka je ve vzdálenosti větší než 10 palců od žluté... To by mělo znamenááát... Že se Grangerová vášnivě zamiluje" pronesl jsem s úšklebkem a podíval se směrem k ní. Nervózně těkala očima po třídě a její tváře - respektive celý obličej - nabral barvu rajčatového protlaku... "Výborně! Co je tam dál?" zeptala se profesorka zvědavě a já se zahleděl zpět do knihy "No... Žlutá fazolka je velmi blízko červené... To by mělo znamenat, že ten, do koho se zamiluje, bude někdo, koho momentálně nesnáší... Hmm! A protože je fialová fazolka mezi modrou a bílou, je tu velká pravděpodobnost, že bude mít její oběť blond vlasy!" protáhl jsem škodolibě a zazubil se... Celou třídou a se začal nést šepot a udivené skřeky... V tu chvíli jsem ucítil nepříjemné pálení na tváři - dostal jsem pořádnou facku... Grangerová stála vedle mě a celá se třásla...Ujišťuji vás, že zimou to nebylo - ve třídě se topilo krbovkama."T-t-ty zmetku!!" vyštěkla a napřáhla ruku k další ráně...v ten moment jsem se dal na rychlý úprk ze třídy, což bylo nejspíš tím nejlepším řešením.... Nejenže se Grangerová vyřítila za mnou, ale kdybych tam zůstal sedět, nejspíš by mi její facka utrhla hlavu... Nebo v tom horším případě nos...

Byl jsem již udýchaný...
Rychle jsem se schoval do výklenku ve zdi. Stále běžela za mnou - slyšel jsem její, stále se zpomalující, kroky... Ve chvíli, kdy kolem výklenku, ve kterém jsem se krčil proklusala, jsem vylezl, chytil ji za ramena a následně přitiskl ke zdi...

"Nechceš si promluvit, než mě zabiješ?"

-------------------------------------------

Další kapitola je po dlouhé době na světě :) Je taková trochu sušší, ale potřebovala jsem trošku pohnout dějem :D I přesto doufám, že se vám bude líbit ^^
A moc se omlouvám za neaktivitu v posledních měsících - neměla jsem moc inspirace :S
Mějte se krásně a užívejte pondělní volno :)
Kris.

Btw. Pokud vás zajímá téma K-POPU, určitě budu ráda, pokud se mrknete na účet RandomPlayStories, kde píšeme s kamarádkou společnou knížku ^^