Bylo ještě poměrně brzy ráno, když se Harry, ještě rozespalý, vydal pro něco k pití. Luciusova polovina postele už postrádala zbytky tepla a nutila ho přemýšlet, v kolik hodin vůbec Smrtijed vstával. Venku sotva začínalo svítat, ponuré přítmí rozjasňovaly jen očarované pochodně v chodbách. Zpoza oken dovnitř nepronikl ještě žádný světelný paprsek.

Užuž sahal po klice, když uslyšel hlas, který rozhodně postrádal tu saténovou hebkost, jež mu v noci šeptala do ucha věci, jež mu dokázaly rozběhnout fantazii i nyní. Zadržel dech, vyhodil představy horkých těl z hlavy a zaposlouchal se.

„Pán zla je spokojený, Luciusi. Dalo mi to docela dost práce, ale nakonec uvěřil, že to celé okolo sňatku je divadlo pro všechny a ty mu nakonec poslušného Pottera dovedeš na stříbrném vodítku. Samozřejmě chápe, že bude trochu problematické se odsud okamžitě dostat, takže je ochoten ještě nějakou dobu setrvat v trpělivosti."

„Tak ať tomu věří dál. Nebudeme mu dávat jakýkoliv podnět, aby nevěřil. Že, Severusi?"

Odfrknutí. „Je milé vidět, že mi stále věříš," ozval se sarkasticky.

„Samozřejmě," odpověděl stroze. „Jsme přece přátelé. Ještě něco bylo tak důležité, aby to vyžadovalo mou pozornost v době, kdy se pokládá za nezdvořilost někoho tahat z postele?"

„Vlastně jedna drobnost," připustil Snape. „Osobní zvědavost."

„Nu?" vybídl ho znuděně.

„Změnilo se něco v tvém přístupu k líbání?" zeptal se zaujatě. Lucius neodpověděl. „Líbal jsi Pottera."

„Očividně."

„Narcissu jsi nelíbal."

„Zato ty ano, pokud se mé informace nezakládají jen na klepech domácích skřítků."

„Překvapuješ mě, to je celé," řekl Snape a poznámku o Narcisse ignoroval. „Proč vlastně to manželství s tebou? Proč ne s Dracem? Učit bys ho přece mohl i tak."

„Protože Draco potřebuje dědice. A navíc by se tím narušil rodokmen. Harry nemá čistou krev," odvětil hlasem prostým emocí. „Proč tě to náhle tak zajímá?"

„Jen se snažím pochopit, proč se kouzelník tvého formátu rozhodl spojit s druhořadým děckem a líbá se s ním."

„Zacházíš daleko, Severusi," odtušil Lucius mrazivě. „Co sis myslel? Že zrovna ty budeš ten poslední, koho jsem před lety políbil?"

„Jen je první od té doby," připomněl mu. „Co se změnilo? Nějak se mi nechce věřit, že by pro tebe byl skutečně důležitý. Nebo si snad myslíš, že budu žárlit?"

„Nechtěj mě rozesmát, Severusi," ucedil. „Budeš se divit, ale svět se netočí kolem tebe. Tohle s tebou nemá společného vůbec nic. Ale je vlastně docela hezké, že se o to tak zajímáš. Možná nejsi tak netečný, jak se snažíš předvádět."

„Zahráváš si s ohněm, Luciusi. A oheň pálí."

Rychlé odsunutí židle Harrymu naznačilo, že se muž postavil. „Odvažuješ se mi vyhrožovat v mém vlastním domě?" zavrčel rozhněvaně.

„Jen přátelská rada."

„Také ti jednu dám, Severusi." Lucius svůj hlas ztišil a osladil. Zněl téměř svůdně, namočený do medu. „Zmiz."

Zahučení plamenů v krbu Harrymu napovědělo, že je Snape pryč. Celou dobu poslouchal a kousal se do rtu. Srdce mu divoce tlouklo v hrudi a snažil se to všechno nějak zpracovat. Ale napřed potřeboval utéct. Dříve než Lucius zjistí, že poslouchal.

Že je pozdě, mu došlo hned v té chvíli, kdy se za dveřmi ozvaly kroky. Sakra, proč jen nenosil pokaždé s sebou neviditelný plášť? Dostal strach. Lucius ho tu najde a potrestá ho. Tohle určitě neměl slyšet. Možná ho teď skutečně odvede k Voldemortovi? Udělal by to? Za vyslechnutí důvěrného hovoru se Snapem, kterého kdysi líbal? Proč ho vůbec líbal? Byli snad milenci? A proč Narcissu ne? Proč byl Snape poslední?

Na další otázky už podvědomí nedostalo čas. Dveře se otevřely. „Pojď dovnitř, Harry. Už ti na chodbě musí být zima. Dáš si čaj?" vyzval ho Lucius. Zněl poměrně vyrovnaně. Jako by se nezlobil.

Harry váhavě splnil jeho příkaz. Se sklopenou hlavou se roztřeseně posadil na židli a nervózně proplétal prsty v klíně. „Luciusi, já... omlouvám se. Nechtěl jsem poslouchat –"

„Co všechno jsi slyšel?" zeptal se a nalil mu čaj do šálku, který mu následně podal. „Napij se. Udělá ti to dobře."

„Od toho, kdy Snape říkal, že je Voldemort spokojenej," přiznal s povzdechem.

Lucius se posadil vedle něj a vzal mu ruce do dlaní. „Takže téměř vše. Dobře. Předpokládám, že máš spoustu otázek."

„Ty se nezlobíš?" vydechl překvapeně a konečně se odhodlal mu pohlédnout do obličeje. Nenašel tam ani stopu podráždění. Mátlo ho to. Každý se vždy zlobil.

„Harry, kdybych nechtěl, abys to slyšel, tak bych podnikl takové kroky, abys nic slyšet nemohl," ujistil ho a pokrčil ramena. „Řekněme, že jsem mírně pozměnil jednu slabiku kouzla, takže vypadalo věrohodně, ale ve skutečnosti vůbec nefungovalo."

„Ale Snape si myslel, že ano," konstatoval ohromeně.

„Ano," souhlasil Lucius. „Nemusí vědět skutečnost. Chci, aby věděl jen to, co potřebuje vědět."

„Nevěříš mu."

„Ne. Od jisté doby už mou stoprocentní důvěru skutečně nemá," přitakal. Jemně pohladil Harryho zápěstí. „Nuže? Otázky?"

Harry se mimoděk zachvěl při pohlazení. Bylo tak obyčejné, jednoduché... přesto smyslné. Za těch několik dnů si u Luciuse všímal podobných gest často. Líbila se mu; dávala mu pocit, že mu na něm záleží. Že mezi nimi není jen dohodnuté manželství, ale i něco víc.

Jeho samotného opájely příjemné pocity pokaždé, když s Luciusem trávil čas. Ať už s ním v rámci duelu vytíral podlahu, nebo ho následně zvedal na nohy, či s ním jen mluvil, učil ho, vysvětloval, miloval se s ním... Zkrátka se cítil skvěle. A netěšil se na návrat do Bradavic, až skončí prázdniny. Zbývalo jim jen několik posledních dní, než se přesunou. A přestože měli mít společnou komnatu, tak už teď Harry věděl, že spolu kromě nocí budou trávit jen některé večery.

Kousl se do rtu. „Ty a Snape... vážně?" hlesl napůl pobaveně, napůl překvapeně. Nedokázal si představit, jak by někdo tak hezký jako Lucius mohl najít zalíbení zrovna ve Snapeovi.

Lucius povytáhl obočí. „Myslel jsem, že tě bude zajímat spíše ta první část rozhovoru."

„Myslíš ta, jak se na mě Voldemort těší? A na co bych se měl ptát, když ti věřím?"

„Skutečně?" ujišťoval se a Harrymu se zdál poněkud rozrušený. Stisk na jeho zápěstích zesílil. „Skutečně mi věříš, Harry?"

„No, věřím," zopakoval. „Možná je to šílenost, ale jo."

„Není to šílenost," zašeptal. „Já ti opravdu ublížit nechci."

„Dobře," přikývl. „Takže... co ten Snape?"

Potřásl hlavou. „Shrnul bych to jako krátkou epizodu před tím, než jsem se oženil s Narcissou. Byl jsem mladý, plný ideálů a v určitých věcech ještě nezkušený. Vztah se Severusem, ačkoliv netrval dlouho, mi pomohl mnohé věci ujasnit. Ale taktéž mi ukázal, že není dobré někomu naprosto důvěřovat."

Harry se vymanil z jeho rukou a naopak chytil jeho dlaně do svých. „Podváděla tě s ním."

„To manželství bylo dohodnuté a nebyly v něm city. Nic jsem jim nevyčítal." Zdvihl se, natáhl ruku a usmál se. Harrymu došlo, že rozhovor skončil a spolkl další příval otázek. To mohlo počkat. „Cítíš se na drobné cvičení před snídaní?"

Nedokázal těm jiskřícím očím odolat.