Harry ho celou dobu pečlivě poslouchal. Ve vzpomínkách se vrátil na hřbitov, kde Voldemort znovu povstal. Ozvala se stará rána z Cedrikovy smrti, ale násilně ji zaplašil. Snažil se vyvolat vzpomínku na Luciuse. Pamatoval si, jak před Voldemortem klečel a tvrdil, že kdyby měl stopy, že nějakým způsobem přežil, že by mu pomohl povstat. Ale ani Temný pán mu to nevěřil. Už tehdy bylo evidentní, že ačkoliv na zavolání okamžitě dorazil, tak nadšeně to neudělal.

Povzdechl si. „Dobře, tomu rozumím," připustil a na okamžik se zadíval z jednoho okna na zasněženou zahradu. Všiml si, že několik stromů v zahradě je vánočně ozdobených. I dům se halil do výzdoby, která se mu zdála vkusná a tak akorát. Ale chyběla mu brnění s pruhovanými šálami a obrovské stromy, které nosil do síně Hagrid. Co ten řekne na to, že se oženil za Luciuse? Nenáviděl ho za to, jak nařídil popravu Klofana. Potřásl hlavou. Začínalo mu v ní hučet.

„Chtěl jsi ochránit rodinu. Teď Draca... Ale co to s tím má společnýho to, co jsi před chvílí řekl? Že si mám vybrat? Copak si můžu vybírat?" ptal se hořce s pohledem stále upřeným ven na spouštějící se vločky z šedivého nebe.

„Samozřejmě, že si můžeš vybrat, jestli nakonec půjdeš proti Pánu zla bojovat," ujistil ho Lucius vážně. Postavil se vedle něj tak blízko, že Harry ucítil jeho příjemný parfém a mimoděk si připomněl, jak mu ta vůně v noci připadala svádivá. „Ty jsi teď součástí mé rodiny také. A jak jsem řekl, manželství, i dohodnuté, ctím." Obrátil se k mladíkovi a počkal, až k němu zvedne skeptický pohled. „Budu chránit i tebe. A pokud se rozhodneš, že s nikým bojovat nechceš, udělám všechno proto, abys byl před ním v bezpečí."

Harry na něj vyjeveně civěl. „To ale v dohodě není, že ne?"

Lucius se pousmál a uvolněně se opřel o hadí hlavu na své vycházkové holi. „V dohodě stojí, že ti pomohu získat vědomosti a zkušenosti, abys byl schopen Pána zla porazit. Není tam nic o tom, že to musíš na můj rozkaz udělat. To je jen na tvé svobodné vůli. A i kdyby to tam bylo... existují kličky, které se dají obejít."

„To ale přece nedává smysl," zašeptal. „Pokud chceš, abych Voldemorta porazil, tak proč bys mi dával možnost, abych to nedělal? To pak moc výhodnej obchod není, ne?"

„Může se ti to tak zdát," pokynul mu, aby pokračovali v chůzi, „ale musíš si uvědomit, že jsi teď součástí jednoho z nejstarších čistokrevných rodů v Británii."

„Právě jsem ti tu krev naředil," připomněl mu.

„Ne tak docela," namítl Lucius s pokrčením ramen. „Já už čistokrevného potomka na udržení linie mám a rod tedy pokračuje skrze Draca dál. Moje linie se jen rozdvojí. Kdyby si tvůj otec nevzal mudlu, byl bys čistokrevný taky. A i nad tím by se dalo přimhouřit oči, protože tvůj původní rodokmen překryje i původ tvé matky."

Harrymu z toho všeho šla hlava kolem. Informace ho překvapovaly a nejen to. Lucius byl úplně jiný, než jak ho znal a dříve potkal. Nechápal, jak je to možné. Mohlo to být tak, že ho chtěl jen oblbnout a získat na svou stranu, a pak ho v nestřeženém okamžiku zabít či odnést Voldemortovi? Nebo to všechno byla pravda? „A co je důležitýho na tom, že jsem součást tvýho rodu?" vrátil se ještě k předešlému tématu. Doufal, že mu vysvětlení pomůže alespoň částečně porozumět tomu, co mu sděloval.

„Tys vyrůstal u mudlů, takže ti chybí správné historické vzdělání. To napravíme," odvětil a otevřel dveře do hudebního salonku s bílým křídlem uprostřed mezi pohodlnými židlemi s purpurovým čalouněním. Počkal, až si to Harry prohlédne, než se vydali chodbou dál. „Kdybys ho měl, věděl bys, že takový rodokmen znamená závazek." Více k tomu už nedodal a Harry přikývl.

Moc mu ta informace nepomohla, ale měl o čem přemýšlet. Jemu teď nejspíš stačilo to, že s ním Lucius jednal narovinu, aniž by mu dal jakkoliv najevo nějakou nadřazenost. Mátlo ho to. „Skoro bych řekl, že jsi někdo jinej a každou hodinu piješ mnoholičnej lektvar," poznamenal, jakmile se dostali k poslední místnosti v chodbě.

Muž už sahal po klice, ale s pokřiveným úsměvem se na Harryho otočil. „Tvář, kterou jsem byl denně nucen nasazovat na veřejnosti, byla jen má maska," zopakoval to, co již jednou řekl na hřbitově.

Tentokrát však Harry cítil, že je význam úplně jiný. Uvažoval, zda je skutečně možné, že s ním opravdu mluví pravý Lucius Malfoy, nebo je toto další forma masky, tentokrát příjemná?

Byl už unavený z věčného analyzování a přemýšlení, co je pravda a co lež. Měl by si užívat mládí a ne se starat o takové věci. Chtěl mu věřit. Ač to absolutně nečekal, cítil se s ním dobře. Mnohem lépe než s Brumbálem, kterého považoval téměř za svého dědečka. Mnohem lépe než s Weasleyovými, protože ti mu nikdy na otázky neodpovídali úplně. Mnohem lépe než s Remusem, který mu od smrti Siriuse ani nenapsal.

Zamyšleně pohlédl do stříbřitých očí a zasekl se. Byl blízko. Téměř se ho dotýkal a zcela zřetelně vnímal teplo jeho těla. Na zátylku mu naskočila husí kůže a neprázdno polkl. V tom pohledu zřetelně viděl stejný hlad, kterého si všiml v noci za svitu ohně. Kdovíproč mu zvlhly dlaně, roztřásly se ruce a zčervenaly tváře. Pootevřel ústa, ale nevyslovil ani písmenko. Netušil, co by měl říct.

Lucius však asi ani nečekal žádnou odpověď. Ještě chvíli se pásl pohledem, než otevřel dveře a odkryl vnitřek, jenž připomínal mudlovskou cvičebnu baletu. Vypadal jako prostorná tělocvična a po obvodu byla nainstalovaná zrcadla. Jen v jedné části visely na zdi věšáčky. K nim Lucius zamířil, sundal si vestu a zůstal v kalhotách, košili a botách. Rozepnul si knoflíčky na rukávech a vyroloval si je nad lokty. Poté vytáhl hůlku z hole a povytáhl obočí. „Cítíš se na malý souboj?"

Harry polkl. Absolutně se na něj necítil. Ale mohl to snad dát najevo? Ne. Neměl v plánu ukázat sebemenší špetku strachu. Stejně jako Lucius si vykasal rukávy a vytáhl hůlku z kapsy. „Jdeme na to."