„Polib mě," zašeptal Harry a zašátral dozadu po Luciusově tváři, aby ji k sobě přiblížil.

Balancoval na hraně. Chyběl jen krůček k tomu, aby se nechal na vlnách rozkoše vynést do oblak. A scházelo mu něco, co by konečně dokázalo, že to všechno není jen smlouva. Něco, co by jeho extázi posunulo na hranici dokonalosti a dalo jí punc citu. Vždyť přece nechtěl tolik. Jen aby muž nelíbal celé jeho tělo, aby pak vynechal tak malou část, jako jsou rty.

Ale Smrtijed jen zavřel oči, zavrtěl hlavou a pokračoval v přirážení. Přitáhl si Harryho za hrudník blíž a zdvihl mu nohu do vzduchu, aby se do něj lépe dostal. Mladík ležel na boku a Lucius za ním. Jednu ruku měl prostrčenou pod krkem a prsty si hrál s bradavkou, na kterou lépe dosáhl. Tvář si schoval do černé záplavy vlasů. Nedovolil Harrymu uvidět bolest, která se mu přehnala přes obličej.

„Luciusi, prosím," fňukl Harry a přestal si pomáhat, aby oddálil orgasmus, který už se blížil rychlostí vypuštěné zlatonky. Už bylo však pozdě.

„Ne," hlesl Lucius.

Harrymu vytryskly slzy ve stejné chvíli, kdy se mu začal stahovat podbřišek. Nevěděl, zda lapá po dechu proto, že se udělal, nebo proto, že ho Lucius odmítl. Nehty si zaryl do dlaní a s křečovitě sevřenýma očima se snažil potlačit hlasitý vzlyk deroucí se mu z hrdla. Schoulil se do klubíčka hned poté, co mu pustil nohu. Bylo mu úplně jedno, že je od spermatu opatlaný jak on, tak prostěradlo postele. Ani nezaznamenal, kdy vyvrcholil Lucius; cítil jen to, že se z něj vysunul ven.

Cítil se použitě. Co na tom, že ho muž v posteli málem na rukách nosil. Uběhl další měsíc, venku začínaly rašit první rostliny. Stále spolu spali denně. Bez nepsané dohody. Bez nutkavé potřeby poháněné smlouvou. Harry z lásky a Lucius... kdo znal jeho důvody? Měl jen rád sex? Užíval si to stejně jako on, o tom neměl pochyb. Muselo ho to bavit. Musel se v jeho blízkosti cítit dobře. A přesto mu od toho prvního rána na panství nedal jedinou mizernou pusu na rty.

Bolelo to. Nevěřil, jak moc to může bolet. Jako by mu na plicích seděl nějaký těžký netvor a užíval si, že nemůže pořádně dýchat. Dlouhými drápy pomalu a precizně krájel srdce na tenké plátky a pohazoval je po zemi, aby je mohl kdokoliv pošlapat a pošpinit.

Litoval, že se do Luciuse zamiloval. Měl kvůli tomu na sebe vztek. Bez lásky by všechno mohlo být snadnější. Nemusel by mít o něj strach. Voldemort ještě o té zradě nevěděl, ale až se to dozví, bude zranitelnější. Bude se strachovat o milovaného manžela, který v té chvíli bude nejspíš po jeho boku, a ne jen o své přátele, kteří v bezpečí budou popíjet čaj, aniž by tušili, že Harry kráčí pro smrt.

Na té vlastní mu ani moc nezáleželo. Ale kdyby se něco stalo Luciusovi... Nechtěl si to ani představit. A už vůbec ne teď, když v něm ještě dozníval duševně nejhorší orgasmus v životě. Cítil se jako použitá hračka, kterou ošukali a pohodili do kouta. Uvědomoval si, že je to hloupost. Lucius s ním tak nejednal. Avšak teď v něm nepromlouval rozum. Jen poraněné srdce.

Otřásl se, jakmile se jeho ramene dotkla jemná ruka. „Nech mě bejt," zaprosil tiše.

„Harry," oslovil ho Lucius napůl omluvně, napůl konejšivě. Pohladil ho po rameni a zamířil do vlasů.

„Jdi pryč," požádal ho a popotáhl.

Lucius si s utrápeným výrazem povzdychl. „Omlouvám se." Vstal a natáhl si župan.

„Já ti seru na omluvy," odsekl Harry a zatnul prsty do pěstí. „Chtěl jsem jednu pitomou pusu. Nech mě bejt."

Muž už neodpověděl. Opustil ložnici s nečitelným výrazem.

Harry zůstal v posteli a přemýšlel, dokud se neuklidnil natolik, aby s Luciusem dokázal mluvit. Ani nečekal, že by se za ním vrátil. Muž věděl, že ho musí nechat vychladnout. To však neznamenalo, že mu to nebylo líto. Jenže jediné, co by mu v té chvíli dokázalo uzdravit poraněné srdce a hrdost, by byla situace, kdy by Lucius přišel a bez zbytečných řečí by spojil jejich rty v jedny. To věděl, že se nestane.

Potřeboval to vyřešit. Potřeboval vědět, na čem je. S čím může do budoucna počítat. Měl obavu, když kráčel ze schodů za mužem svého srdce, že mu sval v hrudi totálně rozdrtí. Nemohl už však déle toužit po něčem, o čem netušil, zda někdy získá. Na začátku mu přece Lucius tvrdil, že mu nad tím nechá kontrolu. To už snad nemělo platit? Odmítal se s tím smířit. Pro Merlina, vždyť se od něj nechal šukat a ne jednou. Tak proč by se s ním nemohl líbat?

Našel ho, jak sedí, hledí do krbu a ve štíhlé ruce drží sklenici se zlatavou tekutinou. Bez okolků si sedl k němu na područku křesla. Prsty si propletl v klíně a zhluboka se nadechl.

„Přemejšlel jsem, proč s tím máš takovej problém," začal mluvit tiše. Srdce mu bušilo nepřirozeně rychle a svíral se mu žaludek. Nedbal to. „Napadly mě tři věci. Buď ke mně necejtíš vůbec nic, ale tomu prostě nevěřím, protože kdyby ti na mně vůbec nezáleželo, tak jsi chladnej jako kus ledu. A to ty nejseš," pokračoval a sledoval, jak se sklenice mírně zachvěla. „Nebo se snad pletu?"

Lucius pomalu upil. Nepodíval se na něj. „Nepleteš."

Harry přikývl, ale v duchu zajásal. Nejraději by mu skočil kolem krku. Nejspíše od něj nikdy neuslyší vyznání lásky, avšak potvrdil, že k němu nějakou náklonnost chová. A to mu stačilo.

„Tak pak už zbejvaj jenom dvě možnosti. Buď se bojíš, že já nic necejtim k tobě, nebo že tvoje city využiju proti tobě. A pokud náhodou existuje ještě čtvrtá možnost, tak by bylo dobrý mi ji říct teď. Protožes mi slíbil, že mi necháš kontrolu aspoň v tomhle. Neděláš to. A já chci vědět proč."

Muž neodpověděl. Sklopil oči na sklenici, kterou sotva udržel v roztřesených prstech. Položil si ji na stehno a sevřel ji pevněji. Ústa k odpovědi neotevřel. Ani hlavu nezvedl poté, co mu Harry položil ruku na tvář.

„Luciusi, já nevím, co ti Snape udělal kromě toho, co jsi mi řekl. Nikdy nepochopím, proč ses do toho bastarda zabouchl, ale už to, že tě nechal trpět, když ti mohl pomoct, by mi stačilo, abych už si k tělu nikdy nechtěl nikoho připustit, bejt na tvým místě. Chápu tvoje obavy a nedůvěru," povídal Harry měkce. Odebral mu pití, položil jej na zem a plynule se mu posadil na klín. Vzal mu tváře do dlaní a jemně se usmál. „Já ale nejsem Snape. Už dávno sis musel všimnout, že tě miluju. A nikdy bych ti neudělal nic takovýho jako on."

Lucius mlčel a v jeho očích Harry četl zděšení. Netušil, čeho se muž děsil; zda toho, že poznal jeho minulost, či snad z něčeho jiného. Muselo mu být značně nepohodlné, že odkryl zranitelnost, jež se mu v šedých duhovkách zřetelně odrážela. Dokázal si představit, jak moc jím Severus Snape otřásl. Toužil po jeho moci, a když se ukázalo, že se dostatečně nechytil na vějičku, nechal Luciuse samotného a zadupal jeho mladé dychtivé srdce do prachu.

Snape ho nikdy nemiloval. Prahl jen po tom, aby sám vyšplhal po žebříčku slávy výš. Ani teď Luciuse skutečně nechtěl; toužil jen po tom, aby ublížil Harrymu.

Avšak Harry Luciuse skutečně miloval, jakkoliv se mu to zdálo v den jejich sňatku nemožné. Tehdy nad tím ani neuvažoval. Ale teď láska k muži, na jehož klíně seděl, vyplňovala každou miniaturní existenci bytí. Nemohl si vzpomenout na dny před těmi, kdy se stal jeho manželem. Ty byly plytké a šedé. Zato teď hrály barvami a nezáleželo na tom, zda se jím nechal učit, bojovali spolu, milovali se s vášní, o níž ani netušil, že může existovat, nebo spolu jen seděli a v tichosti se každý věnoval své práci. Harry miloval nejen svého manžela, ale i všechen čas, který s ním mohl trávit.

„Víš," pokračoval Harry po chvíli ticha, kdy bylo více než jisté, že Lucius nepromluví, „docela by mi bodla nějaká motivace," přiznal trochu zklamaně. „Jsme manželé, ale vůbec si tak nepřipadám. Tvrdils, že se děvky se svejma zákazníkama nelíbaj. Jenže my dva přece nejsme děvky. Jsme manželé," zavrčel frustrovaně, prohrábl si rozcuchané vlasy a pustil mužův obličej. Slezl z jeho klína a se svěšenými rameny se postavil čelem před krb. „Nebo snad ne? Proč mi nechceš věřit? Kdykoliv můžeme umřít a –"

Harry cítil, že se co nevidět znovu rozpláče. Topil se v zoufalství, ze kterého neviděl žádné východisko. Znovu měl dojem hadru na podlahu. Něčeho ještě méně než děvky, protože těm za sex alespoň platili.

Přece nechtěl tak moc. Nebo ano? Měl se smířit s tím, že Snape Luciuse tak strašně zničil, že mu – jim oběma! – zlikvidoval možnost prožít normální vztah? Nenáviděl toho chlapa tak strašně moc! Za to, co udělal. I za to, co teprve udělá. Za to, co neudělal. Za to, že sahal na Luciuse.

„Viděl jsem, jak na tebe Snape dneska zase šmatal," dodal ještě už rozhodnutý odejít z tohoto pokoje, kde jen vedl monolog, co mu trhal duši na kusy. Krev mu šuměla v uších a neslyšel, že se Lucius zvedl a tiše jako kočka se postavil přímo za ním. Pokládal ruku na jeho rameno, ale při poslední větě ztuhl uprostřed pohybu. „Počkal jsem, až odejdeš. A řekl jsem mu, že jestli to udělá znova, tak mu vlastníma rukama utrhnu koule," ušklíbl se. „Ten zmetek mi sebral padesát bodů, ale za ten výraz v jeho ksichtu to stálo."

Otočil se a narazil do Luciuse. Lekl se a vyjekl, jeho paže mu však znemožnily jakýkoliv úkrok. Tázavě mu pohlédl do očí, ve svých z posledních sil zadržoval slzy.

„Velmi jsi vyspěl," vyslovil Lucius tiše a jemně mu položil dlaň na tvář. „Tvá moc vzrostla, aniž bys to pořádně tušil," dodal a Harry v jeho slovech slyšel obdiv. Jenže ten ho sotva zajímal.

„A k čemu mi to je, když to nestačí ani k tomu, abys mi dal pusu," odsekl Harry hořce a zatoužil mít dostatek sil k tomu, aby se odtáhl. Místo toho poraženecky mrkl a slzy jako drobné diamanty putovaly z očí ven.

Lucius se usmál. „Moc možná ne," připustil a něžně mu zdvihl hlavu. „Ty sám ale ano," zašeptal a sklonil se. Přikryl Harryho rty těmi svými na krátký okamžik, a pak setřel nové slzy, jež si zoufale prorazily cestu spoza řas. „Odpusť, že jsem doteď nevěřil, že bys mohl –"

„Co? Nebejt sketa?" fňukl Harry a sotva zaregistroval, že ho Lucius políbil. To bylo tak krátké, že tomu nevěřil. To se prostě nestalo!

„– opětovat moje city," dokončil Lucius a celý jeho pohled sálal takovou láskou, že by Harry údivem upadl, kdyby ho k sobě netiskl. To, čeho jen občas zahlédl zlomek, když se Lucius zapomněl hlídat, najednou hořelo jasněji než plameny v krbu.

„Ty mě miluješ," vydechl Harry a úplně zapomněl na konec věty dodat tázavý tón. Zvažoval, zda se mu to jen nezdá. Pokud ano, tak se z toho úchvatného snu nikdy nechtěl probudit. Křečovitě ho chytil za župan obepínající štíhlé boky, jako by ho tak mohl přinutit zdát se mu déle.

Přikývl. „Miloval jsem tě už před naší svatbou. Proto jsem ji navrhl. Doufal jsem, že mě třeba nebudeš nenávidět tolik a že spolu budeme alespoň vycházet," přiznal Lucius tiše. „Chtěl jsem... doufal jsem, že bych mohl dostat v životě ještě jednu šanci, ačkoliv jsem velká očekávání neměl." Sklouzl po Harryho tváři a chytil ho za ruku. Vrátil se na křeslo a stáhl mladíka zpět na svůj klín. „Severus to věděl od toho rána, pochopitelně. Zná mě natolik dobře, aby věděl, že své zásady nikdy neporuším."

„Proto tak řešil tu pusu?" ptal se Harry rozechvěle. Pořád měl problém akceptovat, že tohle všechno je realita. Nitro se mu zahalovalo do tepla, jež se v něm rozpínalo a připravovalo půdu pro euforickou část, která se začínala prodírat ze srdce ven. Mohl ho Lucius opravdu milovat? A ještě to skrývat tak dlouho? Neměl mu to za zlé. Věděl, že je natolik zraněný, že se obával své city odhalit. Litoval však, že s tímto hovorem nepřišel dřív.

„Ano. Nemohl unést, že se ti podařilo něco, co jemu ne," souhlasil pobaveně, ale hned zvážněl. Položil Harrymu ruku na zátylek a dotkl se jeho rtů svými ústy. „Nechci se bavit ale o něm. Když dovolíš, chtěl bych začít dohánět ztracený čas," zašeptal a konečně ho plnohodnotně políbil.

Harry se podvolil více než ochotně. Nechal tu rostoucí radost v sobě vybuchnout při opětování nejsladšího polibku, co kdy dostal. Prvního z mnoha.

Kdyby teď na dveře zaklepal Voldemort, nestačil by ani zvednout hůlku. Spálila by ho magie tak prudká, že by ho zabil jen pohled na ni.

A Harry věděl, že přesně tohle nastane, až před něj přistoupí, a dovolil si na drobný okamžik na to pomyslet, než ho Lucius donesl do peřin, aniž by se jejich rty jen na okamžik od sebe odlepily. V následující chvíli už celé jeho bytí vyplňoval manžel, a to nejen imaginárně, ale i fyzicky. A tu dokonalost si rozhodně nehodlal narušovat myšlenkou na kohokoliv jiného.

KONEC

Na závěr jednou tak dlouhá kapitola, doufám, že potěšila. Tohle měl být odpočinkový vánoční příběh na pět kapitol. Ha. Ha. Ha. Já už vážně nebudu nic plánovat. Ale musím říct, že mě příběh neskutečně bavil a po dlouhé době mě nutil psát i na mobilu, abych to dokončila. Kluci mě nenechali kolikrát ani pořádně spát.

Doufám, že vás tohle téma bavilo. Dohodnuté manželství jsem tuším četla jen jedno a to se tedy diametrálně lišilo (a bylo to snarry), tak doufám, že tu bylo aspoň něco nového, když už je to stokrát zpracované téma.

A na závěr děkuji za vaši podporu. Hvězdičky a především komentáře jsou naprosto úžasný pohon. Já se teď kousek posunu v Kamenech moci, a pak se konečně vrátím k Chuti. Tak se třeba uvidíme zase tam. A kdybyste nevěděli z nudy co, tak zkuste Zlom. Není to sice HP fanfikce, ale andělský slash se zmetkem démonem. Hm?

Mějte se krásně. A komu začínají prázdniny - užijte si je!

W.