Harry do koupelny vešel tiše jako myška. Minul velkou bílou vanu posazenou na lvích drápech s kohoutkem omotaným hadem a prošel do druhé části prostorné místnosti, kde chvíli zůstal stát.

Lucius byl k němu otočený zády. S mírně zakloněnou hlavou a pažemi svěšenými podél těla nastavoval tělo a obličej kapkám tekoucí vody.

Harry se kousl do rtu a začal se pomalu svlékat. Doufal, že se Lucius ještě aspoň chvíli neotočí. Chtěl si vychutnat pohled na jeho široká ramena, úzké boky a hříšně kulaté pozadí. Nechápal, jak v jeho věku – kolik mu vlastně bylo? – může vypadat tak dokonale. Nebyl vyloženě svalnatý, spíše šlachovitý, ale tak akorát poddajný jeho dotekům. Kůži měl jemnou a ani pobyt v azkabanské cele mu ji neponičil. Už jen postoj se dal pojmenovat jako naprostá ladnost, a to se ani nemusel hýbat. Ovšem když pak zapojil hru těla a použil prsty, sotva je mohl mít kterýkoliv klavírista přesnější.

Tak si Harry alespoň připadal pokaždé, když se spolu milovali. Jako klavír, na němž Lucius svým umem rozezněl veškeré jednotlivé tóny, až dokud se nespojily v jednu euforickou symfonii.

A to by snad měl zažívat někdo jiný? Někomu jinému by snad měl Lucius věnovat to, co po právu patřilo jen jemu? Nebo snad dokonce Snapeovi? Kohokoliv by Harry dokázal snést a časem se s tím smířit, ale kdyby sáhl na něj... Neudržel by se. Určitě ne.

Již svlečený k němu přistoupil a zamrkal, když mu do očí nechráněných brýlemi natekla voda z vlasů. Nestaral se o to. Přešlápl na bílé dlažbě. Vnitřně se nadechl a sáhl pro tekuté mýdlo. Lucius si ho všiml a pousmál se, ale to Harry neviděl. Myslel si, že o něm muž stále netuší.

Nalil si mýdlo do dlaní a položil je Luciusovi na ramena. Krouživými pohyby jej začal umývat a masírovat zároveň. S potěšením zaznamenal husí kůži, jež se mu utvořila na šíji. „Čím tě Snape..." zeptal se a zkřivil nos odporem. Ani na to slovo nemohl pomyslet, natož ho vyslovit nahlas.

„Zaujal?" napověděl mu Lucius a zavřel oči. Na tváři se mu rozlil blažený výraz způsobený Harryho doteky.

„Jo," potvrdil Harry s lehkým zadýcháním. Ani se ještě nepřesunul z ramen níž, ale už se plně vzrušil. Nechápal, jak na něj mohl mít muž takový vliv. Pro jistotu zůstával ještě dost daleko, aby to nezjistil.

„Myslím, že hlavou," řekl Lucius po krátkém zaváhání. „Imponovala mi jeho ambicióznost, sebevědomí a inteligence. Jen málokdo měl tehdy tak jasné cíle."

„Přece se do někoho nezabouchneš na základě jeho ambicí," zamumlal Harry a potřásl hlavou. Vytvořil mu na zádech vrstvu pěny a začal do ní vykreslovat nesmyslné čáry. Chtěl si ještě chvíli povídat a Luciusovi to zřejmě nevadilo. Zůstával stát, jen sem tam přesunul váhu z jedné nohy na druhou.

„To ne," připustil pobaveně, „ale společné zájmy, cíle a vyhlídky k tomu dokáží připravit cestu." Zdvihl ruku a chytil Harryho dlaň. Neotočil se, ale stáhl ji dolů a přitáhl ji na své břicho. Držel ji tam a propletl vzájemně prsty. „Přidej k tomu zvědavost, chuť experimentovat, čekání na manželku, o kterou ses neprosil..." Přitáhl Harryho ještě blíž a potlačil vzdech, jakmile ucítil jeho vzrušení mezi stehny. „A neřekl jsem, že jsem se do něj zamiloval."

Harry zasténání nepotlačoval. Zajel mezi Luciusovy nohy a zastavil se o varlata. „Tos ani nemusel," hlesl spíše k sobě a objal ho i druhou rukou. Namydlenými prsty mu začal kroužit po břiše a hrudi a ani se nesnažil skrýt, jak vzrušený dech má. Jen se držel, aby nepřirážel naprázdno. Ne, že by se mu to příliš dařilo. „Nechci, aby na tebe ještě někdy sahal," napůl zavrčel, napůl fňukl. Stehna se sevřela kolem jeho mužství a donutila ho k hlasité reakci. „Nikdy," syčel a svá slova zdůraznil zabořením nehtů do bledé kůže.

Samotného ho překvapilo, jak moc to myslel vážně. Ještě před chvílí by mu dovolil si najít milence, nebo milenku, protože měl dojem, že mu nemůže stačit. Teď to však vyprchalo. V hrudi mu zařvalo vzteklé zvíře odhodlané trhat na kusy každého, kdo by na něj sáhl. „Nikdy," zopakoval o něco hlasitěji a kousl ho do zad.

Lucius mu silně tiskl ruku a druhou svíral v pěst. Oči měl zavřené a ústa pootevřená. Stehna nepovoloval a vycházel mu pomalými pohyby boků vstříc. Jemná kůžička žaludu se shrnovala pod jeho varlaty a způsobovala mu chvění celého těla. „Nebo co," zachraptěl vzrušeně, „zabiješ ho?"

Harry se nebezpečně usmál. Dlaněmi vystoupal na široký hrudník. Uchopil obě bradavky mezi palce a ukazováčky. Začal s nimi zlehka kroutit. „Pravděpodobně," zapředl a prudce narazil do jeho varlat.

Lucius hlasitě vydechl, dal ruce za sebe a chytil Harryho za boky. Hlavu zaklonil a položil si ji na jeho rameno. „Proč?" zašeptal namáhavě.

„Protože jsi můj," vypálil bez rozmýšlení a s takovou razancí, až měl dojem, že se otřásla země.

Smrtijed se v tu chvíli otočil, chytil ho okolo pasu a dotlačil na zeď. Přišpendlil ho s rukama nad hlavou. Ve tváři měl vepsáno vzrušení, samolibost, ale i stopu výsměchu. „Ještě před chvílí to byla jenom formalita," zapředl mu posměšně do ucha. Jednou rukou zůstal držet jeho zápěstí ve vzduchu, druhou mu silně obemkl penis a palcem dráždil rozcitlivělý žalud.

„Víš, že jsem to tak nemyslel," zaúpěl. Zdvihl nohu, zahákl ji za jeho zadkem a prudce vzdychl. „Nejsi jenom formalita. Jsi můj manžel." S námahou otevřel zastřené oči a pohlédl do těch jeho. „Můj!"

„Hmm," zavrněl Lucius a začal ho tlačit směrem k zemi. Ani jeden nedbal vodu, která jim tekla všude. Položil ho na záda a obkročmo se mu posadil na boky, aniž by ho jen na moment přestal laskat. „Nevšiml jsem si, že bych byl tvůj," namítl a zamumlal něco, čemu Harry nerozuměl.

„Pochybuješ o tom?" zadýchal se. Nebyl daleko od toho, aby ho začal popohánět. Měl pocit, že praskne. Vlny vzrušení se v něm převalovaly a navzdory horké vodě měl místy zimničný třas. Toužil po tom, aby se ho Lucius konečně zmocnil a vyšukal mu mozek z hlavy. Zkusil alespoň vyklenout boky.

Lucius si odhrnul mokré vlasy z obličeje a nadzdvihl se. Prohnul se v zádech a chytil Harryho úd ve stejné chvíli, kdy ho mladík začal honit. „Samozřejmě," odpověděl s přikývnutím. „Vždycky jsi byl jenom ty můj. Ale to se teď změní," slíbil mu, navedl si Harryho penis ke vstupu a se slastným vzdechem na něj nasedl. Pohladil Harryho po vyjevené tváři, usmál se a začal se na něm zvedat. „Teď budu tvůj."

Ahoj, ahoj!
Předposlední pondělí je tu. Doufám, že se vám tenhle majetnický Harry líbí, protože mě baví hodně. A taky mě potěšil Lucius, protože mu výměnou rolí určitě hodil ego do výšin.

Příště nás čeká poslední kapitola. Těším se na vaše komentáře. Na ty minulé odpovím asap. Mobil prostě odmítá spolupracovat a můžu být ráda, že mi dovolí aspoň publikovat.

Mějte se krásně.

W.