Harry se vracel do komnat, které měl s Luciusem k dispozici ve sklepení. Osobně by byl radši, kdyby se jejich domov více blížil nebelvírské věži, ale za ty tři týdny, co v nich s Luciusem žil, si zvykl na jinou trasu. Měl to alespoň blíž z knihovny. Z té kráčel právě teď. Blížila se večerka a na chodbách už téměř nikoho nepotkal. Zbývala mu jen poslední odbočka, za kterou slyšel tlumené hlasy.

Zpomalil a za roh opatrně nakoukl. Nespokojeně se zamračil. Snape hovořil s Luciusem z blízkosti, která v něm vyvolala vlnu nevole. Měl dojem, že snad stojí nalepený na jeho manželovi. A to se mu vůbec nelíbilo. Ani to, že se Lucius nebránil a dovolil mu to.

V Harrym rostla zlost. Znovu měl chuť Snapea zaklít nějakou hnusnou a obtěžující odporností. Úplně se tetelil při představě, jak se jeho kůže pokrývá páchnoucími boláky, nebo jak by mu skutečně stáhl spodky jako jeho otec. Aby měl konečně důvod říkat, že je stejný jako on. Až ho ta míra žárlivosti, ale především krvežíznivosti, překvapila.

Po měsíci společného žití a každodenního souložení mu nedělalo problém sám sobě si přiznat, že Luciusovu kouzlu naprosto podlehl. Zamiloval se do něj tak silně, že to na něm musel vidět každý, i když se snažil tvářit neutrálně. Žárlivost tedy byla na místě. Ale v tom, co cítil, bylo víc. S Luciusem ho pojila smlouva, a to v kouzelnických zákonech znamenalo víc než jen sňatek. Byl jeho. Jen jeho! A odmítal dovolit, aby se ho takto důvěrně kdokoliv dotýkal.

Udělal první krok, když Snape náhle vyrazil od Luciuse směrem k němu. S tlukoucím srdcem a hůlkou připravenou v rukávu udělal několik krůčků zpátky, než se klidně rozešel zpět domů. Doufal, že mu drobná kamufláž vyjde a že si ho předtím profesor nevšiml.

Se Snapem se téměř srazil v zatáčce. „Dobrý večer, pane," řekl slušně a pevněji stiskl hůlku. Zazubil se a přehnaně vesele dodal: „Dnes je hezký večer, že?"

Snape se ušklíbl a sjel ho povýšeným pohledem. „Neměl byste se toulat takhle sám po chodbách, pane Pottere," oslovil ho. „Někdo by vás mohl zdržet od vašich... povinností, nebo vás unést."

Harry málem vyprskl smíchy. Odhadoval, že ani to, že viděl jeho trapas v myslánce, profesora neštve tolik jako fakt, že spí s Luciusem, což mu potvrdil zmíněním povinností. Dělalo mu velký problém nasadit výraz čiré nevinnosti a byl velmi pyšný na to, že se mu to podařilo. „Ale já nejsem sám, pane," odvětil s pokrčením ramen. „Ještě za rohem se mnou byli Ron a Hermiona a teď jsem s vámi. A s kým jiným jsem v bezpečí než s přítelem mého manžela? Nedáte si čaj?" Trhl hlavou směrem ke komnatě. „Lucius vás určitě rád uvidí," pozval ho a doufal, že to nepřijme. Skutečně ho zvát nechtěl. Chtěl ho jen rozhodit.

„Nemám v plánu s vámi trávit jiný než nezbytně nutný čas," odmítl Snape a nakrčil horní ret. „Jen si ho užijte o samotě, dokud trvá váš závazek. Pak ho přestanete bavit. Nemáte mu co nabídnout," odfrkl.

Harry se bezstarostně uchechtl. „No, já mám aspoň ten závazek. Někteří nemají ani to," odtušil a spiklenecky mrkl. „Ale jen tak mezi námi, plnit ho třikrát denně je docela náročný. Pěkný večer."

Čekal, že mu vpálí kletbu do zad. Schválně ho provokoval. Snape věděl, že závazek se plní jednou denně a on mu řekl, že s ním spí třikrát. Odcházel rychle a neviděl, jak muž zesinal. Dokázal si to ale dobře představit. I to, jak vytahuje hůlku a smaží ho zaživa. Sotva udržel volný krok a nerozběhl se za ochranu očarovaných dveří. Odemykaly se ne pomocí hesla, nýbrž přiložením hůlky. Snad nikdy se mu tak netřásly ruce; hůlka mu ze zpocených prstů málem vyklouzla.

Dveře za sebou rychle zavřel, opřel se o ně zády a úlevně zavřel oči. Nezabil ho. Nezaklel ho. Mohl si gratulovat.

„Všechno v pořádku?" zeptal se Lucius, který Harryho příchod sledoval se znepokojením v obličeji.

Ten jen neurčitě potřásl hlavou. Zatoužil k němu doběhnout, pevně ho obejmout a políbit. Tak, jak by to udělal každý novomanžel, který se bral z lásky. Ale to mu odepřeli. On sám si to odepřel, když s tím souhlasil. Jenže kdo mohl tušit, že se do Luciuse zamiluje? Myslel si, že v tom dohodnutém svazku bude trpět, avšak netušil, že utrpení z neopětované lásky bolí víc než Cruciatus.

Srdce se mu svíralo, když mohl Luciuse mít jen fyzicky. A nemohl si promluvit ani s rodiči. Zdálo se mu to silně nespravedlivé. Obyčejní lidé měli všechno. A on? Akorát nedosažitelné sny a jako přídavek šílence, který si ho označil, aby ho mohl zabít. Nádherné vyhlídky!

Jediné částečné světlo v temnotě momentálně ztělesňoval muž na druhém konci místnosti. Lucius ho možná nemiloval, ale choval se k němu mile. Nedával mu najevo žádnou nadřazenost. Učil ho. Povídal si s ním. Věnoval mu upřímnost. V posteli se k němu choval jako k nejvzácnějšímu pokladu.

A Snape mu to chtěl vzít.

Otevřel oči a zhluboka se nadechl. Srdce mu tlouklo do žeber a hrdlo se mu stahovalo. To nemohl dovolit. Nemohl Snapeovi Luciuse nechat, i kdyby to mělo znamenat válku. Ta už mezi nimi stejně panovala. O moc horší už být nemohla.

Odložil školní hábit na věšák a povolil si knoflíky košile na zápěstí. Styl oblečení, který mu Lucius vybral u něj v sídle, sice nepreferoval, ale zvykl si. Doma však formální být nechtěl. Rukávy si vyhrnul nad předloktí a rozešel se k Luciusovi. Zastavil se před ním, rychle mu pohlédl do očí a následně je sklopil. Nevydržel se dívat. Místo toho zaměstnal ruce.

Pomalu mu rozvázal vázanku. Prsty se mu třásly a hladký samet mu v nich klouzal jako namaštěný. Lucius nepostrádal trpělivost. Čekal, dokud Harry neskončí. Očima znepokojeně těkal na svého mladého manžela a postupně se víc a víc mračil, ale čekal. Až když byl zbaven hábitu i saténové vesty, jako by se Harry stal jeho komorníkem, mu zřejmě došla trpělivost.

Zdvihl jednu ruku a jemně vzal Harryho za bradu. Pevným tlakem ho donutil podívat se mu do očí. „Stalo se něco? Mohu ti s tím pomoci?"

„Doufám," řekl Harry a kousl se do rtu. „Chci si promluvit."

Mám ráda provokujícího Harryho. Ale tady mě baví ten rozpor, kdy v jednu chvíli dokáže být rozhodný a drzý, a vzápětí se chová přiměřeně svému věku. Pouto musí evidentně ještě zesílit. Copak asi bude chtít řešit?
Včera jsem měla šílený fofr, tak jsem úplně zapomněla publikovat. Tak snad vám kapitola zpříjemní pondělí.
Mějte se krásně.

W.