Bradavickými chodbami se táhla tma jen spoře osvětlená pochodněmi a stříbřitými duchy, pokud nějací prolétli okolo. Blížila se půlnoc. Harry pod neviditelným pláštěm kráčel vedle Luciuse a užíval si jeho tiché přítomnosti. Jelikož se mu nechtělo spát poté, co tentokrát v termínu splnili podmínku smlouvy, Lucius souhlasil s tím, aby ho doprovázel při kontrole, zda nejsou studenti mimo své koleje. A přestože si nemohli povídat, ani jeden se netvářil, že by mu to vadilo.

Jejich napětí pominulo. A Harryho mrzelo pouze to, že nemohl kráčet bez pláště, a také – po chvilkovém překvapení –, že ho nemůže chytit za ruku. Sice pochyboval, že by o to Lucius stál – nebo o jiné formy veřejné náklonnosti –, ale on by za to byl rád. Chyběly mu ty drobné důkazy, že jejich vztah není jen smlouva. Lucius jimi dle jeho názoru v určitých chvílích nešetřil, ale v momentě, kdy Harry vysloveně toužil po něčem obyčejném, jako chytnutí za ruku, objetí nebo třeba i jen letmý dotek, nedostal nic. Buď se to nehodilo kvůli prostředí, nebo... nebo o to Lucius nejspíš neměl zájem.

To ho celé mátlo. Nevěděl, co se Luciusovi honí v hlavě. Někdy mu připadalo, že z jeho očí cítí hluboké city. Ale vždy to zmizelo, jakmile se do nich podíval na delší dobu. Pak jako by to Lucius vycítil a stáhl se. Jediná chvíle, kdy se mohl naprosto nerušeně a poměrně dlouho kochat syrovými emocemi, bylo krátce po orgasmu. To se Luciusův obličej vyhladil, tváře zrůžověly, oči se rozšířily. Nedokázal skrývat uvolnění, jehož se mu dostalo. A Harry ty emoce hltal plnými doušky jako živou vodu. Dávaly mu najevo, že to díky němu muž odložil naučenou masku a odkryl mu pravé já.

Stejně jako před chvílí. V uších mu ještě zněl hluboký rychlý dech a v podbřišku mu mravenčilo, když ho najednou píchlo u žaludku z úplně jiného důvodu. Byl tak zabraný do svých myšlenek, že si nevšiml Luciusovy napřažené paže, do níž narazil hrudníkem. Ani nestačil promluvit, když uslyšel kroky ve stejné chvíli, kdy ho muž odstrčil za sebe.

„Luciusi," ozval se hluboký hlas, který v Harryho nitru zarezonoval a zdvihl vlnu žluče.

„Severusi," odpověděl Lucius chladně a uvolněně mu šel naproti. Harrymu ani nemusel říkat, aby zůstal na místě. „Večerní procházka? Tady máš do sklepení daleko."

„Možná," připustil. Zůstal stát ve stínu a Harry mu do obličeje neviděl. „Chtěl jsem s tebou mluvit."

„A proto mě hledáš po chodbách?" ptal se Lucius překvapeně. „Stačilo napsat vzkaz. Přišel bych."

„Vzkazy jsem ti dnes poslal dva," namítl.

„Skutečně? Musel jsem je přehlédnout," odvětil Lucius ledabyle. „Tak co je tak nutné, že to nepočkalo do zítřka? Máš snad pro mě vzkaz od Pána zla?"

„Ne, zatím ne. Je spokojený tak, jak se věci mají." Snape přešlápl a založil si ruce na hrudi, pokud Harry mohl soudit, jak se tmavý flek v černotě přesunul o kousek výš. „Jde jen o přátelský rozhovor. Všiml jsem si, že tvé manželství opět není tak růžové, jak jsi možná doufal."

Lucius naklonil hlavu na stranu. „Z čeho tak soudíš?" tázal se a nechal v hlase prokmitnout lehké pobavení. Poodešel ke stěně chodby a zády se o ni opřel.

„Pan Potter dnes nebyl na mé hodině. A nemohl jsem si nevšimnout, jak jste se dnes dopoledne tvářili," vysvětlil a přišel k němu blíž. „Musí být těžké se vracet domů, když tam na tebe opět čeká chlad a nezájem."

„Nevím, o čem mluvíš," zalhal Lucius sebevědomě.

„Vážně?" ušklíbl se a přišel těsně před něj. Položil mu konečky prstů na rameno a jemně s nimi poťukával na drahý hábit. „Už jsem ten výraz u tebe viděl, pamatuješ? Tu touhu, která se nedá nijak řídit a zmírnit. To zoufalství, které se zvyšuje každou vteřinu, co je ti odpíráno to, co po tobě chce smlouva. Před ostatními to můžeš nějakou dobu skrývat, ale ne přede mnou. Viděl jsem, co to s tebou a s Narcissou udělalo. Všichni to tehdy viděli –"

Lucius zbledl. „Zmlkni," zašeptal.

„– co jsi tehdy Pánu zla udělal, že vás tak potrestal? Nechtěl mi to říct," pokračoval tichým hlasem a pohladil ho po tváři. „Ale ať to bylo cokoliv, tak stačilo, abys –"

„Abych tě nechal využít mě," dokončil Lucius a odvrátil se.

Harry se přistihl, že zatíná pěsti a má hůlku v pohotovosti. Měl chuť Snapea okamžitě zaklít. V hrudi cítil, že mu tam vrčí zvíře, které profesora touží rozsápat. Žárlil. Nenáviděl ho za to, že se dotýkal jeho manžela. Držel se zuby nehty, aby nic nepodnikl. Nemohl Luciuse ztrapnit ještě víc. Už takhle se jistě cítil mizerně, protože ho Harry viděl v nepříjemné situaci. Musel mu dát možnost se sám bránit, přestože v něm všechno křičelo, ať se mezi ně vrhne.

„Jako by sis někdy stěžoval. Měl bys z toho jen výhody," pokrčil rameny a nechal prsty sklouznout na krk.

Lucius se na něj otočil zpátky s prázdným výrazem. „Myslím, že Narcisse její výhody vyhovovaly dostatečně," odsekl, chytil ho za zápěstí a stáhl mu ruku dolů.

Snape se nebránil. Uchechtl se. „Chytila se příležitosti. Ale mně šlo vždycky hlavně o tebe. Pořád jde. Mysli na to, až ti zase jednou Potter nedá a nechá tě tápat nad tím, jestli to dokážeš ustát, nebo ho ohneš před ostatními a on tě odvrhne úplně. Mám prostředky, jak proti smlouvě bojovat, vzpomínáš?" Otočil se a začal odcházet. Po pár krocích se ještě obrátil a ve světle pochodně se usmál. Zlověstně. Pak rychle odkráčel.

Lucius povolil kolena a zavřel oči. Harry zůstal stát s otevřenými ústy a hůlkou napřaženou směrem za chlapem, kterého z duše nenáviděl ještě víc než dříve.

„Zabiju ho," zavrčel, jakmile zvuk jeho kroků utichl a oni se ocitli o samotě. Nedbaje možných problémů shodil ze sebe plášť a postavil se před Luciuse. Hůlku zastrčil do kapsy. „Ještě jednou na tebe takhle sáhne a zabiju ho."

Muž unaveně otevřel oči. „Musím přiznat, že tentokrát nemám žádnou radost z toho, že jsi u tohoto rozhovoru byl," přiznal sotva slyšitelně. „Jen bych tě chtěl ujistit, že se nemáš čeho bát."

„Čěho bát? Nepochopil jsem to. O čem mluvil?" zeptal se s nakrčeným obočím. „Proč bys mě měl ohnout před ostatníma? Jak se dá bojovat se smlouvou?" chrlil ze sebe a Lucius ještě více zbledl. Harry se zarazil. „Promiň. Nemusíš mi nic říkat. Nepotřebuju to vědět. Pojď si lehnout a zapomeň na něj."

Zavrtěl hlavou. „Ne, neomlouvej se," vydechl a narovnal se. Únava a obavy, které v jeho tváři Harry zahlédl, se schovaly za masku netečnosti. „Asi týden po svatbě s Narcissou jsem Pána zla něčím rozhněval. Ani už nevím čím. Dokázaly ho vytočit i naprosté banality. Nechal mě zamknout v pokoji na deset dní. Ty jsi ráno zjistil, co dokáže pár hodin, když neplníš smluvní podmínky."

Natáhl k němu ruku. „Luciusi, nemusíš –"

„Musím. Teď už ano," zašeptal. „On... měl Severuse. Lektvary, o kterých nemá spousta kouzelníků ani potuchy. Já neměl nic. Byl jsem mladý a nezkušený. Po dvou dnech jsem myslel, že zešílím," pokračoval mrazivě. Očima hleděl někam skrz Harryho. „Severus přišel s nabídkou, že se za mě přimluví, když budu jeho milencem. Odmítl jsem. Už jednou mě zradil a já si chtěl zachovat alespoň nějakou hrdost. Navíc jsem ve své mladické naivitě doufal, že by mě Narcissa mohla někdy milovat, takže jsem nad milencem ani neuvažoval."

Harry nevěděl, co na to říct. Cítil podivný smutek a rozčarování. Natáhl ruku a propletl s prsty s Luciusovými.

Ten se na jejich dlaně podíval a stiskl tu Harryho. „O veškerou hrdost jsem přišel, když mě pustili. Byly tam desítky Smrtijedů. Všichni viděli..." Zavrtěl hlavou a pohlédl na Harryho přímo. „Nemusíš mít strach. Vydržím víc než dřív. A –"

Harry mu položil prst na ústa a Lucius zmlkl. Dovedl si domyslet zbytek. Nedokázal se udržet a rozdal si to s Narcissou přímo před zraky ostatních. A přestože ona mohla v tu chvíli cítit uspokojení, později zákonitě přišlo uvědomění, co se stalo. Lucius ji ponížil přede všemi. Před Voldemortem. Pokud měli někdy šanci na láskyplný vztah, tahle událost ji zcela zničila. A pokud se Snape chtěl za odmítnutí mstít, Narcissa se přímo nabízela.

Věděl, že neexistovala slova, kterými by vyjádřil, jak je mu to všechno líto a že kvůli tomu nemá o Luciusovi horší mínění. Proto udělal jedinou věc, která ho napadla. Objal ho. Silně sevřel tělo, které před ním poprvé ukázalo slabost a třáslo se.

Zalilo ho dokonalé teplo, když ho Lucius vděčně objal nazpátek.

Občas jsem skutečně překvapená, co ty postavy na sebe prásknou. Tak trochu doufám, že to kocourci nebudou muset zažít. Luciho by to hádám zlomilo.

Mějte se krásně.

W.