Lucius seděl v křesle u krbu a četl nějakou knihu, když Harry přišel večer do jejich společné komnaty. Vztek a ublížení ho během výuky neopustily. Celý den ho spolužáci propalovali pohledy, zavalovali otázkami a ukazovali si na něj prstem. Samozřejmě se po lektvarech rozkřiklo, kdo se stal jeho manželem. Události ve sklepení neunikly nikomu. Naštěstí ten den neměl Snapea. Tak nějak se obával, že hodiny s ním budou nesnesitelnější víc než kdy dřív.

A pak přišel domů a našel Luciuse úplně klidného, což ho ještě víc namíchlo. Navíc fakt, že měl na sobě jen kalhoty a košili povolenou u krku současně s vyhrnutými rukávy, ho činil přitažlivějším víc než obvykle. A to se mu nezdálo fér, přestože ta myšlenka byla naprosto absurdní. Jak si mohl tak klidně a neuvěřitelně sexy sedět na zadku, když on celý den trpěl?

Lucius zvedl hlavu hned, jakmile Harry otevřel. Zdvihl koutky v úsměvu. „Vypadáš rozrušeně. Je všechno v pořádku?" zeptal se.

Harry přibouchl dveře a shodil brašnu na zem vedle komody. Měl chuť začít ječet. To myslel vážně? Jak se mohl vůbec ptát po tom ránu? Po tom dni, co mu způsobil? „Samozřejmě," odsekl se sarkasmem, který by mu mohl Snape závidět. „Jsem úplně v pohodě." Rozhlédl se a v duchu odhadoval, které dveře ze tří mohly kam vést. Schody v rohu místnosti vedly nejspíš do ložnice, ale tam neměl v úmyslu jít. Chtěl koupelnu. Toužil po sprše. Rozhodl se začít zleva a prohlédnout si to tu. Ráno na to nebyl čas. Vykročil.

„Výborně. Takže si můžeme dát trénink," odpověděl Lucius se svým typickým klidem.

„Nemám zájem," opáčil, aniž by se zastavil. Očima hypnotizoval kliku, jako by doufal, že mu vyjde naproti.

„To nebyla prosba," vysvětlil muž a postavil se. Postoj zachoval uvolněný, ale úsměv z tváře mu zmizel.

Harry ho bez zájmu obešel. „To jsem si všiml. Neřekl jsi prosím." Vzal za kliku. „Do prdele!" zaklel v témže okamžiku. Pokoj se převrátil. Visel nohama vzhůru a hábit mu zastřel obličej. „Pusť mě!" vykřikl a snažil se dostat rukou k hůlce.

„Pak tě tedy prosím, manželi můj drahý, abys mne následoval," řekl Lucius s medovou formálností a vyrazil do dveří vpravo.

Harry bezmocně plachtil za ním a bojoval s hábitem. „Tohle přeháníš," funěl vztekle. Tvář mu rudla zlostí i ponížením.

„Skutečně?" ozval se, zastavil ho v tělocvičně podobné té, v níž cvičili na panství. Jedním pohybem hůlky Harryho zbavil hábitu a podíval se mu do očí. Povytáhl obočí a ušklíbl se. „Vrať mi to."

„Neříkej dvakrát," zavrčel Harry, konečně nahmatal hůlku a zaútočil.

Lucius jeho kletbu pohrdavě smetl a uvolnil Levicorpus. „Nic lepšího neumíš?" posmíval se.

„To se ještě uvidí," slíbil temně. Vyškrábal se na nohy a vypálil další kletbu.

Snažil se. Útočil. Pokoušel se vyhýbat. Pot z něj lil. Funěl. Sotva popadal dech. Nepříčetně zuřil. V duchu nadával jako přístavní dělník. Jenže se nesoustředil. Vztek mu zatemnil mozek.

A Lucius se ani nezadýchal. Odrážel jeho pokusy línými pohyby hůlkou, do toho ho každou chvíli posílal k zemi a div si k tomu neobjednal od domácích skřítků čaj.

Nakonec Harry skončil připlácnutý ke zdi bez možnosti se odlepit a hůlkou zahozenou někde na konci místnosti. Vlastní vinou, protože se nesoustředil. Dovolil si nechat se zaslepit hloupou nevyrovnaností.

Lucius k němu rozvážně přistoupil na šíři dlaně. „Teď už si můžeme promluvit?" zeptal se klidně a uvolnil kouzlo.

A Harry na nic nečekal. Udělal jedinou spontánní věc, která ho napadla.

Políbil ho.

Přitiskl své rty na Luciusovy a ruce vystřelil k jeho krku.

Čekal, že ho shodí. Že uhne. Že odstoupí. V koutku duše možná i zadoufal, že mu polibek oplatí.

Lucius neudělal nic. Stál. Ani se nehnul. Nepohnul rty. Ani nezměnil výraz obličeje či svůj postoj. Prostě stál.

Harrymu to vzalo vítr z plachet. Vztek, který se v něm kumuloval od rána, najednou zcela vyprchal a nastoupila únava a podivná sklíčenost. Nechtěl ho líbat bez odezvy. Sice to původně zamýšlel jen jako vyjádření frustrace a měl v plánu ho rozhodit, jakmile se však dotkl jeho sametových úst, toužil po přístupné reakci.

Udělal krok zpět a povzdechl si. Spolkl omluvu, jež se mu drala z hrdla ven a vzdorovitě mu pohlédl do očí. Přestože se najednou cítil provinile. Ale zasloužil si to. Neměl to prozradit bez upozornění.

„Kreativní," podotkl Lucius se zdviženým obočím. „Věřím, že Pán Zla by tento útok rozhodně nečekal. Pochybuji však, že bys ho skutečně chtěl políbit, takže bych ti pro příště doporučoval zůstat u osvědčených hůlek. Jakmile se naučíš neverbální kouzla, tak si můžeš přivolat hůlku i v případě, že o ni přijdeš, pokud si zachováš rozvahu." Mírně se usmál. „Nicméně uznávám, že se učíš rychle," doplnil a otočil se k němu zády. Vydal se zpátky do pokoje.

Harry ho následoval. „Byl jsem naštvanej," řekl na svou obhajobu.

„A už nejsi?"

„Nevím," připustil a složil se do křesla naproti. Otřel si čelo a odhrnul si vlasy z obličeje. „Proč jsi to udělal? Proč jsi to prozradil?"

„Myslel jsem, že je to zjevné," odvětil Lucius. „Celý Zmijozel to už věděl. Usoudil jsem, že bude vhodnější to prozradit dřív, než když to na tebe budou pokřikovat."

„Možná," zabručel Harry a založil si ruce na hrudi. „Ale proč jsi mi to neřekl předem? Aspoň bych se na to připravil."

„Stydíš se za mě?" zeptal se muž narovinu.

„Ne," odpověděl ihned, „ale –"

„Tak na co ses chtěl připravovat?"

Harry pokrčil rameny. „Já nevím. Prostě to nebylo fér. Nečekal jsem to. Chtěl jsem jim to říct sám..."

„Harry, Pán Zla nebude čekat, až budeš připravený. Nikdo nebude čekat. Musíš umět reagovat na nenadálé situace. I na ty nepříjemné," vysvětloval mírně. „Tím, že jsem naše tajemství vyzradil já, jsem vzal zbraň spoustě studentům, kteří by naše manželství chtěli využít proti tobě. Díky tomu se mohl i Draco za tebe postavit."

Přikývl. Rozumově to dokázal pochopit. Pustil to z hlavy, ale když si pak šel lehnout, vzpomněl si, jak Lucius nereagoval na jeho polibek. To ho teď v klidu zamrzelo víc, než byl za celý den naštvaný. Nedokázal si představit, že by se ho teď měl dotýkat a nemít to, po čem toužil.

„Dobrou noc," zamumlal a otočil se zády k muži.

„Harry –"

„Dobrou noc," zopakoval ostřeji, než plánoval. Rty se mu zachvěly a oči zamlžily. Toužil po tom, aby ho Lucius objal a věnoval se mu. A taky, aby ho nechal být.

Lucius si vybral druhou možnost.

Harry se nemohl rozhodnout, zda je to dobře, nebo špatně.

Ahoj.

Pardon, usmiřovací sex nebude. Harry je moc velkej drama king. Ale nemyslím si, že by mohli bez toho vydržet dlouho. Tak snad se brzy dočkáme.

Mimochodem, ta hláška, kde Lucius Harryho prosí, mě neskutečně baví.

Mějte se krásně.

W.