„Harry, že to není pravda?" ptala se Hermiona přiškrceným hlasem.

Konečně skončila dvouhodinovka lektvarů, během které neměli možnost spolu mluvit. Draco Harryho zaměstnával svými příkazy dostatečně na to, aby jim neposkytl prostor. A Harrymu to celkem vyhovovalo. Měl tak možnost se dát trochu dohromady a získat alespoň minimální nadhled, přestože opovržlivé pohledy od zmijozelských mu příliš nepomáhaly. A cítil, že ani Draco nemá svou pozici samozvaného vůdce Zmijozelů jistou, i když nepochyboval o tom, že Snape rozšířil povídačku o Luciusově službě Voldemortovi. Starostlivý oční kontakt od Křiklana ho znejisťoval. Byl mu však vděčný, že to nijak nekomentoval.

Z učebny málem vystřelil těsně s Hermionou a Ronem v závěsu. Na oběd nešli; stavili se u skřítků v kuchyni pro sendviče a zapadli do nebližší volné učebny.

„Je to pravda," ujistil ji Harry neutrálním hlasem a zakousl se do svého jídla. Šunka se zeleninou mu chutnala jako bláto. Jen tak tak, že to rovnou nevyplivl.

„To musí bejt nějakej omyl," rozohnil se Ron. „Mamka by to nikdy nedovolila. Vždyť tě bere jako svého syna –"

„Ale nejsem její syn," namítl Harry věcně. „Pochybuju, že by do toho měla co mluvit, i kdyby o tom věděla."

„Ale ty přece nejsi plnoletej, museli mít souhlas příbuznejch, a to –"

„– jsou Dursleyovi, kteří se mě rádi zbavěj, to za prvý, a jestli jim někdo řekl, jak bohatej Lucius je..." Harry pokrčil rameny a napil se dýňového džusu, který taktéž dostali od skřítků. Zakomíhal na lavici nohama a hořce se uchechtl. „Normálně bych čekal, že by si za to nechali zaplatit, ale tady skoro věřím tomu, že nakonec ještě rádi zaplatili za to, aby se mě zbavili."

„To je strašné, Harry," řekla Hermiona lítostivě. „Musí to být strašné. Musíme něco udělat. Možná by mohl Brumbál..."

„Brumbál?" ušklíbl se Harry. „Myslíš toho Brumbála, kterej to domluvil, oznámil mi to asi dvacet minut před svatbou a náramně se u toho usmíval? Ten Brumbál, kterej mě prodal jako kus hadru pro lepší dobro? Ten Brumbál, kterej se ani neobtěžoval předem nijak ujistit, že mě Lucius nezabije hned v první vteřině, co s ním budu sám? Ten Brumbál, kterej si ani nedokázal ověřit, že by mě Lucius nemohl odvést rovnou Voldemortovi?" sypal na ni a s každou větou se jeho tón stával hlasitější a mrazivější, zato Hermiona jako by se zmenšovala. Krčila se, klopila oči, které se jí začaly lesknout a mačkala v ruce svůj sendvič, do nějž se ještě ani nezakousla.

„To si děláš srandu," vydechl Ron ohromeně. „Jak jako neujistil? Přece Malfoyovi jen tak nevěřil?"

„U-určitě měl dobrý důvod mu věřit," hlesla Hermiona, jak se snažila přesvědčit sebe samu.

„Jo, asi úplně stejnej jako u Snapea," přikývl Harry. „Chorobná potřeba důvěřovat každýmu," dodal kysele.

„Musíme něco udělat," řekla Hermiona napůl vyděšeně, napůl odhodlaně. „Určitě tě mučí a –"

„Ne!" zarazil ji Harry rázně. Ron překvapeně zvedl obočí. „Vypadám snad jako po mučení?"

„No, to ne," připustila poté, co si ho důkladně prohlédla a on měl dojem, že kdyby mohla, tak ho snad zkontroluje i pod hábitem, „ale to neznamená, že nemá způsoby, které by nebyly vidět."

Harry si povzdechl a prohrábl si vlasy. „Hermiono, on mě nemučí. Ani fyzicky, ani jinak."

Dívka se tvářila skepticky. Ron zamyšleně. „Proč zrovna Lucius?" zeptal se. „Co je předmětem smlouvy? Nebyl by Draco lepší, když už jsme u Malfoyů, což dává smysl vzhledem k tomu, že je to jedna z nejstarších kouzelnických rodin? Lucius už je docela starej."

Harry se na něj překvapeně podíval. Absolutně nečekal, že zrovna Ron bude ten, kdo tu celou situaci bude brát tak klidně. Čekal minimálně znechucení. „Lucius mi má pomoct porazit Voldemorta. Učí mě," vysvětlil tiše. „Draco to bejt nemůže. Zkazil bych mu rodokmen."

„No jo, tvoje mamka byla mudla, " přitakal Ron. „Co tě učí?"

„Tak různě. Děláme souboje. Nový kouzla."

„Černou magii?" zeptal se Ron narovinu.

„Ne," zakroutil Harry hlavou, „ale když budu chtít, naučí mě to. „Černá magie není jenom zlá."

„Ale Harry," namítla Hermiona, „černá magie je –"

„Je prostě magie," odsekl Harry. „Udělá tolik škody, co dovolí čaroděj. A zabíjet a mučit můžeš i s bílou magií. Nezáleží na barvě. Nůž taky není zrovna zlej, ale můžeš s ním někoho zranit."

Hermiona zmlkla a v tváři se jí usadil podivný výraz. Harry vytušil, že se právě snaží zpracovat logiku jeho prohlášení, nad kterou se doteď nejspíše dosud nezamyslela.

„Takže to shrnu," prohlásil Ron a dlaněmi ze stehen smetl drobky. „Lucius hnil v Azkabanu. Pak se dohodnul s Brumbálem, že si tě vezme a vycvičí na sejmutí Ty-víš-koho. Co z toho má on?"

„Myslím, že prostě chce, aby to skončilo. Přišel už o dost. A nebo chtěl jenom utýct z Azkabanu. Ale tak jako tak je na naší straně."

„A ty mu věříš?"

„Brumbál mu věří," připomněla Hermina slabě, nepřesvědčivě.

„Ale tady jde o Harryho," vyštěkl Ron. „Je mi jedno, jestli Brumbál Malfoyovi věří. On mu ho jen tak dal. A já chci vědět, jestli mu věří Harry."

Harry se usmál. Zaplavil ho hřejivý pocit štěstí z toho, že přátelé stojí za ním. „Hele, možná je to šílenost, ale věřím. On... je v soukromí úplně jinej. S ním mám dojem, že..." zrudl a ztišil hlas. Nepřítomně si hrál s lemem hábitu a zhluboka se nadechl. „... že mám nějakou hodnotu. Konečně se mnou někdo jedná jako s člověkem, ne jako s kusem hadru. Vysvětluje. A mluví se mnou."

Ron přikývl na znamení, že to chápe. Hermiona váhavě pokývala hlavou. „Ale kdyby ti nějak ubližoval," položila mu ruku na rameno a pohlédla mu do očí, „tak bys nám to řekl, že ano? Nebo někomu... třeba profesorce McGonnagallové. Určitě by nedovolila, abys trpěl."

„Ona do toho nemá co mluvit, Hermiono," řekl jí s povzdechem. „Ale to je jedno. Asi je to divný, ale mně s ním není špatně. Nemyslím si, že by mi chtěl lhát a chovat se ke mně... hezky, aby nás pak všechny zradil."

„Pořád je to Malfoy," nadnesl Ron. „A ty furt tvrdíš, že má Draco znamení zla. Co když ta jeho nabídka a to okolo je jenom blamáž?"

„Tak je mi to asi jedno." Svezl se z lavice a stoupl si na zem. Opřel se bedry o desku stolu a pokrčil rameny. „Stejně nepočítám s tím, že bych to přežil. Tak proč si ty poslední dny neužít."

Ron mu šťouchl loktem do boku. „Idiote." Vzápětí zrudnul. „A to..., no.. víš... ty určitý podmínky, o kterých mluvil... To je pravda? Je to to, co si myslím? Naši mi to nikdy nechtěli pořádně vysvětlit a Fred s Georgem si z toho dělali vždycky takovou blbou srandu..."

Hermiona se zamračila. „Podmínky? Tady u toho jsou ještě nějaké? Vždyť ho má Lucius učit, to je ta podmínka, ne?"

„Poslouchala jsi ho, ne? Dva chlapi se berou, aby si zvětšili moc." Harry se k nim otočil zády a poodešel k oknu. Vyhlédl ven na zasněžené školní pozemky a zatoužil, aby se mohl vrátit na Luciusovo panství, kde měli klid a nemusel nic vysvětlovat. „Ve třídě jsem lhal, protože mě vytočil tím, že to řekl dřív než já. Ale už teď cejtím, jak se moje magická síla zvětšuje a roste. A aby mohla růst, tak musíš splnit všechny části magický smlouvy." Ušklíbl se. „Ty mi samozřejmě nikdo předem neřekl."

„Jaké jsou ty podmínky, Harry?" zašeptala Hermiona a s obavami pohlédla na Rona.

„Sex."

Ron zrudl ještě víc než předtím. Hermiona vypískla. „Znásilnil tě!"

„Ne!" ostře se ohradil a otočil. „Lucius mi nic neprovedl. Jediný, co mě naštvalo, bylo to prozrazení dneska. Jasný?" zavrčel rozhodně a cítil, že se sám červená. Cítil však neutuchající potřebu Luciuse bránit. „Naopak je to skvělý. Lucius je fajn, ať tomu věříte, nebo ne."

S tím vyrazil z učebny ven. Neměl, co k tomu dodat. Překvapily ho vlastní pocity. Opravdu se Luciuse zastal před svými kamarády a uvědomoval si, že z více důvodů než jen proto, že to zkrátka byla pravda. Cítil v tom víc. Naštvaný na něj však zůstával. To, že ho zřejmě začínal mít rád, na tom nic neměnilo.

Hermiona s Ronem se konečně dočkali! Už bylo na čase. A Harry Luciho brání, i když je naštvaný, to se mi líbí. Otázka ale je, jak dlouho mu to vydrží.

Mějte se krásně ♥