Luciusova polovina postele byla opět prázdná. Harryho to už ani nepřekvapilo. Tentokrát se však zřejmě neprobudil až o tolik později. Za dveřmi slyšel zřetelné šumění vody, takže usoudil, že je muž ve sprše.

Protáhl se a nohou o něco zavadil. Natáhl se pro brýle na noční stolek a posadil se. Překvapeně hleděl na několik balíčků v nohách postele. Vánoční dárky! Úplně na ně zapomněl. Vůbec si neuvědomil, že včerejší večeře měla typické štědrovečerní menu. Jeho mysl něco tak nepodstatného jako Vánoce naprosto vytěsnila.

Nyní zauvažoval, že jeho dárky Ron a Hermiona nejspíše nedostali. Ani Hagrid. Ani Ginny. Odsud neměl možnost je nechat doručit. Zde neměl kontakt s nikým kromě Luciuse a domácích skřítků, pokud nepočítal jednu návštěvu Snapea, u níž se naskytl.

Přitáhl si kolena pod dekou k hrudníku a zahalil se do županu, který ležel připravený na posteli. Nedokázal se odhodlat k tomu, aby pro nějaký dárek sáhl a rozbalil ho. Měl vůbec nárok na nějaké dárky, když nebyl schopný předat ty své?

„Vzbudil jsem tě?" ozval se hluboký, sametový hlas a vytrhl tak Harryho z přemítání.

Rychle zvedl pohled a polkl. Bosý Lucius měl na sobě jen černé kalhoty a akorát si oblékal bílou košili. Vlasy ještě vlhké z koupelny mu padaly na ramena v tenkých zvlněných pramíncích a šedé oči pronikavě jiskřily. Přestože ho Harry viděl kompletně nahého, takto poodhalený Lucius mu odstavil na chvíli mozek. Jak se mohlo stát, že ho muž tak moc přitahoval? Očaroval ho snad nějak? Nebo za to mohlo pouto, jež se vytvořilo zpečetěním manželského slibu? Mohlo zařídit vzájemnou přitažlivost?

Harry si ještě nedávno myslel, že se mu líbí jen děvčata. Ale nepociťoval odpor, jakmile se k němu Lucius poprvé naklonil. Po chlapcích nikdy nekoukal. Přesto ho rozechvíval každý dotek, který mu muž zkušenými prsty věnoval. Možná to v něm dřímalo už dřív, jen nad tím nepřemýšlel. Možná, že když se neustále hádal s Dracem, tak to neznamenalo nesnášenlivost, ale nějakou formu popírání toho, co by mohl někdy cítit.

Připadalo mu to moc složité na zkoumání a zřejmě to ani nemělo smysl. Už se oženil a do konce života měl zůstat s Luciusem. Ne s nikým jiným, ať už s mužem, či ženou. S Luciusem. S mužem, který přestal se zapínáním u třetího knoflíku odspoda a posadil se na kraj postele k němu.

„Myslím, že ne," odpověděl Harry roztržitě a trhnul hlavou. Vážně na něj zíral? Všiml si toho? Určitě ano. Zrudl.

Lucius se na něj pátravě zadíval. „Je všechno v pořádku?" Neurčitým gestem ukázal na hromádku dárků. „Vyhovuje ti to takto? Myslím, že v Bradavicích vám dárky skřítci připravují. Ale pokud bys je chtěl pod stromek –"

„Ne, to je v pohodě," zarazil ho a potřásl hlavou. „Já ani žádný nečekal, když jsem tady, takže mi fakt nesejde na tom, kde si je rozbalím. Jenom..."

„Ano?"

Povzdechl si. „To je fuk." Poněkud nuceně se usmál a pokusil se změnit téma hovoru. „Co nás dneska čeká?"

„Myslel jsem, že by sis chtěl zalétat. Toto panství sice není příliš rozlehlé, ale mohlo by to stačit. Venku je příznivé počasí." Mírně zvlnil koutky a narovnal se. „Můžeme to spojit s duelem. Ve škole ke kouzlení na koštěti asi příležitost mít nebudeme."

„To zní skvěle," opáčil Harry. „Po snídani?"

„Jistě," souhlasil Lucius, „ale napřed bych ti chtěl dát svůj dárek, když dovolíš." Nečekal na odpověď, sáhl mezi balíčky a podal mu jednu ze dvou menších krabiček.

Harry ho převrátil v dlaních a sklopil oči. „Já ale pro tebe žádnej nemám. Neměl jsem ani šanci se připravit na svatbu, natož vymejšlet dárky. A odsud jsem se nehnul –"

„Já vím. To tě nemusí trápit. Rozbal si to."

„Dobře," hlesl a roztrhl hedvábný papír. Sametová krabička odhalila stříbrný medailonek se dvěma spletenými hady a smaragdovým zapínáním na vršku. „Co je to?" zeptal se a jemně palcem přejel po vytepaných šupinkách.

Lucius si přisedl těsně vedle něj a Harry mimoděk nasál vzduch do plic. Obestřel ho Luciusův parfém a on automaticky přivřel oči. Jako ve snách pozoroval, jak bere Lucius jednu jeho ruku do své a druhou otevírá medailonek, jenž odhalil vzápětí malou lahvičku uvnitř.

„Dokážu tě naučit se bránit proti většině kouzel," prohlásil Lucius tiše, vzal tenký řetízek do prstů a rozepnul ho. Zlehka se přiblížil za Harryho záda, aby mu medailonek připnul. „Některým kouzlům se bránit nelze a je potřeba notná dávka štěstí. A pouze fénixovy slzy zastaví jed Nagini," zašeptal těsně vedle Harryho ucha a ovanul mu krk horkým dechem. „Řetízek je očarovaný proti přetrhnutí a vložil jsem na něj kouzlo, které ostatní odpudí, takže si ho nikdo nevšimne. Nos ho. Stačí ho otevřít a silně zmáčknout. Nezáleží na tom, kudy se slzy dostanou do krevního oběhu."

Harryho tělo zachvátilo mrazení. Luciusův hlas slyšel, ale slova nevnímal. Krk a ramena se mu pokryla husí kůží a z pootevřených úst mu unikl mělký vzdech. Muž seděl tak blízko, že zřetelně přes tenoučkou látku županu cítil teplo jeho těla. Medailonek ho na hrudi zastudil, ale místo, aby ho zchladil, vnímal, že ledový dotek na rozpálené pokožce přináší vzrušení.

Natočil se a přitiskl se blíž. Zvedl hlavu, pohlédl Luciusovi do očí. Nepřerušil oční kontakt. Dlaní neomylně zajel pod rozepnutou košili a pohladil široký hrudník. Zrychleně dýchal. Celé tělo se mu napínalo touhou, jež mu mravenčila pod kůží.

Chtěl ho. Teď. Hned. Na co čekat až do noci? Byli manželé, ne? Nemuseli se řídit nějakým nepsaným pravidlem, že sex je jenom na noc. Jeho hormony rozhodně nechtěly čekat až do tmy.

Přetočil se na posteli na kolena. Nedbal toho, že se mu rozvázal župan a je prakticky nahý. Kousl se do rtu, přejel nehty po Luciusově hrudníku a palcem začal dráždit jednu bradavku. To konečně v Luciusovi vyvolalo jinou než překvapenou reakci – vzdychl a chytil ho silně za boky.

Harryho to povzbudilo. Natáhl druhou ruku a položil ji muži zezadu na krk. Hypnotizoval jeho rty. Chtěl je cítit na svých. Přidržel si ho za krk a přitiskl svá ústa na hladce oholenou tvář. Lucius uhnul a začal svými rty pokrývat Harryho krk a ruce směřoval k zadku.

Harryho to neodradilo. Byl rozhodnutý to zkusit znovu, až se Lucius nebude dostatečně soustředit. Ten však jako by to tušil; nedal mu příležitost. Nepřiblížil svůj obličej k tomu jeho tak, aby ho mohl políbit. Vzal si ho zezadu s takovou vervou, že Harry nedokázal nic jiného, než se nechat s dokonalým pocitem a vystrčeným zadkem zašukat do matrace.

Cítil drobné zklamání, ale nebralo mu to odhodlání.

Jednou si ten polibek ukradne.

Ahoj!

Nesnáším první čtvrtletí a únor snad nejvíc. Kdo někdy vyplňoval hlášení o produkci odpadů, tak bude chápat. Dělala jsem jich přes 25 a ještě jedno musím poslat zítra. Takže nestíhám psát. Touto kapitolou končí moje koncepty a já doufám, že se dostanu ke psaní dřív, než se vrhnu na daně z příjmů.

Jinak doufám, že jste vy i vaši známí v pořádku. Jako by nestačil covid...

Na komentáře odpovím, jakmile se najde trochu času. Mějte se krásně.

W.