Johann stál nad Catalinou. Chystal se ji zastřelit ale něco ho drželo zpátky. Co je se mnou špatně?! ptal se sám sebe. Znovu na ni pohlédl. Začal mačkat kohoutek ale pak přestal. Měla zavřené oči a čekala na výstřel. Byla mladá ale tak statečná. A byla tolik jako Abigail. Zamyslel se. NEMUSEL ji zabít. Mohla by být ještě užitečná kvůli informacím. Sklonil zbraň.

**************************

Catalina pomalu otevřela jedno oko. Čekala na výstřel ale ten nepřišel. Vzhlédla na Johanna a sledovala ho, jak sklání zbraň. Něco se zablesklo v jeho očích. Nepoznala co to bylo ale rozhodně ji to zmátlo. Slyšela, že Red Skull byl chladnokrevný vrah ale i přesto ji nezabil. Proč?

Jako kdyby její otázku slyšel, řekl: ,,Možná, místo, abych vás zabil, můžeme si navzájem vyjít vstříc. Dáte mi nějaké informace a já zvážím vaše propuštění."

,,Už jste to zvážil a zamítl."

Pokrčil rameny.

,,Protože nikdo neví, že Red Skull, zakládající ředitel Hydry je stále na živu. A vy chcete, aby to tak zůstalo." Bylo spíš prosté konstatování než otázka.

Neradostně se usmál. ,,Tak chytrá na někoho tak mladého. Teď vstaňte."

Nepohnula se. 

,,Nechtějte, abych vás k tomu přinutil."

Pomalu vstávala, dobře si uvědomujíc zbraň v jeho ruce. Namířil ji na ni a gestem jí naznačil, aby šla ke dveřím po levé straně. Udělala, co chtěl a stále držela ruce zvednuté nad hlavou. Dveře při otevření zasyčely a Caty se ocitla v chodbě, kde byly po stranách vsazeny mříže.

,,Měl jste během války nějaké zajatce?" zeptala se.

Nejlepší způsob, jak se dostat pod něčí kůži bylo mluvit k němu, jako by se o něj skutečně zajímala, jako by mu rozuměla. Johann Schmidt byl ale až příliš chytrý na to aby se takto nechal zmanipulovat a prostě zavrtěl hlavu. Takhle základna nebyla v provozu od války. Vybudoval ji ve víře, že by tam mohl pokračovat ve vývoji Hydry ale Hitler mu to odmítl financovat. Ne, že by normálně poslouchal jeho příkazy. Johann byl rád, že byl mrtvý. Už s ním nemusel dál jednat.

,,Tady." Strčil ji do jedné z cel. Zmáčkl tlačítko vedle dveří a před dveřmi se objevila ochranné pole. ,,Nezkoušel bych utéct přes stěnu. Ochrana je kolem celé cely, včetně zdí. 

,,Myslíte na vše, že?" řekla s blahosklonným tónem. 

,,Rád si to myslím, ano," řekl samolibě. ,,Vy a já se znovu setkáme abychom... prodiskutovali pár věcí."

,,Nebojím se výslechu."

,,Měla byste." 

,,Je to hrozba?"

,,Ne. Varování." Otočil se k odchodu.

,,Proč mě prostě nezabijete? Nepotřebujete informace o Shieldu. Máte vše, co potřebujete," zavolala za ním.

Zaváhal. Napůl se k ní otočil, jako by jí chtěl odpovědět. Stál tam o pár sekund déle ale pak odešel. Dveře se se syčením zavřely a zamčely. 

Caty se sesunula po zdi na zem. Byla tak zmatená. Dříve bylo vše buďto černé a nebo bílé. Dobro bylo dobro a zlo zlo. Ale co když někdo zlý, udělal něco dobrého a někdo dobrý zase něco zlého? A proč by někdo zlý nezabil dobrého, když měl šanci? Možná ne všechno zlé je tak zlé a zase vše dobré tak dobré. Ach jo. Mátla sama sebe. Opřela si hlavu o zeď a snažila se vyřešit ten zmatek, co jí panoval v hlavě.