Catalina otevřela oči. Soumrak si pomalu propracovával cestu skrze stromy a poslední paprsky světla mizely z lesa. Pohlédla na Johanna. Stále spal. Je úžasné, jak všichni ve spánku vypadají klidně. Opatrně vzala jeho paži do rukou a zkontrolovala ji. Byla zlomená a měl přetrhnutých několik šlach. Přála si, aby mu mohla nějak pomoci.

Johann se probudil, když se dotkla jeho ruky.

„Omlouvám se," řekla Caty. „Nechtěla jsem tě probudit."

„To je v pořádku," řekl ale i přesto sebou cukl.

„Musíme to spravit." Znovu se dotkla jeho ruky. Tentokrát se ale udržel a neucukl. Vytáhla svou dýku a rozřízla jeho rukáv až nad loket. Jeho kůže byla jasně rudá. Už věděla, proč byl celou dobu zakrytý.

„Věděla jsi to?"

Catalina věděla, co tím myslel. Ani nevzhlédla, když odpovídala. „Ano."

Chvíli byl Johann potichu. „Jak přežil?"

„Po tom, co jsi byl vtáhnut do portálu, havaroval se letadlem, aby zachránil lidi. Skončil v ledu a zůstal tam v hibernaci. Asi před dva-a-dvaceti lety byl nalezen, a jak bys asi řekl, rozmražen. Když se probudil, ředitel Fury ho naverboval k Avengers. Posledních dvacet dva let strávil ochranou Země."

„Proč by se obětoval za lidi, kteří se o něj nestarali a ani ho neznali?" zeptal se Johann.

„Proč jsi to udělal ty, pro ty lidi ve městě?" zeptal se ho Caty a konečně mu pohlédla do očí.

Johann chtěl odpovědět, ale pak nechal pusu zavřenou. Nevěděl to, jen cítil, že je to tak správné. Ale kdy se naposledy staral o takové věci? Zabíjel lidi a plánoval nadvládu and celým světem! Staral se před tím, než byla jeho sestra znásilněna, a pak se o necelý rok později zabila. Po tom se prostě odstřihl od pocitů, protože se to zdálo snazší než... cítit. Teď ale cítil znovu a byly to silné city. Něco, co nikdy předtím necítil, ale moc dobře věděl, co to znamená. Byl zamilovaný do Cataliny.

„Už vidíš, co mám na mysli?"

„Ano," odpověděl. „Ale jak jsi udělala tu věc s trámem?"

„Netuším. Ještě nikdy se mi nic takového nestalo."

„Slyšel jsem tě."

„Cože?"

„V mé hlavě. Řekla jsi ‚Snažím se'."

„Opravdu?" To bylo divné. Její otec neměl tuhle schopnost.

„Catalino? Ty máš schopnost regenerace, že?"

„Ano."

„A jsi velice silná."

„Ano."

„Použili na tebe sérum pro supervojáky?"

„Dalo by se to tak říct," odpověděla. „Johanne, asi bych ti to měla říct. Moje příjmení není ve skutečnosti Barnes, je to-"

„Neříkej mi to," řekl a zvedl ruku.

„Ale-"

„Ne," zopakoval.

Přikývla a zkusila pohnout jeho rukou. Znovu sebou trhnul. „Musíme to napravit."

Johann přikývl. Chtěla mu s tím pohnout, aby se jí to lépe spravilo, ale bolelo ho to tak moc, že toho radši nechala. Zajímalo ji, jestli by to šlo spravit pomocí jejích nově nalezených sil. Začala se soustřeďovat. Minule to fungovalo, jen díky silným emocím, které cítila. Rozhodla se, že to to zkusí napodobit tím, že si bude pokládat otázky.

Proč to chtěla napravit? Odpověď byla jasná. Proč nezůstala se svým otcem? Začala nad tím uvažovat. Proč? Zůstala kvůli Johannovi, ale proč? Ztuhla, když si uvědomila, jaká je pravda. Protože ho milovala. Její srdce získal ten nejnepravděpodobnější člověk ve vesmíru.

Johann se snažil pochopit, co dělala, když mu začala brnět ruka. Pohlédl na ni a zalapal po dechu. Jeho ruka byla úplně uzdravená. Nejen, že jeho kost byla na svém místě a jeho šlachy srostlé ale jeho kůže už nebyla červená! Párkrát zamrkal a pak ji zvedl a otočil jí. Sundal si i rukavici a i pod ní byla kůže vyléčená. Vyhrnul si to, co zbylo z jeho rukávu. Normální kůže končila v půli jeho paže.

„Catalino." Otevřela oči a pohlédla na jeho ruku.

„Pořád nechápu, jak se tu ta moc objevila."

„Možná, když tě uhodil ten mutant do hlavy?" Johann se zasmál nad tou hloupou představou. Byl ale tak rád, že je zase ve své kůži. Catalina se usmála. Nikdy předtím ho neslyšela se smát. Očividně tím překvapil i sám sebe, protože přestal a zvedl obočí.

„Máš pěkný úsměv. Měl bys ho používat častěji."

„Možná, že budu." Vstal, a ruku v ruce si to zamířili zpět na základnu.

***********************

„Tady je zpráva o těch dvou cizincích, které jsem minulou noc potkal," řekl Steve.

„Stojí tam, že jedna kontrolovala trám pomocí své mysli," konstatoval Nick.

„Ano, pane," potvrdil mu to Steve. Byl hodně zmatený ohledně toho, co se minulou noc událo. Proč se ho ten muž tak bál? A proč on a ta dívka utekli pryč, i když pomohli zachránit město? Báli se Shieldu?

„Steve, mluvím s vámi," řekl Nick a lusknul mu prsty před Steveovým obličejem.

„Omlouvám se. Nemůžu se ale zbavit dojmu, že je odněkud znám."

„Kdo ví, třeba jste je znal. Je tu mnoho hrdinů 'na volné noze'. Shield není jediný."

„Asi máte pravdu."

„Samozřejmě, že mám," řekl Nick. Steve se zasmál a zatřásl hlavou. „Vaše další mise je základna, kterou jsme našli ve Francii."

„Ano, pane," řekl Steve a šel naplánovat jejich útok. Bylo to jako za starých dobrých časů. Plánování a útočení na nepřátelské základny bylo to, co většinou dělal za Druhé světové války.

***********************

„Byl to Schmidt!" Black Deatch uhodil pěstí do zdi. „Jak to, že se najednou stará o lidi?"

„Možná je to tou holkou, o které jste mi předtím říkal?" řekl Reaper, pravá ruka Black Death

„Možná. Musíme je vylákat ven. Pošlete jednotku na jejich základnu, ať ji srovnají se zemí."

„Ano, pane," Reaper se uklonil a vycouval ze dveří.

„Dostaneme jeho, Shield, všechny! Brzy," zasyčel, teď už do prázdného pokoje.