Z POHLEDU NICOLE

Zbytek odpoledne jsem strávila s Chelsea procházením se v parku, sezením na lavičkách a pojídáním zmrzliny. Byl to příjemně strávený den, až na to, že jsem se dozvěděla, že Chels je ten typ holky, která se jen s někým vyspí a čau. 

Přišla jsem s Buddym domů, dala jsem mu najíst a napít a šla jsem se vysprchovat. Pak jsem si uvařila zeleninu, zamíchala s protlakem a přihodila uvařené těstoviny a večeři jsem si vzala do postele. Buddy skočil ke mně na postel a ačkoliv ví, že nesmí, dneska jsem ho u sebe nechala. Dala jsem si notebook na stehna a surfovala jsem po nějakých stránkách s nábytkem. Chybělo mi ještě mnoho věcí, jako gauč, televize, konferenční stolek nebo lampa k posteli, a tak jsem postupně přihazovala kusy nábytku do košíku, když v tom se objevila na obrazovka fotka Jaxona. 

,,Aaaa," vyhrkla jsem leknutím a zároveň nadšením.

,,Ahoj lásko," řekl Jaxon, když jsme se konečně spojili.

,,Ahoj! Jakto, že si mi neodepsal na zprávu?!" zamračila jsem se.

,,Přečetl jsem si jí před chvílí a tak jsem rovnou zavolal. Ty se už asi chystáš spát že?" Přikývla jsem.

,,Jojo, udělala jsem si večeři, koukala jsem na net, ale možná se ještě podívám na film tady s Buddym," pootočila jsem notebook, aby Jax viděl Buddyho.

,,Zdárek Buddy," zamával mu Jax a zasmál se.

,,Čeká tě hodně práce?" povzdechla jsem.

,,Bohužel ano. Každej den mám naplánovaný focení, někdy i dvě a jak je to na různých místech, tak to cestování taky nebude zrovna nabuzující. Ale budeme v kontaktu a pak si i zavoláme jo? Slibuju," poslal mi pusu.

,,Pak mi můžeš poslat i nějaký fotky třeba, když budeš mít čas. Chci vidět jak je můj kluk šikovnej."

,,No, to bych neměl, ale pro tebe všechno zlato. Nicméně, už budu muset končit. Tak se hezky vyspi a miluju tě." Řekl a jak jsem se i já rozloučila, tak zavěsil. Podívala jsem se na Buddyho, který se na mě podíval přivřenýma očima a já ho pohladila.

,,Aspoň ty mi nikam neutíkáš," pousmála jsem se a pustila jsem si nějaký film. Netrvalo dlouho  a upadla jsem ho hlubokého spánku.

*     *     *

,,Uhhh," převalila jsem se z jednoho boku na druhý. Cítila jsem mokro v obličeji. ,,Ne! Buddy přestaň!" Otevřela jsem oči a Buddyho obličej byl přímo u mého. Měl vypláznutý jazyk a hlasitě dýchal. Převalila jsem se znovu, aby na mě Buddy nemohl a já mohla pokračovat v snění, ale místo toho, aby mě nechal, skočil na mě a začal štěkat. 

,,Dobře, fajn fajn!" posadila jsem se na postel a začala jsem ho drbat. ,,Ty ses nám dobře vyspinkal co? Chceš si takhle hrát co?" hladila jsem ho všude možně a potom škádlila. Hopsal po posteli a štěkal pořád hlasitěji. ,,Jdeme ven? Jdeme ven?" mluvila jsem na něj jak na dítě. ,,Tak vstávat!" vyskočila jsem z postele, oblékla se do tepláku, přehodila přes sebe mikinu a vyrazili jsme na ranní procházku. Buddy si spokojeně vykonal potřebu, mezitím se zapletl s dvěma fenkami, takže jsem měla co dělat, abych ho odtáhla. 

Přišli jsme domů a já si udělala snídani. Přemýšlela jsem, co dnes podniknu. Možná bych mohla naplánovat výlet někam mimo město a vzít sebou Justina. A v tu chvíli mě napadl výlet k Saltonskému moři. Vezmu sebou samozřejmě i Buddyho, aby se vyřádil. Navíc ho nechci nechávat doma samotného.

Popadla jsem mobil a vytočila jsem Justinovo číslo. Po chvilce se ozval: ,,Ahoj Nicole!"

,,Ahoj Justine, máš dneska čas?" podívala jsem se z okna.

,,Jo jasný, dneska nic v plánu nemám. Jsem volnej."

,,Paráda, tak teď už plán máš. Vyzvedni mě za dvacet minut třeba jo?" usmála jsem se.

,,A kam jedem?" Byl zvědavý.

,,Překvapení," řekla jsem a zavěsila. Popadla jsem tašku, do které jsem naházela vodu, nějaký ovoce, peněženku, vodítko, mobil a klíče. Ještě jsem se musela jít trochu upravit, tak jsem si vlasy stáhla do drdolu, sluneční brýle jsem si nasadila na hlavu a oči jsem si párkrát  přejela řasenkou. Místo tepláků jsem si vzala černé kraťasy a k tomu růžové triko bez ramínek. Hotovo. Popohnala jsem Buddyho a vyrazili jsme dolů, kde jsme počkali na Justina.

Z POHLEDU JUSTINA

Včera se nedělo už nic zvláštního, potom co jsem hodil Jaxona na letiště. Jen jsem přijel domu, s klukama jsme dali pivko a záhrali si na play stationu a šli jsme spát.

Ráno jsem se vzbudil, dal jsem si sprchu a přemýšlel, co budu dělat. Ale než jsem začal nějak extra přemýšlet, udělal jsem si k snídani lívance a v tom mi volala Nicole, že vyrážíme na výlet. Byl jsem překvapený, ale rád, že něco vymyslela a já se tak nemusel namáhat vymýšlením. Vzal jsem si bílé kraťasy, kostkovanou košili a na nohy červené conversky. Doladil jsem to kloboukem, vzal jsem klíče od auta a vyrazil jsem k Nicole. 

Dojel jsem k ní, kde už na mě čekala s Buddym.

,,Ahoj, doufám, že nečekáš dlouho," usmál jsem se.

,,Ahoj, vůbec ne, ale šup, vystup si," řekla a tím mě zarazila.

,,Co-co? Proč mám vystoupit?" nechápal jsem.

,,Dneska řídím já." Založila si ruce na prsou. Vyvalil jsem na ní oči a začal nesouhlasně kývat.

,,Mám tě fakt rád, ale moje auto ti řídit nedovolím. Ani nevím, jestli máš řidičák!" rozčiloval jsem se. Sklonila se k okýnku a smutně se na mě podívala. ,,Psí oči na mě nezkoušej."

,,Prosííííím," našpulila ret. Nešpul ten ret nebo tě do něj kousnu... řekl jsem si pro sebe. ,,Chci, aby to pro tebe bylo překvapení. Prosííím," přiblížila se ke mně a já povolil.

,,No dobře!" sklopil jsem hlavu a Nicole odstoupila ode dveří.

,,Jupí!" zaradovala se a poskakovala na místě. Hlasitě jsem si oddechl a vystoupil jsem z auta. Podala mi Buddyho a tak jsem ho vzal do náruče a obešel jsem auto. Posadil jsem si ho na klín a Nicole mezitím nastartovala. Ihned šlápla na plyn a my se rozjeli prudce dozadu.

,,Co děláš?!" vyjekl jsem a praštil jsem sebou o sedadlo.

,,Haha, máš být připoutaný, to zaprvé a za druhé tě jenom škádlím, řídit umím," zasmála se a pak vyjela. Ihned se zmocnila rádia a přepínala stanice jako o život.

,,Mohla by ses spíš věnovat řízení než přepínání programů?"

,,Má snad pan Bieber strach, že se něco stane?" podívala se na mě koutkem oka.

,,No to ne, ale byl bych mnohem klidnější." 

,,I holky uměj řídit." Konečně našla správnou stanici a začala se vlnět v rytmu hudby, do toho si i zpívala a pak šlápla na plyn. Byl jsem překvapen tím, jak dobře uměla řídit. To se jen tak u holek nevidí. Teda samozřejmě, že řídit není nic těžkého, ale prostě tím způsobem, jak s tím autem pracovala, to se mi líbilo. A tak jsem dál nic neřešil a užíval si výhled okolo a Buddyho, který se s nadšením v očích díval ven. 

Pomalu jsme začali přijíždět na místo a nějak jsem furt nevěděl, kde přesně jsme. Nicole zaparkovala a vystoupili jsme.

,,Výlet s názvem Saltonské moře může začít." Pustil jsem Buddyho na zem a před náma byl pořádný kus cesty.

,,Myslel jsem, že to bude nějakej relax výlet, ale tohle vypadá na slušnou tůru." Nicole prošla kolem mě a poplácala mě po břiše.

,,Jenom nám to po těch žranicích a nic nedělání pomůže," zasmála se a s Buddym vyrazila na cestu. Nevěřícně jsem se na ni podíval.

,,To jako chceš říct, že jsem tlustej?!" rozhodil jsem rukama a šel jsem za nima. Nicole dostala hlasitý výbuch smíchu, ale já jsem teda byl pěkně rozhořčen. 

,,Ale vůbec ne, ale potřebujem i něco jinýho. Pojď a nebuď nabroušenej," chytla mě za ruku a táhla mě. Byl jsem z tý holky zmatenej, ale nechal jsem se vést kamkoliv. Bavili jsme se fakt snad o všem, co Vás teďka v daný moment napadne. Když jsme po stoupání nahoru a dolů konečně došli na místo, padnul jsem na zadek. 

,,Nejsi cestovatelskej typ?"

,,Já rád cestuju, ale ne pěšky a kdybych to věděl, vezmu si jiný boty!" ukázal jsem na svoje conversky. Nicole rty naznačila 'Promiň' a sedla si ke mně. 

,,Fotka?" podívala se na mě a já přikývl. Vytáhla mobil a udělala pár fotek. ,,Vyfotíš mě i s Buddym, prosím?" Vzala Buddyho do náruče, stoupla si před moře a nacvakal jsem tam pár fotek. ,,A ještě všichni!" zasmála se. Ne, že bych se nerad fotil, ale byl jsem fakt KO. ,,Promiň, ráda dokumentuju." Chytl jsem ji okolo pasu, ona se usmála a Buddy se zrovna podíval do kamery a tak vznikla ta nejhezčí fotka. 

,,Pojďme si smočit nožky," navrhla Nicole a tak jsme vkročili do ledové vody. ,,Nečekala jsem, že to bude takhle ledový," oklepala se a vyběhla z vody. Šel jsem za ní a vzal ji do náruče. ,,Justine pusť mě!" bušila mi do hrudi. 

,,Moc ledový na nožičky viď?" podíval jsem se na ni. ,,A co teprve kdybys tam spadla celá," udělal jsem manévr, který vyvolal pocit padaní, ale stále jsem ji držel v náruči, a tak se vůbec nenamočila. 

,,AAAA! Ty seš hroznej!" schoulila se víc v mé náruči a já se jen smál. Tak jsem ji odnesl zpět na pláž a postavil ji na nohy. Byli jsme u sebe vážně blízko, myslel jsem, že se to konečně stane.. ale Nicole mě jen cvrnkla do nosu, zasmála se a prohlásila, že to balíme a vyrážíme zpět k autu. Zkroutil jsem pusu do divného tvaru a snažil se na to nemyslet a jen mlčky dojít k autu. Trvalo nám docela dlouho než jsme se k autu dostali a než jsme ho vůbec našli, protože jsme sešli z cesty a pak jsme se ztratili a než jsme našli parkoviště, den byl skoro u konce. 

Vyřízení jsme nasedli opět do auta, kdy Nicole sedla zas za volant a vyjeli jsme, mně neznámo kam. Myslel jsem, že už pojedeme domů, ale nakonec jsme zastavili před restaurací, kde jsme si dali večeři. Pořádně vydatnou večeři musím říct. 

,,Děkuju za večeři a celkově za tenhle den. Fakt jsem si to užil," řekl jsem Nicole, když jsme znovu nasedali do auta. 

,,Já děkuju, žes mi důvěřoval, jel se mnou a že si mě vůbec nechal řídit tvoje auto. Mimochodem fakt dobrej auťák." Mrkla na mě.

,,Někdy musíš přijít zas ke mně. V garáži je víc kousků a někdy můžeme na dráhu a naučím tě pořádný věci." Zalaškoval jsem, když jsem strčil klíčky do zapalování.

,,Tak zítra," kousla se do rtu.

,,A co kdybys dneska přespala u mě?" Zeptal jsem se a možná jsem to trochu přehnal, protože si dávala na čas než odpověděla.

,,Dobře, beru." Srdce mi poskočilo a já se v duchu tak strašně moc radoval. Možná i tam dole mi začalo z toho pulzovat, i když jsem věděl, že absolutně na nic nedojde.

,,Tak jedem." Potvrdil jsem to a vyrazili jsme k nám domů, kde byli vlastně úplně všichni kluci. Jejich pohledy, když jsem si Nicole odváděl nahoru byly trapný, protože je mi úplně jasný, co se honí v jejich hlavách. Bohužel je budu muset ráno osvítit, že se nic nestalo. Ale věřím, že na to dojde. Kdo si počká, ten se dočká.

♥