Z POHLEDU NICOLE

Stála jsem v letištní hale s pugetem růží v ruce, kde si nás s Jaxonem všichni natáčeli a holky kolem nás brečely. Tak, co si holka může víc přát než puget v ruce a kluka v klečící pozici hrajícího na kytaru? I mě slzy stékaly po tváři. Už jenom kvůli tomu jak dojemné to gesto je a kvůli tomu, že mě opouští. A ještě k tomu na mé narozeniny.

Jaxon dohrál na kytaru a já mu hned skočila kolem krku a on se mnou zatočil. Všichni začali tleskat a pískat. 

,,Kde je Justin, lásko?" Rozhlídla jsem se po hale, ale nikde v davu jsem ho neviděla.

,,Zřejmě čeká v autě. Nevím, vyběhla jsem rychle za tebou," dořekla jsem a ještě jednou jsem ho pevně objala. ,,Na jak dlouho mi odjíždíš?"

,,Tak uvidíme jak to půjde, ale jelikož je to pro mě nové, tak měsíc. Ale až budu víc zaběhlý může to být až na tři měsíce," řekl a moje srdce přestalo bít. Až tři měsíce?! Co je to sakra za práci?

,,Proč si mi nic neřekl a co to vůbec je za práci?" vyptávala jsem se zvědavě. 

,,No, toho jsem se bál, že se zeptáš," poškrábal se za krkem. To mi to jako nemůže říct? Zatvářila jsem se nechápavě a tím jsem mu naznačila, aby mluvil dál. ,,No jde o foc-" přerušil ho hlas z reproduktorů.

,,Let číslo DY 5937 společnosti Norwegian odlétá v 15 hodin na Kanárské ostrovy. Východ otevřen u brány C9."

,,Sakra za chvilku mi to letí a ještě musím jít přes kontolu. Musím jít lásko, napíšeme si. Miluju Tě," dal mi pusu na pusu a odběhl. Nechal mě tam stát s růžema, ve kterých byl dopis. Slzy se mi draly do očí a pak vyšly napovrch. Stála jsem tam deset minut a pak mi došlo, že venku čeká Justin. Pomalým krokem jsem se odebrala k Justinovo autu a mlčky jsem si sedla. Justin byl úplně zticha a ani nic neříkal na můj puget růží.

Když jsem růže pokládala dozadu na zadní sedadlo, viděla jsem ten dopis. Tak jsem si ho vzala do ruky a začala číst. Mezitím Justin vyjel a někam jsme jeli. Opět překvapení.

,,Drahá Nicole, až si budeš číst tenhle dopis, budu pravděpodobně čekat na svůj let nebo už budu ve vzduchu. Vím, že odjíždím na tvoje narozeniny, ale jindy to nešlo. Potřebují mě tam teď. Určitě se budeš nyní zlobit, že jsem Ti o tom neřekl dřív a neřekl jsem Ti ani o jakou práci jde. Upřímně, bál jsem se, že mi to zatrhneš, ale Justin mi říkal, že bych měl začít taky vydělávat a přispívat na jejich barák. Tak mi dohodil tuhle práci. Jde o ježdění dvakrát do roka do teplých krajů jako je například Florida, Maledivy, Mallorca nebo Kanárské ostrovy. Budu fotit supermodelky. Už jako malej jsem snil o tom, být fotografem a nyní si svůj sen můžu splnit. Budu jezdit na dva měsíce většinou, ale Justin se zmínil někdy i o třech. Slibuju, že si sem jednou uděláme výlet jenom my dva na hodně dlouhou dobu. Je to dobře placená práce, takže to nebude problém. Něco Ti určitě přivezu, na to se spolehni. Až se vrátím tak spolu budeme trávit mnoho času. Slibuju, že si budeme volat a psát každý den. I když je tam časový posun osm hodin, tak to zvládneme. Musíme si věřit. Musíme věřit v nás. Moc Tě miluju a už teď mi chybíš. -Jaxon" 

Dočetla jsem dopis a nevěděla jsem, jak reagovat. Mám být šťastná za něj nebo mám šílet, že bude tak dlouho pryč? Ano, jsem naštvaná, měl mi o té práci říct dřív a měli jsme se o tom pobavit. Navíc, nechápu proč ho Justin musel posílat tak daleko, věřím, že je daleko víc pracovních nabídek tady v okolí a za slušnou cenu. Fotit supermodelky? Tak o tom radši pomlčíme, protože se ve mně vaří kotel žárlivosti a zlosti. Jak může takový vztah může vydržet, když si ani neříkáme všechno? Náš vztah má teď čelit takovéto zkoušce? Takové vzdálenosti. To nezvládneme. Navíc na tak dlouho. Já umírám, když nemám někoho po boku sotva pár minut natož nemít u sebe svojí polovičku tři měsíce.

Z POHLEDU JUSTINA

Když Nicole nastoupila do auta tak ani nic neřekla. Bylo na ni znát, že je zdrcená. Její pohled mě ničil. Z části za to můžu já, protože to já jsem poslal Jaxona tak daleko. Chtěl jsem ji rozveselit, tak jsem věděl, jaké překvapení na řadě teď je.

Celá cesta probíhala v tichosti, což bylo u mě nezvyklé, jelikož mám alespoň puštěné rádio, ale teď bylo hrobové ticho. Koutkem oka jsem sledoval Nicole. Četla si dopis. Předpokládám od Jaxona. Byl dlouhý a na kluka pěkně napsaný. Když ho Nicole dočetla, zaklonila hlavu a zhluboka dýchala.

Jeli jsme městem a když jsem zastavil na semaforu, tak jsem se rozhlédl kolem, dokud jsem neviděl dav lidí. Stáhl jsem okénko, abych slyšel, co se tam děje.

,,Bitku, bitku, bitku!" slyšel jsem tlumeně. Ach jo, ta dnešní generace. Pouliční rvačky. Zase jsem vytáhl okénko nahoru, ale přiběhla ke mně malá holka a začala mi bušit na auto.

,,Hej! Klídek!" okřikl jsem ji a stáhl jsem znova okénko. 

,,Pomozte mu! Je malej a slabej. Ti kluci ho zabijou, pane pomozte mu!" ukazovala na ten dav, tak jsem se podíval na Nicole a řekl ať počká. Auto jsem dal na blikačky, ale trochu jsem ještě zajel na chodník, aby ostatní auta mohly snáze projet.

Přiběhl jsem k davu a viděl dva kluky. Ten jeden byl takovej tlustej a ten druhej, no momentálně vypadal jako malé nevinné kuřátko. Podíval jsem se jim do obličeje. Ach ne. To je Michael! Michael Banks, syn mého "strejdy". 

,,Co se to tady děje?!" zařval jsem a všichni utichli. Napnuli se mi svaly a vyběhli mi všechny žíly. Chtěl jsem, aby dostaly strach.

,,Hele, dej si pohov borče jo? To není tvoje záležitost, kliď se," řekl ten tlusťoch. Tak to asi umřu smíchy.

,,Prosím Tě, ještě Ti teče po bradě mlíko a budeš tady dělat velkýho kluka? Abys nedostal přes hubu ode mě. Vyskakovat si na slabší, to se ti libí co? Tak pojď do mě teda," narovnal jsem se, vyprsil, ať vidí, že by ho to bolelo. Šel jsem k němu blíž a nehnul se. Pak jsem udělal prudký pohyb, že bych mu chtěl jednu vrazit, ale to zvedl ruce do vzduchu. Nic neříkal, ale díky mému pohledu pochopil a ta jeho banda odešela. Dav se rozplynul a Michael tam seděl na zemi. Podal jsem mu pomocnou ruku.

,,Já Vás znám," řekl a oprášil si oblečení.

,,Já tebe taky," usmál jsem se. ,,Pojď zavezu Tě domů. Nemusíš se bát. Cestou mi můžeš říct, co se tu mělo odehrát," chtěl jsem mu položit ruku na záda, ale škubnul sebou.

,,Domů ne, prosím," sklopil hlavu.

,,Proč ne? Děje se doma něco?" zeptal jsem se zvědavě.

,,Od té doby, co jste přišel, mě rodiče nechtějí pouštět ven a začali mě hodně kontrolovat. Utekl jsem, nemůžu se teď vrátit," stekla mu slza po tváři. ,,Jsem adoptovaný," škytal u toho. Ach ne, oni mu to rodiče neřekli?

,,Pojď sem," přišel ke mně a já ho svým tělem objal.

,,Hele, tak se spolu domluvíme, ale první věc, říkej mi Justine, dobře?" přikývl. ,,Dobře, tak teď mám v autě kamarádku a mám pro ní překvapení víš, dneska má narozeniny, tak pojedeš s námi a pak se domluvíme, co bude dál. Můžeš s námi dneska zůstat, ale tvých rodičům to stejně musím říct jo? Určitě už teď mají o tebe strach," díval jsem se mu do očí.

,,To nejsou moje rodiče!" zakřičel. Tak tohle bude náročnější, než jsem si myslel.

,,Dobře, dobře. Chápu. Ale dám jim vědět, teď pojď do auta," řekl jsem mu a on mě následoval. Nasedli jsme do auta, kde čekala Nicole.

,,Nicole tohle je Michael, Michaeli tohle je Nicole," představil jsem je. ,,Dlouhý příběh, pak ti to řeknu. Teď jedeme pro to překvapení," podíval jsem se na oba a oni kývli. Pustil jsem rádio, protože kdyby to ticho dál pokračovalo, tak zešílím. 

Jeli jsme ještě patnáct minut a pak jsme zastavili u útulku. Nicole vypadala překvapeně.

,,Zvířátka!" zakřičel Michael a vyběhl z auta. Zasmál jsem se. Nicole se rozeběhla hned za ním. ,,Děti."

Zamkl jsem auto a šel jsem dovnitř. Tenhle útulek spravuje moje kamarádka a pár týdny, možná měsíc, se jim tady narodili štěňátka, a tak mě hned napadlo. Nicole miluje zvířata nebo mi kdysi říkala, že miluje kočky a psy, tak jsem se tak rozhodl. 

Když jsem přišel dovnitř, tak jsem se pozdravil s Melanie a zeptal se, kde jsou štěňátka. Byla v takovém ohraničeném prostoru, kde si tak vesele skotačila. 

,,Tak Nicole, které si vybereš?" podíval jsem se na ni a její oči byly úplně zářivě hnědé.

,,Mám si vážně vybrat pejska?" podívala se na mě s obrovským úsměvem. Přikývl jsem. Vrhla se mi okolo krku a dala mi pusu na tvář. 

,,Uh promiň," začervenala se, ,,ale děkuju děkuju moc!" pevně mě tiskla k sobě. Sedla si do té ohrádky a tak různě všechny hladila. Michael si sedl k ní a začali společně vybírat.

,,Tenhle je hezký!" ukázal Michael na jednoho zlatého retrievera. Měl tmavší srst, víc dozlata. 

,,Musí k tobě přijít sám," řekla Nicole a nastavila ruku. Pár jich si jí očuchalo, ale jeden hned začal skotačit a začal se po Nicole sápat.

,,Hele, tenhle Tě má rád," smál se Michael a začal pejska hladit.

,,Myslím, že mám vybráno," usmála se na mě Nicole a ukázala mi toho vybraného jedince.

,,Jak se bude jmenovat?" klekl jsem si k nim a pohladil ho.

,,Oreo!" navrhl Michael. Oba jsme se zasmáli nad tím, jak by bylo vtipné na něj volat Oreo.

,,Buddy," prohlásila Nicole po chvilce. ,,Milovala jsem ten film o těch štěňatech, kde hlavní byl Buddy. Takže, Buddy."

Byl tak rozkošný, maličký a chlupatý. I já mám slabost pro zvířata.

,,Vítej do rodiny, Buddy."

Chápu, že tohle nikdo nečte, ale doufám, že se Vám tato část líbila a pokud ano, byla bych ráda, kdybyste mi alespoň něco napsali do komentářů. Nezabere to ani minutku a vážně mě zajímá Váš názor. Vaše odezva se projevuje na mé intenzitě psaní. Fakticky pro mě Vaše ohlasy znamenají moc. Avšak jestli se Vám na příběhu něco nelíbí, tak pište taky. Přijmu i kritiku. Doufám, že tentokrát bude ohlasů více, jelikož jsem si na posledních třech kapitolách dala záležet a mají přes 2000 slov. Děkuju moc za číslo přečtení celkově, jste inspirace! ♥