Z POHLEDU NICOLE

Co jsem to sakra řekla? A co vůbec řekl on? Bože já jsem tak hloupá. Myslela jsem si snad, že by mě mohl milovat? Vždyť je to Justin, Justin Bieber. A já jsem Nicole, Nicole Smith. Nicole a Justin. Justin a Nicole. To nejde dohromady.

Právě teď jsem proklínala každý kousek mého těla a hlavně mojí nevymáchanou pusu. Chci tak moc vrátit čas. Nejradši bych se odepla od toho padáku a spadla do vody, ale na to nemám odvahu. A bojím se žraloků. Takže tu radši budu sedět a modlit se, aby to Justin neslyšel. 

Zbytek "letu" jsem si moc neužila, protože moje myšlenky byly soustředěné na to, co si Justin asi myslí. Byla jsem vystresovaná a vynervovaná. Nemohla jsem zhluboka dýchat. Zaprvé kvůli tomu, co jsem řekla a zadruhé mi vítr narážel do tváře a to způsobovalo zadržování dechu. 

Když jsme se nesli k zemi, rychle jsem se podívala na Justina, který hleděl před sebe. Ach ne, myslím si, že to slyšel.

Spadli jsme do vody a když jsme se vynořili, byl už u nás Cody a podal mi pomocnou ruku, aby mě vytáhnul.

,,Tak jak se Vám to líbilo?" podíval se na nás, zatímco jsme si odepínali veškeré popruhy.

,,Paráda," řekli jsme nastejno a podívali se na sebe. Naše tváře byly kamenné a absolutně bez emocí.

,,Dívate se na sebe, jakoby Vám ulítly včely. Stalo se tam něco nahoře?"

,,Ne," odpověděli jsme opět sborově. Cody nechápavě pozvedl ruce do vzduchu.

,,Vážně, řekněte mi to," založil si ruce na prsou.

,,Ne," řekl Justin a já jsem mlčela. 

,,Dobře, nebudu dráždit hady bosou nohou," převrátil očima a povzdychl si. ,,Platí pořád ta druhá atrakce?" podíval se Cody na Justina. Justin jen přikývl.

Cody nás opět zavezl do přístavu, kde si pro něco musel odskočit. Na lodi jsme tak nyní byli sami.

,,Hele Nicole," prolomil Justin hrobové ticho, ale já ho musela přerušit.

,,Ne, Justine. Nic neříkej. Nic jsem tak nemyslela. Mám Jaxona. Vůbec nevím, na co jsem myslela. Prostě na to zapomeň. Zapomeň na to, že jsem to řekla. Nikdy si nic takového neslyšel a nehodlám se o tom bavit," chrlila jsem ze sebe jedno slovo za druhým.

,,Ale já jsem to slyšel a chci se o tom bavit a byl bych rád-" začal mluvit, ale já ho musela opět přerušit, protože jak jsem řekla, nehodlám a fakt nechci to řešit teď a tady. A vlastně vůbec nikdy.

,,Jsi hluchej?! Řekla jsem, že se nechci o tom bavit!" rozhodila jsem rukama.

,,Ale Nicole, prosím-"

,,Dost!" byla jsem naštvaná. Přišel Cody i s prknem. Vypadalo to jako prkno na snowboard, ale nebylo to úplně to samé. 

Když ještě máma byla na světě, tak jsme jezdívali na hory, celá rodina. Rodiče lyžovali od doby co se poznali a tak bylo dobré, abych se to naučila i já. Když jsem byla ve škole a jeli jsme na lyžařský kurz, většina spolužáků měla s sebou snowboard a chtěla jsem se to naučit. Ale už nebylo moc příležitostí. Mám jenom základy, protože když jsem byla starší, rodiče začali mít mezi sebou problémy. No a skončilo to máminou smrtí a nikam jsme nejeli. Tudíž mám jen základy na snowboardu a tohle mi moc nepůjde.

,,Kdo půjde první?" zeptal se nás Cody.

,,Nicole," prohlásil Justin, ,,Je to oslavenkyně, tak má přednost," falešně se na mě usmál. Posadila jsem se na molo a obula si boty na to prkno. Cody mi dal do ruky provaz, který se budu držet, abych nespadla. No, to mě moc dobře nezná. Já padám i když chodím. Natož jezdím po vodě.

,,Připravená?" nejistě jsem kývla. ,,Justine budeš jí hlídat a když spadne, hned mi řekni. Já budu řídit a musím se dívat dopředu. Samozřejmě Tě Nicole budu občas kontrolovat v zrcátkách," usmál se na mě, ale mě přesto nějak neuklidnilo, že mě má kontrolovat Justin. Určitě až spadnu, tak se nebude dívat. No a teď mám pocit, že jsem to zakřikla.

Cody se na mě naposledy podíval a pak se pomalu rozjel. Já zatím seděla na místě, ale pak to semnou škublo a já se rozjela. Hned jsem spadla. Cody říkal, že ty rozjezdy budou těžší, ale že pak budu mít ten obrat v nohách. Spadla jsem ještě třikrát, ale pak už jsem se držela.

,,Jooo! Držím se," usmála jsem se a balancovala jsem. Pomaličku jsem jezdila přes vlny ze strany do strany. Cody trochu zrychlil a tak jsem se zase držela ve středu. Ukázal na mě palec vztyčený vzhůru, jestli jsem v pohodě a tak jsem to ukázala taky. S obtíží, protože jsem nechtěla spadnout. Cody zase přidal a začal s loďkou zatáčet.

,,Whaaaa," zaječela jsem, když jsem se moc naklonila tam. ,,Whaaaaa," zaječela jsem zase když jsem se nakláněla zpět. Najednou byly vlny větší, protože se zvednul vítr. Jakoby mě to chtělo shodit urgentně do vody. Cody stále přidával na rychlosti, takže teď už jsem si to fakt po vodě svištěla. Byl přede mnou skokanský můstek.

,,Nenene! Tam nejedeme!"

Doufala jsem, že si Cody dělá srandu a ví že na to nejsem připravená a tak jsem se snažila na ně zakřičet. Když jsem se podívala na Justina, tak ten se díval kolem sebe, ale na mě ne. Má na mě dohlížet sakra! To je určitě pomsta. Skokánek byl blíž a blíž a když jsme na něj najížděli, zatočila jsem, ale dost jsem se uhodila o jeho hranu. Byl to šok a tak jsem se pustila a spadla jsem do vody. Vynořila jsem se a začala jsem skučet bolestí. Cody a Justin jeli dál a ani si nevšimli, že tam nejsem.

,,Hej!" snažila jsem se zvednout ruce a zamávat, ale bolest mého boku to neumožnila. Teď jsem tu sama, na moři, kde můžou být žraloci! Ze žraloků mám panickou hrůzu. Vyškrábala jsem se trochu na ten můstek, abych se měla kde opřít a snažila jsem se zůstat v klidu a zhluboka dýchat. Moje snažení bylo marné. 

,,Oni se vrátí. Oni se vrátí, buď v klidu, vrátí se pro tebe, neboj," opakovala jsem si nahlas. 

Z POHLEDU JUSTINA

Miluje mě? Proč to řekla? Ale řekla, že mě taky miluje, tudíž si musela myslet, že jí říkám že jí miluju místo, že miluju ten pocit být ve vzduchu a dívat se na pobřeží. Ale jestli mě miluje, tak pak moje kroky k sázce můžou být jednoduché. I když mě dosti seřvala, když jsem se jí na to zeptal. Nevím, co si o tom mám myslet. A vůbec, jak mám s ní teď navázat konverzaci, když mě odbíjí a chováme se k sobě jak vzteklí psi. 

Nechtěl jsem jí nějak tím ublížit a nechci, aby si myslela, že jsem jí na to prkno poslal schválně jako první. Při zmínce o prkně jsem se na ní chtěl podívat, ale ona tam nebyla!

,,Cody! Zastav!" okamžitě jsem začal křičet a přešel jsem k němu.

,,Co je?" podíval se na mě zmateně.

,,Nicole! Pustila se!" ukázal jsem na pusté moře za námi.

,,Kdy?! Proč si mě nezastavil dřív?" nechápavě se na mě díval.

,,Tak trošku jsem se zamyslel a nedíval jsem se na ni. Omlouvám se," poškrábal jsem se na zátylku.

,,Mně se neomlouvej, budeš mít Nicole co vysvětlovat. Každopádně musíme se vrátit a zjistit kde je." Cody to okamžitě to otočil a rychle jel nazpátek. Každej jsme se dívali na jinou stranu a hledali nějakou hlavu s žlutou vestou ve vodě.

,,Zpomal!" zakřičel jsem na něj. ,,Musíme zpomalit, abychom ji náhodou nepřehlédli. A potřebujeme ji slyšet, když na nás bude křičet, ale to by nešlo, když nám bude řvát motor." Cody přikývl a tak jsme jeli pomalu a rozhlíželi jsme se.

Cítím se tak špatně. Nedával jsem na ni pozor a kdo ví, kde teď je. Proboha, snad ji najdeme. Neodpustil bych si, kdyby se jí něco stalo. Bože, já jsem takovej kretén!

Blížili jsme se ke skokánku, kde sem už nedával pozor na Nicole. Ani jsem nevěděl, jestli na něj Cody najížděl nebo ne, ale myslím, že jsme u něj byli dost blízko. Byli jsme od skokánku 15 metrů a já nic neviděl. Tak jsme jeli pomalu dál.

,,Hej!" zbytřil jsem.

,,Vypni motor úplně Cody!" plácl jsem ho po ruce.

,,Tady jsem! Cody, Justine!" otočil jsem se za zvukem a viděl jsem Nicole v plavkách na skokánku, jak tam bezmocně sedí.

,,Támhle!" ukázal jsem Codymu kam má jet. Bože, ta mě zabije. 

Připravoval jsem se na to, jak mě seřve, že jsem na ní nedával pozor, což bych se jí nedivil, ale když jsme k ní přijeli neřekla ani slovo.

,,Nicole moc se omlouvám," klekl jsem si k ní a chytl jsem ji za ruku. ,,Omlouvám se, že jsem se nedíval, moc mě to mrzí," sedl jsem si k ní a chtěl jsem jí obejmout, ale sykla. Nechápavě jsem se na ní podíval a podíval jsem se na její levý bok. Měla tam škrábanec a tvořila se tam obrovská modřina. Proboha, za to můžu já!

,,Cody, asi tu nemáš dezinfekci že?" zeptal jsem se ho.

,,Měla by být v kufru od lodě, teda pod sedačkou by mohla být, ale nejsem si jist. Dezinfekci opravdu nepoužívám," zasmál se, ale pak se na mě tak divně podíval. ,,Proč vlastně?" podívali jsme se směrem k Nicole a on viděl její modřinu. ,,Ty seš takovej debil Justine." Přikývl jsem a opatrně jsme Nicole položil  na zem. Z pod sedačky jsem vytáhl lékárničku a díky Bohu, byla tam dezinfekce. Opatrně jsem jí ten bok nastříkal.

,,Mám panickou hrůzu z žraloků Justine a být sama na moři je pro mě smrt," promluvila Nicole. 

,,Moc se omlouvám, už se to nestane. Teď pojedeme domů, převlékneme se, dáme si oběd na hezkém místě nebo můžeme klidně i tady na pláži a už slibuju, dneska žádné moře ani adrenalin," pohladil jsem ji po ruce a ona se usmála.

,,Dobře, děkuju," objal jsem ji a mně se trošku ulevilo. Teď už ji mám u sebe a budu na ni dávat pozor.

Dojeli jsme opět do přístavu, poděkovali jsme Codymu za plavbu a s Nicole jsme se odebrali do otevřené restaurace na pláži. 

,,Na co máš chuť?"

,,Asi si dám kuře se Caesar salátem a ty?" usmála se na mě Nicole. 

,,To samé," oplatil jsem jí úsměv. ,,Tak jaké to bylo na tom prkně? Teda až na ten incident, za kterej se ještě jednou hluboce omlouvám."

,,Líbilo se mi to moc i když jsem se prvně bála na to stoupnout. Je to podobné jako snowboard, ale ve snowboardingu mám jenom základy, protože když jsem byla menší tak jsem lyžovala. Něco jsem odkoukala od ostatních, ale něco jsem se nějak sama naučila. Co ty? Lyže nebo snowboard?"

,,Snowboard, jedině snowboard. Jezdíme nebo teda jezdili jsme s rodičema každej rok v zimě, protože jsme celkově sportovně založená rodina, ale jak jsme dospívali tak jsme jezdili spíš s kámošema a ne s rodičema. Klidně pokud budeš někdy chtít něco víc naučit, tak stačí říct. Já jsem mistr," zasmáli jsme se oba. ,,Ale teď vážně, klidně si můžeme někdy zajet někam do hor. Můžeme i s klukama, když budeš chtít." Nicole přikývla a přišel číšník. Řekli jsme mu, co bychom si rádi dali a odešel.

Chvilku jsme se dívali na pláž, jak děti všude pobíhají a na příboj vln ke břehu. Najednou ten krásný moment přerušilo zvonění telefonu. Ihned jsem si prohrabal kapsy, ale můj to nebyl.

,,Omluv mě prosím," Nicole vstala do stolu a odešla. Seděl jsem tam sám a díval jsem se na ní jak s někým telefonuje. Jelikož byla jen v plavkách a měla přes sebe kratší bílou košili, měl jsem úžasný výhled na její nohy. Tak jestli se mi teď nepostaví tak jsem vadnej. Díval jsem se na ní ještě chvilku a pak jsem si položil ruku na kalhoty, protože se mi moje nářadí začalo zvedat.

Přišel číšník s naším jídlem a tak jsem nevěděl, jestli mám čekat na Nicole nebo začít jíst. Nakonec jsem začal jíst, protože jsem měl hlad a chtěl jsem to jíst teplé. Měl jsem polovinu snědenou, když se Nicole vrátila.

,,Můžeme pak prosím zajet na letiště?" začala rychle jíst.

,,Jo, jasně proč?" udiveně jsem se na ní podíval. Jídlo do sebe házela vcelku rychle.

,,Jaxon odlétá někam pryč a má pro mě překvapení," rozzářily se jí oči.

,,Dobře, ale tak se v klidu najez. Bude Ti jinak zle." Nicole se po mých slovech přestala přejídat a jedla normálně. Když jsme dojedli, tak jsem zaplatil a šli jsme k autu. Teda já šel, Nicole šla rychlým krokem. Ach jo, upřímně mě to štve. Měl to být Nicole a můj den. Já jsem ji chtěl obšťastnit. I když mám pro ní překvapení, které ji nadchne.

Vyjeli jsme a jel jsem rychle, ať to vůbec stihneme a pak máme více času pro sebe. Dorazil jsem a Nicole volala Jaxonovi u jakého terminálu je a kde přesně stojí. Nicole jsem vysadil a mezitím jsem někde zaparkoval. Šel jsem pomalu dovnitř a hned naproti mě stál obrovský dav lidí. Tak vím, kde mám hledat.

Nějak jsem se protlačil mezi lidma a viděl jsem obrovský puget růží, který Nicole držela v ruce a pak Jaxona, který tam klečel a hrál ji na kytaru All Of Me. Jak dojemné. Nicole stekla slza po tváři. To jsem nemohl vidět. Okamžitě jsem musel na vzduch. 

Vyběhl jsem ven a zakřičel jsem si: ,,Arrrrghh! Co dělám kurva špatně, že chce pořád jeho?!" Lidi se na mě dívali jako na blázna. Šel jsem k autu a sedl jsem si a čekal, až se vrátí. Mezitím jsem si nahlas pustil hudbu a nadával jsem na to, kde dělám kurva chybu.

,,Já ji dostanu. Bude moje!"

Další část je tu! Jaké máte pocity či připomínky? Snad se Vám část líbila a chtěla bych se zeptat, co si myslíte, že se bude v příběhu odehrávat dál? Potěší mě Vaše názory v komentářích ♥ Děkuju za veškerý ohlas, vote a názor. Jste pro mě inspirace a motivace v psaní! 

ČTI!: Malý spoiler do příští části. Potřebuju vybrat chlapecké jméno pro PSA (zlatý retrívr). Mám nějaké možnosti, tak kdybyste mi do komentářů napsali, které se vám líbí nejvíce:

1. Buddy

2. Sparky

3. Charlie

4. Sammy

Děkuju Vám moc! ♥