Z POHLEDU NICOLE

Přijde polibek? Ne, odtáhl se a usmíval se. Díkybohu, že se nic nestalo, protože mám Jaxona, který mi mimochodem ještě nenapsal, z čehož jsem trochu smutná, ale věřím, že se ještě ozve. Ale neříkám, že kdybych nikoho neměla tak bych nechtěla políbit jeho rty. Ale už dlouho se mi neozval, tak pět dní jsme se už neviděli.

,,Dal bych si snídani někde ve městě, tak vyrazíme ne?" Přikývla jsem. Ohlédla jsem se na kuchyňský pult, zda tam jsou moje klíče. Vím, že si je bral Justin, ale kam je dával to nevím. Podívala jsem se na něj a ten už stál u dveří s dlaní položenou na medvědovi.

,,Tak tohle jsou goals!" zasmála jsem se a běžela jsem obejmout méďu. ,,Tak na plyšové dárečky bych si zvykla klidně hned." Dívala jsem se medvědovi do očí a prostě. Každý chce přece velkého plyšového medvěda, který Vám bude dělat společnost, když jste šťastní a chcete někomu povídat o Vašich skvělých zážitcích nebo když jste sami a je Vám smutno, tak méďa je tu pro Vás kdykoliv. Nikam neuteče a bude Vám naslouchat.

,,Děkuju moc, teď mi určitě každá holka závidí," zasmáli jsme se s Justinem. ,,Vyfotíš mě, prosím?" Justin vytáhl svůj telefon a já pevně objala medvídka, dala jsem mu i pusu. To víte, musím to dát na instagram. Usmála jsem se své představě jak budu večer upravovat fotky a zase se mi budou líbit všechny efekty.

,,Můžeme už jít? Umírám hlady a ty určitě přemýšlíš nad fotkama, že mám pravdu?" založil si ruce na prsou. Zvedla jsem ruce vzhůru na náznak, že se vzdávám a má pravdu. Tak jsem ho rychle čapla za ruku, vzala jsem klíče a utíkali jsme dolů k autu. Justin mi jako gentleman otevřel dveře od auta. Teď je mi vážně líto, že narozeniny nemám častěji. Tohle je jak mít Vánoce v létě. Letní Vánoce.

* * *

,,Dám si palačinky s jahodami a nutellou," řekl číšníkovi.

,,Já si dám pomerančový džus, taky palačinku s nutellou a jahodami, máslový croissant a vajíčko na měkko, prosím," koukali na mě jak na blázna, ,,jo a abych nezapomněla, tak k tomu vajíčku opečený chleba. Děkuju," usmívala jsem se jako sluníčko. Číšník ještě zapisoval moji objednávku a jeho výraz v očích byl jasný. Miluju jídlo, jako každý druhý na této planetě.

,,Nemám tolik peněz u sebe, abych to zaplatil," podíval se na mě zahanbeně Justin. Jenom jsem trochu vykulila oči.

,,Ježiš promiň, já tu svojí objednávku hned zruším. Měl si to říct!" už jsem se chtěla zvednout ze židle a vyletět jako raketa k číšníkovi, ale Justin se začal smát. Nechápavě jsem se podívala a on vytáhl desítky tisíc bankovek. Okamžitě jsem se usadila a řekla mu, ať to hnedka schová. Nepotřebuju být přepadena bandou puberťáků, kteří by ty peníze využili pro koupení drog.

,,Pověz mi, Justine," zeptala jsem se ho s plnou pusou, ,,co budeme dneska ještě dělat?" polkla jsem a sousto palačinky jsem zapila džusem.

,,Víš, že je to překvapení, to za prvé. A za druhé, nemluví se s plnou pusou," mrknul na mě. Na chvíli bylo ticho a v klidu jsme oba jedli, než Justin prolomil to, poněkud už trapné, ticho.

,,Volal Ti Jaxon?" Zavrtěla jsem hlavou a při té myšlence jsem byla trochu smutná. Je to můj kluk a moc ho asi nezajímám, třeba má někoho jiného. ,,Promiň, vidím, že Tě to zasáhlo. Nebudeme si tím kazit den ano? Máš narozeniny a čeká Tě ještě mnoho překvapení," usmál se.

Dojedli jsme snídani a vydali jsme se na další dobrodružství. Opravdu jsem Justinovi vděčná, že mi on dnes dělá společnost a dělá moje narozeniny speciální.

Z POHLEDU JUSTINA

Po snídani jsem měl další překvapení pro Nicole a tak jsem sedli do auta.

,,Máš chuť na dobrodružství nebo něco klidnějšího?" zeptal sem se Nicole a koutkem oka jsem viděl, že se na mě dívá a přemýšlí.

,,Nějaké to dobrodružství by neuškodilo, i když jsme před chvíli snídali, takže-" hned jsem ji přerušil.

,,Dobře, takže dobrodružství, stejně nemáš na výběr. I kdyby sis vybrala to druhé, měla bys smůlu," zasmál jsem se. Na to Nicole udělala naštvaný výraz.

,,Hele!" plácla mě po ruce. ,,Kdo tu má dneska narozeniny, hm? Přece já, takže den a rozhodnutí by měly být podle mě," založila si ruce na prsou. Jenom jsem pohodil rameny a přidal jsem na rychlosti. Mířil jsem na letiště. Mám připravený seskok padákem. Vždycky jsem to chtěl zkusit, ale nechtěl jsem do toho jít sám, a tak teď je to skvělá příležitost. Pro nás oba.

Vjel jsem do areálu letištního provozu, přičemž se Nicole trochu zavrtěla na sedačce. Viděl jsem, že se bojí, co přijde. Chytl jsem ji za ruku a uklidnil jí: ,,Neboj, všechno bude v pořádku. Je to bezpečné."

,,Co mě jako čeká?!" stiskla mou ruku.

,,Nech se překvapit," usmál jsem se a zaparkoval jsem. Nicole mě držela za ruku a s ní v závěsu jsem šel pomalým krokem k malému letadlu.

,,Do toho nevlezu, Justine!" Přitáhl jsem si ji k sobě a do ucha jsem jí zašeptal: ,,Neboj se, jsem tu s tebou. Nenechám nikoho Ti ublížit." Cítil jsem že se uvolnila trochu. ,,Tak pojď."

Před naším letadlem čekali naši lektoři, kteří nás budou mít zavěšený. Upřímně, trochu se bojím, ale moc to nechci dávat najevo. Dokonce se účastnil ještě jeden mladý pár. Ta holka byla plná adrenalinu, zatím co její přítel už teď potřeboval blicí pytlík.

,,Připraveni?" zeptali se nás a my nastoupili všichni do letadla. Oblékli jsme si veškerou soupravu, kterou nám dali a letadlo vzlétlo.

,,Nejsem připravená, musíš skočit sám," Nicole se na mě se smutnýma očima podívala.

,,Jedeme v tom společně," usmál jsme se.

,,Letadlo je v dostatečné výšce. Můžete otevřít postranní dveře." řekl pilot letadla a my věděli, že teď nebo nikdy. Obou dvou se nám do toho právě v tuto chvíli nechtělo, ale až to bude za námi, budeme na to hodně dlouho vzpomínat.

,,Kdo jde první?" zeptali se nás instruktoři. Nikdo ani nepromluvil, ale nakonec jsem zvedl ruku.

,,Buď opatrnej!" Nicole prohlásila. Sedl jsem si spolu se svým instruktorem na kraj letadla a on mě k sobě připoutal.

,,Až budeme moct, tak řekněte."

,,Můžeme! Woooooaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaah!" Skočili jsme. Rychlost byla obrovská a vítr mi úplně demoloval obličej. Nemohl jsem si ani tolik zařvat, protože mi náraz větru hned roztáhl pusu. Bylo to nepříjemné, ale zážitek úžasný. První jsme se otáčeli stále dokola, ale můj lektor to stabilizoval a pak jsme se přetočili na záda a viděl jsem jak letí Nicole. Doslova létala. Vypadala úžasně. Tak ladně létali dohromady a ten zářivý úsměv se na jejích rtech viděl z jakékoliv dálky. Dostali se k nám blíže a tak jsme se mohli alespoň na malý moment chytnout. Klesali jsme hodně rychle a tak při určité výšce jsme museli roztáhnout padák. Bylo to nepříjemné škubnutí, ale nakonec ten výhled na město byl úžasný. Připadal jsem si jak pták.

Po nějaké chvíli jsme se dostali na zem a sotva jsem stál. Moje nohy byly jak z gumy, to samé platí i u Nicole. Vlasy jsme měli zacuchané a stály na všechny strany, což bylo vtipné.

,,Páni, to byl zážitek! Šla bych znovu! Děkuju moc, Jussi." Jussi? Tak mi ještě nikdy neřekla, věřím tedy, že je opravdu ráda za tuto adrenalinovou vzpomínku.

,,Není ti zle nebo tak?" ujistil jsem se, jelikož jsme měli snídani asi před dvěma hodinami.

,,Absolutně v pořádku," usmívala se od ucha k uchu, ,,Vlastně víc než v pořádku. Mám se přímo skvěle!" zajásala. Opět jsme se převlékli do svého oblečení a šli jsme k mému autu.

,,Tak co, dáme si další kolo adrenalinu?" podíval jsem se na Nicole, když jsme si sedli do auta. Podívala se na mě uličnickým pohledem.

,,Nooo, upřímně na adrenalin nejsem," poškrábala se za krkem, ,,ale tohle mě doslova nakoplo! Jedem!" zakřičela a tleskla. Tak tenhle přístup se mi líbí. Miluju holky, které jsou rády do něčeho nového.

,,Měla bys nějaké speciální přání, co bys teď chtěla podniknout? Nebo se radši necháš překvapit a velení předáš mně?" řekl jsem a rychle jsem se na ni podíval, abych viděl její tvář, ale pak jsem se dál věnoval silnici před sebou.
Chvíli přemýšlela a dělala jakože neví, ale já jsem věděl, že své rozhodnutí už zná.

,,Tak když mám ty narozeniny, tak se nechám překvapit. Dokonce i ráda se nechám překvapit." Tyhle slova mě zahřála u srdce, protože jsem věděl, že si ji začínám získávat.

,,Tak doufám, že ti nevadí slaná voda," mrknul jsem na ni a vyjel jsem směrem k pobřeží. Nevím, co si ji bude líbit víc, ale když bude chtít zkusit obojí, tak můžeme.

Cesta dál pokračovala v tichosti a upřímně, i já jsem se těšil. Venku bylo horko a sedět v autě, i když má klimatizaci, tak je to vyčerpávající.

Dojeli jsme k pláži, tam jsem někde nechal auto a šli jsme za mým kamarádem, který nás bude doprovázet. 

,,Ahoj Cody, máš se?" dali jsme si pěstí na pozdrav a on přikývl. ,,Tohle je Nicole, dnešní oslavenkyně aneb ta, pro kterou jsem toto zařídil."

,,Tak ty si ta Nicole, o které Justin tak básní. Ten anděl, na kterého jen pohlédneš a srdce Ti vyskočí z hrudi. Ty oči, ve kterých plaveš jak v čokoládě. Ten úsměv, který uvidíš na míle daleko. Nedivím se, že Justin o tobě říká samé krásné věci, protože jak tak vidím je to pravda. Minule se dokonce i zmínil, že se asi zamiloval, tak to Vám přeju. Schvaluju Ti ji bro," dokončil Cody svůj monolog a mně jen spadla brada až snad pod povrch Země až do jeho samotného jádra. Co to právě řekl?! Podíval jsem se pouhým okem na Nicole, která už mě propalovala pohledem. Byl jsem červenej snad až na zadku. Bylo hrobové ticho, dokud ho nepřerušil Cody hlasitým smíchem.

,,Hahahahah, ty Vaše výrazy! Tohle jsem měl natočit. Měli jste se vidět," smál se tak moc, že dostával křeče do břicha. Dobře Ti tak zmetku. Já jsem cítil pocit uvolnění a konečně jsem se mohl nadechnout. Jakoby mě někdo celou dobu dusil a teď jsem se mohl nadechnout. Bože, takový  šoky po ránu. I když, mě by to nemělo ani tak vykolejit po tom adrenalinu ze skákání z letadla. 

,,Přejdeme rovnou k akci ne?" falešně jsem se na Codyho usmál a plácl jsem ho po rameni. Ruku jsem tam nechal položenou a úplně jsem mu zaryl prsty do ramene, ať do příště ví, že ze mě si srandu dělat rozhodně nebude. 

,,Jasně, jasně," zčervenal, ,,jdeme na to".

Nicole nevěděla o co ještě půjde a i když se mě na to ptala, nic jsem ji neprozradil. Chci, aby to překvapení až do posledního momentu. Přešli jsme ke Codyho lodi, kde už bylo vše nachystané. Když Nicole viděla padák v lodi, začalo jí docházet o co půjde.

,,Paragliding?" vypadala trošku vystrašeně, ale horší jak skok z letadla to rozhodně není.

,,Jo, přesně tak. Teď si dáme relax, menší vyhlídku a pak přijde něco u čeho se zapotíš," mrknul jsem na ni. Dál jsme postupovali podle pokynů Codyho. Nastoupili jsme do lodě, on nás zavezl dál od břehu a navlékli jsme se do padáku. Pak jsme museli do vody a Cody se s námi rozjel. 

Postupně jsme stoupali výš a výš, až jsme byli v dostatečné výšce. Ohlédli jsme se doprava a celé pobřeží jsme měli jako na dlani. Bylo to nádherné. 

Jelikož jsme letěli dost vysokou rychlostí, tak to bylo nahoře ohlušující, tak jsem musel na Nicole zakřičet.

,,Nádherné že? Miluju to!"

,,Taky tě miluju!" zakřičela Nicole.

Co?!

Další část, juhůů! No uvidíme, jestli se někdo ozve po delší době. Mám jarní prázdniny tak bych mohla ještě nějaké části napsat, co říkáte? Justinův pohled byl o hodně delší než Nicole, tak snad Vám to nevadí. Příště zkusím napsat pohled Nicole stejně jako Justinův. Část jsem asi neplánovala tak dlouhou, ale je to takové menší omluvení za mojí absenci na wattpadu. Pokud Vás část zaujala nebo nějak pobavila, dejte mi to vědět a já se pokusím napsat další část brzo/soon :D Ne, opravdu se posnažím. Přeju hezký zbytek dne a mám Vás moc ráda a děkuju za všechny votes a komentáře ♥