Z POHLEDU NICOLE

,,Co na to říkáš, Justine?" otočila jsem se na něj, kterej si zrovna podával ruku s paní Beansovou. Přešel ke mně a podíval se z okna.

,,Je tu hezké," usmál se na mě.

,,Tak nashledanou, snad se Vám tu bude bydlet dobře!" řekla paní Beansová.

,,Počkat, nemám klíče," zarazila jsem ji. Pokud odejde, nevím, jak tu potom zamknout. Ale místo jakkékoliv odpovědi mi byly hozeny klíče. S nechápavým pohledem jsem se podívala na Justina a ten se jen usmíval.

,,Justine?" neodpovídal. ,,Justine? Cos udělal?" dívala jsem se na něj přísným pohledem.

,,Všechno nejlepší!" objal mě.

,,P-počkat co? Já mám narozeniny až za dva dny, nerozumím tomu," pokroutila jsem hlavou.

,,Můžeš se nastěhovat, zaplatil jsem to," usmíval se dál, zatímco mě koutky úst poklesly.

,,Cože?!" vydala jsem ze sebe potichu. ,,Justine, ale tohle jsem já nechtěla. Proto jsem chtěla začít od začátku. Jako holka, která si na vše může vydělat a zvládne všechno sama," povzdychla jsem si.

,,Po narozeninách si plať co chceš a sama, do té doby mi dovol Ti dělat radost," řekl a udělal psí pohled. Ne, nedostane mě na to. Možná. Sakra.

,,Dělám to nerada, ale prosím, pokud něco chystáš, chci, aby to bylo malé drobné. Žádné ohňostroje, nevdávám se, dobře?" zasmála jsem se při pomyšlení na svatbu.

,,Hmm, ohňostroje, to je nápad!" vyhrkl, hodila jsem po něm otrávený pohled a pak jsme se oba začali smát.

,,Pomůžeš mi vymalovat?" zeptala jsem se ho po nějaké době, co jsme se spolu bavili a smáli jsme se.

,,Jasně, kdy?"

,,Teď, pojedeme koupit barvy," popadla jsem ho za ruku a vláčela jsem ho ven. Nestíhal ani nic říkat, jen jsem ho táhla za sebou.

,,Jo, ale jeď ještě ke mně. Musím si skočit pro peníze," Justin chtěl něco říct, ale já ho přerušila. ,,Shhh, ne teď žádné placení," usmála jsem se a on jel přímo k mému starému domu. Je to tak krásné říkat tomu starý byt. Už nikdy se nebudu muset vracet k zlým vzpomínkám.

Justin zastavil, rychle jsem vyběhla ke mně do pokoje, kde jsem si vzala peníze z obálky, které měl být původně na kauzu bytu. Nyní mám ale o starost méně a můžu začít se zařizováním bytu hned. Když jsem byla v pokoji, vzpomněla jsem si na deník pod polštářem. Musím zjistit tajemství, kdo vlastně je mým otcem. Nevím, co mám dělat dřív. I když nevím, kdo je můj otec a můj kluk odjíždí někam pryč, ale vyrovnávají to pozitiva. Ten debilní člověk, který mě mlátil už nemá právo na mě sáhnout. Už jsem prakticky dospělá a budu mít svůj vlastní byt! A k tomu Justin se chová ke mně hezky. Teda choval se skoro vždy.

Pamatuju si jak mě ten zmrzlinář chtěl svést, ale on přiběhl a pomohl mi. Řekla jsem mu, že se nic nestalo, přitom to ve mně jásalo, že se takto zachoval. Slyšela jsem zatroubení venku. Sakra, moc jsem se zamyslela. Vyběhla jsem ven a skočila jsem do auta.

,,Můžeme?" zasmál se.

,,Jó, promiň, zamyslela jsem se," zasmála jsem se taky.

,,Nad čím?" vyjel.

,,Víš jak jsme tehdy byli na té zmrzlině?" podívala jsem se na něj a asi moc nechápal, ,,jak mě ten zmrzlinář chtěl svést," teď už věděl, a tak přikývl. ,,Děkuju, že ses tak zachoval, vážím si toho," pohladila jsem ho po ruce. Možná to bylo ukvapené gesto, ale cítila jsem to tak.

Zaparkovali jsme na parkovišti před Home Mart, kde najdete všechno, co souvisí s domáctností. Hned jsem se rozeběhla dovnitř. Stejně jsem chtěla tak kýl či dva kýble s bílou barvou. Chci to mít jednoduché, ale zároveň zajímavé. Tudíž to pak doladím samolepkama na zeď nebo to vyzdobím obrazy.

Z POHLEDU JUSTINA

,,Páni, je tu několik odstínů bílé, to jsem fakt nevěděl," koukal jsem jak debil na tři kýble s bílou barvou. Všechny ty, pro mě stejné barvy, bily do očí, že jsem si je musel promnout a podívat se jinam. Přišla Nicole, jednu vzala za ucho a mě řekla ať vezmu další kýbl.

,,Jak víš, že je to ta správná bílá?" podivil jsem se.

,,Je to tam napsané," zasmála se.

,,Už jdeme k pokladně?" zakvílel jsem. Měl jsem hlad a když mám hlad, jsem otrávenej.

,,Chtěla bych se ještě podívat na nábytek, nevadí?" otočila se s úsměvem na mě, ale když viděla můj výraz, hned ji úsměv přešel. ,,Nebo to necháme být, zajdu si sem večer."

,,Nemáš auto."

,,Stále existuje městská doprava. Pojď, jdeme k pokladně," vzala mě za loket. Nicole to tentokrát zaplatila, protože na tom trvala. Ani jsem netušil kolik taková barva může stát. Vydělávaj kde se dá. Barvy jsme hodili do auta a já dostal nápad.

,,Hele, nemáš hlad?" podíval jsem se na Nicole, která si dávala pás.

,,Jo, celkem umírám hladem," zasmála se, protože ji v ten moment zakručelo v břiše.

,,Buď se můžeme jet někam najíst nebo si můžeme něco objednat a sníst si to v tvém novém bytě. Nový začátek, to se musí oslavit společně s jídlem," mrknul sem na ni.

,,Svatá pravda. Objednala bych si pizzu a čínu. Jídla není nikdy dost," řekla, ,,jo a ještě bychom si teď mohli skočit pro nějaký šampaňský. Bez něj by to nebylo ono. Může být i něco tvrdšího," zasmála se. Sakra holka, tvoje nápady žeru!

,,Vyrazíme!" nastartoval jsem a jel jsem k nejbližšímu supermarketu, kde jsme si nakonec koupili ještě brambůrky, zmrzlinu, čokoládu a cibuli. Hodila jí tam Nicole, takže já za to nemůžu! Jeli jsme zpět do jejího bytu, kde jsme všechno hodili do lednice. Teda až na bramůrky. Já jsem obědnal čínu a pizzu a s Nicole jsme začali debatovat, co jako první začneme malovat.

,,Ložnice je základ," řekl jsem ,,teda, pokud víš, co myslím," podíval jsem se na ní svůdně.

,,Ty úchyláku! Kuchyň je základ. Tam budu trávit většinu času. Teda budu mít většinu času hlavu v lednici, nic víc," zasmála se. Ach, ten její kouzelný smích. Nikdy se nesmála krásněji než teď.

,,To ale budeme muset odpojit lednici a odsunout skříňky, teda pokud to vůbec jde," přemístili jsme se do kuchyně a snažili jsme se odsunout skříňky a šlo to. ,,Paráda."

,,Hmm, tak to vidím na první rekonstrukci, protože chci, aby to tam bylo přidělané a aby se to nedalo odsouvat," dala si Nicole ruce v bok. Šla si pro telefon a začala hledat nějaké dělníky, či montéry, když mě pak napadlo.

,,Hele, já mám, teda můj  táta má dobrého kamaráda, kterej je pro mě skoro jako strejda a dřív měl dílnu a tyto služby poskytoval. Teď pracuje na malém letišti, ale myslím, že by mu nevadilo udělat malou výjimku. Když mu pomůžeme a seženeme ještě pár lidí, tak ti všichni budeme moct pomoci s bytek. Můžu mu zavolat teď hned, zda má zítra volno. Dneska vymalujeme, zítra ráno nakoupíme něco a pak se bude montovat, vrtat a tak dále, co ty na to?" zeptal sem se Nicole, která se na mě usmívala od ucha k uchu. Místo odpovědi se rozeběhla mým směrem a skočila na mě.

,,Děkuju, děkuju, děkuju!!" opakovala pořád dokola. Měla obmotané nohy okolo mě a já jsem jí držel, no za zadek..pevný..hah a pevně mě tiskla. Vydržel bych takhle hodiny stát, i když by mě už vše bolelo.

,,Děkuju moc Justine!" odtáhla se a dívala se mi do očí a usmívala se na mě jak sluníčko. Byli jsme od sebe jen kousek. Myslel jsem si, že něco bude, ale místo toho seskočila dolů. Sakra.

Vytáhl jsem telefon z kapsy, abych zavolal Lennymu. Nicole zatím plánovala, kde co bude mít a já volal Lennymu.

,,Prosím?" ozvalo se.

,,Ahoj Lenny, tady Justin, Justin Bieber," zasmál jsem se.

,,Á ahoj chlape, co potřebuješ?" zachraptěl a pak si zakašlal.

,,Neměl bys zítra čas? Víš moje kamarádka se stěhuje do nového bytu a potřebovala by si to tu nějak zařídit a já vím, že si kdybysi měl dílnu. Věřím, že tvoje ruce jsou stále šikovné," zasmál jsem se a on semnou.

,,Jéééjda, to jsem nedělal léta, Justine. Nevím, zda to ještě zvládnu, jsem starej už," zasmál se.

,,Ty a starej? Vždyť ti je dvaačtyřicet, co blázníš! Tebe ještě všechno čeká," podíval jsem se na Nicole, která se tomu lehce smála. Vždyť je to pravda ne?

,,Hele, já fakt nevím."

,,Dostaneš zaplaceno až 600 dolarů, když nám pomůžeš ještě smontovat postel, stůl a tyhle věci. Neboj, závolám kámošům, zda nechtějí příjít a všichni ti pomůžeme," přesvědčoval jsem ho s nadějí v hlase.

,,No dobrá, ale nemám až tolik nářadí," řekl.

,,V pohodě, já to obstarám, tak zítra buď v 9 před bytem v ulici Margo St, dobře?

,,Jasně!"

,,Zatím čau," zavěsil jsem. ,,Tak všechno je domluvené," přišel jsem za Nicole, která se natahovala pro objetí.

,,Díky, díky, můžeme začít malovat," odtáhla se ode mě a začala natírat byt. Já jsem jí začal pomáhat, když se rozezněl zvonek. S Nicole jsme se na sebe podívali pohledem 'Hmm, pěkná melodie..' a šel jsem otevřít dveře. Zaplatil jsem za pizzu a čínu a jídlo odložil na kuchyňský pult.

Vytáhl jsem si opět z kapsy mobil a pustil jsem nějaké písničky. Nicole se jen usmívala, zpívala si a vymalovávala. Já jsem občas taky něco zazpíval, čemuž se Nicole smála. Některé tóny písniček byly vysoké, že mi přeskočil hlas.

*     *     *

,,Hotovo!" zakřičel jsem, když jsem vymaloval poslední stěnu. Nicole zajásala a vběhla pro krabici pizzy a číny.

,,Půl na půl?" zeptala se a já jsem jen přikývl. I když to už bylo vlažné, po té práci to opravdu stálo za to.

,,Proč si kupovala tu cibuli?" zeptal jsem se Nicole, která se přejídala pizzou.

,,Tak mohli jsem si zahrát pantomimu nebo si dát nějaký otázky, abychom se lépe poznali," usmála se.

,,A proč ne?"

A tak jsme s dávali otázky, smáli jsme se a jedli jsme. Musím říct, že den se opravdu povedl. Věděl jsem, že nás toho bude čekat ještě hodně, ale hrozně jsem si užíval přítomnost Nicole. V bytě byla matrace po bývalém majitelovi, tak jsme si na ni s Nicole lehli. Netrvalo to dlouho a usli jsme. Výjimečně jsem se o nic nepokoušel.

*     *     *

,,Justine, vstávej!" někdo semnou třásl. Otevřel jsem oči a nad sebou jsem viděl Nicole. Opřel jsem se o lokty, abych se rozhlédl po místnosti. Pak jsem pohlédl na své tělo a zatápal jsem v paměti. Ne, nespali jsme spolu. ,,Pojď, musíme vyrazit co nejdřív. Chci jet koupit postel, skříň, gauč, psací stůl, stůl a židle, nějaké poličky a doplňky."

,,Na to budeme potřebovat dodávku ne?" zasmál jsem se nad představou, že do svého luxusního auta to nenarvu.

,,Už jsem volala Ryanovi a ten přijede dodávkou," zarazil jsem se při tom jménu. Ryan?!

,,No, to ten den začíná skvěle," padla i hlava opět na matraci.

,,Jo a tuhle matraci chci vyhodit," svalila mě na zem a za rukojeť matrace ji táhla ke dveřím. Jen jsem něco zabrblal a pak jsem se pomalu probíral, když v tom jsem uslyšel klakson.

,,Ryan je tady! Honem Justine!" hnala mě ke dveřím rychle. Nicole zamkla a společně jsme snesli matraci dolů. Tu jsme nechali u popelnic a nastoupili do dodávky.

,,Ahoj," řekli jsme jednohlasně s Nicole. ,,Směr Home Market," řekla Nicole a Ryan udělal gesto kapitána. Nic jsem neříkal, jen jsem koukal z okna a poslouchal rádio. Zaparkovali jsme a rozeběhli jsme se dovnitř.

Nicole dala každému z nás úkol, co přinést. Vždycky jsme jí to ukázali a ona jenom řekla jestli se jí to líbí nebo ne. Byli jsme tak trochu sluhové, ale udělám všechno proto, abych si jí získal.

Po dvou hodinách, co jsme tam šmejdili jsme se sešli u pokladny. Všechno jsme to naskládali do auta a jeli zpátky do bytu, kde už čekal Lenny a byl tam i Fredo a Chaz. Všichni jsme se pozdravili a pustili jsme se do práce.

,,Hej, Chazi, nemáš reprák sebou?"

,,V autě, skočím pro něj," jo, takový lidi mám rád. O hudbu je vždycky postaráno. Chaz byl hned zpátky, a tak jsem zapojil do repráku svůj mobil. Všichni se pustili do práce. Fredo, Ryan a Lenny dělali kuchyň. Já jsem skládal postel a Nicole s Chazem skládali gauč. Teda Nicole mi také pomáhala.

Hodiny ubíhaly opravdu rychle a práce nám šla od ruky. Lenny přivezl nějaká piva, takže o zábavu bylo postaráno. Bavili jsme se dobře a mezi nikým nebyl spor, za což jsem byl rád. Než jsme se nadáli, byly čtyři hodiny odpoledne. Každej se v práci vystřídal a stihli jsme složit téměř všechno. Jediné, co jsme tak úplně nestihli byly židle.

,,Páni, ta postel je úžasná a ta skříň naproti je dokonalá," rozplývala se Nicole, ,,děkuju Vám moc lidi, jste úžasní," každého objala.

,,Nemáš zač, jsem rád, že jsem na stará kolena ještě někomu pomohl," zasmál se Lenny a mys ním.

,,Co takhle zajít někam na obědo-věčeři?" nabídl Chaz a všichni jen souhlasili. Každý si sbalil věci a jeli jsme někam do obchoďáku.

,,Running Sushi?" nabídl Ryan a nikdo neprotestoval. Usadili jsme se, povídali jsme si a jedli. Byl to příjemně strávený večer. Vzpoměl jsem si, že budu muset ještě zařídit nějaké věci ohledně narozenin. Sehnat dárky, abych to nemusel shánět na poslední chvíli.

,,Ha a když jsem byl malej, vsázel jsem se s Justinem, kdo sní víc sushi rolek, samozřejmě jsem vyhrál," zasmál se Ryan a tím mě vzbudil z tranzu.

,,Co to kecáš! Podváděl si! Házel sis je do ubrousku, hajzle," zasmál jsem se taky a všichni semnou. Po hodině žraní jsme málem praskli. Se všemi jsem se rozloučil až na Nicole, tu jsem ještě musel hodit domů.

Obejmul jsem jí na rozloučenou, ale ona mě nechtěla pustit.

,,Justine, je mi to trapný, ale nechceš tady dnes u mě přespat? Jsem trochu z toho nervózní a nesvá," zabořila mi hlavu do hrudě

,,Moc rád, ale ještě si musím něco zařídit, ale mohu se vrátit."

,,Nemůžu jet s tebou?" podívala se mi prosebně do očí.

,,Né, tohle si musím jet zařídit sám," usmál jsem se.

,,Si snad mafián? Jedeš si pro drogy nebo někoho zabít?" zasmála se.

,,No jasně," řekl jsem a ona vykulila oči. Pak jsem se zasmál a ona pochopila, že si dělám legraci. ,,Tak já jedu, za chvíli budu zpátky."

,,Vždyť nemáš klíče."

,,Zazvoním nebo Ti zavolám, že jsem dole," už jsem nasedal do auta a rozjížděl jsem se. Jel jsem zpátky do obchoďáku vybírat dárky pro mojí zítřejší oslavenkyni.

Doufám, že to ještě má smysl..vím, jak to bude dále probíhat a části můžou být dlouhé a pravidelně klidně. Je to jen na Vás, jak to chcete. Byla bych ráda, kdybyste se ozvali do komentářů. Vaše přání a připomínky k příběhu :) Co byste chtěli, aby tam bylo či nebylo. Tak snad se Vám část líbila a ano, dnešní pohled Justina je delší o hodně jak Nicole, ale původně měl být každý pohled 2x, ale přišlo mi to složité potom. Tak snad Vám to až tak nevadí. Přeju krásný večer :3