Blížilo se k desáté hodině ranní, ale chata zela prázdnotou. Všichni ještě byli zalezlí ve svých pokojích. První, kdo se ráno objevil na chodbě, nebyl nikdy jiný než Minho. Nejdříve navštívil koupelnu, kde si opláchl obličej, aby se probudil. Pomalu sešel schody dolů a vystoupil do kuchyně. V břiše mu kručelo hlady. K jeho smůle už ale byla lednička poloprázdná, takže si nemohl moc vybírat. Poslední dva jogurty nechal pro ostatní a sám sáhl po jablku. S myšlenkou toho, že dnes musí nakoupit, se rozešel k oknu. Úlevně vydechl, když si všiml, že konečně přestalo sněžit. Dojedl svou snídani, navlékl se do zimních kalhot a bundy a opustil teplo chaty. Sníh mu sahal až po kolena. Pomalou chůzí se dostal k menší kůlně, odkud stěží vytáhl velkou lopatu. Začal postupně odklízet sníh z cesty.

Mezitím v chatě se probudila další osoba. Jakmile se Felix posadil, jeho žaludek udělal dost nepříjemný kotrmelec. Rychle vstal z postele, přičemž se mu zamotala hlava. Jen zázrakem to nenapálil do zdi a trefil se do dveří. Vrávoravou chůzí došel ke koupelně. Jakmile do ní vstoupil, cítil, jak se mu stáhlo hrdlo. Brzy obsah svého žaludku vyhodil do záchodové mísy. K jeho smůle ne jednou. Kvůli hlasitým krokům a ráně dveří od koupelny se probudil pár spící hned vedle. Dahyun se naštvaně převalila a strčila hlavu pod polštář. Ještě nechtěla vstávat. Changbin, který ji ještě před pár minutami objímal, se zmateně posadil. Promnul si oči a zahleděl se před sebe. Trochu se vyděsil, jakmile zkontroloval čas. Vstal s myšlenkou, že potřebuje navštívit koupelnu. Když však dorazil na chodbu, uslyšel dávivé zvuky, vycházející právě z koupelny.

„Lixi, bože," přiběhl rychle k mladšímu chlapci. Klekl si k němu a položil mu ruku na záda. Blonďák křečovitě svíral záchodovou mísu, očekávaje, co přijde dál. Netrvalo to dlouho a znovu se mu obrátil žaludek vzhůru nohama. Changbin odvrátil pohled. Jemu samému se nedělalo zrovna dvakrát dobře. Přesto u mladšího zůstal. Hladil ho po zádech a druhou rukou namočil ručník studenou vodu, který následně Felixovi přiložil k čelu. Po asi deseti minutách, které blonďákovi připadaly jako věčnost, se jeho zvracení zastavilo. Vyčerpaně se svalil vedle záchodu, zavřel oči a zhluboka dýchal. Snažil se nemyslet na nepříjemnou pachuť v puse. Jeho tvář byla bledá.

„Donesu ti něco k pití, počkej tady," řekl starší a zvedl se ze země. Rychlou chůzí doběhl do kuchyně a do sklenice napustil vodu. Ze skříňky nad ledničkou vyndal dva prášky. Jeden zapil a druhý odnesl blonďákovi, který se za tu dobu nehnul z místa.

„D-Děkuju," promluvil tiše a převzal si prášek a vodu. Ještě chvíli seděl mlčky na zemi, než se s námahou a Changbinovou pomocí zvedl a prohlásil, že si musí dát sprchu. Starší tedy opustil koupelnu, přičemž blonďákovi slíbil, že mu donese čisté oblečení. Changbin se tedy vydal do jeho pokoje, který sdílel s Hyunjinem. Trochu se obával toho, co uvidí. Včera moc dobře slyšel, co tam ti dva prováděli a moc doufal, že Hyunjin bude oblečený, nebo alespoň schovaný pod dekou. Aby řekl pravdu, trochu jim záviděl. Jeho a Dahyunin intimní život teď dost stagnuje. Oba jsou v důležitých ročnících a mají spoustu práce. Zatímco on letos píše bakalářskou práci, Dahyun je v závěrečném ročníku svého oboru. Proto se tolik těšil na Vánoce a následující volno. Changbin opatrně nakoukl do dveří. Vypadalo to, že Hyunjin ještě spal. Přesunul se tedy ke skříni, kterou otevřel a přelétl přes její obsah pohledem. Felix mu řekl, že jeho oblečení je v třetí poličce. Něco posbíral a už chtěl opustit pokoj. Nadskočil, když hned za ním stál Hyunjin.

„Můžeš mi vysvětlit, co děláš?" optal se ho podrážděně svým ranním hlubokým hlasem.

„Felix zvracel, teď šel do sprchy. Poprosil mě, abych mu donesl oblečení," vysvětlit Changbin. Vyšší chlapec si ho změřil pohledem. Nevypadal ale moc nadšeně.

„Donesu mu to sám. Ty můžeš jít za Dahyun," řekl a vzal mu z ruky Felixovo oblečení. Changbin byl z celé situace trochu zmatený, ale přikývl a raději opustil pokoj. Vypadalo to, že Hyunjin nevstal dobrou nohou napřed. Přesunul se do spodního patra, kde si za oknem všiml Minha, jak odklízí sníh. Rychle se šel přioblíknout a vydal se mu pomoc. V chatě to konečně začínalo ožívat. Hyunjin zalezl do koupelny za svým přítelem. Dahyun se konečně probudila, protože ji Changbin vzbudil, když se oblékal do šusťáků. Jediná osoba, která se stále unášela spánkem, byl Jisung. Spokojeně ležel zachumlaný pod dekou, absolutně nevnímaje dění okolo sebe. Do pokoje mu přes záclony pronikalo sluneční světlo a hřálo ho. Venku se udělalo opravdu krásně.

„Kluci, omlouvám se, ale já budu muset jet. Mamka byla na operaci kolene a prý se jí přitížilo. Raději se chci za ní stavit, Yujin to beztak zase neudělá," protočila očima Dahyun. Changbin smutně chápavě přikývl. Věděl o problému, který její matka má a moc doufal, že operace proběhne bez komplikací. Chápal, že ji chce Dahyun vidět, už je v pokročilejším věku. Navíc její starší sestra žije v Mokpu, městě na jihu Koreji a dost daleko od Seoulu. 

„Vezmu si auto, Bine. Svezeš se potom s někým?" optala se svého přítele.

„Vezmu ho," ubezpečil ji Minho. Dívka se usmála a poděkovala mu. Přesunula se do pokoje, aby si mohla zabalit věci a odjet. Mezitím dole v obýváku se sešli skoro všichni obyvatelé dřevěné chaty.

„Musíme nakoupit, jinak nebudeme mít oběd. Hyunjine, pojedeš se mnou?" otočil se nejstarší na osloveného chlapce, který právě dopíjel svůj hrnek kávy. Souhlasil a též se šel doobléknout. Minho totiž chtěl vyjet už teď.

„Jisung ještě spí?" optal se zmateně, když si všiml, že menší chlapec chybí.

„Asi jo. Většinou ho alkohol skolí. Pak je schopný spát až do oběda," usmál se Felix, který hleděl do svého telefonu. Minho přikývl a začal sbírat nádobí z konferenčního stolku. Nedalo mu to ale a s hrnkem teplé kávy, o které se včera Jisung zmínil, že ji má moc rád, se vydal do horního patra. Zaklepal na dveře a vyčkával, jestli se něco ozve. Když se tak nestalo, vzal za kliku a tiše vstoupil do menšího pokoje. Při pohledu na menšího chlapce, který byl zabalený do deky a smotaný do kuličky, kdy mu vykukovaly pouze jeho nafouklé tváře, se málem rozplynul. Položil hrnek na malý stolek a zahleděl se na mladšího. Obával se toho, jestli je v pořádku. Včera vypadal opile, navíc to jsou jen dva dny od jeho ztracení v lese. Co když má horečku? Opatrně, aby ho neprobudil, mu přiložil dlaň na čelo. Oddechl si, horečku rozhodně neměl. Ač svou ruku dal pryč, stále byl skrčený a hleděl na mladšího tvář.

„Bože, co to dělám?" povzdechl si a promnul si obličej. Tohle rozhodně není správné. Neměl by na něho takhle koukat, když spí. Ať už ve své posteli nebo s hlavou na jeho rameni. Ani jedna varianta není správná. Vždyť je mu osmnáct, opakoval si, nech ho být. Měl by koukat po vysokoškolácích jeho věku, ne po středoškolském maturantovi. Vypadá to, že ani spánek mu nepomohl a jeho mysl je stále poblázněna. Pro své vlastní bezpečí opustil pokoj, ve kterém vůbec neměl v plánu setrvat tak dlouho. Když se vrátil dolů, viděl Changbina, jak se loučí se svou přítelkyní a nabádá ji, aby jela opatrně. Ta protočila očima, že řídit umí a věnovala mu pusu na tvář, než zmizela za vchodovými dveřmi. Minho našel Hyunjina již připraveného v obýváku, a tak se též společně vydali k Minhovu autu. Chvíli trvalo, než rozmrazili auto a dostali se na hlavní cestu. Nejbližší obchod byl v Seoraku, což byla cesta na dvacet minut. Minho si všiml, jak Hyunjin pozoruje jejich chatu, která jim postupně mizí z dohledu.

„Děje se něco?" zeptal se. Od rána, co se potkali v obýváku, mu přijde vyšší trochu nabručený. Myslel si, že to bude kocovinou, ale nějak tomu přestává věřit.

„Sere mě, že tam Felix zůstal sám s Changbinem."

„Je tam ještě Jisung," opravil ho, ale vyšší se na něho s pozvednutým obočím otočil.

„Který spí, to je mi k hovnu," řekl podrážděně, což staršího zarazilo. Nějak celou situaci nechápal, čehož si Hyunjin všiml. Naštvaně si povzdechl a opřel se o okénko auta. Byl zvyklý staršímu říkat své strasti. Vlastně to byla jediná osoba, které se mohl vyšší nějakým způsobem vyzpovídat. 

„Sere mě, jak se Changbin furt motá okolo Felixe," přiznal po chvíli ticha. Minho na něho zaraženě pohlédl, stále ale jedním okem hlídal silnici.

„Žárlíš na Changbina, který má přítelkyni?" zeptal se s pobavením v hlase. Hyunjinovi to ale moc vtipné nepřišlo.

„Tak ať se věnuje jí! To je furt: Lixi, chceš to podat? Lixi, není ti zima? Lixi, podíváš se na to se mnou? Lixi, viděl si už tohle? Lixi, jak se máš? Prostě proč?! Nemusí se o něho tak zajímat, no ne?" vypěnil Hyunjin, kterým mávala závist. Přišlo mu to už přes čáru. A představa, že by šel Changbin za jeho přítelem do koupelny, se mu opravdu nelíbila.

„Myslím si, že tam vidíš něco, co není. Changbin je přirozeně přátelský. Chce, aby se lidé kolem něj cítili spokojeně a uvolněně. A do Dahyun je zamilovaný až po uši, o to se fakt nemusíš bát," ubezpečil ho starší. Nespočítal by ani, kolikrát Changbin básnil o jeho kamarádce a spolužačce. V tomhle ohledu si je opravdu jistý, Hyunjin nemusí na Changbina žárlit. Vyšší chlapec si povzdechl, asi měl pravdu. Stále se mu ale myšlenka toho, že jsou ti dva na chatě sami, nelíbila. Konverzace mezi nimi na chvíli utichla. Tentokrát to byl ale Minho, koho svrběly otázky na jazyku. Bál se ale toho, co si o něm bude druhý myslet.

„Hyunjine, jaký máš názor na větší věkový rozdíl mezi partnery?" optal se ho zničehonic a tím narušil ticho v autě. Dotázaný se na něho nechápavě otočil, nepobíraje, kde na takovou otázku přišel.

„Záleží jak velký věkový rozdíl a kolik jim je. Po třicítce je asi všechno jedno," prohlásil a zkoumavě si prohlédl svého řídícího kamaráda. Minho si jemně skousl ret. Přesně to si myslel. Takže je s ním něco špatně.

„Proč se ptáš, hyung? Líbí se ti snad někdo?" z Hyunjinova hlasu sršel čirý zájem. Starší se nikdy nezmiňoval o tom, že se mu někdo líbí. Celkově moc o lásce nemluvil. Jediné, co Hyunjin věděl, bylo to, že v maturitním ročníku měl Minho vztah, který skončil nevěrou. Co ale bylo potom, to už neměl zdání. 

„Je tu někdo, kdo se mi usídlil v hlavě. Ale je to někdo, na koho bych neměl pomýšlet," přiznal se Minho a pevněji sevřel volant.

„Proč?"

„Je mladší."

„O kolik? To ještě přeci nic neznamená," Hyunjin byl přesvědčený, že dokud té osobě nebude třeba dvanáct, tak to bude v pohodě. On a Felix mezi sebou měli rok, což bylo ideální.

„Pět let," kousl se opět Minho do rtu. Raději se neotáčel na druhého vedle sebe a hleděl na silnici. Připadal si pak klidnější.

"Osmnáct, to není moc," konstatoval zamyšleně vyšší. Ano, kdyby Lixovi bylo čtrnáct, byl by to velký problém, ale takhle? Hyunjin nechápal, v čem starší vidí problém.

„Tobě to nepřipadá moc? Já končím vejšku a on střední. Každý z nás je v jiné etapě života," když to Minho řekl takhle, dávalo to trochu smysl. Stále to ale nebylo nic převratného.

„A jak si k němu přišel? Nechodíš přece moc do klubů a den otevřených dveří ještě nebyl, abys mohl očumovat kluky tam," prohlásil Hyunjin, načež ho starší zpražil pohledem. On rozhodně neočumuje kluky na dni otevřených dveří.

„Máme společné přátele, jinak bychom se asi nepotkali," konstatoval starší. Již sjížděli do údolí, každou chvíli se před nimi objeví město. Zatímco se Minho soustředil na ostrou zatáčku, Hyunjinova hlava šrotovala. Vykulil oči, když mu věci začaly do sebe zapadat. Přišlo mu to ale jako hloupost. Přece nezná všechny jeho přátele. Proč to ale tak perfektně sedí na...

„Líbí se ti Jisung?" vyhrkl vyšší chlapec. V tu chvíli Minho dupnul na brzdu a těla obou chlapců sebou škubla dopředu. Hyunjin se naštěstí stihl zapřít o ruce, jinak by hlavou narazil do palubní desky. Šokovaně pohlédl na staršího, který vytřeštěnýma očima hleděl před sebe. Atmosféra v autě by se dala krájet.

„Líbí se ti Jisung," tentokrát to už nebyla otázka.

„Ne, n-nelíbí," prohlásil po chvíli ticha starší a uvedl znovu vozidlo do pomalého pohybu. Hyunjin na něho zmateně pohlédl. Díky jeho reakci věděl, že našel jádro pudla, přesto byl ale zmatený. Nebyl ale jediný. Minho měl teď v hlavě slušný zmatek, zatímco se mu potily ruce. Snažil se najít správná slova. Bylo mu ale jasné, že v tuhle chvíli už musí s pravdou ven. 

„Jsem zmatený... jo? Najednou od něho nemůžu odtrhnout pohled," vydechl nešťastně. Hyunjin se narovnal a zahleděl se před sebe. Snažil se pobrat, co se všechno stalo. Pro staršího ale měl ne moc veselou zprávu.

„Jisung je ale hetero, není na kluky, hyung," řekl opatrně a koutkem oka pozoroval staršího reakci. Minhovy oči se lehce rozšířily a tělo se napnulo, ale jinak neviděl žádnou jinou změnu. Za to staršího hlava se zatočila ještě jednou. Vůbec nepřemýšlel nad možností, že by Jisung vůbec na kluky nemusel být. Většina jeho přátel totiž byla alespoň bi, takže na to byl zvyklý.

„O důvod víc, proč je tohle všechno absurdní. Dělejme, že jsem nic neřekl, ano? Moje hormony mají asi nějakou krizi," prohlásil starší, když zaparkovali auto na parkovišti.

„Neříkej to Lixovi, prosím," dodal ještě, když vystupovali z auta. Hyunjin přikývl. Bylo mu jasné, že tohle je jen a pouze staršího věc. S tím se už bude muset poprat sám.

... Fall in Love in Seoul ...

Máme tady další Minho/Hyunjin rozhovor. Co na něho říkáte? Jinak bych vám chtěla poděkovat za podporu, votes a komentáře. Moc si toho vážím. Všechny kapitoly prvního dílu mají již nad 100 přečtené, moc děkuji. Děláte mi radost. Poslední dobou se mi nepíše až tak dobře, nevím proč. Už dvakrát jsem si myslela, že kapitolu nestihnu vydat. Omlouvám se, pokud se tak někdy v budoucnu stane. Budu se ale snažit. Love U! *Annie*

Kapitola prošla korekcí klarush_s